PUBERŤÁK DIPLOMAT

A jako úvodní fotku dám tohodle pandu, protože žijeme jen jednou, tak proč si to nedát na náhledovku na svůj blog :--)

Upozornění předem, jestli si tohle přečtou moji rodiče, přijdou na moje taktiky a strategie a já pak pokaždý uslyším ,,Nemysli si, že neznám tvoje postupy, nemysli si, že tě neznám!"

Pak to bude špatný.. :---)

Takže, mami, tati, přečtěte si radši tohle, protože to si přečíst musíte.

Ještě jedno menší upzornění, pro někoho kdo neví, co je DIPLOMAT. Je to člověk, co umí zacházet s lidmi. Mně to strejda Google pořád překládá na nějaký politický nesmysly, ale já to vždycky měla vysvětlené jako někdo, kdo umí vycházet s lidmi, nebo kdo řeší problémy především pomocí slov - DIPLOMATICKY. 

Doufám, že je to tak správně, mýlit se je lidské. Ale mělo by to tak být..

JO A TAKY TADY NEMÁM SKORO ŽÁDNÝ FOTKY - ŠETŘÍM SI JE NA PŘÍŠTÍ NEDĚLI!

----

Teď už Ahoj všem!

Předem se omlouvám, že minulou neděli jsem článek vynechala. Pořád to není úplně povinnost, ale spíš záliba, i přesto to beru jako jednu ze svých priorit, jen to občas nejde vždycky stíhat.

Čeká vás spoustu ironických fotočlánků, nápadů mám spoustu. Taky se můžete těšit na rozhovory a snad v příštím měsící další článek o knížkách! A na další nové věci, které si v průběhu roku nachystám, už teď mám z toho všeho radost! Snažím se do toho pořád vkládat spoustu času, i když ho je momentálně míň. Světlo je na jaře lepší a delší, což je pro mě radost...

Mimochodem, doufám, že občas rozkliknete i můj blog na počítači, nebo notebooku, protože tam je novej vzhled ♥ 

Pořád se snažím, aby byl každý článek něco velkého!

Moje osobní blogerský radosti jsem už zmínila...

Teď je  na čase osvětlit, o čem vlastně dnešní článek bude.

Nedávno jsem na svoje stories na Instagramu psala, že mě napadlo sepsat moje rady, typy, taktiky a strategie, jak si u rodičů zařídit povolení na nějakou akci, koncert, nebo něco, co zkrátka chcete. Spousta z vás psalo, že je to skvělý nápad, tak tady to tedy máte!

Asi se za to v dospělosti budu fakt dost stydět, ale tak stane se, že :)))

V mém připadě a určitě už to víte, pokud jste četli minulý článek, jde především o povolení na koncerty a výlety.

,,A mami já chci tamhle" ,,Ještě tamhle" ,,Naskytla se mi možnost..." ,,Já bych chtěla" ,,Tati, mamka říkala, že se mám zeptat spíš tebe.." ,,Mami, taťka říkal, že se mám zeptat radši tebe.." ,,Ty babi, rodiče mi nechtěj dovolit..." (Ne dobře, to poslední je ironie...možná..)

V minulém článku jsem psala, že moje dospívání mělo, má a nejspíš ještě mít bude, spoustu období. Mezi jedno a pro mě hodně zásadní, je to období, kdy mám svoje idoly a chci je podporovat.

Je to skvělý a díky tomu mám rozšířené možnosti a dělá mě to šťastnou. Zmiňovala jsem tam, že je mi jasné, že dospěju, a nebude na tohle čas, a právě proto beru každou možnost a kdykoliv někam chci, musím mít zkrátka pocit, že jsem pro to udělala všechno. To moje ,,všechno" znamená z největší části přesvědčit rodiče.

A o tom dnešní článek je.

O tom, jak na rodiče.

To je snad to nejdivnější téma, zní to, jakoby byli překážka, ale všichni určitě víte, jak to myslím.

Rodina je důležitá, pro pocit bezpečí, pro pocit, že se máme kam vrátit a pro pocit, že nás má někdo rád.

Nebudu tady vypisovat, že rodiče mají právo nám zakazovat, logicky, když jsou to naši rodiče.

Ale i rodiče mají svoje výchovné strategie a fráze, proč by je nemohly mít i jejich děti? :))))

Já nevím, koncerty většinou fakt nejsou nebezpečný, ale když se kouknete na Kačku a na tu holku za mnou, nejsem si tím tak jistá...

 A to je právě to. Rodiče znají nás a my známe je. A já se naučila, co alespoň na ty moje zabírá, ale jsem si vědoma toho, že každý to má doma jinak.

Naši mi nedovolují vše, a já si myslím, že je to správně.

