MOJE LÉTO I 2017

Nemůžu tomu uvěřit. Opět, po roce článek, kde bych ráda shrnula a poděkovala za svoje strávené léto.

A taky.. opět po dvou měsících začala škola.

Po letošním létě jsem naladěná do pohody takovým způsobem, že mám teď pocit, jakoby se mi celé léto jen zdálo, a pak mě všichni bezohledně vzbudili a já teď rozespalá a zmatená musím příjmat tunu informací a novinek prakticky ,,za chůze".

Celé prázdniny jsem byla vcelku bez starostí a především s hlavou v oblacích, vzhůru do noci.

Je teprve polovina září a já už jsem znovu přesně taková, jaká jsem byla i minulý školní rok. Rozladěná a otrávená. Mě akorát děsí ta představa toho, kolik času musím investovat do věcí, které mě nezajímají, a jak skvěle bych je mohla strávit někde jinde a s někým jiným.

V létě jsem se prostě do dvou v noci koukala na film a několik dalších dní o tom psala článek a jeho výsledek je ZDE. 

Na to teď asi budu muset zapomenout..

A abych nezapomněla, jsem v devítce, čekají mě přijímačky, všichni o tom mluví 24/7, a navíc mi přijde, že se od nás očekává, kdo ví jaké dospělé chování, protože jsme na základce nejstarší a já nevím, co všechno. Ne necítím se, že bych právě teď měla dospět. Nechci. Děkuji. Nashle. :))

Nemám ráda lidi, co si věčně na něco stěžují, tak už toho nechám a zkrátka to přijmu takové, jaké to je.

A jedna z mála věcí, ze které mám momentálně radost, je tenhle blog a představa článků, které už doufám brzy zrealizuji.

Teď už bych se ráda dostala k popisování samotného léta. Budu se snažit, aby to bylo stručné.

Příjemné čtení vám přeje chytrý a dospělý deváťák!:--) (Haha. ne)

Jo a schválně počítejte, kolikrát jsem v tomhle článku napsala LITOMYŠL! :D

I když jsem nenavštívila všechna místa, která jsem chtěla, léto se neslo přesně v tom duchu, ve kterém jsem si ho představovala, a vlastě snad i mnohem líp!

ČERVENEC

1. ČERVENCE 

Hned první červencový den jsem navštívila festival Smetanova Litomyšl, pořádaný městem Litomyšl. Nečekané, že.
 Myslím, že každý z nás ví, že se v Litomyšli narodil Bedřich Smetana, a proto tedy ten název festivalu. V rámci doprovodného programu vystupovala v klášterních zahradách Slza a jelikož mám Litomyšl opravdu blízko, beru za samozřejmost, abych kluky vyrazila podpořit. 

Koncert byl skvělý a celkově celá akce byla bez problémů. Smetanova Litomyšl je ale festival známý především díky vystoupením (orchestrů a divadel tuším), která se vždy odehrávají v areálu Litomyšlského zámku. Ty lístky na tu operu byly drahý, ale vždycky vyprodaný, takže to má zjevně úspěch.

Letošní ročník se prý od těch minulých výrazně zlepšil, i díky pestřejšímu doprovodnému programu.

A od toho dne..

SarahOnlySarah miluje Litomyšl!

5. ČERVENCE

O pár dní později jsem Litomyšl navštívila znovu, tentokrát kvůli koncertu kapely Perutě, na kterých jsem byla už v České Lípě.
To jsou tak úžasní kluci! Neuvěřitelně vděční a už z pódia vyřazují, tak nějak kamarádsky a celkově okolo sebe šíří pohodovou náladu, takže mě to samozřejmě táhlo i na autogramiádu. Pokud by jste o nich pochybovali při koncertě, tak při osobním setkání si vás zkrátka získají.
Na autogramiádě se mi stala jedna vtipná situace, na kterou nejspíš nikdy nezapomenu a vždy se při té vzpomínce musím pousmát..

Hned jak jsem vstoupila ke stolečkům, kde kluci seděli a podepisovali se, jsem začala Šimonovi, který seděl úplně na kraji vyprávět, jak už jsem na nich byla v České Lípě, a jak jsem musela vyrazit znova.
Jenže jsem to řekla nahlas víc, než jsem myslela, a tak mě slyšeli i ostatní z kapely, včetně Milana, který zrovna koukal do telefonu a všichni najednou, ve stejnou chvíli překvapeně zvedli hlavu a měli z toho upřímnou radost. Nejspíš to nevyzní vtipně, ale v reálu to působilo fakt komicky.

