neděle 21. května 2017

ZACHYŤ TEN MOMENT



Ahoj!
Dnešní článek bude o další činnosti,  která mě baví. Koncerty už jsem probrala (nebo jsem se minimálně snažila je sepsat). O čtení už článek taky je, o cestování se blíží a do článku o psaní už taky není daleko.

Dnes se budu věnovat FOCENÍ. Ráda bych se zmínila o tom, co pro mě focení znamená, proč a od kdy mě baví a samozřejmě to všechno obohatím nejen vlastní tvorbou ale i tvorbou ostatních, protože tady najdete jejich skvělé Instargram účty a kratší rozhovory k tomu! Nejen, že mě rozhovory baví, ale taky bych chtěla, aby na tomhle článku mělo podíl víc lidí a aby jste to viděli i očima někoho jiného! 
Očekávejte příští něděli druhý díl, kde zasdílím svoje nejoblíbenější Instagramy a opět bude pár menších rozhvorů.. Ani bych se nedivila, kdyby vyšel i třetí díl, ale mě to moc baví!...
Zkrátka se mi všichni rozepsali tak moc, že jsem se rozhodla z toho udělat trošku sérii... 

Letos během května to byl rok od doby, co jsem poprvé obejvila skutečné kouzlo focení. Tenkrát jsem se zkrátka rozhodla, že se vydám na procházku do parku a vezmu si foťák. Pamatuju si, že jsem s foťákem vůbec neuměla a ani teď neznám všechny jeho funkce.. Bude tady pár fotek pro provnání, každopádně si myslím, že i když to pořád neumím, i tak jsem se vcelku posunula. Když si totiž prohlížím fotky předtím a dnes, je to vcelku rozdíl.
 Plánuju ale nějaký kurz, nebo jednodenní workshop, abych ty funkce co nejdřív funkce svého foťáku objevila!
Od momentu, kdy jsem ten foťák vzala do ruky už mi zůstal, a vlastně by se dalo říct, že mi i přirostl k ruce (a k srdci). Den co den jsem si něco zkoušela, fotila a poznávala kouzlo momentu. Klidně jen obyčejného..
Miluju to do teď. Pořád mě to baví a ráda bych se v tom nějak vzdělala a pokračovala v tom dál. Až si budu moct vydělávat vlastní peníze, ráda bych si pořídila lepší techniku, a potupně se pořád učila.
Za fotografa jsem se nikdy nepovažovala a nikdy mi o to nešlo..

Jedna z mých úplně prvních fotek, ze které jsem měla radost, a je z té první procházky...

Z téhle fotky jsem tenkrát měla extrémní radost, teď už se mi ale moc nelíbí a tu kvalitu bych šla zahrabat.. :D


Jednou jsem měla období, že jsem ze všeho nejdřív chtěla nový foťák, protože ten můj, co mám teď je už starší model. Jednou mi ale můj taťka řekl, že pro skvělou fotku nepotřebujete nejlepší techniku. A to mě donutilo přemýšlet nad tím, co je na tom pravdy..

Řídit se pravidlem, že čím lepší techniku máte, tím jste lepší a automaticky se stáváte fotografem je absolutní nesmysl.
Nejde tu ani tak o techniku, ale jako o to mí pro focení cit, inspiraci a fantazii. Pořád zkoušet nový program a učit se. Mít ,,oko fotogafa" to já osobně považuju za to nejdůležitější. A tím není myšlen co největší objektiv.. 
Jak jsem zmiňovala, nejsem profesionál, absolutně ne. Ale dokážu říct, co by podle mě fotka měla zachytit a co by měla obsahovat. Kouzlo a atmosféru. Ať je to cokoliv. Zaznamenat to, co pouhé oko nezahlédne, nebo udělat vyjímečnou i naprosto obyčejnou věc.
Já osobně obdivuju člověka, co dokáže vyfotit budovu a ta fotka má svoje kouzlo. A myslím si, že to tak je, protože ten člověk to oko fotografa má..