Úplně první věc, kterou musíte udělat, než s návrhem přijdete, je připravit se. Promyslete si, jestli to, co momentálně moc chcete a potřebujete svolení, jestli to vážně tak nutně potřebujete zrovna teď. Nepočká to? Hodí se to? Jasně, že když si něco vysníte, tak vám to nebude připadat tak nereálný. Ale zkuste se vžít do role rodiče. Představte si, že jste vaše mamka a vaše dcera po vás chce, vynechat odpolední vyučování kvůli koncertu. (Moje situace momentálně). Projděte si klady a zápory. O co přijdu? Co naopak získám? Když o tom popřemýšlíte a připravíte si to, začněte mluvit.. Alespoň to zkuste. 

Bez přípravy většinou alespoň já říkám docela nesmysly, takže si to nachystejte.

Podle osobních zkušeností doporučuju nenabíhat na mamku, nebo taťku hned po příchodu z práce. Kdy vyloženě čekáte, až přijdou a začnete mluvit. To je chyba.

Najděte pokud to jde, chvíli, kdy má jeden z rodičů, nebo ještě líp, oba dva rodiče zrovna dobrou náladu. To je fakt důležitý. A pokud zrovna převládá ta otravená či špatná, udělejte mamce, nebo taťkovi radost.

Když mamka nesnáší žehlení - vyžehlete. Uvařte něco dobrýho (to jsem udělala včera, a pak jsem to samozřejmě úplně omylem všechno snědla já). Udělejte něco, čím víte, že jí potěšíte. Udělejte práci navíc.

Ve chvíli, kdy vycítíte, že je skutečně dobrá chvíle. Teprve začněte mluvit.

 Strategicky. Když vás mamka odmítne, nechte to na jindy, ale hlavně to nenechte být. Prostě ukažte, že o něco stojíte. Perte se za svůj názor.

Když se konverzace rozvede, pokračujte dál. Vyprávějte o tom, proč tam jet, proč je to skvělé, občas prohoďte nějakou nevýhodu. Ukážete tím, že si uvědomujete rizika, že uvažujete rozumně. Nemusíte říkat ,,Pojedu sama vlakem, a jasně, vím, že můžu usnout a skončit v Opatovicích, ale slibuju, že si dám pozor"

Proboha neříkejte to. Řekněte: ,,Jasně, budu muset zameškat školu, možná vynechám trochu nové látky... ale to si doženu a teď se fakt snažím" (to říkejte v případě, že se snažíte).

Dokažte, že si tyhle věci uvědomujete, protože já si to uvědomuju pokaždý.

Zrovna to odpolední vyučování se týká Informatiky, zapojte i svůj humor (v mým případě ten trapnej):

,,Panebože mami, pohyb je důležitý, přece nebudu sedět dvě hodiny u počítače v přetopený místnosti, když můžu dělat, co mě baví a venku!" ,,Koukej mám tam samý jedničky" ,,Odmítám jít do školy s tím, že dvacet kilometrů ode mě hraje Slza!"  ,,Jestli tam nepojedu celou hodinu budu hrát Minecraft, dostanu pětku za práci v hodině a moje chyba to nebude!"

Ano je to trošku citové vydírání, ale věta podobná větě ,,Jestli neuděláš to co máš, nikam nejedeš" to je taky trošku vydírání ne?

Dám sem i fotku s Andy, aby jí to nebylo líto... :))

Mamka mi sama říká, že mám svůj osobní humor a nebojím se ho použít. Proto jsem skutečně pronesla větu o Minecraftu.

Tématem, co mi moje záliby dávají jsem si s našima prošla už několikrát, takže tady stačí zkrátka říct ,,Vždyť víš, jak mi na tom záleží.." protože to vědí. A když náhodou řeknou, abych se s tím už uklidnila. Tak spustím znova, jak a proč je to skvělý.

A u vás, pokud nejde zrovna o koncerty, vysvětlete rodičům, proč vám na tom záleží.

Mamka s taťkou pro nás přece vždycky chtějí abychom byli šťastní.

Já nevím, jaké má kdo rodiče, ale podle mě by takovýhle ,,diplomacie puberťáka" mohly vcelku zabrat + když k tomu uděláte sami něco, do čeho vás rodiče nutí a co pořád odkládáte, a uděláte to z vlastní vůle, to snad na rodiče zabírá úplně vždycky, ne? Ještě taky, když si tu akci, nebo hmotnou věc alespoň z nějaké části uhradíte sami, třeba z úspor, nebo kapesnýho. (To já ale nemám, protože radši si to vždycky nechám na nějakou vstupenku.)

Důležité je taky vědět, co vaši rodiče považují za prioritu. Ve většině případů je to ŠKOLA.

Sama jsem s mamkou uzavřela dohodu ,,Dělej, co tě baví, je to jedině dobře, ale nezapomínej na školu, pokud uvidím, že už to nezvládáš, budu ti to muset začít zakazovat"

Tohle jsem vzala za slovo. Vždycky jsem se ve škole snažila. Teď to ale projevuju daleko víc. Ve skutečnosti do toho nedávám maximum vždycky, protože mě to taky pořád nebaví. Ale když vím, že se naučím fyziku a dostanu jedničku, to se hodí vždycky.

