Seděla jsem v kuchyni, snídala, kaše už byla studená, a ujišťovala se, že je v pořádku, že od tohohle roku neočekávám nic, jen ať je líp.
Měla jsem v diáři napsané jedno jediné předsevzetí, které navíc bylo jen těžko definovatelné a chvíli jsem přemýšlela, jestli ho sem mám napsat.
Nemluvila jsem o něm celý rok s nikým.
Stát se tou nejlepší verzí sebe samotné. Sebe samotné. Ne verzí někoho, o kom se domnívám, že dělá věci správně a já je chci taky tak dělat. To je zásadní rozdíl.
Je to abstraktní, každý to může pojmout, jak chce, pokud ho to předsevzetí teda spíš nestresuje, to není to, co mám na mysli, ale hlavně.. je to vlastně předsevzetí na celý život.
Tento článek si dávám jako vánoční dárek ode mě pro mě. Loni to bylo poprvé od roku 2016, co jsem tenhle koncept článku nenapsala, protože jsem jednoduše nemohla a nechtěla. Ale letos je to přesně naopak.
Rozdělila jsem ho na kapitoly, ať si každý najde to své.
OBSAH:
1. LEDEN a ÚNOREM
2. MALÉ HEZKÉ CHVILKY
3. HORY
4. KONCERTY
5. CESTY - MŮJ SOLO TRIP DO MNICHOVA
6. ZA OPONOU HEZKÝCH SLOV
___
1. LEDEN a ÚNOREM
Jenom těmhle dvěma měsícům věnuju samotnou část, protože ačkoli se nestalo nic, co by stálo za hezkej snímek do alba, měly neuvěřitelně důležitou roli v tom, jak se odvíjely všechny následující měsíce, a to jak jsem pak jednotlivé okamžiky v roce vnímala a prožívala.
Kupříkladu takový leden si vlastně vůbec nepamatuju, sem tam jsem odjela do školy dopsat si nějaký test, neustále jsem hlídala, jestli se kůže aspoň o malinko zlepšila, ale jinak si z toho stále pamatuju jen to temno.
O tom, co se stalo na začátku února jsem psala v předešlém příspěvku, a nepovažuju za nutné to opakovat znovu se stejnou poetickou notou. Jednoduše jsem si sáhla na dno, ze kterého jsem se odrazila, strávila krátký čas v nemocnici a na můj první výlet po půlroční pauze jsem odjela do Brna. A ani tady jsem netušila a neočekávala, co následující měsíce přinesou.
2. MALÉ HEZKÉ CHVILKY
Ples Naomi zařadím do kapitoly malé hezké chvilky, ačkoli si nejsem jistá, jestli to byl opravdu její ples, myslím, že za celý večer jsem jí našla zhruba třikrát. Já asi na plesy fakt moc nejsem, ale užila jsem si, že nebyl můj, že jsem měla šaty a makeup, co jsem si tvořila tak hodinu. A Naomi, ta je ráda, že jsou vlastní maturáky jen jednou za život.
 |
| Little Black Dress by One Direction plays in the background ofc |
Maturita a obzvlášť ta ze ZSV. Byla VELKÁ HEZKÁ CHVILKA. Protože jsem z ústního měla za jedna, byl to poslední krok a pak bylo hotovo a ráda na to vzpomínám. S velkým vděkem.
Pro případ, že by to četl někdo, kdo plánuje v příštím roce maturovat, maturitní otázka z angličtiny má i druhou stranu. Mně to nikdo neřekl, ale budu tak chrabrá, že vám to prozradím.
Tady jsem na Gyholi a dopisuju jeden z milionu testů 
Tady jsme zapíjely poslední zvonění 
Toto je mé legendární módní povyražení na poslední hodinu němčiny 
Toto je má poslední hodina němčiny v životě (jupí) 
Tady jsme jako fotbalisté na posledním zvonění
 |
| Tady jsem se opravdu strašlivě učila pořád a pořád |
 |
| Dokonce i na Duhovém jezeře v Moravanech |
 |
| Takto jdu maturovat, a ačkoli jsem četla 7 knih z 20, stále mi to slušelo ;) |
Taky jsem si našla brigádu, díky který se uskutečnily všechny plány z následující kapitoly.
Oslavila jsem dvacetiny v Krkonoších. Ačkoli jsem si vždycky myslela, že svoje dvacetiny oslavím ve velkým stylu, jak jsem měla ve zvyku třeba v roce 2020, tak nějak jsem upřednostnila útěk do přírody, protože ten vám nezpůsobuje kocovinu na další dva dny poté. Nejlepší bylo to jídlo na Dvořákově boudě, vážně, musela jsem se tam právě na svoje dvacetiny v říjnu vrátit. Někdy si nejsem jistá, jestli na ty hory nechodím jenom jíst.