Od momentu, kdy jsem poznala, co mě na focení dokáže vždycky tak uchvátit, už nedokážu okolí a to většinou přírodu, vnímat tak jako někdo, kdo prostě jen jde a vidí stromy.
Já totiž pokaždý lituju, že u sebe nemám foťák abych tyhle momenty mohla zvěčnit. Vždycky když jdu ohlížím se i nad naproto obyčejnou věcí a nad tím, jak by se dala vyfotit tak, aby byla vyjímečná.
Dělám to hodně často, protože inspiraci nacházím všude.
Nejradši však fotím přírodu, cokoliv, co dokáže stvořit. Západy slunce jsou snad moje samostatná záliba. Každej večer je to jiný, pokaždý vyjímečný a vždycky to potřebuju zvěčnit. Fotím ale vlastně všechno, všechno to, co mi fantazie dovolí.

Pořád to není profesionální, ale podle mě lepší, než ten motýl..


Focení je alespoň pro mě skvělá možnost pro odreagování a odpočinek a díky tomu, že mě baví fotit spíš přírodu, dokážu v ní tak strávit spoustu času, procházím se a pročístím si tak hlavu, a zanechám myšlenky, aby si dělaly, co chtěly.
Focení je pro mě skvělá forma odpočinku.
Hodně ráda fotím při večerech, kdy pomalu zapadá slunce a nebo časně ráno.
Miluju i focení na koncertech, kdy zaznmenávám to, co tak moc miluju a to, co mě pořád tak moc baví. Občas se mě někdo zeptá, jestli si dokážu vystoupení užít s foťákem v ruce. Já ale nefotím pořád. Fotím ve chvíli, kdy cítím, že fotit mám a vlastně dělám dvě věci, které mě naplňují zároveň.
Focení je způsob, kdy se dokážu vybít, tak, že mě to nabije. Tak, že mě to naplní novými pocity. Stejně je to i u psaní.

Teď jsem se přesunula na nejvíc profi fotky rukou :)))))

Je důležité v něčem objevit sám sebe a kus sebe do toho vložit.
Za malíře se může považovat někdo, kdo jakoukoliv technikou dokáže skvěle zaznamenat to, co jeho oko vidí a jeho srdce cítí. A tak to má podle i každý, kdo našel kouzlo fotografování.
A já si vždycky budu stát za názorem, že za fotografa by se neměl považovat někdo, kdo kouzlo fotografie nevidí, ale myslí si, že ho vidí, protože si právě koupil drahou techniku.
Fotograf by měl svůj koníček milovat, tak, jako malíř, tak jako tančeník, tak jako zpěvák, tak, jako někdo, kdo něco miluje.
Já se ale snažím naplno věnovat více věcem, které mě umožňují být sama sebou.

Zkrátka si myslím, že to není jen focení, že je to cokoliv, co má svoje kouzlo, a že ho někdo dokáže obejvit a věnovat se mu. Podle mě se každý v něčem najde, jen je třeba zkusit něco nového.
Všimněte si tej paní

Poslední dvě starší fotky do tohodle článku...

Však při mojí první cestě vlakem a mých prvních napsaných slovech jsem nevěděla, jak dokážou být volnočasové aktivity osvobozující a vlastně je postupně člověk přestane vnímat, jako koníček pro volný čas, ale jako prioritu.  A třeba se z ní jednou stane práce. Hlavně ať se z toho nevytratí ta inspirace a to, proč tu danou věc milujeme.


Zpátky k focení... Ráda bych ještě zmínila, že si myslím, že kouzlo fotografie se ztratí pod tunou filtrů a efektů. I tak příští týden zmíním i Instagram, který si na tom zakládá a přesto je to absolutní nádhera. Já osobně fotkách jen lehce upravím jas.
Tak už se pojďme podívat na ostatní!

Ještě předtím, než doopravdy začnu, chci zmínit další věc. Instagram není zbytečná aplikace, pro mě je Instagram prostředek, jak sdílet fotografie pro větší počet lidí a vlastně to nic nestojí. A protože si to myslí víc lidí, než jen já. Příště tady zasdílím tady inspirativní a moje nejoblíbenější účty. Některé znám déle, jiné jsem objevila díky vám!

