úterý 16. ledna 2018

Můj rozhovor s Tvojí Fínou


Ahoj všem!
Dnes je článek po opravdu dlouhé době rozhovor. Snad všichni dobře ví, že mě rozhovory baví z mnoha důvodů. Tím hlavním je, že mám vždcky hromadu otázek na lidi, kteří mě něčím inspirují.
Pro dnešní článek jsem vyzpovídala úžasnou Josefínu, která mě inspiruje den co den na sociálních sítích a to především tím, že má dle mého názoru pro její záliby obrovské zapálení a to se mi zkrátka líbí!
Moment rozhodnutí, že se potřebuji Fínky ptát nastal, když jsem si přečetla jeden její příspěvek z Francie.
,,Nezapomeň investovat do zážitků, protože jen ty, tvoří tvůj svět" 
Už jen to zní tak skvěle inspirativně, takže nepochybujte o tomhle rozhovoru!
Příjemné čtení všem!

Jak by ses nám na úvod krátce představila?
 Jsem Josefína, dvacetiletá studentka fotografie, kreativní člověk, který má zájem o mnoho různých oblastí. Sport, knihy, seberozvoj, minimalismus, veganství. Všechny mé zkušenosti, se snažím předat ostatním na mém Youtube a Instagramu.

V jednoduchosti je krása! ♥ Škoda jen, že mně ten minimalismus pořád moc nejde..

Nejprve bych se tě ráda zeptala na pár otázek ohledně veganství. 
Kdy a proč přišlo rozhodnutí stát se veganem? Jaké pro tebe byly začátky?
Vždy jsem milovala zvířata a mám to velké štěstí, že žiji v době, ve které jsou informace tak snadno dostupné. Během dospívání, asi tak kolem 16. roku jsem se začala zajímat o to, co vlastně jím a poprvé jsem slyšela slovo "VEGAN".



Jak dlouhá byla cesta k veganství?
Dlouhá. Trvalo mi přibližně 2 roky, než jsem přešla z normálního všežravce na vegana. Zprvu jsem jen omezovala maso, mléko, vejce, ale nebylo to nějak radikální. Spíš jsem zkoumala, co omezení masa dělá s mým tělem.

Jak to ze začátku vnímalo tvé okolí?
To, že jsem se v jídle omezovala skoro nikdo neviděl. Bydlela jsem sama na intru a jedla jsem co jsem chtěla. Když jsem přešla pouze na rostlinnou stravu, bylo jasné, že to musím všem říct. Rodině, kamarádům, mým sledovatelům a lidem, co mě berou jako inspiraci. Doma mé rozhodnutí přijali s respektem, ale mysleli si (a stále si myslí), že jsem blázen. Postupem času jim ale došlo, že to myslím vážně.

Co je podle tebe na veganství pozitivního? Nálezáš na něm i po době, kdy se takto stravuješ něco negativního?
Na veganství nenajdete neagtivní věc. Postupem času do takového životního stylu budete mnohem víc zapálenější, budete vymýšlet nové - lepší kombinace jídel, budete se cítit lépe, vaše energie bude stoupat jako rtuť teploměru při horkém dni.
Veganství nejde nemilovat. Stane se vaší součástí v mnoha směrech.

Jaké je tvoje nejoblíbenější veganské jídlo?
Všechno! Cokoli s veganským složením v dosahu jednoho metru nakonec skončí v mém bříšku. Miluji hummus, brambory, burgery, luštěniny, ořechy, zeleninu a ovoce.


Kromě toho, že se na sociálních sítítch prezentuješ jako veganka, věnuješ se také focení a to nejen volnočasově. 
Jak ses k fotografování dostala a co tě na něm nejvíc baví?
Už na střední jsem studovala obor s uměleckým zaměřením. Byl to ,,Design interiéru". Ve třetím ročníku jsme měli předmět fotografie. Moc mě to bavilo, ale nikdy bych si nemyslela, že bych na to měla. Nebýt mého bývalého přítele, který je kameraman a který ve mně viděl talent a řekl mi, že si myslí, že by mě to mohlo bavit. Sama teď vím, že měl pravdu. Ve fotografii jsem se našla a velmi mě naplňuje. Focení jsem se věnovala víc a víc a nakonec mě to přivedlo i k tomu, abych ji studovala na vysoké. Miluji zachycení pomíjivého momentu. Momentu, který se už nikdy nemusí opakovat.


