STRACH

Moje oblíbená fotka, mého oblíbeného člověka. Přímo si vyžaduji, aby zde na začátku byla.

Nejistota, obavy, domněnky. Úzkost, pochyby, tréma. 

Za poslední měsíc jsem si uvědomila, že právě tyhle faktory jsou to, co mě často omezuje a ovlivňuje, nejen v mých rozhodnutích.

 Ta chvíle. Já ji moc dobře znám. MÁŠ STRACH. Bije ti srdce, tak zběsile. Motá se ti hlava a chceš od toho utéct. Ale nesmíš to udělat. Překonej to.  

TOHLE JSI TY. 

Často se bojím, že zaváhám a budu nad něčím přemýšlet tak dlouho, že neudělám vůbec nic.

Děsím se, že udělám chybný krok, ale v danou chvíli nevím, že je chybný.

Že selžu a něco nezvládnu. Znejistím a pokazím to, nebo učiním špatné rozhodnutí.

Setkávám se s tím v životě stále, a tak teď přišel čas, abych svoje myšlenky sepsala a předala je dál.

Nemyslím si, že na tom, že se člověk bojí, je něco špatného. Kdyby člověk nebyl opatrný a do všeho se s netrpělivostí vrhal po hlavě, nemuselo by to mít vždy úplně šťastný konec.

Věřte mi ale, že ty chvíle, kdy překonáte sami sebe, jsou krok pro vás. Něco jste zvládli, máte ze sebe radost a motivuje vás to, překonávat se dál.

Kdybych uměla kreslit, zvěčnila bych strach na papíře jako něco, co připomíná člověka, který vás  brzdí a chce vás zastavit. A vy se mu bráníte.

Protože když se mu nebráníte, tak si to vyčítáte.

Nesnáším výčitky a úsudky o tom ,,Co by kdyby"

Co kdybych udělala tohle, co kdybych řekla tohle, co by se stalo

KDYBY KDYBY KDYBY.

Nenávidím to. Ničí mě to, a proto se snažím těmhle stavům vyhýbat.

Zažila jsem spoustu situací, kdy to nevyšlo podle představ, ale můžu s jistotou potvrdit, že je to lepší, než neudělat vůbec nic.

Už tolikrát to nedopadlo, tak jak jsem chtěla, i přesto, že jsem strach překonala. Ale někam jsem se posunula a můžu si něco převzít. A NĚCO je lepší, než NIC.

Kdyby to tak nebylo, tak o tom nepíšu.

- Představte si, že stojíte na jevišti s mikrofonem v ruce. Reflektory míří na vás a všíchni čekají, až začnete mluvit, protože tahle chvíle patří vám.

Ale vy se děsíte toho, že je to všechno na vás.

Chcete couvnout, jenže když to uděláte, přemůžou vás výčitky.

Všichni čekají a ty stojíš s neschopností se pohnout.

V tu chvíli jsi to TY, ty a tvůj strach. A ty NIKDY nesmíš dovolit, aby zvítězil.

Stále je ticho. Pořád tě skličuje nejistota..

Potom uděláš krok vpřed, nadechneš se a mluvíš. Dáváš pozor na instrukce z hodin. A na to, jak to miluješ. A mluvíš a nesmíš přestat, protože bys selhal. Nenecháš ho vyhrát.
Máš to.

A najednou celý ten okamžik patří tobě a ty se v tom vyžíváš.

Mluvíš, usmíváš se, překonáváš se a máš radost.

Vzpomeň si na nějakou situaci.

Děláš něco, co miluješ, chceš to udělat, toužíš po tom, ale tak strašně se bojíš chyb, až ti hrozí, že udělát tu největší - necháš se ovlivnit strachem.

Pamatuj, že když to nezkusíš, tak se nic nestane a ty budeš pořád tam, kde jsi byl. Zůstaneš stát na místě.

Žij těmi chvílemi, kdy si můžeš říct, že jsi to dokázal a dobře si je pamatuj, až se budeš zase bát.

Možná to občas nevyjde tak, jak sis celou dobu představoval, ale ta skutečnost, že jsi do toho dal všechno tě uklidní.

Můžeš stát na startovní čáře a už tam se bát prohry.

Chceš něco tak dlouho říct, ale obáváš se odpovědi.

Chceš zkusit něco nového, ale bojíš se, že selžeš a nebude to mít smysl.

Přeješ si. dostat se na dobrou střední, ale děsíš se, že to není správné rozhodnutí.

PŘESTAŇ HLEDAT DŮVODY. HLEDEJ ZPŮSOBY.

Já se tak bála vystoupit s vlastním názorem na veřejnosti.

Založit si blog, o kterém jsem snila.

A teď jsem tady a mám 20 000 přečtení.

Tak moc jsem se bála mluvit k lidem.

Teď to miluju celým svým srdcem.

Já to překonala a teď jsem se našla.

Tak dlouho jsem se bála napsat strejdovi E-mail s žádostí o to, aby mě vzal na koncet Shawna Mendese, protože jsem se bála odpovědi, až jsem zmeškala svou příležitost si ten sen splnit.

Vše špatné je k něčemu dobré. Poučila jsem se.