Jak na to v oblasti školy?

Jednoduše, jednička je jasná, dvojky jsou v pohodě, trojky by ještě šly, když nejsou tak často, čtyřku obhajuju argumentem ,,Já za to nemůžu" a pětku ,,Já si to opravím" :))

Já nevím, jaké o tom mají vaši rodiče představy, ale já se snažím dělat všechno, co dělat mám, sice ne vždycky tak vzorně, ale snažím se. Nebudu vám tady popisovat, jak se snažit opravit si známky.. V poslední době se ale učím jak se učit. Nejdřív jsem měla období, kdy jsem na soustředění potřebovala absolutní ticho a spoustu světla. Teď nesnesu ticho, ale moje oblíbený alba mi k soustředěnosti vážně nepomůžou. Tak jsem si jednou vyhledala ,,Hudba k učení" a je to geniální. Nechápu, proč jsem to neudělala už dřív, ale celkem jsem tuhle hudbu odsuzovala, že to nepomůže, a neměla jsem to říkat, před tím, než jsem si to sama neotestovala, protože mi to hodně pomohlo. Ticho mi vadí, a muzika bez zpěvu je to, co k tomu potřebuju. Nejlepší je podle mě klavír, jeho zvuky miluju i tak a takhle mi to pomáhá. Většinou jsou k učení na Youtube klidnější skladby a slouží to k tomu, aby vám něco hrálo v pozadí a vy se soustředili. A funguje to. Vysledovala jsem na sobě soustředění a konečně jsem pochopila, co to znamená :----)

Tak to byl menší typ, ale teď bych se potřebovala vrátit k tématu.

Jak jsem říkala - chytat dobrý známky, snažit se a snahu dokázat. Občas, i když se můžu učit v pokoji, jdu do kuchyně, aby rodiče viděli, že se učím, občas jdu za rodiči, zeptat se jich na nějakou látku. Takový detail, jako důkaz.

A i když si myslím, že je škola a vzdělání důležité, a nedělám to jen pro koncerty, ale i pro sebe. Život mimo školu mě baví víc, protože škola zabíjí kreativitu. Takhle to popsala Bára Votíková ve svém videu a mě nezbývá nic víc, než s tím souhlasit.

Bez výletů, koncertů a přátel mimo školu tyhle články nejsou.

A bez těch článků bych nevěděla, co mě baví, zajímá a v čem se chci skutečně vzdělat.

Ale škola není špatná, to vím, jen na ní vidím každý ráno spíš záporný vlastnosti...

Taky třeba mamce neukazuju žákovskou občas až 14 dní a snažím se chytat co nejlepší známky, protože když je na mamku navalím najednou, funguje to! :D

Občas rodičům ukážu nějakou novou písničku, fotky, spolupráce,aby viděli, co mě vlastně zajímá. Oni to spíš 24/7 slyší, protože já se dívím, že ty moje hudební chvilky dokážou ještě snášet.

A čtou i moje články..., a tady já píšu upřímně všechno ( a nebo trapně ironicky, vždyť víte..)

Zkrátka většina rodičů bere studium jako přednost a nejspíš je to tak správně. Já se ale ve škole lépe soustředím, když jednou vypnu po nějakém víkendu či prázdninách, kdy na všednosti zapomenu a dělám jen to, co chci. A občas neuškodí, si to osobní volno udělat, i když zrovna není v kalendáři všech ostatních..

Takže volnočasové aktivity jsou motiavcí pro učení, abych do nich po učení mohla vkládat víc času!

Bylo by nejvíc cool, kdyby mamka s taťkou upřednostňovali moje akce. Dovedete si představit konverzaci typu ,,No to víš, že nesmíš do školy, přece musíš na ten křest toho CD, ne?" ,,Ten úkol udělej jindy, teď musíš na koncert" :---)

Ale kdo ví, jak bych dopadla.

Tohle byla jen moje špatná pubertální představa..a špatná ironie :D

Když něco chcete, udělejte pro to všechno. Já jsem moc ráda za to, jaké možnosti mi rodiče den co den poskytují a jsem ráda, že mi rozumí. Jasně, v mém věku dochází s rodiči k výměně názorů celkem často, ale já si myslím, že se vzájemně chápem.

A pokud vy to tak nemáte, zkuste být upřímní a zachovejte chladnou hlavu.

Musíte vědět, co na vaše rodiče zkrátka zabírá a vhodně, včas a správně to využít.

Doufám, že jsem vám pomohla alespoň trošku, třeba pochytám za léto nějaký nový typy a vyjde druhý díl. Ani bych se nedivila. :D

Mimochodem, nebylo tady moc fotek, a všechny jsou ze z koncertu s Asus Zenfonu (kromě pandy), protože je mám ráda, a chtěla jsem je sem dát co nejdřív. V příští článku bude fotek fakt dost a kratší rozhovor, s někým, koho asi možná neznáte, ale to nevadí! Třeba ho konečně poznáte!

Mějte se skvěle.

S.O.S