Co fotíš nejraději? Kde nacházíš inspiraci?
Věci ráda zachycuji reálně, popravdě tak, jak je vidím já. Proto nejčastěji fotím portréty nebo reportáže. Mám dokonce i vlastní fotokoutek na plesy, svatby a firemní akce.
Inspiruje mě vše, ale nejčastěji jsou to samotní lidé, které fotím. Chci zachytit ten neopakovatelný moment.


Vzpomínáš, jaká byla tvá první technika a jak vypadaly tvé první fotografie? Máš nějaké typy pro začátečníky?
Zprvu jsem fotila všechny ty úkoly do školy na předmět fotografie. Mohla to být klasická cvičení jako barevná a černobílá fotografie, architektura či příroda. Hlavně je důležité fotit, fotit, fotit. Není to tak lehké, jak se zdá. Fotografie je opravdu těžký obor. Je v něm potřeba talent, ale důležitá je i píle.

Myslíš, že aby člověk vyfotil dobrou fotografii, je zapotřebí drahá technika? 
Když to člověk v sobě nemá, nepomůže mu ani drahá technika za 100 tisíc. Pokud je však člověk talentovaný a umí si poradit, dobrou fotku vyfotí i na mobilu.

Co je pro tebe tím pravým kouzlem fotografie?
Fotografie je jako každé jiné umění. Je obrazen určitého času, události. Kouzlo je v tom, že do umění můžete vložit kus sebe.


Nedávno jsi shodila svoje dlouhé vlasy a je to opravdu znát.
Jaký to pro tebe byl ze začátku pocit?
Bylo to a pořád je úžasné. Velká životní změna, řekla bych. Tolik ušetřeného času a šampónu. Neuvěřitelné!



Nesmím opomenout ani tvůj kanál na Youtube.
Kdy jsi s natáčením začala? Jak ses k němu dostala a co tě na natáčení nejvíc baví?
 K natáčení jsem se dostala na podzim 2015. Vždycky jsem Youtube hodně sledovala, nikdy jsem však nenašla obsah, který by mě bavil na 100%. Po dlouhém uvažování, pochybování o sobě, následném dodání odvahy a zjištění, že mám foťák, na který bych mohla točit, jsem šla do toho.



Prozradíš nám, co plánuješ s Youtube do budoucna?
I kdybych to sama věděla, určitě neprozradím.
Je tolik věcí, podle kterých se každý den mění moje nálada, tím pádem i nápady, co točit. Každopádně u mě na Youtube je vždy na co se těšit!

Proč se na Youtube a socálních sítítch uvádíš pod jednoduchým a přesto originálním jménem ,,Tvoje Fína"? Jak tě to napadlo?
Chtěla jsem něco trefného, českého a snadno zapamatovatelného. Samotné "Tvoje Fína" však vymyslel můj bývalý přítel, který mi v začátcích pomáhal a hodně mě toho naučil.


Probrali jsme veganství, focení i natáčení.
Máš nějaké další záliby, kterými se ve volném čase zabýváš?
Vše, co dělám, mě natolik baví, že tomu věnuji všechen svůj volný čas a na ostatní už není energie. V posledních měsících jsem začala chodit na jógu, která mě velmi baví.



Jakou knížku jsi naposledy četla? Máš ve své knihovně nějakou knížku, kterou jsi četla víckrát?
Je tolik knížek, které bych si chtěla přečíst znova, ale ještě víc je těch, které teprve čekají na to, až se do nich začtu. Většinou čtu knihu jen jednou s vědomím, že si ji můžu přečíst znovu až za 10 let. To si pak hodně romyslíte, jestli si ji tam těch dalších 10 let necháte, nebo ji vyřadíte. Moje knihovna je tím pádem opravdu malá a ukrývá jen ty největší poklady! Aktuálně čtu více knih najednou, ale ta poslední dočtená je ,,OVŠEM" od Kovyho.



Jaký je tvůj oblíbený žánr filmů a knih?
Ve filmech jednozančně thriller v kombinaci se sci-fi a mystery. V knihách střídám seberozvojové a klasické beletrické.

Máš nějaké oblíbené hudbení interprety?
Z muziky mám ráda nejvíce pop, rap a soundtracky z filmů. Všechno, co spadá do těchto kategorií, má u mě palec nahoru. Alba nových interpretů se u mě moc neohřejí, protože je poslouchám pořád dokola, a pak mě hned omrzí, proto musí stát za to! Ke stálým patří Atmo Music, Calin, Viktor Sheen, The Weeknd, Sam Smith, Ben Cristovao a John Legend.


