 |
| Zdroj: harrystyles |
V roce 2018 jsem systematicky přesvědčovala rodiče o naléhavé potřebě navštívit koncert Harryho Stylese v Mnichově. Bylo mi 15, končila jsem základku a byla jsem naprosto a zcela šílená. Tak nejlíp, jak jen to teenager dovede. Slibovala jsem nemožné - že si najdu brigádu a vstupenku rodičům splatím. Že nebudu chtít nic k narozeninám ani pod stromeček. S každým dalším dnem mě napadalo mnoho způsobů, jak rodiče přesvědčit, že je to dobrý nápad, a že se mi nic nestane.
Ten článek jsem si přečetla, ale zvládla jsem ho dočíst až na třetí pokus, protože jsem chvilkama cítila návaly studu, což mívám vždycky, když si čtu třeba jen pár měsíců starý článek. Stejně však musím podotknout jednu věc - jsem fakt pyšná, jak zarputile jsem si za tím šla, jak jsem odmítala vůbec připustit, že bych na tom koncertě neměla být. Měla jsem nesmírně moc odvahy věřit ve velký věci a rodiče mi tenkrát dovolili tu odvahu mít.
Stále platí, že to pro mě dost znamená, protože právě na tenhle koncert jsem vzpomínala, když se Harry o pět let později přemístil z Olympiahalle do Olympiastadionu. Domnívám se, že hezčí atmosféra, než byla ta v roce 2018, už na Stylesově koncertě nenastane.
Slibuju, že nebudu skeptická, ale určité skutečnosti, mi nedovolí celý ten večer jen vychvalovat.
Bohužel nebo bohudík mi už není 15, takže celý článek se jen koncertu týkat nebude. Abych tomu dodala ten blogerský šmrnc, začnu nejprve ubytováním a vy to můžete brát jako tip na nadcházející letní období. Následující článek, který bych ráda vydala co nejdřív, bude o tipech na to, co v Mnichově vidět, a pokusím se předat zkušenosti, jelikož letos v květnu to bylo už po osmé, a stejně vím, že ne naposledy.
UBYTOVÁNÍ
Ať už jsem ve Vídni, v Miláně, nebo právě v Mnichově, vždycky se ubytuju v hotelovém řetězci Meininger. V Mnichově jsem to letos takto zopakovala snad počtvrté a neměnila bych to hned z několika důvodů. Ten první a nejdůležitější ze všech je lokace hotelu. Můžete si vybrat ze dvou poboček na dvou místech - Munich City Center a Munich Olympiapark, já ale samozřejmě vždy (a pravděpodobně navždy) preferuju Meininger Olympiapark. Logicky z důvodu toho, že je u mého nejmilejšího místa v celém Mnichově a pravděpodobně v tuto chvíli i na celém světě.
Důležitý tip! Když pojedete mimo sezónu, třeba na koncert, doporučuju tam udělat bezplatnou rezervaci hned, co budete vědět, že se chystáte nějaké akce zúčastnit. Mimo sezónu jsou totiž ceny poloviční, což asi nikoho nepřekvapí, ale ze zkušenosti vím, že pár měsíců před koncertem, ať už je v březnu nebo v srpnu, lezou ceny rapidně nahoru bez ohledu na to, jestli je léto nebo podzim, takže neotálejte. Jinak vyjde jedna noc zhruba na 25 - 30 eur, vzhledem k lokaci se mi to zdá jako slušná cena.
Dalším důvodem je, že celou platbu za ubytování lze provést až při příjezdu, kartou nebo hotově. Několik desítek metrů od hotelu je Edeka, další kousek kavárna The Tribeca Cafe, a ještě o malý kousek dál je stanice metra Gern. Mnichovské metro je vůbec příběh sám o sobě, já se na to vždycky vysloveně těším a ze svého mobilu zásadně nikdy nemažu aplikaci Munich a neudělala bych to ani kdybych měla přeplněné úložiště. Prostě mě to baví, ale neptejte se proč. Já sama nemám vysvětlení.
Cestou z Meiningeru přes Edeku až k zastávce metra, si vždycky pustím do sluchátek Home od One Direciton a představuji si, že tam bydlím. To samozřejmě nemusíte dělat. Mně to vždycky vydrží do okamžiku, než mi dojde že je to německy mluvící země, a tak mezi mnou a Mnichovem stojí značná bariéra, a nemůžu popřít ani fakt, že jsem v Mnichově stejně nejraději na návštěvě, a tak to taky zůstane.