Jo a jak to bývá u mě v rozhvorech vždyky. Občas se do odpovědí zapletu i já, to budou moje osobní poznámky a budou fialovou.. ! :D


---

anulaaaaaaaaaaa


Začneme prvním Instagramem. Vždycky sepíšu to, proč mě právě daný účet tak baví.
Už jen to jméno, co obahuje přesně 11 áček na konci, je úplně geniální... :D
 U Aničky mě baví ta jednoduchost a právě to, že dokáže z úplně jednoduché, obyčejné věci, kterou kde kdo přehlédne udělat něco hezkého. Má to takový umělecký nádech (přitom se v umění nevyznám), ale zkrátka ty fotky mají takový svůj osobitý styl. Vždycky to ladí 3 fotky vedle sebe s podobným tématem. A mně to přijde strašně krásný, pozastavit se nad všední věcí, zvěčnit ji a udělat jí neobyčejnou. 
Anička se trochu rozepsala, přesto si myslím, že to stojí za přečtení!



Nejdřív se nám zkus krátce představit. Jak se jmenuješ? Co máš ráda?
Ahoj. Jmenuji se Anna Konečná. Je mi 14 let. Chodím do 8. třídy, ale už se těším na střední školu, hlavně na nový kolektiv, na lidi se stejnými zájmy. Teď se věnuji hlavně malbě, kreslení, focení, ale i atletice. Ráda chodím do různých kaváren, nebo mě baví oblékat se odlišně, i když to dost lidí odsuzuje. Miluju Prahu, proto bych se do ní chtěla pozdějí přestěhovat.

 Jak dlouho se věnuješ focení? Jak si k němu přišla?
Neuměla bych říct úplně přesně období, kdy byl zlom a já začala fotit. Už odmala jsem ráda fotila, i když to byl starý Olympus půjčený od rodičů. Ale přímo tak, že bych se snažila ve mě přecvaklo někdy po prázdninách 2016.

 Jak jsem říkala, fotografování mě baví odmala, ale to propracovanější na mě přešlo asi z Instagramu. Už na začátku roku 2016 jsem začala s těmi pro teď už pro mě trochu trapnými rámečky, ale když jsem viděla všechny ty krásné Instagramy, které se mi líbí i bez rámečků, pomalu jsem začala přidávat už ty fotky, co se hodí do feedu, jehož zbytky se nachází naspod mého profilu, a postupně jsem rámečkové odstraňovala.

Co tě na focení baví, za jakým zaměrem se tímhle zabýváš? 
Dělám to pro radost. Díky tomu, že se snažím si feed (účet) udržet v nějakém pořádku se mi naskytuje hrozně moc věcí. Ať už to jsou lidé, kteří mi píšou krásné zprávy, nebo různé nabídky od známějších lidí, nebo právě to, že mě tady Sára oslovila, za což jsem jí hrozně vděčná. Baví mě na tom ty dobré ohlasy a to, že to můžu poslat dál a lidi to můžou ohodnotit.

Kam by ses v téhle zálibě chtěla posunout dál? 
Tím, že ani na Instagramu nemám tolik sledujících mám dost času. Určitě bych to chtěla rozvíjet střední školou, ale uplatnění fotografa, nebo umělce je v současné době dost těžké, každopádně kdo by nechtěl být slavný?

Jakou používáš techniku? 
Na mém Instagramu fotím buď na telefon s dost dobrým rozlišením zadní kamery - 13MPX (Meizu M3s), ale spíš na chytrý foťák ve kterém je WiFi i Instagram, takže fotky můžu vyfotit a rovnou přidat. Galaxy Camera EK - GC 100, který se pyšní hlavně se svým superzoomem 21x, který je ostrý jako normální fotka. Má 17 MPX. A pak samozřejmě obyčejný stativ od značky Hama.

Co fotíš nejraději? Kde nacházíš inspiraci?
Tím, že fotím hlavně na Instagram, drží mě jen to, že musím mít vždy 3 fotky podobného obsahu nebo barvy. Ale jinak nejradši fotím rozkvetlou přírodu, ráda bych s někým chodila fotit, ale nemám s kým. Bavilo by mě fotit i jeho/ji. 