Které písničky jsou akutálně tvoje nejoblíbenější?
Olivia od Calina, nebo Where Are You Now od Light & Love.

Jaké byly tvé koníčky v dětství? Hrála jsi třeba na nějaký hudební nástroj?
Hrála jsem sedm let na klavír a od malička tančila. Od 13 let jsem byla mažoretka. Vydrželo mi to pět let a neskutečně mě to bavilo!

Čím jsi chtěla jako malá být?
Princeznou, ale tou chci být stále. Z těch normálních zaměstnání to byla servírka nebo kadeřnice.

A ještě k cestování...
Nedávno jsi navštívila romantickou Paříž, co tě na ní nadchlo nejvíce? Proč právě hlavní město Francie?
Paříž byla jedno z nejsponntánějších rozhodnutí. Kamarád zavolal: ,,Mám letenky, ale nemůžu letět, nechceš?"  A za dva dny jsme s bratrem letěli.



Které další země jsi už navštívila?
Bylo jich hodně, ale ne tolik, kolik bych chtěla. Miluju cestování a pracuji na tom, abych více času strávila v zahraničí. Navštívila jsem Anglii, Skotsko, Španělsko, Egypt, Izrael, Itálii, Holandsko, Německo, Řecko a Slovensko, Bosnu a Hercigovinu nebo právě Francii.



Kam by ses ráda v budoucnu podívala?
Nejvíce mě láká Austrálie a Kalifornie.

Studuješ nějaké jazyky?
Stále mám ve škole angličtinu a na střední jsem měla i ruštinu.

Jaké je tvoje nejoblibenější místo v Česku?
Miluji Mariánské Lázně jako mé rodné město a místo, které beru jako domov. Má nejoblibenější místa jsou ale i v Praze a Brně. 



Kdo, nebo co tě inspiruje? Jak se motivuješ?
Motivaci beru všude. Inspiruji se hodně v životních situacích nebo zažitcích. Často mi pomáhají knihy nebo hudba. Rodina a přátelé jsou také má obrovská motivace.

Máš nějaký oblíbený citát, kterým se řídíš?
Mám tolik oblíbených citátů, protože pořád čtu seberozvojové knihy, kde jich je nespočet.
Mým oblíbeným je: ,,Každý se musí sám přeměnit z larvy na motýla."


Na sociálních sítích působíš optimisticky, máš nějaký typ na to, jak si udržovat dobrou náladu?
Být optimistou neznamená, být vždy šťastný a veselý. Někdy přijdou dny smutku a negativní nálady. Síla je v tom jít dál, protože jen opak radosti jí dává ten pravý rozměr.


Zvládneš říct, co pro tebe znamená štěstí?
Usínat každý večer s pocitem, že jsem zažila něco skvělého a budit se každé ráno s motivací něco skvělého zažít.

Jaké je tvé nejoblíbenější roční období?
Každé má něco do sebe a mám ráda, jak se každé 3 měsíce mění, ale nejraději mám jaro, protože je to po zimě pro mě takový nejvíc motivační a produktivní období. Mám ráda jak vše kvete, začíná být teplo a můžu více času trávit venku.



Máš na závěr něco, co bys ráda vzkázala mým čtenářům?
Věřte si a věřte svým snům. Jednou vám vše dá smysl. I když teď hodně věcem nerozumíte, jednou porozumíte. Proto na sobě makejte, sportujte, milujte sebe, zvířata, naší Zemi a hlavně čtěte. Jak knihy, tak Sáry blog!



Tak.
A jsme u konce.
Teď mám otázku já na vás.
Bylo to pro vás inspriující? Přineslo vám to něco?
Mě totiž rozhodně ano!
Mám obrovskou radost, že mohu publikovat tenhle článek jménem tohoto blogu.