A teď se možná zasmějete.

Ale tak děsně moc jsem se bála udělat kotrmelec, z důvodu toho, že mi ta žíněnka připadala moc tvrdá.

Šla jsem tedy při tělocviku na záchod, a tam jsem přemýšlela, jak to udělám, když mám takový blok v sobě samé. Proč jsem to jako malá zvládala a teď to nejde?

A pak jsem šla a dala jsem ho a všichni okolo mě to brali za samozřejmost a netušili, že jsem se v tu chvíli překonala.

Možná to to berete jako úsměvnou situaci, já vlastně teď taky. Ale je to jedna z těch maličkostí, díky které vznikají tyhle řádky.

Minulý měsíc jsem bez plánování udělala shodou okolností jednu věc. Neřešte jakou, na tom teď nesejde. Ale vzpomínám si, že když jsem tam stála, překonávala se a srdce mi bilo na poplach, fakt jsem chtěla jít pryč, ale zůstala jsem.
A věděla, že o tom musím napsat článek. A teď je tady, pro vás všechny.

Šlo mi fakt o všechno a nečekala jsem, že to udělám. V tu chvíli mi přišlo, že to nejsem já, ale to proto, že jsem se překvapila. Nikdy na to nezapomenu.

Kačky babička jednou řekla větu, kterou si pamatuju a řídím se jí dodnes.

Kdo je připraven, není překvapen.

Možná se přestaneš bát, když si párkrát zkusíš tu danou situaci představit.

Ale nezapomeň, že na to nesmíš moc spoléhat,  spíš vůbec. Protože v ten okamžik to už stejně není na přípravě. 

Pokud nejde o moderování a jiné zájmy, kde je příprava povinností.

Jde o vteřiny, okamžiky. A v tu chvíli je to všechno jen a jen V NÁS.

Nevzdávej to, dokud to nezkusíš.

A když to zkusíš, a nezvládneš to tak, jak chceš. To přece nevadí.

Zkusil jsi to.

Nevzdávej se toho, co miluješ.  
Protože, když ti něco stojí za to, tak se přece tak snadno nevzdáš.

Jsou to vzpomínky a momenty, které se už NIKDY nemusí opakovat. Uvědom si to, až budeš stát na prahu nějakého rozhodnutí.  

Je potřeba klást si vyšší nároky, než si myslíme, že jsme schopni zvládnout, protože se překvapíme a nebo poučíme. Ale půjdem vpřed.

I malé krůčky, krátké okamžiky, které se na začátku zdají jako nepodstatné mohou na konci znamenat všechno.

Tak jdi a udělej to.

Sepiš si důvody, proč to ,,něco" toužíš tak moc udělat. A pak to udělej.
Teď to zní tak jednoduše..

Protože, představ si, kdyby Shawn Mendes nikdy nevydal žádný cover.

Kdyby se nikdo z One Direction neodhodlal zpívat.

Kdyby nechtěl Lukáš založit svou kapelu.

Kdyby tvoji oblíbení spisovatelé nevydali tvoje oblíbené knihy.

To jsou ti, kteří mě inspirují. 

Hledej inspiraci v rodině, kamarádech.

 A lidech, jako je Louis Tomlinson.

Však on si je taky občas nejistej, ale i přesto ho milujou miliony holek na celým světě.

Já vím, že miluje to, co dělá, tak proč by se vzdával?

A zní to jako prkotina. Ale tímhle se motivuju já.

Stejně si  myslím, že největší inspirací jsme my. Sami sobě.

Nezapomínej na to.

Na závěr vás všechny prosím o jednu věc.

Už delší dobu cítím, že je potřeba, abych někde udělala změnu. Rozhodla jsem se, že blog je vhodný prostředek na to, něco změnít.

Dnešní článek je tedy nový koncept, kde se zaměřím na jedno určité téma, obhájím svůj názor a budu se snažit, podat to tak, jak nejlépe dovedu.

A jedna z nejdůležitějších věcí, budu se snažit inspirovat. 

To je totiž můj sen.

A já už se ho nebojím.

Ozvěte se mi. Jaké téma vás zajímá? Já chci být žurnalistka, tak mi dejte šanci psát i o tom, co zajímá vás.

Děkuji za přečtení a za případné sdílení budu vděčná!

S láskou, Sára.

Jo a otázka, kterou si nejspíš pokládáte, jak se inspiruji já?

O tom mám článků nespočet. Ve zkratce. Stačí i jedna fotka, nebo text písničky, či slova lidí, kteří mě dobře znají. A moje vlastní uvážení.

S jistotou si stojím za písničkou Holomráz.

,,Bát se přestaň chyb a šanci zachyť"

,,Vždyť dávno víš, že zvládneš o čem sníš, jen chtít se NEBÁT"

Je to klišé, ale to je přesně jedna z těch věcí.

Vnímejte to, je to prosté.

A nebo část básničky Jaroslava Seiferta, na kterou jsem narazila nedávno.

,,Kdo mé naději však zabrání, ani strach, že přijde zklamání"

Stejně jste to vy, kdo o tom rozhodne.

Teď už je to ode mě vše.

Jo a..

Nebojte se.

Read More