Na tenhle koncert ráda vzpomínám. Hned bych jela zas!

6. ČERVENCE

Tak v tenhle den jsem se vydala fotit s Míšou, která měří tak10 centimetrů, a když se postaví na špičky tak 11 (lol, sorry Míšo). (Taky pořád mluví o koních, a miluje Zayna.)

V ten den jsem poprosila Míšu, aby mě šla fotit do článku, a tak z toho vznikla skvělá procházka a proflákaný večer venku. 

Bylo by mi líto, kdybych to tady nezmínila, protože i když to byl úplně obyčejný den, tak se mi prostě líbil!

7. ČERVENCE

7.7. 2017 jsem oslavila svůj PRVNÍ BLOGOVÝ ROK! Pomalu, ale jistě se blížíme k 17 000 přečtení a já jen s úsměvem na tváři pozoruju statistiky, komentáře a tu radost, kterou z toho dennodenně mám.
Sice jsem teď vydávala opravdu málo, ale za léto jsem i tak nasbírala dost nápadů a inspirace a budu se snažit jich do konce roku zrealizovat co nejvíc a snad se zase vrátím k pravidelnosti.

Po zbytek roku mám v plánu mnoho článků, pár rozhovorů a taky se snažím svoje články zkracovat a zestručňovat, aby vás moje délka neodrazovala a abych já se posunula někam dál.

Zbývá mi říct, prosté a obrovské DĚKUJI za každého, kdo je součástí tohoto čísla a komu jsem měla možnost něco předat, nebo snad i vykouzlit úsměv na tváři.
Více najdete ZDE
 

DĚKUJI!! ♥

Od 9. ČERVENCE do 15. ČERVENCE 

U nás byla moje adoptovaná sestra Verča, která vlastně vůbec není moje adoptovaná sestra, ale chtěla by být, aby měla režijku.
Miluju naše výlety, zbožňuju Vesssel a zbytek jsem sepsala v samostatném článku, který nese název VÝLETY PO NAŠEM.

Vzaly jsme to přes promočené Prokopské údolí, do Hranic na Moravě, na Dolní Moravu.. jo a do LITOMYŠLE! Protože, achjo, Litomyšl v létě... Víte.. já si to tam chci vzít.. 

15. července jsem Verču doprovodila do Pardubic na vlak domů a se Sabčou jsme se vydaly na Létofest. Jeden z nějvětších failů letošního léta!

Představte si mě.

S foťákem na krku, batohem u nohou a u podia, který má mimochodem střechu šikmo. Představte si, jak říkám: ,,To bude jen přeháňka, přeci neodejdem!" Jenže na nebi nebyl ani náznak toho, že by to mělo přejít to, co každou vteřinou přicházelo...

Panebože lilo asi hodinu.

Tak šíleně moc. Snad v životě jsem nezažila horší déšť, než právě v ten den a v dobu, kdy se to hodilo ze všeho nejmíň.

Uznala jsem, že by bylo možná fajn odejít pod přístřešek, a tak jsem pak mamku telefonátem uklidňovala, že jsem v suchu..

..I když z vlasů jsem si mohla ždímat, bunda mi těžkla na ramenou a voda mi prosakovala do batohu. Džíny se mi lepily na nohy a klidně jsem mohla chodit bosa, protože moje látkový boty už měly dost.

Koncert se posunul asi o davcet minut, a pak se tam začali shromážďovat lidi, tak jsme šly taky.

Jenže pořád lilo a ze střechy na podium na nás ta voda útočila ještě víc. Všude bylo bahno a bylo to odporné.

Slza začínala a já si uvědomila jednu věc.

Kluci to vždycky zvládnou po svém, tak jak to znám, a tak, jak to už dlouho miluju, ale na koncertě hraje obrovskou roli i atmosféra, která ale bohužel kvůli počasí, alespoň mně připadala úplně jiná a rozpačitá. Nebylo to ono, navíc kvůli pozdnímu začátku museli kluci vynechat asi tři písničky.

Asi si říkáte, proč by mě to mělo mrzet, když jsem je viděla tolikrát, ale já se těším zkrátka vždycky.