Když jsem měla už potřetí ve svém životě zahajovací schůzku žurnalistiky, zeptali se mě, co mě baví. A já řekla, že miluji svůj blog.
Další otázka byla, co mě baví psát.
Řekla jsem, že vše. Vše, co mě trápí, i to, co mě těší a o co se zajímám. Nebo rozhovory.
Zeptali se ,,A s kým?"
A já řekla, že zrovna plánuji rozhovor s jednou sympatickou vegankou.
Řekli mi: ,,No nevím, tohle nás zrovna nezajímá"
Ale..
 Já se přeci neptala.
Dělám to sama za sebe. To, co mě zajímá a cítím se teď tak inspirovaná vším, co Fínka napsala, že prostě moc dobře vím, že to stojí za to!
Najednou mám zase odhodlání dát do toho všechno! ♥

Děkuji Fínce, že mi věnovala velkou spoustu času na odpovědi.
Děkuji Vám všem za přečtení a pokud chcete mě, nebo Fínku podpořit, budu ráda za sdílení!

Fínky Instagram: tvojefina
Fínky Youtube kanál: TVOJE FÍNA

Můj Instagram: saraviskova


- Zdroj fotek: Fínky Instagram!






pondělí 1. ledna 2018

MŮJ ROK 2017


Omlouvám se za kvalitu fotky, ale nestihla jsem jí vyfotit při denním světle, protože stímívá hodně brzy.

Tak už je to zase tady...
Další rok je u konce!
Ani se mi tomu nechce věřit, protože mi to přijde opravdu nedávno, co jsem dopisovala článek o tom, jak jsem prožila rok 2016.
Skutečně to rychle uteklo a musím říct, že pro mě to byl opravdu pestrý rok.
Já nevím, jestli to vnímáte stejně, ale já mám ráda, když můžu začít ,,od znova" s novým diářem, a novým rokem před sebou, ten pocit mi dodává jistotu.
Obrazně řečeno je to jako když si uklidíte stůl a jdete si na něm psát úkoly. To byla opravdu jen metafora...
Každopádně, pokud si chcete plnit sny, tak na Nový rok čekat nemusíte.
Začněte. Teď hned.

Takže tímto vás vítám u prvního článku za rok 2018!
Ráda bych s vámi ,,letem světem" (spíš letem Českem, ale neva) shrnula uplynulý rok!
Tak doufám, že se vám článek bude dobře číst, celý ho totiž přepisuju, protože jsem závislá na slovosledu...

LEDEN
Začátek roku pro mě odstartoval skvěle po stránce blogu, protože se mi podařilo domluvit dva rozhovory. Jeden vyšel hned 10. ledna, na narozeniny skvělého člověka, kterým je Pavel Tuček. Nejen, že mně to přišlo jako zajímavý nápad, ale chtěla jsem mu to věnovat jako dárek. A uspěla jsem, protože mě Pavel dokonce sdílel a měl z toho upřímnou radost. Tenkrát mě nakoplo dělat tyhle věci dál! Jen mě mrzí, že jsme se letos neměli možnost setkat..
14. ledna (to si samozřejmě pamatuju díky diáři) jsme se sešly s Verčou a já se poprvé podívala na Petřín, kde jsme nafotily fotografie do soutěže, kterou jsme následně vyhrály. 
Mohla jsem si hned na úvod roku zlomit nohy a ruce, když jsme z Petřína scházely dolů, ale to tady píšu jen proto, aby si Verča vzpomněla, jaká to byla sranda, a jak si kvůli mě navlékla na ruce ponožky, aby by mi půjčila svoje rukavice. A taky doufám, že máš stále to video, co jsme natočily před Úřadem vlády... 
V lednu jsme taky se Zuzkou nafotily článek ,,Myšlenky ve škole" což mě opravdu bavilo a bylo to trochu něco jiného. V ten den jsem dokonce stihla ztratit klíče od skříňky a jet domů s jednou z učitelek ve školních přezůvkách a vypůjčeném oblečení ze sborovny...

 

