JE TO O EMOCÍCH

Děkuji za propůjčení úvodní fotky k tomuto článku Verče Králové.  Já na koncertě tentorkát moc nefotila, takže nemám žádnou pořádnou.

Hned na začátek upřímně napíšu, že jsem váhala, zda mám na turné vůbec vyrazit, a dokonce přišlo i rozhodnutí, že nakonec nepojedu vůbec a místo důvodů jsem hledala výmluvy.

Bylo mi ale jasné, že ještě nejsem definitivně rozhodnutá a navíc úplně nové turné si nechci nechat ujít.

Takže mě nakonec kroky zavedly do Hradce Králové, s lístkem pořízeným do Liberce.

A nelituju toho ani na jedinou vteřinu.

V Liberci mi nevyšlo ubytování, a tak jsem rychle zařídila jinou zastávku.

Nespočítám na prstech jedné ruky, kolikrát jsem navštívila koncert, či nějakou podobnou akci. A to je právě to.

Když jsem v listopadu odjížděla z autogramiády k novému albu, nechtělo se mi věřit, že bych další akci navštivila po více než čtvrt roce. Vážně na takové ,,pauzy" nejsem zvyklá, ale říkala jsem si, že mi to prospěje.

Čtyři měsíce jsou však poměrně dlouhá doba a já si sama na sobě začala po necelém čtvrt roce všímat, že mi něco schází. Sice mě naplňuje psaní a ráda si něco přečtu, ale měla jsem pocit, že mi něco utíká.

A za tu dobu si člověk zkrátka uvědomí, v mém případě se spíš předsvědčí, že je to součást mě. Něco, bez čeho to zkrátka není ono.

Bez čeho vlastně?

Bez dlouhých jízd vlakem, bloudění v MHD, několikahodinových čekání, bez úžasných lidé po mém boku, kteří mi rozumí a cítí to stejně.

Není to ono bez světýlek nad hlavou zářících jako tisíce hvězd.

Úsměv od ucha k uchu, oblíbené písničky, oblíbení muzikanti, nezapomenutelné chvíle...

Jak vůbec může někdo jako já pochybovat o tom, jestli bude součástí Holomráz Tour 2018?

Upřímně nevím, jaká jsem měla od celého dne očekávání. Ale hned na nádraží nabral vlak desetiminutové zpoždění, takže opět nastal boj s časem, protože do Hradce Králové musím přestupovat a na přestup mám deset minut, což se zpožděním znamenalo, že jsem neměla prakticky žádný čas.

Z nástupiště na nástupiště jsem podle mě předvedla vynikající běžecký výkon, jen škoda, že mi nikdo neměřil čas..

Vlak jsem stihla.

A zvládla jsem i MHD se zastaralým ,,štípačem" jízdenek, který jsem nikdy předtím neviděla. Ten řidič na mě nemusel sice hned křičet, ale ani on mi náladu svým negativním přístupem v ten den nezkazil.

Od zastávky jsem k hale dorazila bez komplikací, což je v ten den další vynikající osobní výkon. Protože nezapomeňte, kdo minulý rok zabloudil mezi Libercem a Jabloncem...

U haly jsem se setkala s Míšou a Terkou (známé firmy). Holky si udělaly něco jako train trip po zastávkách turné a prašivých plesnivých ubytovnách a je mi ctí, že jsem je potkala, alespoň na jedné zastávce.

Když jsem na začátku psala o úžasných lidech po mém boku, neměla jsem na mysli jen Terku a Míšu, ale i někoho dalšího.

Verča Králová a Anet Šoltysová se na turné do Hradce Králové chystaly společně a já se rozhodla, že Anet s Verči pomocí překvapím a musím říct, že to stálo za to.

Plán nevyšel tak, jak jsem si představovala, protože jsem netušila jaké auto mám očekávat, takže ze začátku jsem si ani nevšimla, že nějaké přijelo. Tím pádem si mě Anet všimla dřív, ale na tom ve výsledku vůbec nezáleží, protože to, co se dělo mi v hlavě utkvělo navždycky.

Anet ze mě měla skutečnou, nefalšovanou, upřímnou radost a už z okýnka auta mi nadšeně mávala a hned se ke mně rozbíhala. Oči se mi leskly od slz plných štěstí a hned, jak jsme všichni pohromadě stáli před vchodem jsem si byla jistá, že bude dnešní večer nezapomenutelný.

A měla jsem pravdu!

Po dlouhém čekání jsme byli konečně uvnitř a členové fanklubu a výherci soutěží zaujali svá místa.

