Takže, dva měsíce jsem nenapsala pořádně ani čárku, protože jsem opět kritizovala úplně všechno, co jsem vytvořila. Článek z Frankfurtu leží v konceptu a pravděpodobně nevyjde, dokud se mi nezačne líbit.
Ale na tenhle blog se doopravdy nechci vykašlat.
Tak tedy, co se událo za dobu od posledního článku, o čem stojí za to psát?
Naposled jsem psala o koncertu Kodaline a Eda Sheerana.
Tak tedy: několik dnů a týdnů poté, prázdniny pokračovaly. Pak hodně rychle skončily. Teď jsem třetím týdnem ve druháku, zrovna jsem se učila němčinu a najednou mě napadaly slova do článku, tak jsem se klasicky rozhodla to sepsat dřív, než se to z tý hlavy vypaří.. Asi jako ta němčina..
No, kromě toho, že jsem nastoupila do druháku, jedu na spoustu dalších koncertů, začala jsem hrát na klavír a mám se stát vedoucí kroužku, do kterého jsem sama dřív chodila.
Teď bych vám teď mohla napsat řadu poselství, kterých jsem si za ty týdny své tvůrčí ,,krize" povšimla.
Takže:
1.) Začala jsem hrát na klavír, protože akustická verze Mercy od Shawna Mendese je inspirativní sama o sobě. A jde to, přátelé. Všechno jsou jen výmluvy, je to ve vás. Nikdy není pozdě na to, naučit se něco nového.
2.) To, že bych měla být něčí vedoucí a učit děti, jak mluvit a psát se mi zdá zvláštní, každopádně před pár lety bych tohle od sebe neočekávala. Takže dělejte věci, který by se vám zdály před lety nepředstavitelný, nejspíš je to šance, která se neodmítá.
3.) Moje úzkost z angličtiny pokročila - mám jí sice pořád, ale kytarista z Kodaline mi napsal, že mám beautiful way of speaking, co se hudby týče.. Takže byste se neměli podceňovat. A já taky ne.
4.) Neměli byste zahazovat přátelství přetrvávající deset let. To, že si o něm myslíte, že je naprosto stupidní a on o vás taky, není dobrej důvod. To, že jste oba konfliktní je patová situace, avšak se dá vyřešit, pokud se v jednom z vás probudí diplomat. Kamarád, co vás zná ještě z dob, kdy jste jezdili na stejným červeným kole a učili se vlasitvědu, by měl být vaším kamarádem i za dalších deset let. Ví toho o vás příliš mnoho, a vy ho máte až moc rádi. Jakýkoli konflikty by se měly vyřešit a přinést nějaká obohacující poselství. Konec konců, jestli si během hádky navzájem nevymažete přezdívky na Messengeru, ještě tam nějaká šance na udobření bude.
5.) Jestli taky rádi píšete a chytnete existenční blogovou krizi, běžte se učit němčinu. Třeba se vám po dvou měsísích rozsvítí.
6.) Celou svou srpnovou výplatu jsem utratila za tři koncerty, vlak a ubytování. Peníze jsou od toho, aby se utrácely a vzpomínky jsou od toho, aby se vytvářely.
Od srdíčka doufám, že jste si z mého životního shrnutí odnesli spoustu zajímavých poselství a pochopili, že ve vašem životě se nemusí dít nic tak extra, a stejně se z toho dá vytěžit spoustu fascinujících poselství do života, no ne?
Původně jsem je chtěla podtrhnout, ale vy si je už najdete sami.
Pokud máte pocit, že jsem dnešní článek odbyla, ráda bych vás vyvedla z omylu. Zkouším nový formáty. Jestli budu psát neustále jen o koncertech, tak byste se mi na to za chvíli vykašlali...
