 |
| Omlouvám se za kvalitu fotky, ale nestihla jsem jí vyfotit při denním světle, protože stímívá hodně brzy. |
Tak už je to zase tady...
Další rok je u konce!
Ani se mi tomu nechce věřit, protože mi to přijde opravdu nedávno, co jsem dopisovala článek o tom, jak jsem prožila rok 2016.
Skutečně to rychle uteklo a musím říct, že pro mě to byl opravdu pestrý rok.
Já nevím, jestli to vnímáte stejně, ale já mám ráda, když můžu začít ,,od znova" s novým diářem, a novým rokem před sebou, ten pocit mi dodává jistotu.
Obrazně řečeno je to jako když si uklidíte stůl a jdete si na něm psát úkoly. To byla opravdu jen metafora...
Každopádně, pokud si chcete plnit sny, tak na Nový rok čekat nemusíte.
Začněte. Teď hned.
Takže tímto vás vítám u prvního článku za rok 2018!
Ráda bych s vámi ,,letem světem" (spíš letem Českem, ale neva) shrnula uplynulý rok!
Tak doufám, že se vám článek bude dobře číst, celý ho totiž přepisuju, protože jsem závislá na slovosledu...
LEDEN
Začátek roku pro mě odstartoval skvěle po stránce blogu, protože se mi podařilo domluvit dva rozhovory. Jeden vyšel hned 10. ledna, na narozeniny skvělého člověka, kterým je Pavel Tuček. Nejen, že mně to přišlo jako zajímavý nápad, ale chtěla jsem mu to věnovat jako dárek. A uspěla jsem, protože mě Pavel dokonce sdílel a měl z toho upřímnou radost. Tenkrát mě nakoplo dělat tyhle věci dál! Jen mě mrzí, že jsme se letos neměli možnost setkat..
14.
ledna (to si samozřejmě pamatuju díky diáři) jsme se sešly s Verčou a já
se poprvé podívala na Petřín, kde jsme nafotily fotografie do soutěže,
kterou jsme následně vyhrály.
Mohla jsem si hned na úvod roku zlomit
nohy a ruce, když jsme z Petřína scházely dolů, ale to tady píšu jen
proto, aby si Verča vzpomněla, jaká to byla sranda, a jak si kvůli mě
navlékla na ruce ponožky, aby by mi půjčila svoje rukavice. A taky doufám, že máš stále to video, co jsme natočily před Úřadem vlády...
V lednu jsme taky se Zuzkou nafotily článek ,,Myšlenky ve škole" což mě opravdu bavilo a bylo to trochu něco jiného. V ten den jsem dokonce stihla ztratit klíče od skříňky a jet domů s jednou z učitelek ve školních přezůvkách a vypůjčeném oblečení ze sborovny...
ÚNOR
Pár dní po zahájení druhého měsíce roku jsem vydala svůj doposud nejúspěšnější článek na blogu. Další rozhovor domluvený v lednu. Je to interview s Kubou Mahdalem, co točí klipy, hraje na kytaru v Sebastian Bandu a kvůli němu teď miluju Bun Bo Nam Bo (nechtějte po mě ty divný znaky nad óčkama, děkuju). Je to legendární a mám na to fakt chuť.
Pár dní potom Kuba mou práci sdílel, což mi udělalo upřímnou radost. Ve stejný den jsem se rozhodla kulturně vzdělávat a vydala se do divadla. Slibuju. Já fakt přísahám, já už to nikdy neudělám...
25. února byly dvě akce na jednou. Výhra v soutěži s Bubbleology a 4Fans. Měla jsem možnost vidět skvělou Marianu Prachařovou a Mildu Peroutku, jsou to sympaťáci a byla to příjemná zkušenost, ale ty čaje jsem od té doby nepila.
Hned po ukončení setkání jsme s Verčou vyrazily na Bun Bo Nam Bo, abych si ho teda poprvé ochutnala. A jak už bylo naznačeno. Miluju to.
O akci 4Fans se zmiňovat nebudu, my měly vstup zdarma díky další soutěži, takže si nestěžuju, ale v životě bych si za to nezaplatila... Každopádně vystupovala tam Slza a ta měla jako jediná plnohodnotné a nezkrácené vystoupení.