Už jen ten malý, akustický koncert před hlavním vystoupením mi udělal neskutečnou radost, ale to hlavní nás všechny teprve čekalo.

Sál se pomalu zaplňoval a napětí okolo mě stoupalo, až si i Anet po mém boku všimla, že začínám být nervózní. To víte, že jsem byla..

 Neustále jsem se ošívala a netrpělivě očekávala něco nového. Posledních dvacet minut jsem byla skoro až nepříčetná, připadala jsem si jako malé dítě čekající na to, až bude moct jít ke stromečku a tam si rozbalí dárky..

A dočkala jsem se!

Abych pravdu řekla, tak ten úplný začátek jsem snad nezvládala ani vnímat, vím jen, že při příchodu doprovodné kapely mi začaly po tvářích stékat slzy a začala jsem pociťovat zvláštní pocit.

Skutečný pocit štěstí.

Koncert začínal písničkou s názvem Chmýří pampelišek, což je podle mě na začátek skvělá volba.

Celé vystoupení jsem si užívala od první až do poslední chvíle, včetně Lukášova vydařeného kytarového sóla.

Všechny tyhle koncety a okamžiky jsou o emocích, a proto zmínim i to, že celou písničku Na Srdci jsem probrečela, protože mě v tu chvíli dojala a myslím, že není za co se stydět.

Kromě dojímání u téhle písničky, se to neobešlo ani u písničky Celibát a to z jednoduchého důvodu.

Anetka po mém boku chtěla jít zpívat. Hlásila se, a protože já stála vedle ní a měla jsem ze všeho velkou radost, napomohla jsem Petrovi ve výběru. Anet si zazpívala s Petrem a bylo to vážně skvělé. Já byla neuvěřitelně šťastná, s Verčou jsme se dojímaly a myslím, že na tenhle okamžik nezapomene ani jedna z nás.

Co se týče celé nové scény, cítím obrovský posun a mám ohromnou radost, že mohu být součástí a vše to s nadšením sdílet a podporovat.

Vše bylo dolazené do posledního detailu. Stage vypadala skvěle, choreografie se vydařila.

Od světel, přes zvuk, po celkový dojem jsem zkrátka nadšená.

Očekávání jsem měla, ale zdaleka ne taková.

Kluci byli vždy mou velkou inspirací a myslím, že se to už nezmění.

Nemám se za co stydět. Je to pro mě radost, jako pro jiné třeba sport.

Naplňuje mě to, inspiruje a jsou to pocity skutečného štěstí.

Na závěr zmíním, že obdivuji Petra, který ustál ošklivý pád a celý koncert odzpíval na výbornou. Sice byla autogramiáda zrušena, ale to mi v tu chvíli nevadilo, i když jsem klukům chtěla osobně poděkovat.

Na závěr patří velké děkuju Verče Králové, že se spikla a vytvořila se mnou pro Anet jedno velké překvapení.

Ráda bych poděkovala i manažerce Pavlíně, která si udělala čas a zařídila mi výměnu lístku do Hradce Králové.

A poděkování patří vlastně všem, co se podíleli na světlech, zvuku a na každém detailu, aby z toho vznikl nezapomenutlený zážitek, protože, co si budem, bez skvěle sehraného týmu, by to zkrátka nešlo!

Velký dík patří samozřejmě i Petrovi a Lukášovi za to, že si plní své sny a dělají to s radostí a na plnej plyn!

Všechno to bylo o zážitcích a emocích, a tak to mám ráda!

A co na to ostatní?

Užila jsem si to strašně moc, protože jsem byla obklopena těmi nejskvělejšími lidmi a atmosféra byla dokonalá.
- Sabča

Koncert byl pro mě úžasným zážitkem. Bylo vidět, že si s celým turné dali velkou práci. 

- Verča

Popsala bych to jako úžasnou show s úžasnými lidmi a s plnou kupou zážitků. Jde vidět, jak se kluci stále posunují dál a já jsem ráda, že toho můžu být součástí.
- Kamča

Všechno bylo nové. Každopádně to bylo pozitivní překvapení a turné se jim fakt povedlo.
- Terka

Asi mě nejvíc kluci překvapili akustickým koncertem před hlavním koncertem. Ale úplně největší zážitek bylo vidět zase všechny kamarády po celé ČR.
- Míša

Dechberoucí nová scéna, neuvěřitelné výstupy na pódiu, spousta nádherných překvapení a dokonalé nové písničky z alba? Smrtelná kombinace. Prostě nezapomenutelný zážitek, který bude navždy uchovaný v mém srdíčku.
- Anet

Děkuji vám za přečtení.

Sára. xx

Read More