Řekla bych, že ze všech koncertů, ten na Létofestu nebyl úplně šťastná volba, ale vím, že kluci za to nemůžou.

Byla mi zima, pršelo mi na na brýle, nic jsem neviděla a oblečení se na mě lepilo. To nebyl stav, při kterém bych chtěla stát na další dva koncerty v tom počasí, a tak jsme se hned po koncertě vydaly domů.

Mrzí mě, že jsme neviděly Michala Hrůzu a Marka Ztraceného, protože na ty jsem chtěla zůstat, protože i jejich hudba se mi docela líbí.

I tak hledám na tomto výletu něco pozitivního, poznala jsem holky, které přijely až ze Zlína. Nechci nic prozrazovat, ale já si myslím, že za pár týdnů o nich na mém blogu ještě něco uslyšíte..

No, a to by byl Létofest..

21. ČERVENCE

Jsem se zas vydala do Litomyšle. Tentorkát se Sabčou. Vzniklo asi tak sto tisíc osobních vtipů, schody a našla jsem svůj vysněný dům! Mám Sabču ráda, protože je to přesně ten člověk pro život, který prakticky nic nebere vážně, na ironii odpoví ironií a miluje stejné věci, jako já.

Charakterem je Niall Horan, akorát se nejmenuje Niall Horan a nepochází z Mullingaru, ale z Ústí nad Orlicí.

OD 27. ČERVENCE do 31. ČERVENCE

Jsme byly s Verčou v Jižních Čechách, o tom je minulý článek. Pokud tě to zajímá tak klikni sem

Zamilovala jsem si Český Krumlov a našla spoustu kouzelných míst! ♥

SRPEN

5. SRPNA 

Jsme se s Verčou vydaly na lom Velká Amerika. Já noc předtím zjistila významy tetování Louise Tomlinsona, zažila svítání w/One Direction a @kacka_aksamitova (LOL).

Chtěla jsem spát, bylo vedro, bolely mě nohy, cestou zpátky jsem si sedla do oddělení pro děti, to dítě třískalo do stolu a sahalo mi na bagetu. 

A teď to zní, jak kdybych si stěžovala, ale.. Ráda jsem to místo znovu viděla a budu na ten výlet vzpomínat s úsměvem na tváři, protože jestli je nějaký výlet opravdu geniální, tak je to několikakilomterová tůra! Občas do kopce, občas chci spát, občas bych měla dospět a uvědomit si, že to byl sakra příšerný nápad! Lol.
Ale byl to výlet přesně v našem stylu a  těch není nikdy dost, takže vlastně vůbec nic nenamítám! 

6. SRPNA

Od šestého srpna jsem strávila jedenáct dní v kuse s Kačkou Aksamitovou, která všem hodnotí obočí, každý den si žehlí vlasy a ve čtyři ráno poslouchá Irský rap! Charakterem to není ani Niall Horan, ani Shawn Mendes, charakterem je to prostě Axamitka, přesně taková, jakou jí mám ráda, a i když se v ní občas ztrácím, je to jeden z nejlepších lidí na světě.

A konečně jsem jednou čekala na někoho na nádraží já. 
Jeden z nejhezčích pocitů.
Moje milovaná Aksamíťa poprvé u nás ve městě, nadšená z místních jogurtů a mojí rodiny.

Mamka nám řekla, že si máme udělat večeři, a tak jsme šly na kebab. Ukázala jsem Kačce park, náměstí a svojí školu. Nevim, kdo chodí před svojí školu o prázdninách, když nemusí :--)

Taky jsme dvakrát jely do Pardubic, a jednou do Kutné Hory. Nechce se mi to rozepisovat den po dni, a dopodrobna, protože v Kutné Hoře toho podle mě moc k vidění není. Kačka si Pardubice zamilovala.

Každopádně, než shrnu část u nás a vrhnu se na tu u Kačky, tak mi dovolte, abych vám popsala.. JAK JSME ŠLY NA DUNKIRK. 

Asi takhle: Já. Káťa. Harry Styles. Válečný film a touha po tom, zkusit jiný žánr, a taky jít po sto letech do kina. Po zkušenosti se seriálem The100, kterej vlastně totálně žeru, i když je to sci-fi, věděcký a ve výsledku pořád nechápu, jak jsem mohla dokoukat všechny série.. Prostě po tom, co jsem zjistila, že je potřeba zkusit i jiné žánry, jsem se rozhodla, že zkusím i Dunkirk.