Výlet do Polska s Naomi byla zaručeně malá hezká chvilka. Jely jsme z Náchoda já, Naomi a asi několik desítek osob starších 60 let. Nadšenec do zájezdů na polskou tržnici ze mě asi nebude, ale brýle v optice jsem si vybrala, a pak nám málem ujel autobus. Věděli jste, že na zastávku, na kterou autobus přijede do Kudowy Zdroje, na ten se autobus už víckrát nevrátí, a přijede na úplně jinou zastávku, 300 metrů daleko, za rohem, kam neuvidíte, když sedíte a čekáte na té zastávce, kam ten autobus přijel předtím? Zdá se vám to matoucí? To teda rozhodně je. A co teprve takovej obchod v Polsku. To je zmatek, naprostá dezorientacja, polskie zamieszanie..
 |
| Tady jsme v autobuse do Polska, aniž bychom tušily, zda se někdy vrátíme domů |
3. HORY
Začalo to v červnu, Křížovým vrchem v Adršpachu, 667 m.n.m, aby to skrze Koprovský štít 2 363 m.n.m v tentýž měsíc, pokračovalo třeba přechodem Malé Fatry, a nebo Svišťovkou ve Vysokých Tatrách.
V červnu to byl teda Koprovský štít s tátou, a tím i moje první návštěva Vysokých Tater. Že šel táta napřed, asi nikoho nepřekvapí, že mě to bavilo až tak moc, to překvapilo hlavně mně. Jakmile jsem tam totiž zahlédla první vrcholky hor, už nebyla možnost návratu. Už to byla láska.
V červenci jsem potom vyjela do Krkonoš, Sněžné jámy, Sněžné stawky a cesta podél Bílého Labe mě utvrdila v tom, že i tady to máme krásný. Navíc u většiny z těch míst nebylo překvapivě příliš mnoho lidí.
Moje nejoblíbenější výlety ale byly dva. Můj sólo výlet do Jeseníků na Šerák, ten mě bavil, protože jsem byla sama se sebou.
Ale kdyby se nějakej výlet dal korunovat na ten úplně nejkrásnější, tak to byl přechod Malé Fatry a vlastně můj první horský přechod vůbec. Nevím, jak bych to popsala, ale jdete po hřebeni tři dny, pořád hory, pořád podobná nadmořská výška, a naprosto vždy nejzaslouženější halušky nebo nakládaný sýr. Tam ti prostě nemůže nic chybět. <3
V září jsem se vydala na Chatu pri zelenom plese přes Svišťovku, ale od úplné nuly. Znamená to tedy, že jsem prvotní převýšení šla s lanovkama nad hlavou, a několikrát si nadala za to, že někdy bych udělala lépe, kdybych si přestala hrát na hrdinku a prostě opravdu jela tou lanovkou. Jenže co je na lanovce hrdinského.
Problém nastal cestou dolů k chatě, kdy jsem se začala chystat na to, že mě čeká první „řetízek“. Byla jsem unavená a taky jsem měla očekávat ženské období výrazné hormonální nerovnováhy. Takže jsem těsně před řetězem brečela a celé jsem to obešla, nebo teda spíš s pláčem sjela po zadku. Jo. Jednoduše miluju hory, protože se na nich jednoznačně nejlépe pracuje s úzkostma. A tak i když se setkám se situací, kdy mám vážně paniku a není mi z těch cest nejlíp, pak se to překoná a já je miluju o to víc.
Všechny horské výlety, kterých nakonec bylo něco okolo deseti se mi líbily. Protože jsem získala pocit, že jsem v sobě probudila lásku k něčemu, co ve mně vždycky dřímalo, ale až letos nastaly příležitosti, to v sobě konečně pořádně probudit.
A navíc na horách není skoro nikde připojení k internetu, a o to lepší spojení tam nakonec je.. ;)
 |
| Malá Fatra, srpen 2022 |
 |
| Toto je táta, Vysoké Tatry. červen 2022, velmi slušivý snímek |
 |
| Září 2022, Chata Pri Zelenom plese (neměli halušky) |
 |
| Zde táta spí na vlakové zastávce Poprad-Tatry |
 |
| Zimní Malá Fatra 2022 |
 |
| Krkonoše |
 |
| Jeseníky |
4. KONCERTY
Ach, ano. Jedna z těch nejmilejší věcí, co se letos děla a aktivita, která už naštěstí byla možná, a která (a to mám ze všeho nejradši) se dá realizovat zcela o samotě.
26/6/2022
Proto nic nepředčí hned první koncert letošního roku, červnová solo show Toma Odella.
Ačkoli bych neměla dělat srovnání, protože v podstatě vždy šly o trochu jiný žánr, co se atmosféry a dojmu týče, nikdo jiný to letos nedokázal líp než právě Tom Odell. Možná je to i tím, že nejdůležitější písničkou pro mě letos byla Best Day Of My Life ze stejnojmenného alba, které Tomovi vyšlo letos v říjnu. Možná tím, že z něho vyzařuje něco, co se nedá zachytit ani foťákem a nelze popsat slovy. Bylo to nádherný.