Hodně lidí se mě ptá, kde nacházím inspiraci. Když si to tak uvědomím, tak fotím většinou úplně náhodné věci, ať už třeba z procházek, nebo výletů do Prahy. Je nejlepší všude nosit foťák a fotit náhodné věci, pak se tam vždy něco krásného najde.

Co je pro tebe tím pravým kouzlem fotky? 
Už ani tolik nekoukám na kouzlo fotky, protože si myslím, že pokud mě zaujme vizuální stránka celkového feedu, ani nemám tolik potřebu nějaké fotky rozklikávat. Myslím si, že každý má rád jiné fotky, hlavní je asi ale originalita. Je moc typů fotek, je ale dost důležité, aby fotka byla kvalitní.
(To jde i se starší technikou, to už jsme si řekli, že? :D)

itzz.mikee


(Tady budou otázky trochu jiný, protože jsem psala v jinou dobu) 
Důvod, proč právě tenhle účet je jednoduchý. Má to kouzlo, podle mě je to geniální a navíc sám Michal má podle mě skvělej humor a to je bonus navíc, a pořád tvrdí, že za většinou fotek už si tolik nestojí. Vždyť jsou geniální úplně všechny.. Některé fotky jsou upravované schválně, ale fakt kouzelně.  Jedna z mých nejoblíbenějších fotek jsou tyhle:





Na začátek se nám trochu představ, dokázal by ses popsat jednou větou tak, aby se toho o tobě moji čtenáři dozvěděli co nejvíc? Co máš nejradši? Jaká je tvoje silná, nebo slabá stránka osobnosti?
 No volám sa Michal a mám 16 rokov, ale to nikoho nezaujíma. Opisť sa jednou vetou? Som 16 ročný chalan, ktorý ma rad pizzu, fotenie, svojich ,,fans" (itzz.mikee mě má rád omfg), spánok a svojich kamarátov nadovšetko. Nejradšej mam ako som už písal pizzu, spánok, farbu mám obľubenu čiernu (it is nôt black, put it black) :D. Zviera nemam obľubene, ja mam rad všetky zvieratá asi okrem hadov, z nich mam strach. Obľubený hudobný interpet? Nemam jedného. Twenty One Pilots sú ale srdcovka.
Moja silna stranka osobnosti asi je, ze som ochotný urobiť čokoľvek pre danych ludi.  A slaba ze si dane veci beriem dost k srdcu. Neviem ci som tvoju otazku dobre pochopil. (Pochopil, len já teraz budem pisať všade slovensky :-----) )

Teď už k focení... Kdy tě začalo focení bavit? Pamatuješ si na svoje začátky? 
 Fotit som začal v lete 2015 na mobil Samsung galaxy s3 mini a až v Novemri (11. mesiac to je, neviem, ako je po česky) som si kupil Nikon D3400. Začiatky boli take ze som fotil selficka a na nich ziskal 800 followers (a to na starom IG ktorý už neexistuje). Potom som fotil ,,wannabeumeleckefotky" a myslel si ze sú fakt profi, ale bol to trash (od tej doby se nic nezmenilo). Btw. podle mě lže, ty aktuální fotky jsou život. Fotim teda cez 2 roky a baví ma na tom sa s fotkou vyhrať v rôznych programoch, a proste pri fotení zabudnem na stres a problémy.

Co fotíš nejraději? Kde nacházíš inspiraci?
Ja fotim vsetko. Až na budovy (myslim mesto). Urbex (opustená budova) si nafotím veľmi rad. Ale prírodu fotim asi najradšej. Inšpiráciu moc nehľadám, občas nájdem fajn fotku na IG a inšpirujem sa, ale jen trosku, aj tak nafotim podľa seba. 


Bereš focení jako volnočasovou aktivitu, nebo se tím chceš jednou živit?
Fotenie je len voľnocasova aktivita. Kam sa posunúť daľej? Tak chcel by som si kúpiť lepšie vybavenie a chodit fotit svadby a tak ale toho sa dost bojim. Ostatnem zatiaľ fotim kamaratov. 
Pojďme všichni čekat na Instagram @svatbypodleitzzmikeeho :--)))))))))))))))

Kdy je pro tebe nejvhodnější čas pro focení? 
 Na fotení nezáleží na čase ale na svetle, ak je dobre svetlo, tak je asi aj jedno kedy idem fotit.