Ne fajn kecám, kdyby tam nehrál Harry, tak tam stejně nejdu. :DDD

Hned v první minutě jsem tam měla crushe, zezačátku mě to nudilo, jenže tak nějak v průběhu filmu, jsem si všimla, že jsem rozkousala nervama prakticky celej kelímek od Coca Coly a totálně jsem to prožívala. Navíc v sále nikdo nebyl, protože jsme tam byly těsně po obědě a ve všední den. 

Byla jsem z toho filmu vlastně úplně vedle a zase jsem se v něčem překvapila.

A taky Harry Styles mě v herecké roli překvapil a to hodně. (Nebojte, tohle téma ještě nekončí). 

11. SRPNA

Jsme výlet obrátily a od nás jely ke Kačce. Sedla jsem si na jediný volný místo ve vlaku, jenže zrovna na tom místě pršelo, takže jsem si nasadila kapucu a vlastně milovala svůj život. Ve vlaku prší, chápete to?

Den potom jsme vyrazily na Sebastiana do Doks. Nejdivnější akce celého léta z kategorie ,,Akce na kterých nepršelo"

Teď už tam chcete jít taky, že.

Jenže. My jsme pak jely do Liberce.

Do kina.

Na Dunkirk.

Kdyby nás ten film nebavil, tak už tam znovu nejdeme. Jenže nás to opravdu zaujalo. V tom filmu se vlastně pořád střílí, občas je tam Harry, chce se vám brečet a nadávat na ten děj, ale vlastně i tak je v tom něco, co mě zaujalo (kromě Harryho a Fionna, fakt proboha ježiši).

Mělo to ale takový nádech něčeho, co mě nutilo to sledovat, i když do teď se nevyznám v pár scénách, takže si myslím, že bych na to měla jít potřetí :----)

Já si zkrátka pod pojmem válečný film představila, jak se střílí, že to bude nuda prostě bum bác vyhráli jsme, ale opravdu mě to překvapilo, nečekala jsem to. 

U konce jsem se rozbrečela, vlastně i v průběhu toho filmu. Je to skvěle natočený a opravdu se mi to líbilo. Jen nevím, jak přesně vysvětlit proč, nejspíš to budete muset zjistit sami.

Další den jsme šly do skal, kde se natáčel Záchranný bod od Sebastiana. 

Ještě jeden výlet v létě, ve vedru a do kopce a ztratím všechny svoje kamarády za to, že jsem příšerně umanutá a líná :) Hodím vám sem pár fotek, aby jste viděli, jak to tam vypadalo, každopádně jsem si to tam představovala trochu jinačí, ale neříkám, že to nebylo hezký.

Taky jsme opět jely do Liberce. Tentokrát i s Verčou a s Ájou Franců. Měly jsme jet na Ještěd, ale kvůli špatnému počasí jsme se rozhodly, že se koukneme na přehradu a jednoduše si jen projdeme město. Hned po Litomyšli, byl Liberec v létě můj další domov..

To město má svoje kouzlo, navíc já jako absolutní podivín miluju počasí, kdy prší takže bylo snad ještě hezčí! 

Ještě předtím jsme se stavily v Kryštofově údolí, jeden most tam vypadá jako ve Skotsku. A protože Skotsko je hned po Irsku země, kterou potřebuju navštívit, tak se mi to líbilo!

Přehrada v Liberci

Kačka s Verčou si ten den udělaly KavárnaTour, zrovna ve chvíli, kdy jsem se snažila šetřit. 

Prostě typická Veselá s Aksamitovou, osm hodin to fotí a až pak se nají. A pak jsem tu já, která k tomu všemu jen přihlíží a má hlad. Podle mě mi občas dělají maminku a tatínka. Proboha, kde se mnou všichni tihle lidé občas berou tolik trpělivosti?

OD 24. SRPNA DO 29. SRPNA

Jsem pro změnu oxidovala v Ústí nad Labem.

V den příjezdu jsme se v Praze podívaly na místo, kde Slza natáčela pouta. Zvlášní a zapadlý místo za Prahou, ale možná i díky tomu to mělo svojí atmosféru, a mně se to moc líbilo!

Taky jsme se podívaly na výhled z Bertramky, kde jsme ale nic neviděly. Úžasné, že? :) 

No a pak už jsme se jen chystaly do Riegrových sadů zastihnout západ slunce. Jenže..

