Aktuálně sedím ve vlaku a čekám, až mě napadnou ta správná slova.
Tak já třeba začnu tím, že podotknu, jaký štěstí my lidi máme, že dostáváme příležitosti slyšet naše oblíbené písničky živě a vykřičet si hlasivky tak moc, jak jen v daný okamžik potřebujeme.
Co si budem, je to fakt mnohem lepší než si zpívat Galway girl v pokojíčku za zavřenými dveřmi.
A protože se mi skvěle sešly dva koncerty Irů v jednom týdnu, rozhodla jsem se, že to spojím.
Jednu z věcí, kterou potřebuju ještě na začátek říct je ta, že mě nikdy nepřestane udivovat síla hudby.
Nebo kouzlo toho, jak je někdo schopný svoje nejintimnější a nejosobnější myšlenky sepsat a složit z toho písničku, kterou si následně může pustit kdokoli a udělat z ní hit.
Aby bylo jasno - většinu svýho času poslouchám hudbu, která mi něco předá, něco řekne, pomůže.
Jedním z nejlepších příkladů takový hudby je můj milovanej irskej band. Kodaline.
Jsem vážně vděčná, že jsem na ně narazila, a možná i ve chvíli, kdy jsem to nejvíc potřebovala. Většina písniček dokázala všechno, co jsem cítila, říct tak nějak za mě.
Prostě mi přirostli k srdíčku, a navíc jsou to Irové, to je zkrátka dokonalá kombinace.
Vždycky jsem si při poslechu cestou domů autobusem ze školy stavěla takový svoje vzdušný zámky. Představy o tom, jak krásný by bylo, vidět je živě. A tak jsem to - prakticky jen díky sobě - dokázala.
Na ten koncert jsem šla úplně sama, z čehož jsem měla zpočátku úzkosti, ale mile mě to překvapilo. Pokecáte s pár lidma, a když se zeptáte, jestli nemají Ibalgin na bolest hlavy, jelikož skupina, která před chvíli dohrála, se dokonale minula s vaším hudebním vkusem, tak vám možná slečna vedle vás nabídne masáž hlavy, aby tu bolest odbourala. Zabralo to.
A když začali Kodaline, tak nějak jsem zapomněla na cokoli a soustředila se na to hezký ,,tady a teď" co jsem zažívala.
Z Kodaline šla skvělá energie a moc dobře vědí, co dělají.. (Kradou mi srdíčko, hah.)
Naproti tomu o pár dnů později, Českem očekávaný koncert v Letňanech byl trochu jinej šálek kávy.
80 000 lidí všeho druhu a otřesná organizace, to zní sice hrozně, avšak nedokázalo to pokazit můj dojem z vystoupení současný legendy. A to se ale fakt nedá nazvat jinak.
Ed Sheeran je legenda.
Já osobně jsem po navštívených koncertech všeho druhu tak nějak zvyklá na to, že každý interpret má svou doprovodnou kapelu, ale až na poslední chvíli mi došlo, že Ed žádnou nemá a ani nepotřebuje.
Pamatuju si ten svůj údiv a respekt, když tam přišel úplně sám, s kytarou v ruce a v jediný sekundě si ukradl celý Letňany. Skvěle a osobitě celej koncert prokládal vtípkama a moc dobře věděl, jak na to. Absolutně mě to okouzlilo, a když přidáme kýčovitý západ slunce jako bonus, nemám nic, co bych vytýkala. Ed Sheeran to prostě umí.
Možná by se očekávalo, že když prakticky dosáhl vrcholu svojí kariéry, bude mu tak nějak jedno, co předvede, protože on je Ed Sheeran a může si dovolit cokoli.
Ne.
On vystupoval s vděčností, skromností, upřímným úsměvem a bylo na něm vidět, že ho to fakt baví.
Je to obdivuhodný.
Ráda bych ještě zmínila, že cením fakt dobrýho předskokana Jamese Baye, ten se mi hodně líbil!
Na co ale nesmím zapomenout je situace, která následovala po koncertu.
Desítky tisíc lidí, co se potřebovaly dostat z Letňan. Z koncertu Eda Sheerana, kterej ještě před pár lety hrával na ulicích a v metru, ten stejnej člověk teď zacpal veškerou dopravu v malý republice jako je ta naše a navíc fakt zanechal dojem.
Celý tohle dělá dojem i na mě. To, že můžu jezdit na koncerty, objímat svoje kamarády během nejvíc známých hitovek a vyřvávat texty.
Jak Ed Sheeran tak Kodaline měli skvělej příchod. Žádný velkolepý nástup, jednodušše přišli a dokázali, jakou sílu hudba může mít a kolik lidí dokáže spojit.
Aby to ale neznělo jen tak růžově:
- čekaly jsme mnoho hodin a bolely nás nohy
- Verča s Kačkou čekaly ješte mnohem více hodin
- Voda stála 50 korun
- Organizace neumí logicky uvažovat
- Pán před námi v řadě doslova zapáchal tak moc, že si to nedovedete ani představit (i to se občas stane..)
- Někteří lidé okolo nás s největší pravděpodobností koncert navštívili jen z nudy, nebo aby měli zajimavej Instagram. Nebo aby svým dětem dělali doprovod a stáli tam a dívali se na Šírena..
Všechno má svoje klady a zápory, ale pro mě se zážitek z obou koncertů nemění.
Jsem za ně fakticky vděčná.
Takže.. Až budete mít příležitost navštívit koncert, o kterým se domníváte, že byste ho navštívit měli, tak to prosím udělejte.
Vystupte z vaší komfortní zóny a vůbec nad tím nepřemýšlejte. Ty vzpomínky a dojmy vám už nikdy nikdo nevezme.
Jo a.. Hodně štěstí při nákupu pozdní večeře ve dvě ráno v KFC na Václaváku. Je fajn si uvědomit, že koupit dva bezedný kelímky je vlastně totální hloupost..
No a když se vás kámoš zeptá, jestli vy vůbec víte, na co je bezednej kelímek, moje odpověď ,,no je to navždy" byla v tuto noční hodinu optimální a vtipná pro lidi, kteří si KFC kelímek ,,navždy" pořídili taky.
Tak hodně štěstí při všech vašich výstupech z komfortní zóny a stavění vzdušných zámků! A nezapomeňte, že kromě coly z fastfoodu můžete mít navždy i absolutně skvělý vzpomínky.
Díky za přečtení!
Sára. xx