15/7/2022
Ani mě letos neminul Harry Styles v Praze. Byly jsme tam s Andy, na velmi dobrých místech. Nepodceňujte proto sektor 110, stojí za to. Harry mě hudebně baví, a celou dobu jsem si myslela, že mě se netýká takový ten celebrity crush, protože už mám přece věk. Po tomhle koncertu si myslím, že neexistuje definice, kdy na bezprostřední jekot věk máte, a kdy už ne. Užila jsem si to, jako všechny koncerty, tak naplno, že mám v mobilu maximálně dvě videa.
24/10/2022
Po třech letech jsem byla na koncertě Kodaline, show v pražským Karlíně, která byla akustická a fakt hodně povedená. Jsem fakticky vděčná, že se to konečně zase stalo skutečností, jen abych byla upřímná se vším všudy, už nikdy neporuším tradici toho, že na Kodaline jezdím sama. Jinak jsem si to samozřejmě užila a tradici první řady na moje milé irské hudební umělce dodržuji poctivě už třetí vystoupení za sebou.
5/11/2022 - 15/11/2022 - K A B Á T
A tak se to hezky hodí na závěr se zcela odlišit od žánru.
Začne to tak, že vám je třeba sedm a táta to pouští v autě na cestě kamkoli. Pak u alba Corrida napíšete ve třeťáku celou seminární práci a nakonec to skončí tak, že si k narozeninám od sebe pro sebe v létě pořídíte lístek na koncert Kabátů. Na ten první jsem šla do Pardubic a byla jsem sama. Jenže jsem měla sektor na sezení, protože jsem opravdu neočekávala, že se v sektoru na sezení fakticky sedí. Mně 99% koncertního playlistu Kabátů doslova zvedalo ze židle, ale byla bych v sektoru jediná, která by stála, navíc jakýkoli pokus o prudší pohyb se zdál lidem kolem celkem společensky nepřijatelný.
Potenciál koncertu Kabátů byl teda nenaplněn, s čímž jsem se odmítala smířit a za hodně velké spousty komplikací jsem si sehnala lístek i do Hradce Králové, kde jsem měla sektor na stání. To, že to byl lístek za cenu dvou, protože napoprvé jsem se spálila a stala se obětí trestného činu už raději vynechám.
Já jsem si užila všechny koncerty nejen letošní, ale jakýkoli, kde jsem kdy byla, ale tohle, to mělo úroveň úplně někde jinde. Jednak neměli Kabáti na svém turné žádný předskokany, takže žádné zdržování. No a dál.. Mám z celého koncertu jedno jediné video, které má asi 15 vteřin, a druhý den jsem se musela hodit marod. Tak přesně takhle se podle mě pozná dobrý koncert.
5. CESTY
VÍDEŇ
Mezi cesty se samozřejmě počítají i všechny ty výlety do hor, ale já ještě zmíním dva mimohorské zájezdy.
První cesta byla s Nikol hned po maturitě do Vídně, kde jsme byly ubytované na hotelu ve sdíleném pokoji a v podstatě celé dny nachodily několik desítek kilometrů, viděly všechno z mého seznamu, který jsem si sepsala ve vlaku, kde jsem mimo jiné napsala i stížnost na společnost se žlutými vlaky, která neměla funkční klimatizaci, a když jsem si objednala sushi nadvakrát, donesl mi pán dort.
S Nikol jsme se znaly čtyři roky, ale vlastně vůbec. A stejně to bylo dobrý do posledního eura, který jsme nechaly v Prateru na nějaké vodní atrakci.
MNICHOV
Když letos Shawn Mendes zrušil turné po Evropě a rozhodl se vrátit lístky, projevila se moje finanční gramotnost. Všechny tři lístky se ukázaly jako velmi příjemná investice, takže když mi přišel navíc k výplatě velmi příjemný obnos peněz, odjela jsem do Mnichova. Ano. Zase. Ale! Tentokrát jsem jela sama. A bylo to báječný rozhodnutí, který jsem chtěla udělat už dávno.
Nebylo to ale ze začátku tak růžové, protože jsem měla v Německu jiné plány, než jaké jsem nakonec uskutečnila. Jenže kvůli úzkostem jsem to zrušila. První den jsem brečela, vyplavilo se mi spousta zvláštních pocitů a měla jsem strach, že to nedokážu. Jenže když i přes slzy poznáš, jaká je nejbližší zastávka metra, není to zas tak zlý.. Takže jsem zůstala. Druhý den se prospala, koupila si džíny a zbytek dne strávila v Olympiaparku, prošla si Olympiadorf a nakonec jsem si nahoře na kopci četla knížku a byla jsem vážně nadšená. Možná o to víc, že jsem to nevzdala a svůj první zahraniční solotrip zvládla velmi obstojně. Byla to odměna ode mě pro mě za spoustu těžkých chvilek, které jsem si prožila a namísto nového místa jsem chtěla projít to, které už znám, a právě proto, že ho znám, to byla ta nejlepší volba.
6. ZA OPONOU HEZKÝCH SLOV
Ale proces toho, co se prostřednictvím různých životních situací, ať už všedních nebo výjimečných a ojedinělých, učím téměř každý den, mě velmi baví.
HEY 2023, BRING IT ON !!!!