Jakou používáš techniku? 
Používám Nikon D3400 a základný krajinkový objektiv 18-55mm. 

Myslíš si, že se dá kouzlo fotografie zachytit i bez lepší techniky?
Kúzlo fotografie sa da zachytiť aj bez lepšej techniky!!! Ja co som fotil na ten starý Samsung, tak fakt niektoré fotky stáli za to!


Co je pro tebe tím pravým kouzlem fotky?
Pravé kúzlo fotky asi nevidim nikde, mna zaujme hocijaká fotka. :D

VSUVKA PRO TøP FANS: Koho by jsi zachránil, kdyby padal z útesu Josh a Tyler a mohl by jsi zachránit jednoho z nich? :)))  (Otázka by: Verča V.)
Zachránil by som asiiii neviem. Josh mi je sympatickejší a Tyler sa mi zdá vtipnejší a docela sa s nim stotožňujem v daných veciach. 


Dufam, ze som odpovedal na vsetko a vyznáš sa v tom. Diky za rohovor a ahoj všetci.






Tak jo! Pro dnešní článek by to bylo všechno!
Příští neděli další rozhvory, další moje fotky a moje oblíbený účty! ♥
Mějte se skvěle, děkuji za přečtení a případné sdílení...
 Mimochodem..

Udělej to taky.. ZACHYŤ TEN MOMENT..


Třeba takhle:----) ↓
























neděle 14. května 2017

PUBERŤÁK DIPLOMAT

A jako úvodní fotku dám tohodle pandu, protože žijeme jen jednou, tak proč si to nedát na náhledovku na svůj blog :--)

Upozornění předem, jestli si tohle přečtou moji rodiče, přijdou na moje taktiky a strategie a já pak pokaždý uslyším ,,Nemysli si, že neznám tvoje postupy, nemysli si, že tě neznám!"
Pak to bude špatný.. :---)

Takže, mami, tati, přečtěte si radši tohle, protože to si přečíst musíte.

Ještě jedno menší upzornění, pro někoho kdo neví, co je DIPLOMAT. Je to člověk, co umí zacházet s lidmi. Mně to strejda Google pořád překládá na nějaký politický nesmysly, ale já to vždycky měla vysvětlené jako někdo, kdo umí vycházet s lidmi, nebo kdo řeší problémy především pomocí slov - DIPLOMATICKY. 
Doufám, že je to tak správně, mýlit se je lidské. Ale mělo by to tak být..

JO A TAKY TADY NEMÁM SKORO ŽÁDNÝ FOTKY - ŠETŘÍM SI JE NA PŘÍŠTÍ NEDĚLI!

----

Teď už Ahoj všem!
Předem se omlouvám, že minulou neděli jsem článek vynechala. Pořád to není úplně povinnost, ale spíš záliba, i přesto to beru jako jednu ze svých priorit, jen to občas nejde vždycky stíhat.
Čeká vás spoustu ironických fotočlánků, nápadů mám spoustu. Taky se můžete těšit na rozhovory a snad v příštím měsící další článek o knížkách! A na další nové věci, které si v průběhu roku nachystám, už teď mám z toho všeho radost! Snažím se do toho pořád vkládat spoustu času, i když ho je momentálně míň. Světlo je na jaře lepší a delší, což je pro mě radost...
Mimochodem, doufám, že občas rozkliknete i můj blog na počítači, nebo notebooku, protože tam je novej vzhled ♥ 
Pořád se snažím, aby byl každý článek něco velkého!
Moje osobní blogerský radosti jsem už zmínila...

