MŮJ KROK VPŘED

~ Psychologie je prostě moje téma, je to tak zajímavý, že se nově zaměřuju na upřímné pocity z oblasti sebepoznávaní. Snad vám nevadí, že před mým jménem nesedí žádný titul, který by dokazoval mou odbornost. Je to zkrátka z pohledu náctiletý holky, která se fakt snaží. Tak ať už si to přečte kdokoli, snad ten kdokoli bude taktní.
Děkuji za pozornost.~

Měla jsem strach nabízet lidem svoje nejsoukromější myšlenky.
Hledala jsem cestu.
A hledala jsem sebe.

Za celým tímhle článkem (a novou sérií) stojí spousta času a práce. Práce, která není vidět. Nemůže jí dokonce moc lidí ocenit, protože jediný, kdo jí doopravdy naplno ocení, jsem já sama.

Namísto jednoho velkého článku s obrovským titulkem: JSEM HYPERSENZITIVNÍ, jsem se rozhodla, že začnu pozvolna malými, kratšími články.

Uvědomuji si, že ne všichni lidi se zaměřují na to, co je uvnitř nás, ale spíš třeba na materiální a jiné hodnoty. Já jsem si však postupem času uvědomila, že psychologie, osobnost člověka a seberozvoj je pro mě hodně zajímavé téma, a že jsem v podstatě objevila novou zálibu.

Osobnost je proces a nekončí žádným dosažením určitého věku.
Vždy je možné si něco uvědomit, snažit se zlepšit, nebo dojít k něčemu novému. Na nic takového není nikdy pozdě.

Dospívám a mění se moje vnitřní hodnoty. Myslím si ale, že jedna z těch neměnných hodnot je být sám se sebou spokojený - s tím, co dělám, kým jsem a kam směřuju.
Přesně s tímhle jsem ale měla velký problém. Přála jsem si najít svou ztracenou energii, nesedět jen tiše v koutě a nepoddávat se vlastním strachům - které často vznikaly v mojí hlavě.

Hodně často jsem se cítila nepohodlně, měla jsem zkrátka  pocit, že jsem DIVNÁ.
Že jsem jiná než ostatní,  že nad vším moc přemýšlím, a že bych moc ráda našla alespoň trochu rovnováhy.

Asi jeden z těch opravdu velkých kroků, kterým jsem odstartovala i tuhle novou sérii článků, ale hlavně kroky k různým uvědoměním, bylo si přiznat, že něco není v pořádku.
Často jsem brečela, hodně jsem se shazovala, porovnávala a moc jsem netušila kudy kam.
Protože se mám ráda a moje vlastní pocity a myšlenky mi nejsou lhostejný, vydala jsem se k psycholožce.
Nemyslím si, že by se měl kdokoli stydět za to, že  vyhledává pomoc, když sám neví, jak na to. Je však potřeba vědět, že psycholog není někdo, kdo to za vás vyřeší a vy hned budete vědět, co s tím. Vyžaduje to čas a výsledky jsou viditelné až po několika měsících.
Psycholog je někdo, s kým si povídáte, kdo má na vás subjektivní názor, a proto vám dokáže poradit trochu jiným způsobem, než třeba kamarád nebo rodina. Přesně někoho takového jsem potřebovala. Díky konzultacím (a svojí vlastní vůli) jsem se dokázala lépe zaměřovat na ty myšlenky a věděla jsem, že v tom nejsem tak úplně sama. Byl to pro mě ,,hmatatelný" důkaz, že na sobě pracuji.

Značný pokrok na cestě ke spokojenosti bylo zjištění, že jsem citlivá. Zjištění, pochopení a smíření.Hypersenzitivita je schopnost nervové soustavy, je vrozená a není to nic tak zvlášetního, jak to možná zní.
Už minulé léto jsem tohle téma načala, ale neřešila jsem ho.
Jeden den, když jsem se vrátila domů, jsem brečela několik hodin a bylo to tak vyčerpávající, že jsem musela zůstat doma. Ráno jsem brečela taky, protože jsem si vzpomněla, jak hodně jsem brečela předešlý den. Prostě to tak bylo, já chápu, že to není k pochopení úplně pro každého.
Připadala jsem si hodně ztracená.
Udělala jsem si test citlivosti, vyšel mi s vysokým číslem. Pak následoval další test s výsledkem, co zněl nějak: Pravědpodobně jste citlivá.
Četla jsem článek za článkem, v češtině i v angličtině. Koupila si knihu. Pozorovala jsem se. Přemýšlela jsem.  A došlo mi to.
Uvědomila jsem si, že moje povaha a můj osobnostní rys je součást mojí osobnosti, a že nás hypersenzitivců je spousta. Uklidnilo mě, že někam patřím.
A od té doby uběhlo mnoho týdnů a já už se nestydím.
Nestydím se za uvědomění, že brečím, když Kodaline vydají novou písničku.
Nestydím se za to, že se cítím unavená z několikahodinové společnosti lidí.
Nevadí mi, že na spoustu věcí potřebuji více času.

Dokázala jsem si odpovědět na spoustu proč a věnuju čas tomu, abych z toho dokázala vytěžit co nejvíc.

O citlivosti, výhodách. O přijetí, o pochybách. Na všechny tyhle témata vydám články v následujících týdnech.
Nejde to všechno hned, musí se postupně!

Mnohem více napíšu o citlivosti příště!
Děkuji za přečtení.
Sára.

Read More