ÚNOR
Pár dní po zahájení druhého měsíce roku jsem vydala svůj doposud nejúspěšnější článek na blogu. Další rozhovor domluvený v lednu. Je to interview s Kubou Mahdalem, co točí klipy, hraje na kytaru v Sebastian Bandu a kvůli němu teď miluju Bun Bo Nam Bo (nechtějte po mě ty divný znaky nad óčkama, děkuju). Je to legendární a mám na to fakt chuť.
Pár dní potom Kuba mou práci sdílel, což mi udělalo upřímnou radost. Ve stejný den jsem se rozhodla kulturně vzdělávat a vydala se do divadla. Slibuju. Já fakt přísahám, já už to nikdy neudělám... 
25. února byly dvě akce na jednou. Výhra v soutěži s Bubbleology a 4Fans. Měla jsem možnost vidět skvělou Marianu Prachařovou a Mildu Peroutku, jsou to sympaťáci a byla to příjemná zkušenost, ale ty čaje jsem od té doby nepila.
Hned po ukončení setkání jsme s Verčou vyrazily na Bun Bo Nam Bo, abych si ho teda poprvé ochutnala. A jak už bylo naznačeno. Miluju to.
O akci 4Fans se zmiňovat nebudu, my měly vstup zdarma díky další soutěži, takže si nestěžuju, ale v životě bych si za to nezaplatila... Každopádně vystupovala tam Slza a ta měla jako jediná plnohodnotné a nezkrácené vystoupení.
Únor byl pro mě symbolický i co se týče přátelství. Zdravím Barunku, tenkrát jsem jí moc neznala a psaly jsme si teprve měsíc. Teď si nejsem jistá, jestli to není nějaký vzdálený příbuzný z Moravy... 



BŘEZEN
V březnu jsem se stihla podívat do Ústí nad Labem,  nebo jet překvapit Verču na Hvězdy Tour do Liberce.. Dva přestupy, čtyři hodiny cesty a dlouhé čekání na okamžik, kdy holky dorazí, aby mi pak Verča sdělila, že to tušila. 
Mimochodem před klub 101010 jsem trefila úplně sama se sebou. Mé cestovatelské já nikdy nezklame, víte.
O den později jsem poprvé navštívila Ještěd a moc se mi tam líbilo, pokud tedy vynechám cestu dolů, kdy jsme si nastoupily na lanovku k Maďárům pod vlivem alkoholu. Jeden z nás si s náma dokonce vyfotil selfíčko, takže zdobíme jeho galerii.. Ta SarahOnlySarah už si nemůže ani v klidu zajít na rozhlednu... :(
A během března vrcholily přípravy na další moderování akademie a dosáhla jsem 10 000 přečtení blogu! ♥ Bacha na mě, tohle mě totiž fakt baví!



DUBEN
Další sranda měsíc do vitrínky.
Hned na Apríla, tedy prvního dubna bylo další Hvězdy Tour ve Vysokém Mýtě. To byl skvělý koncert, jen bychom si se Zuzkou už nikdy neměly dát citronovou zmrzlinu a čekat tam jak na Mendese.
Hned o tři dny později jsem po druhé za život odmoderovala akademii našeho DDM ve městě. O rok sebejistější, o rok šťastnější za svoje pokroky a za to, co mě baví. Opravdu bych v dětství neodhadla, jak moc mě bude bavit mluvit k lidem. K davu lidí.
Hej, já se pro žurnalistiku narodila, jasný?

V dubnu jsem se třikrát podívala do Prahy.
Jednou s Verčou na výlet po okolí (a že to fakt stojí za to tyhle expedice).
22. dubna jsem poprvé viděla Báju, ztratila se na Náplavce a ohřívala se na záchodcích v Malešicích po koncertě Slzy společně s Verčou, Simčou a Barčou.
Den po tom, 23. dubna jsem se opět vydala do Prahy, sešla se s Kamčou z Brna, uvažovala nad tím, zda se z vlků vyvinuly čivavy, přemýšlela, zda se nožem krájí hranolky, a proč si Lukáš dal místo Kofoly malinovku...  Zkrátka jsem s trochou štěstí, náhod a úžasných lidí procházela pražskou ZOO za přítomnosti Petra a Lukáše.
Ve stejný den vyšla jejich nová písnička Ani vody proud, na kterou se mi díky neobyčejnému dubnovému víkendu pojí plno krásných vzpomínek!
O týden později 30. dubna, vyšel článek s názvem Děkuji, Slzo! k příležitosti dvou let od prvního koncertu.  Je to pro mě osobně jeden z nejdůležitějších článků na tomhle blogu a těší mě skutečnost, že si ho kluci čestli a dostalo se mi jejich odezvy. Cením si toho, protože kdyby se nezajímali, tak si to nepřečtou. Moc to pro mě všechno znamená..
 Takže dubne.. 
Děkuji!