Únor byl pro mě symbolický i co se týče přátelství. Zdravím Barunku, tenkrát jsem jí moc neznala a psaly jsme si teprve měsíc. Teď si nejsem jistá, jestli to není nějaký vzdálený příbuzný z Moravy...
BŘEZEN
V březnu jsem se stihla podívat do Ústí nad Labem, nebo jet překvapit Verču na Hvězdy Tour do Liberce.. Dva přestupy, čtyři hodiny cesty a dlouhé čekání na okamžik, kdy holky dorazí, aby mi pak Verča sdělila, že to tušila.
Mimochodem před klub 101010 jsem trefila úplně sama se sebou. Mé cestovatelské já nikdy nezklame, víte.
O den později jsem poprvé navštívila Ještěd a moc se mi tam líbilo, pokud tedy vynechám cestu dolů, kdy jsme si nastoupily na lanovku k Maďárům pod vlivem alkoholu. Jeden z nás si s náma dokonce vyfotil selfíčko, takže zdobíme jeho galerii.. Ta SarahOnlySarah už si nemůže ani v klidu zajít na rozhlednu... :(
A během března vrcholily přípravy na další moderování akademie a dosáhla jsem 10 000 přečtení blogu! ♥ Bacha na mě, tohle mě totiž fakt baví!
DUBEN
Další sranda měsíc do vitrínky.
Hned na Apríla, tedy prvního dubna bylo další Hvězdy Tour ve Vysokém Mýtě. To byl skvělý koncert, jen bychom si se Zuzkou už nikdy neměly dát citronovou zmrzlinu a čekat tam jak na Mendese.
Hned o tři dny později jsem po druhé za život odmoderovala akademii našeho DDM ve městě. O rok sebejistější, o rok šťastnější za svoje pokroky a za to, co mě baví. Opravdu bych v dětství neodhadla, jak moc mě bude bavit mluvit k lidem. K davu lidí.
Hej, já se pro žurnalistiku narodila, jasný?
V dubnu jsem se třikrát podívala do Prahy.
Jednou s Verčou na výlet po okolí (a že to fakt stojí za to tyhle expedice).
22. dubna jsem poprvé viděla Báju, ztratila se na Náplavce a ohřívala se na záchodcích v Malešicích po koncertě Slzy společně s Verčou, Simčou a Barčou.
Den po tom, 23. dubna jsem se opět vydala do Prahy, sešla se s Kamčou z Brna, uvažovala nad tím, zda se z vlků vyvinuly čivavy, přemýšlela, zda se nožem krájí hranolky, a proč si Lukáš dal místo Kofoly malinovku... Zkrátka jsem s trochou štěstí, náhod a úžasných lidí procházela pražskou ZOO za přítomnosti Petra a Lukáše.
Ve stejný den vyšla jejich nová písnička Ani vody proud, na kterou se mi díky neobyčejnému dubnovému víkendu pojí plno krásných vzpomínek!
O týden později 30. dubna, vyšel článek s názvem Děkuji, Slzo! k příležitosti dvou let od prvního koncertu. Je to pro mě osobně jeden z nejdůležitějších článků na tomhle blogu a těší mě skutečnost, že si ho kluci čestli a dostalo se mi jejich odezvy. Cením si toho, protože kdyby se nezajímali, tak si to nepřečtou. Moc to pro mě všechno znamená..
Takže dubne..
Děkuji!
KVĚTEN
V
květnu se toho tolik nedělo, ale vzpomínám si, že jsem hodně pracovala
na blogu a pilovala známky, aby vypadaly alespoň trochu solidně. Ke konci měsíce jsme se Zuzkou
vydaly do Pardubic na nějakou paskvilní akci, protože měla crush na
Menta, který tam byl jako doprovodný program. Lol.
A sešla jsem se s Kačkou z Brna, se kterou si sice moc nepíšu, ale když se jednou za rok sejdeme, vždy si máme co říct... ♥
Jo a pozor, poznatek roku: Začala jsem milovat album Harryho Stylese, který vydal svou sólo desku 12. května. Hrozně moc jsem chtěla na jeho koncert, totální crush, geniální album a Kačka aniž by si to album poslechla řekla: ,,V pořádku, však pojedeme!" a všechno se to najednou obrátilo někam do Mnichova.