Jsme se cestou stavily na náplavce, tam jsme se zakecaly. Na několik hodin. Nedokážu pochopit, jak je to možné, ale akorát se mi potvrdilo to, že si s Verčou mám vždycky co říct.. I když zrovna kvůli tomuhle jsem měla průšvih, protože se rodičům nelíbilo, že jsem takhle pozdě venku a v Praze, když mám sedět ve vlaku.. Takže na mě trochu řvali a já se snažila situaci urovnat diplomaticky. A když už bylo všechno tak nějak v pořádku, zjistila jsem, že mi doma n nástěnce visí zapomenutý lístek na Radiofest, který se konal o dva dny později.. 

Vymýšlela jsem tisíc způsobů, jak získat lístek, napadala mě i cesta domů.. Nakonec jsem si druhý den cestou na hrad Střekov koupila nový a měla jsem štěstí, že ho ještě měli. Hlavně že jsem se ráno, v den odjezdu do Ústí vracela pro zubní kartáček.. Sára.. Těší mě.

Další den už byl den konání Radiofestu v Ústí nad Labem, který jsem navštívila už podruhé a ze zkušeností z minulého roku, i letos si nemůžu stěžovat. Moc jsem se těšila. A i když ze začátku pršelo, na zahájení už se vyjasňovalo a skvělé počasí vydrželo celý den. 

Přemýšlela jsem nad tím, co všechno vám o tom napíšu, a jak vám festival ,,zrecenzuju"

Ve 13:00 festival zahájila kapela Slza, a i když mám raději koncerty v noci, i tak byla atmosféra skvělá a určitě o dost lepší, než na Létofestu. Konečně to byl po delší době s Verčou náš společný koncert a maximálně jsem si ho užila!

Na přesný hramonogram akce už si nevzpomínám, kažodpádně v ten den mě nadchla neuvěřitelně okouzlující Lenny. Má opravdu TALENT. Její barva hlasu je úžasná a přísahám, že jsem občas měla i husinu. Lenny je takový ten typ člověka, který i těm největším morousům vykouzlí úsměv na tváři. Všimla jsem si toho na jednom sekuriťákovi, hah. Jakmile vstoupila na stage, okamžitě si získala celé publikum.

Odjakživa jsem jí obdivovala za to, že se prosadila i v zahraničí a doufám, že se jí bude dařit čím dál víc a taky doufám, že se někdy podívám na další koncert.. ♥

Sympaťáci byli i kluci z kapely Hodiny. 

Vystupovala i kapela Jelen, už podruhé na tom festivale. A já si vždycky tou atmosférou připadám jak někde v lese.. :D

 Festival měla uzavírat kapela Kryštof, což byl docela ,,boom" protože Kryštofové mají tento rok koncerty jen dva, a to 16. a 17. září na Strahově. Takže mě překvapilo, že potvrdili svou účast. 

Před nimi vystupoval Janek Ledecký a my stály docela vepředu a chtěly vydržet až na Kryšofy..

 Ne. Tenhle styl hudby je fakt mimo všechny moje kategorie. Okolo nás se nahromadili dospěláci 40+ a ženský pořád komentovaly nějak takhle: ,,Ty jo! To je kus chlapa!" ,,Člověče Maruu, jako za mlada!" a já chtěla opravdu nejvíc ze všeho pryč a určitě mě ten starý pán nepřitahoval vůbec ničím, a tak jsem si celý koncert prohlížela svojí galerii, nebo přemýšlela nad životem. 

Krátce po deváté hodině večerní konečně začala kapela Kryštof. Nevím proč, ale už před začátkem jsem věděla, že to bude fakt něco. Vzhledem k tomu, že zaplnili celý areál letního kina v Ústí nad Labem a dav se přes den vyšplhal na 12 000 diváků a koncert byl v noci, atmosféra celého koncertu byla aboslutně geniální.

Bylo to vážně skvělý. Znala jsem všechny písničky a texty, protože jsem na tý kapele vyrůstala. Je to něco jako mamky crush už když byla mladší, takže to všechno znám a mám to naposlouchané od ní. My se s mamkou vzájemně hudebně vzděláváme, ona teď například aktuálně miluje Back To You od Louise Tomlinsona, ale to tady píšu jen proto, aby jste věděli, že mám fakt skvělou mamku. Haha.