Velmi podstatná věc je, že se v Meiningeru už ubytuji pouze v shared roomech. Není to nebezpečný, dokonce mi to není ani nepříjemný, a je to přátelské vzhledem k tomu, že jako student si vždycky vybírám úspornější varianty. Navíc můžete potkat fajn lidi a dozvědět se něco nového. Občas spolubydlící ani nepotkáte, protože přes den je většina lidí mimo ubytování, takže když jsem chtěla mít klíd a šla jsem si odpoledne na chvilku lehnout, byla jsem tam celou dobu sama.
Pro tentokrát bylo všech šest postelí zaplněno průměrnými i nadprůměrnými posluchači Harryho Stylese, takže mě ani nenapadlo se čehokoli bát.
Pokud byste tedy o tomhle typu ubytování uvažovali, tak já to za sebe s klidem doporučím, protože se na tom dá ušetřit, a jestliže máte strach o svoje věci, doporučuju přibalit malý zámeček s klíčkem pro větší jistotu, k dispozici jsou na pokoji skřínky a zámeček se k tomu dá využít.
Meininger nabízí i female shared rooms, což stojí pár eur navíc, ale máte jistotu že váš pokoj bude s jistotou pouze a jen girl power.
Občas mám pocit, že musím mít na každém výletě vždycky něco extra navíc.
Na pokoj jsem dorazila jako poslední, protože jsem se nedokázala aklimatizovat na velkoměsto a trochu jsem zabloudila na tramvajové zastávce, kterou jsem měla, mimo jiné, prakticky před nosem. Protože to byla šestá postel z šesti, která byla prázdná, jedna z obyvatelek pokoje mi prostě vzala polštář.
Na to se dá zapomenout, ale jestli si něco budu pamatovat opravdu dlouho, tak je to na vlastní kůži ověřená funkčnost požárního poplachu. Funguje! V Meiningeru poplach funguje, nemusíte se bát.
Co se stalo?
Vzbudila jsem se v jednu hodinu ráno. Následoval naprosto příjemný stav zjištění, že můžu ještě dlouho dlouho spát. To zná každý, ne? Je to prostě k nezaplacení. Dokonce jsem měla pár minut přemýšlení a napadlo mě, že bych určitě měla na blog napsat, jak skvěle se mi tam spí. Takže to píšu. V Meiningeru se skvěle spí. Ovšem, do doby než vás vzbudí požární poplach. Velmi nelítostné probuzení. Následovalo moje uvažování v naprostém šoku:
1.) Já musím okamžitě odejít
2.) Určitě je super nápad vzít si na pyžamové kraťasy růžové kalhoty, které jsem si na ten koncert speciálně koupila, kdyby zbylé oblečení uhořelo, nic se neděje, můžu si koupit nějaké ještě v ten den
Ano. Nenapadlo mě, vzít si doklady, napadlo mě vzít si růžový kalhoty!
3.) Na pokoji se mnou byly Němky a Francouzky. To byla v tomhle šoku neuvěřitelná jazyková bariéra. Všechny byly jako was ist das a já byla jakože: Kdo si do háje nastaví budíka na tón požárního poplachu?
Následně všem došlo, že je to asi průšvih a všichni jsme se snažili vzpamatovat a vydali se po schodech ven z hotelu.
Nakonec se nic závažného nestalo. Nebo takhle, nikomu se nic nestalo, ani neuhořely doklady. Nikdo neřekl, co se dělo, ale předpokládám, že to bylo jen něco v kuchyni z prosté nepozornosti. Já jsem byla tak rozespalá, že jsem nestihla být ani vyděšená z množství německy mluvících lidí a počtu hasičů. Měla jsem vlasy do všech stran.. a růžový kalhoty!
Poslední věc o ubytování: Poprvé v životě se mi opravdu nelíbilo, jak kuchyň pro hosty vypadala a pokud taky neradi hospodaříte v cizím, vezměte si vlastní příbor. Jinak mám ale radost, že je tam lednice a štítky na vaše potraviny. Ale asi bych si tam nic raději nevařila, pokud to není nezbytně nutné.
______________________
HARRY STYLES V OLYMPIASTADIONU 18/05/2023
Kapacita Olympiastadionu je skoro 75 000 lidí. Pokud se tam koná koncert, tak myslím, že plná kapacita je něco okolo 60 000 návštěvníků. Tak či tak, je to skoro čtyřikrát víc než Olympiahalle, která se nachází hned vedle.
Čekala jsem od toho tedy něco, z čeho si sednu na zadek. Ale nešlo to, protože jsem měla front of stage standing ticket, a protože velká hala nutně neznamená velkolepou atmosféru.