Každopádně nutno poznamenat, že za veškerými fangirl záchvaty během května a června stojí Harry Styles. Hah.
A když se do toho přidá Louis Tomlinson.
No jejda.
Zdravím Aničku.
Ale moje desetileté já velmi děkuje za květen a za ten nečekaný spád událostí, který se točil v JEDNOM SMĚRU.
ČERVEN
Co se školy týče, tak byl červen volnějším měsícem, protože už si stejně žádné známky neopravíte.
8. června jsem se poprvé setkala se Sabčou Muchovou v rámci koncertu Slzy v Ústí nad Orlicí. Plné náměstí a jedinečný zážitek! Sabčo, chtěla bych ti poděkovat, doufám, že jsi měla krásný papír! Brum!
24. června jsem jela tři hodiny do České Lípy, protože si vážím svých přátel, kteří tu pro mě jsou. Málem jsem se převrátila na atrakci na pouti a na horské dráze mi před očima proběhl celý život.. A pak jsem jela tři hodiny domů..
Na konci června jsem se také stihla podívat do Poděbrad a ve stejný den si užít poslední koncert AtmoMusic.
ČERVENEC a SRPEN
O tom, jak jsem prožila své léto píšu v tomhle článku. Stačí, když klikneš SEM.
Každopádně bylo to skvělé léto, byť jsem nevytáhla paty z Česka, nic mi o prázdninách nechybělo.
Navštívila jsem České Budějovice, zamilovala si Litomyšl, oslavila první rok na blogu, fotila s Kavalíkovou, jela do Hranic, promokla až na kost na Létofestu, prošla Prokopské údolí, nacpala se v nejrůžovější bistru v Pardubicích, zdržovala provoz na lanovce na Dolní Moravě, zase jela do Litomyšle, podívala jsem se na Velkou Ameriku a nespala přes 24h, protože tetování Louise je sranda. Šla na sraz Fínky a Klárky. Přijela k nám Aksamitka, šly jsme na Dunkirk, jely do Kutné Hory, flákaly se, šly znova na Dunkirk, byly na koncertě Sebastiana v Doksech, koupily si lístky na Harryho Stylese. Poznávala jsem nějaká krásná místa, kde nevím, jak se to jmenuje, ale nesnáším do kopce. Navšítila jsem místo, kde se natáčela Pouta, udělala krátký rozhovor se slečnou z Norska, zamilovala si zpěvačku Lenny, jela do Litoměřic, poprvé jsem viděla Aničku Konečnou, pak jsem Hanusovou vzala k nám ke kamenům...
ZÁŘÍ
V září s Bájou vyrazila na koncert Slzy do Olomouce, který mi dal víc, než jsem očekávala.
Nastoupila jsem do posledního ročínku základky.
A 20. září jsem jela na předpremiéru Holomrázu se Sabčou a Barčou. Byl to jeden z nejkrásnějších dnů v roce. ♥
Pestupovala jsem na Muzeu a změnila jsem si tapetu...
ŘÍJEN
Oslavila jsem narozeniny v Liberci a koupila si boty. Rozmýšlela jsem, co budu dělat ve svém životě. 19. října jela do Prahy, kde se Zuzka zamilovala do fotbalisty. Ve stejný den vyšel článek k příležitosti tří let od vydání Lhůty záruční. O den později vydal Niall Horan své debutové album Flicker. Květiny nemusí produkovat kyslík. Je tu totiž album Flicker.. :)
23. října jsem jela do ateliérů Óčka a přišla v 16:57, protože Niall Horan vydal album Flicker, kdybyste zapomněli... Překvapila jsem samu sebe, brečela při natáčení tiše a nenápadně, běhala jsem po nádraží jako ve videoklipu...
Navštívila jsem podzimní Průhonický park a chtěla se odstěhovat na Formanku. A jela jsem na Vesmírnou Tour do Litomyšle.