KVĚTEN
V květnu se toho tolik nedělo, ale vzpomínám si, že jsem hodně pracovala na blogu a pilovala známky, aby vypadaly alespoň trochu solidně. Ke konci měsíce jsme se Zuzkou vydaly do Pardubic na nějakou paskvilní akci, protože měla crush na Menta, který tam byl jako doprovodný program. Lol.
A sešla jsem se s Kačkou z Brna, se kterou si sice moc nepíšu, ale když se jednou za rok sejdeme, vždy si máme co říct... ♥

Jo a pozor, poznatek roku: Začala jsem milovat album Harryho Stylese, který vydal svou sólo desku 12. května. Hrozně moc jsem chtěla na jeho koncert, totální crush, geniální album a Kačka aniž by si to album poslechla řekla: ,,V pořádku, však pojedeme!" a všechno se to najednou obrátilo někam do Mnichova.
Každopádně nutno poznamenat, že za veškerými fangirl záchvaty během května a června stojí Harry Styles. Hah.
A když se do toho přidá Louis Tomlinson.
No jejda.
Zdravím Aničku.
Ale moje desetileté já velmi děkuje za květen a za ten nečekaný spád událostí, který se točil v JEDNOM SMĚRU.


ČERVEN
Co se školy týče, tak byl červen volnějším měsícem, protože už si stejně žádné známky neopravíte.
8. června jsem se poprvé setkala se Sabčou Muchovou v rámci koncertu Slzy v Ústí nad Orlicí. Plné náměstí a jedinečný zážitek! Sabčo, chtěla bych ti poděkovat, doufám, že jsi měla krásný papír! Brum! 
 24. června jsem jela tři hodiny do České Lípy, protože si vážím svých přátel, kteří tu pro mě jsou. Málem jsem se převrátila na atrakci na pouti a na horské dráze mi před očima proběhl celý život.. A pak jsem jela tři hodiny domů..
Na konci června jsem se také stihla podívat do Poděbrad a ve stejný den si užít poslední koncert AtmoMusic.





ČERVENEC a SRPEN
O tom, jak jsem prožila své léto píšu v tomhle článku. Stačí, když klikneš SEM.
Každopádně bylo to skvělé léto, byť jsem nevytáhla paty z Česka, nic mi o prázdninách nechybělo.
Navštívila jsem České Budějovice, zamilovala si Litomyšl, oslavila první rok na blogu, fotila s Kavalíkovou, jela do Hranic, promokla až na kost na Létofestu, prošla Prokopské údolí, nacpala se v nejrůžovější bistru v Pardubicích, zdržovala provoz na lanovce na Dolní Moravě, zase jela do Litomyšle, podívala jsem se na Velkou Ameriku a nespala přes 24h, protože tetování Louise je sranda. Šla na sraz Fínky a Klárky. Přijela k nám Aksamitka, šly jsme na Dunkirk, jely do Kutné Hory, flákaly se, šly znova na Dunkirk, byly na koncertě Sebastiana v Doksech, koupily si lístky na Harryho Stylese. Poznávala jsem nějaká krásná místa, kde nevím, jak se to jmenuje, ale nesnáším do kopce. Navšítila jsem místo, kde se natáčela Pouta, udělala krátký rozhovor se slečnou z Norska, zamilovala si zpěvačku Lenny, jela do Litoměřic, poprvé jsem viděla Aničku Konečnou, pak jsem Hanusovou vzala k nám ke kamenům...







ZÁŘÍ
V září s Bájou vyrazila na koncert Slzy do Olomouce, který mi dal víc, než jsem očekávala.
Nastoupila jsem do posledního ročínku základky.
A 20. září jsem jela na předpremiéru Holomrázu se Sabčou a Barčou. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů v roce. ♥
 Pestupovala jsem na Muzeu a změnila jsem si tapetu...



ŘÍJEN
Oslavila jsem narozeniny v Liberci a koupila si boty. Rozmýšlela jsem, co budu dělat ve svém životě. 19. října jela do Prahy, kde se Zuzka zamilovala do fotbalisty. Ve stejný den vyšel článek k příležitosti tří let od vydání Lhůty záruční. O den později vydal Niall Horan své debutové album Flicker. Květiny nemusí produkovat kyslík. Je tu totiž album Flicker.. :)
23. října jsem jela do ateliérů Óčka a přišla v 16:57, protože Niall Horan vydal album Flicker, kdybyste zapomněli... Překvapila jsem samu sebe, brečela při natáčení tiše a nenápadně, běhala jsem po nádraží jako ve videoklipu...
Navštívila jsem podzimní Průhonický park a chtěla se odstěhovat na Formanku. A jela jsem na Vesmírnou Tour do Litomyšle. 