Takhle, Harrymu já nemám co vytknout, kromě toho, že nezahrál Medicine, a že mi tam chybělo víc skladeb z nejstaršího alba. Harryho koncerty jsou skvělý, ale skutečný grády to má dle mého vnímání v klasické hale, jako je Olympiahalle nebo pražská O2 arena. Třeba právě koncert loni v červenci v Praze, byl pro mě historicky první koncert, kde jsem z toho napětí málem omdlela a celou píseň Music For a Sushi Restaurant, kterou se koncert zahajoval, si vlastně vůbec nepamatuju.
Nečekala jsem tedy, že to napíšu, že v takhle obří hale to nebylo ono, ale já to takhle cítím. Měly jsme s Káťou výborný sektor, koupený prakticky náhodou, ale kolem nás to tak nevypadalo. Nikdo kolem nás prakticky celou dobu nic nedělal. Vedle mě stála máma s dítětem a pokaždé, když si dítě vzala na záda, kopalo dítě všude kolem sebe. Pokud jsme s Kačkou prokázaly nějaký náznak euforie, okolí vás nutilo cítit se nepatřičně. Dělaly jsme si s Káťou srandu, že za našich mladých let se na koncertě skákalo, fakt moc a moc zpívalo, ale teď.. Teď se fotil Be Real, posílaly se snapy a občas to působilo podivně uměle.
Bylo mi z toho smutno, protože jednoduše Harry Styles držel první příčky všemožných hudebních žebříčků, vyprodal Olympiastadion dvakrát po sobě, obdržel Grammy.. Harry Styles je prostě velký jméno a trendsetteři to milujou.
Můžu se mýlit, třeba byla v jiném sektoru atmosféra zcela odlišná, ale já to soudím podle toho, kde jsem stála já, a co se odehrávalo právě kolem mě.
Samozřejmě to hrálo vliv na celkový dojem až po koncertu. Během show nebyl na úvahy čas. Ale ze zpětného pohledu, postrádám pro pár těch momentů pochopení.
Před tebou na podiu stojí Harry Styles, ve třpytivém obleku a ty nic neděláš, kromě toho, že pošleš be real. Takže let's be real. S takhle velkou kapacitou, jakou mají stadiony, je to pro každého příležitost tam jít, kdežto na koncert v malé hale se dostane většinou jen ten, kdo si lístky nenechá ujít ve správný čas na správném místě. A mnohonásobně menší kapacita tak celkově vyvolává dojem rodinné atmosféry.
Nejsem z koncertu zklamaná, protože Harryho show s tím ve výsledku nemá nic společného. Mrzí mě trendy týhle doby. Proto jsem na začátku psala, že hezčí show, než ta z roku 2018 už asi nenastane. A jsem si jistá, že hlavním faktorem není to, že jsem o pět let starší. Když jde o tvou oblíbenou hudbu a oblíbeného umělce, věk nehraje zas takovou roli.
Koncert startoval písní Daydreaming, následovalo Golden a Adore you z alba Fine Line. Nechybělo ani What Makes You Beautiful, to je základ. U písní Matilda a Fine Line jsem byla jak plačka. Nejlepší atmosféru to i přes můj skeptický úhel pohledu mělo při písničce As It Was, kde během části „Leave America, two kids follow her“ doslova řval skoro každej, kdo tam byl a to mělo fakt grády. Koncert byl zakončen songem Kiwi. Po takovým zážitku, jako je Kiwi živě, se člověku úplně nechce opouštět stadion, ale na druhou stranu, se právě tahle skladba k zakončení Harryho show vlastně hodí.
Za možnost tohohle koncertu jsem moc vděčná. Protože koncert sám o sobě byl skvělý. Všechny světelné efekty, sladěné barvy, detaily. Harry Styles.
Ale zároveň mě mrzí, jak moc digitální jsme i ve chvílí, kdy máme být stoprocentně naživu. To, že já osobně jsem si koncert užila poznám tak, že nemám žádnou pořádnou fotku a všechny videa jsou spíš náhodně zachycený chvilky, kdy jsem si chtěla vydechnout. Bylo mi to líto, protože já vyrostla na úplně jiných „koncertních standardech.“ Nebylo v plánu, aby to vyznělo špatně, a myslím, že jsem svoje dojmy podala v pohodě. Alespoň jsem se o to pokusila.
Děkuju za doprovod Kačce Aksamitové, tak nějak si to bez jiného člověka na koncertě Harryho Stylese už nedovedu představit. <3
 |
| https://sarahonlysarah.blogspot.com/2018/04/harry-styles-v-mnichove-27032018.html |