LISTOPAD
3. listopadu vyšel Holomráz. Já seděla o půlnoci na podlaze svého pokoje, po tmě a se sluchátky v uších a brečela, protože to se člověk sakra dojme, když někoho podporuje několik let a může sledovat všechny ty velké kroky.
11. listopadu jsem mamce splnila její ,,sen" a vzala jí do Kolína na akustický koncert frontmana kapely Kryštof..
O den později jela na autogramiádu k Holomrázu do Hradce Králové, kde mě překvapila Verča Veselá.
A začala jsem se ztrácet. Listopad a prosinec byly ktické měsíce, co se týče mého tvoření. I přesto jsem si rozšířila svoje spisovatelské obzory. Tímto chci poděkovat Sabče a Aničce za jejich podporu.. Jo a koupila jsem si jednorožce.
PROSINEC
V prosinci jsem se zase našla.
Louis vydal další song.
Přerovnala jsem si nábytek. Odmoderovala v převleku čerta. A rozplakala jsem se v zákulisí, protože jsem si uvědomila, že právě teď dělám to, co tak moc miluji. Generálka byla zamotaná, cítila jsem, že mi v nesprávný čas oznámili, ať jdu a mluvím, ale já i přesto šla a mluvila a užívala si to jako ještě nikdy předtím.
Říkáte si, vždyť jenom stojíš a uvádíš mažoretky.
Ale ono je to sakra úžasný, měla jsem pocit, jakoby to všechno patřilo mě. A celý večer se vydařil. Mám z toho takovou radost!
16. prosince jsem jela za Barčou do Olomouce, po dlouhý době stoupla na led a předala jí dárek u vánočního stromečku a myslím, že jsme naším dojatým pláčem vykouzlili úsměv na tváři pár turistům! Ten den byl skvělý!
Na Vánoce jsem se rozbrečela u Sám Doma, a pak jsem vlastně brečela až do tří do rána a uslzeně psala Barče slohovky a zase jsem to byla já.
No a poslední tři dny tohoto měsíce jsem se stihla ztratit mezi Libercem a Jabloncem. To je tak, když jedu tři a půl hodiny do Liberce, a pak nastoupím do špatné tramvaje, jedu na opačnou stranu a ještě se stane dopravní nehoda, takže jdu kilometr někam do neznáma, a pak půl hodiny na autobus.
Taky jsme se s Káťou stihly bát Zayna, sestavit Louisův rodokomen a říct si dobrou noc za svítání...
Ještě jsem celý den cestovala po Praze, abych sehnala vysněnou voňavku Shawn Signature.. Protože já se svých snů nevzdávám a potřebuju mít pocit, že jsem pro to udělala úplně všechno.
Celý rok.
Který je nyní u konce.
Je tu Nový rok, přede mnou rok 2018 a prázdný kalendář.
Jsem zvědavá, co mi letošní rok přinese, doufám, že všechno zvládnu. Alespoň tím svým způsobem.
V roce 2017 jsem se ztrácela, nacházela, brečela štěstím, smutkem, zamilovala se, koupila si kalendář One Direction a zjistila, že jsem jednou nohou v Irelandu, a taky jsem potkala mnoho úžasných lidí!
Ne všechno bylo vždycky růžový jak Haroldovo sólo album, ale tak to prostě bývá.
Našla jsem spoustu maličkostí, které mě dělají šťasnou a jsem za všechno neuvěřitelně vděčná.
A napsala jsem si spoustu předsevzetí.
Mami fakt, příští rok už budu žehlit!
Já si je píšu vždycky. Píšu si tam věci, které bych daný rok chtěla zvládnout a občas se ke konci roku divím, jaké jsem měla zvláštní představy. Třeba o tom, že budu víc produktivní a přestanu prokrastinovat... Hahaha.
Děkuju svojí rodině a všem, díky kterým jsem mohla tohle všechno zažít!
Svým kamarádům a čtenářům.
A speciální poděkování na závěr věnuju Naomi, která na mě každé ráno čeká u schodů a to i přesto, že jsem včas přišla možná tak jednou. :)
Přeji vám úspěšný start do roku 2018, při těžkých chvílích hlavu vzhůru a na ty hezké spoustu krásných vzpomínek.
S.O.S
0 komentářů:
Okomentovat