Teď je  na čase osvětlit, o čem vlastně dnešní článek bude.
Nedávno jsem na svoje stories na Instagramu psala, že mě napadlo sepsat moje rady, typy, taktiky a strategie, jak si u rodičů zařídit povolení na nějakou akci, koncert, nebo něco, co zkrátka chcete. Spousta z vás psalo, že je to skvělý nápad, tak tady to tedy máte!
Asi se za to v dospělosti budu fakt dost stydět, ale tak stane se, že :)))

V mém připadě a určitě už to víte, pokud jste četli minulý článek, jde především o povolení na koncerty a výlety.
,,A mami já chci tamhle" ,,Ještě tamhle" ,,Naskytla se mi možnost..." ,,Já bych chtěla" ,,Tati, mamka říkala, že se mám zeptat spíš tebe.." ,,Mami, taťka říkal, že se mám zeptat radši tebe.." ,,Ty babi, rodiče mi nechtěj dovolit..." (Ne dobře, to poslední je ironie...možná..)

V minulém článku jsem psala, že moje dospívání mělo, má a nejspíš ještě mít bude, spoustu období. Mezi jedno a pro mě hodně zásadní, je to období, kdy mám svoje idoly a chci je podporovat.
Je to skvělý a díky tomu mám rozšířené možnosti a dělá mě to šťastnou. Zmiňovala jsem tam, že je mi jasné, že dospěju, a nebude na tohle čas, a právě proto beru každou možnost a kdykoliv někam chci, musím mít zkrátka pocit, že jsem pro to udělala všechno. To moje ,,všechno" znamená z největší části přesvědčit rodiče.
A o tom dnešní článek je.
O tom, jak na rodiče.
To je snad to nejdivnější téma, zní to, jakoby byli překážka, ale všichni určitě víte, jak to myslím.
Rodina je důležitá, pro pocit bezpečí, pro pocit, že se máme kam vrátit a pro pocit, že nás má někdo rád.
Nebudu tady vypisovat, že rodiče mají právo nám zakazovat, logicky, když jsou to naši rodiče.
Ale i rodiče mají svoje výchovné strategie a fráze, proč by je nemohly mít i jejich děti? :))))

Já nevím, koncerty většinou fakt nejsou nebezpečný, ale když se kouknete na Kačku a na tu holku za mnou, nejsem si tím tak jistá...




 A to je právě to. Rodiče znají nás a my známe je. A já se naučila, co alespoň na ty moje zabírá, ale jsem si vědoma toho, že každý to má doma jinak.
Naši mi nedovolují vše, a já si myslím, že je to správně.

Úplně první věc, kterou musíte udělat, než s návrhem přijdete, je připravit se. Promyslete si, jestli to, co momentálně moc chcete a potřebujete svolení, jestli to vážně tak nutně potřebujete zrovna teď. Nepočká to? Hodí se to? Jasně, že když si něco vysníte, tak vám to nebude připadat tak nereálný. Ale zkuste se vžít do role rodiče. Představte si, že jste vaše mamka a vaše dcera po vás chce, vynechat odpolední vyučování kvůli koncertu. (Moje situace momentálně). Projděte si klady a zápory. O co přijdu? Co naopak získám? Když o tom popřemýšlíte a připravíte si to, začněte mluvit.. Alespoň to zkuste. 
Bez přípravy většinou alespoň já říkám docela nesmysly, takže si to nachystejte.
Podle osobních zkušeností doporučuju nenabíhat na mamku, nebo taťku hned po příchodu z práce. Kdy vyloženě čekáte, až přijdou a začnete mluvit. To je chyba.
Najděte pokud to jde, chvíli, kdy má jeden z rodičů, nebo ještě líp, oba dva rodiče zrovna dobrou náladu. To je fakt důležitý. A pokud zrovna převládá ta otravená či špatná, udělejte mamce, nebo taťkovi radost.
Když mamka nesnáší žehlení - vyžehlete. Uvařte něco dobrýho (to jsem udělala včera, a pak jsem to samozřejmě úplně omylem všechno snědla já). Udělejte něco, čím víte, že jí potěšíte. Udělejte práci navíc.