Kryštof je na scéně 25 let, takže ten frontman a celá kapela mají nejen početné publikum, ale i zkušenosti a na podiu to zkrátka umí. Richard Krajčo (čtěte ,,crush mojí mamky"), neboli frontman kolem sebe celou dobu šířil skělou energii. Je to sympaťák. Celý koncert jsem si fakt užila, publikum si vyžadovalo přídavek, což stoprocentně Kryštofy nepřekvapilo, a tak přidali rovnou tři písničky a životy všech okolo mě, včetně toho mého byly kopletní! :--) A to proto, že přidali i písničku Ty a Já, kterou moje mamka miluje a já nejsem vyjímkou... Klidně bych na ně jela znovu!

Radiofest byl zakončený něco po desáté ohňostrojem. A poslední věc, kterou k tomu řeknu, je ta, že kromě hudebního programu mě festival překvapil i tím, že dodržoval harmonogram přesně podle tak jak měl a všechno bylo přesně tak, jak být mělo.

Omlouvám se kvalitu, fotka je mobilem! :D

Den po koncertě jsme s Verčou prakticky neexistovaly, takže jsme se prostě flákaly, dělaly si divný testy na Youtube a hrály hru, kdy jsme měli uhodnout známé osobnosti. Prostě jeden z takových těch dnů, kdy neděláte nic, ale i tak je ten čas skvěle strávený.

 Další den jsme se vydaly na Portu Bohemicu společně s Aničkou Konečnou a já ráda poznávám nové lidi. Anička je moc fajn člověk a ráda jsem jí poznala! Myslím si, že to byl skvěle strávený den v přítomnosti fajn lidí. Všecko bylo in a cool way! :--) A mimochodem Porta Bohemica je strašně krásný místo!

No a poslední den jsem se podívala do Litoměřic a vydala se na cestu domů!

Stejně jeden z nejlepších pocitů je ten, když si sednete na zarezevované místo a nikdo na něj nepřijde! 

31. SRPNA

K nám dorazila Barča Hanusová. Vzala jsem jí do Pardubic.. A do Litomyšle.. Kde tentokrát pršelo, ale i tak si to tam chci vzít...

A 1. ZÁŘÍ (fuj) jsme to otočily a vyrazily naopak do Hranic na Moravě a den po tom vyrazily na Dožínky do Olomouce.

Zakončení prázdnin naproto úžasné, ale protože je tenhle článek dlouhý, navážu na Držkobraní v jednom z následujících článků, který doufám vyjde podle plánů a doufám, že to bude stát za to!

Na závěr..

Tohle léto jsem si uvědomila jednu věc.

Zjistila jsem, že pro mě vůbec nebylo důležité to, jestli jsem se podívala do zahraničí, nebo jsem jen poznávala další místa v Česku..

Pro mě byla priorita strávit léto s lidmi, se kterými si rozumím, mít dny, kdy se můžu poflakovat u televize a mít to léto tak nějak bez starostí. 

Letošní léto bylo úžasné a hned bych vrátila spoustu okamžiků zpět. Jsem za to nesmírně vděčná. Dva měsíce strávené nad moje očekávání, a přesně tak, jak jsem chtěla, možná však i mnohem lépe.

Když jsem mezi svými a sama sebou, tak mi nic neschází..

Mrzí mě však, že jsem nestihla jet za dědou na venkov, nebo třeba poznat Kačku Hrazdilovou.

Tohle léto jsem udělala obrovský krok pro svoje sny. Nejen tím, že jsem byla s lidmi, se kterými jsem byla, včteně mojí rodiny. Nejen tím, že jsem se nechala inspirovat do budoucích článků a poznala spoustu nových lidí. 

Udělala jsem velký krok pro jeden sen. Už teď mi to dalo strašně moc a už teď za tohle všechno vděčím neuvěřitelné spoustě lidí.. O tom ale až za pár měsíců.. Teď si budu přát, aby všechno dobře dopadlo.

Děkuji za všechno.

S.O.S ♥

Fakt jsem to psaní v létě docela vynechávala. Chyběl mi ten pocit toho, jak moc velkou mi to dělá radost! ♥

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY: 
PÁR DNŮ V JIŽNÍCH ČECHÁCH
VÝLETY PO NAŠEM
ČESKÁ LÍPA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ

Read More