LISTOPAD
 3. listopadu vyšel Holomráz. Já seděla o půlnoci na podlaze svého pokoje, po tmě a se sluchátky v uších a brečela, protože to se člověk sakra dojme, když někoho podporuje několik let a může sledovat všechny ty velké kroky.
11. listopadu jsem mamce splnila její ,,sen" a vzala jí do Kolína na akustický koncert frontmana kapely Kryštof.. 
O den později jela na autogramiádu k Holomrázu do Hradce Králové, kde mě překvapila Verča Veselá. 


A začala jsem se ztrácet.  Listopad a prosinec byly ktické měsíce, co se týče mého tvoření. I přesto jsem si rozšířila svoje spisovatelské obzory. Tímto chci poděkovat Sabče a Aničce za jejich podporu.. Jo a koupila jsem si jednorožce.

PROSINEC
V prosinci jsem se zase našla. 
Louis vydal další song.
Přerovnala jsem si nábytek. Odmoderovala v převleku čerta. A rozplakala jsem se v zákulisí, protože jsem si uvědomila, že právě teď dělám to, co tak moc miluji. Generálka byla zamotaná, cítila jsem, že mi v nesprávný čas oznámili, ať jdu a mluvím, ale já i přesto šla a mluvila a užívala si to jako ještě nikdy předtím. 
Říkáte si, vždyť jenom stojíš a uvádíš mažoretky.
Ale ono je to sakra úžasný, měla jsem pocit, jakoby to všechno patřilo mě. A celý večer se vydařil. Mám z toho takovou radost! 
16. prosince jsem jela za Barčou do Olomouce, po dlouhý době stoupla na led a předala jí dárek u vánočního stromečku a myslím, že jsme naším dojatým pláčem vykouzlili úsměv na tváři  pár turistům! Ten den byl skvělý!
Na Vánoce jsem se rozbrečela u Sám Doma, a pak jsem vlastně brečela až do tří do rána a uslzeně psala Barče slohovky a zase jsem to byla já. 

No a poslední tři dny tohoto měsíce jsem se stihla ztratit mezi Libercem a Jabloncem. To je tak, když jedu tři a půl hodiny do Liberce, a pak nastoupím do špatné tramvaje, jedu na opačnou stranu a ještě se stane dopravní nehoda, takže jdu kilometr někam do neznáma, a pak půl hodiny na autobus.
Taky jsme se s Káťou stihly bát Zayna, sestavit Louisův rodokomen a říct si dobrou noc za svítání...
Ještě jsem celý den cestovala po Praze, abych sehnala vysněnou voňavku Shawn Signature.. Protože já se svých snů nevzdávám a potřebuju mít pocit, že jsem pro to udělala úplně všechno.
Celý rok.





Který je nyní u konce.
Je tu Nový rok, přede mnou rok 2018 a prázdný kalendář.
Jsem zvědavá, co mi letošní rok přinese, doufám, že všechno zvládnu. Alespoň tím svým způsobem.

V roce 2017 jsem se ztrácela, nacházela, brečela štěstím, smutkem, zamilovala se, koupila si kalendář One Direction a zjistila, že jsem jednou nohou v Irelandu, a taky jsem potkala mnoho úžasných lidí!
Ne všechno bylo vždycky růžový jak Haroldovo sólo album, ale tak to prostě bývá.
Našla jsem spoustu maličkostí, které mě dělají šťasnou a jsem za všechno neuvěřitelně vděčná.

A napsala jsem si spoustu předsevzetí.
Mami fakt, příští rok už budu žehlit!

Já si je píšu vždycky. Píšu si tam věci, které bych daný rok chtěla zvládnout a občas se ke konci roku divím, jaké jsem měla zvláštní představy. Třeba o tom, že budu víc produktivní a přestanu prokrastinovat... Hahaha.

Děkuju svojí rodině a všem, díky kterým jsem mohla tohle všechno zažít! 
Svým kamarádům a čtenářům.
A speciální poděkování na závěr věnuju Naomi, která na mě každé ráno čeká u schodů a to i přesto, že jsem včas přišla možná tak jednou. :)
 

Přeji vám úspěšný start do roku 2018, při těžkých chvílích hlavu vzhůru a na ty hezké spoustu krásných vzpomínek.

S.O.S