Ve chvíli, kdy vycítíte, že je skutečně dobrá chvíle. Teprve začněte mluvit.
 Strategicky. Když vás mamka odmítne, nechte to na jindy, ale hlavně to nenechte být. Prostě ukažte, že o něco stojíte. Perte se za svůj názor.
Když se konverzace rozvede, pokračujte dál. Vyprávějte o tom, proč tam jet, proč je to skvělé, občas prohoďte nějakou nevýhodu. Ukážete tím, že si uvědomujete rizika, že uvažujete rozumně. Nemusíte říkat ,,Pojedu sama vlakem, a jasně, vím, že můžu usnout a skončit v Opatovicích, ale slibuju, že si dám pozor"
Proboha neříkejte to. Řekněte: ,,Jasně, budu muset zameškat školu, možná vynechám trochu nové látky... ale to si doženu a teď se fakt snažím" (to říkejte v případě, že se snažíte).
Dokažte, že si tyhle věci uvědomujete, protože já si to uvědomuju pokaždý.
Zrovna to odpolední vyučování se týká Informatiky, zapojte i svůj humor (v mým případě ten trapnej):
,,Panebože mami, pohyb je důležitý, přece nebudu sedět dvě hodiny u počítače v přetopený místnosti, když můžu dělat, co mě baví a venku!" ,,Koukej mám tam samý jedničky" ,,Odmítám jít do školy s tím, že dvacet kilometrů ode mě hraje Slza!"  ,,Jestli tam nepojedu celou hodinu budu hrát Minecraft, dostanu pětku za práci v hodině a moje chyba to nebude!"
Ano je to trošku citové vydírání, ale věta podobná větě ,,Jestli neuděláš to co máš, nikam nejedeš" to je taky trošku vydírání ne?

Dám sem i fotku s Andy, aby jí to nebylo líto... :))

Mamka mi sama říká, že mám svůj osobní humor a nebojím se ho použít. Proto jsem skutečně pronesla větu o Minecraftu.

Tématem, co mi moje záliby dávají jsem si s našima prošla už několikrát, takže tady stačí zkrátka říct ,,Vždyť víš, jak mi na tom záleží.." protože to vědí. A když náhodou řeknou, abych se s tím už uklidnila. Tak spustím znova, jak a proč je to skvělý.
A u vás, pokud nejde zrovna o koncerty, vysvětlete rodičům, proč vám na tom záleží.
Mamka s taťkou pro nás přece vždycky chtějí abychom byli šťastní.

Já nevím, jaké má kdo rodiče, ale podle mě by takovýhle ,,diplomacie puberťáka" mohly vcelku zabrat + když k tomu uděláte sami něco, do čeho vás rodiče nutí a co pořád odkládáte, a uděláte to z vlastní vůle, to snad na rodiče zabírá úplně vždycky, ne? Ještě taky, když si tu akci, nebo hmotnou věc alespoň z nějaké části uhradíte sami, třeba z úspor, nebo kapesnýho. (To já ale nemám, protože radši si to vždycky nechám na nějakou vstupenku.)

Důležité je taky vědět, co vaši rodiče považují za prioritu. Ve většině případů je to ŠKOLA.
Sama jsem s mamkou uzavřela dohodu ,,Dělej, co tě baví, je to jedině dobře, ale nezapomínej na školu, pokud uvidím, že už to nezvládáš, budu ti to muset začít zakazovat"
Tohle jsem vzala za slovo. Vždycky jsem se ve škole snažila. Teď to ale projevuju daleko víc. Ve skutečnosti do toho nedávám maximum vždycky, protože mě to taky pořád nebaví. Ale když vím, že se naučím fyziku a dostanu jedničku, to se hodí vždycky.
Jak na to v oblasti školy?
Jednoduše, jednička je jasná, dvojky jsou v pohodě, trojky by ještě šly, když nejsou tak často, čtyřku obhajuju argumentem ,,Já za to nemůžu" a pětku ,,Já si to opravím" :))
Já nevím, jaké o tom mají vaši rodiče představy, ale já se snažím dělat všechno, co dělat mám, sice ne vždycky tak vzorně, ale snažím se. Nebudu vám tady popisovat, jak se snažit opravit si známky.. V poslední době se ale učím jak se učit. Nejdřív jsem měla období, kdy jsem na soustředění potřebovala absolutní ticho a spoustu světla. Teď nesnesu ticho, ale moje oblíbený alba mi k soustředěnosti vážně nepomůžou. Tak jsem si jednou vyhledala ,,Hudba k učení" a je to geniální. Nechápu, proč jsem to neudělala už dřív, ale celkem jsem tuhle hudbu odsuzovala, že to nepomůže, a neměla jsem to říkat, před tím, než jsem si to sama neotestovala, protože mi to hodně pomohlo. Ticho mi vadí, a muzika bez zpěvu je to, co k tomu potřebuju. Nejlepší je podle mě klavír, jeho zvuky miluju i tak a takhle mi to pomáhá. Většinou jsou k učení na Youtube klidnější skladby a slouží to k tomu, aby vám něco hrálo v pozadí a vy se soustředili. A funguje to. Vysledovala jsem na sobě soustředění a konečně jsem pochopila, co to znamená :----)
Tak to byl menší typ, ale teď bych se potřebovala vrátit k tématu.

Jak jsem říkala - chytat dobrý známky, snažit se a snahu dokázat. Občas, i když se můžu učit v pokoji, jdu do kuchyně, aby rodiče viděli, že se učím, občas jdu za rodiči, zeptat se jich na nějakou látku. Takový detail, jako důkaz.
A i když si myslím, že je škola a vzdělání důležité, a nedělám to jen pro koncerty, ale i pro sebe. Život mimo školu mě baví víc, protože škola zabíjí kreativitu. Takhle to popsala Bára Votíková ve svém videu a mě nezbývá nic víc, než s tím souhlasit.
Bez výletů, koncertů a přátel mimo školu tyhle články nejsou.
A bez těch článků bych nevěděla, co mě baví, zajímá a v čem se chci skutečně vzdělat.
Ale škola není špatná, to vím, jen na ní vidím každý ráno spíš záporný vlastnosti...

Taky třeba mamce neukazuju žákovskou občas až 14 dní a snažím se chytat co nejlepší známky, protože když je na mamku navalím najednou, funguje to! :D
Občas rodičům ukážu nějakou novou písničku, fotky, spolupráce,aby viděli, co mě vlastně zajímá. Oni to spíš 24/7 slyší, protože já se dívím, že ty moje hudební chvilky dokážou ještě snášet.
A čtou i moje články..., a tady já píšu upřímně všechno ( a nebo trapně ironicky, vždyť víte..)

Zkrátka většina rodičů bere studium jako přednost a nejspíš je to tak správně. Já se ale ve škole lépe soustředím, když jednou vypnu po nějakém víkendu či prázdninách, kdy na všednosti zapomenu a dělám jen to, co chci. A občas neuškodí, si to osobní volno udělat, i když zrovna není v kalendáři všech ostatních..
Takže volnočasové aktivity jsou motiavcí pro učení, abych do nich po učení mohla vkládat víc času!

Bylo by nejvíc cool, kdyby mamka s taťkou upřednostňovali moje akce. Dovedete si představit konverzaci typu ,,No to víš, že nesmíš do školy, přece musíš na ten křest toho CD, ne?" ,,Ten úkol udělej jindy, teď musíš na koncert" :---)
Ale kdo ví, jak bych dopadla.
Tohle byla jen moje špatná pubertální představa..a špatná ironie :D

Když něco chcete, udělejte pro to všechno. Já jsem moc ráda za to, jaké možnosti mi rodiče den co den poskytují a jsem ráda, že mi rozumí. Jasně, v mém věku dochází s rodiči k výměně názorů celkem často, ale já si myslím, že se vzájemně chápem.
A pokud vy to tak nemáte, zkuste být upřímní a zachovejte chladnou hlavu.
Musíte vědět, co na vaše rodiče zkrátka zabírá a vhodně, včas a správně to využít.

Doufám, že jsem vám pomohla alespoň trošku, třeba pochytám za léto nějaký nový typy a vyjde druhý díl. Ani bych se nedivila. :D

Mimochodem, nebylo tady moc fotek, a všechny jsou ze z koncertu s Asus Zenfonu (kromě pandy), protože je mám ráda, a chtěla jsem je sem dát co nejdřív. V příští článku bude fotek fakt dost a kratší rozhovor, s někým, koho asi možná neznáte, ale to nevadí! Třeba ho konečně poznáte!

Mějte se skvěle.

S.O.S

Přihlásit se k odběru: Příspěvky (Atom)