BUDAPEŠŤ aneb VŠECHNO SE ZDÁ BÝT NEMOŽNÉ

První věc, kterou je potřeba podotknout - to, že by Budapešť někdy v budoucnu voněla, určitě nemožné je.

A teď bych vás mohla přivítat u nového článku.

Připravte se na scénky dojemné jak z amerického filmu, spoustu potu a ujišťuji vás, že fangirlování určitě také scházet nebude.

Tak tedy, takhle dopadl náš nápad na třídenní výlet do Maďarska, který vznikl v únoru. A končí mým článkem a nekonečnou spoustou vzpomínek (a potu).

Všichni máme sny. A všichni bychom v ně měli věřit. 

Jestliže si myslíte, že je to klišé, tak.. Chtěla jsem napsat, abyste přestali číst, ale vlastně ne. Čtěte dál, ať už si o tom pomyslíte cokoliv. V dnešním článku bych vám ráda povyprávěla tenhle neskutečný příběh, který započal na podzim roku 2015. 

Na citáty sice moc nejsem, ale během čekání na koncert, jsem si na jeden z toho mála, které znám, přeci jen vzpomněla. Autorem je Nelson Mandela a zní přesně takhle:

,,Všechno se zdá být nemožné, až do momentu, než je to hotové." 

Klišé, co? 

V první třídě se mi taky zdálo neuvěřitelné, že bych někdy v životě měla vyjít z devítky.

Tolikrát jsem si přehrávala v hlavě, jaké to bude, až nějaký ten moment, po kterém toužím, nastane. 

A ten moment sakra stojí za to. Pamatuju si, jak jsem si šla vyhledat, kdo je vlastně Shawn Mendes. Pamatuju si chvíle, kdy mi tenhle člověk vykouzlil úsměv na tváři, nebo mě rozplakal dojetím. Moc dobře si vzpomínám však i na dny, kdy jsem plakala po nocích do polštáře a jediné, co jsem si přála bylo, ho alespoň na chvíli zahlédnout, či slyšet jeho hlas. 

A i přesto, jak nemožné a neskutečné se to v tu chvíli zdálo, jak mi všichni opakovali, že se zbytečně trápím a stejně to časem přejde, celou tu dobu jsem nepřestala ani na chvíli věřit, nebo ztrácet naději. Věděla jsem, že ten den přijde, že už se od prvního dne odstartoval odpočet do dne, kdy si splním jeden ze svých největších snů.

Shawn Mendes mě to totiž neuvěřitelně inspiruje. Dělá mi radost a miluju jeho texty a písničky. Přirostl mi k srdci a nevidím na tom nic špatného. 

Moc lidí mi v tomhle tenkrát nerozumělo. Bylo to fakt těžké, protože mi to přišlo tak daleko. Ale kdybych věděla, že ten okamžik nastane tak brzy a že kromě jeho příchodu na stage mě rozpláče ještě mnoho dalších jiných věcí...

Celý 12. srpen jsme strávily v centru Budapešti a k večeru se vydaly k Budapest Eye, věděla jsem, že je to místo kouzelné, že si ho před půlhodinou vyfotil Shawn Mendes, a že mi to nápadně připomíná jeden z mých oblíbených filmů - Love, Simon. To jsem totiž taky podotkla hned, jak jsme Budapest Eye zahlédly poprvé. ,,Hele, to je skoro jak Love, Simon, to je cool." To jsem totiž ještě netušila.

A pak jsme se rozhodly, že si tam koupíme lístek, abychom viděly noční Budapešť. Čekaly jsme asi půl hodiny a během toho se ,,něco stalo." 

První věc - slečna ze Slovenska, kterou jsme v ten den potkaly nám oznámila, že ví, kde je hotel Shawna. Byl asi 100 metrů od místa, kde jsme právě stály. Páni, nic víc už mě v ten den překvapit nemohlo, že? Mohlo.

Už jsme skoro nastupovaly, když v tu chvíli moje oči zakryly něčí ruce.

No.

Shawn Mendes to asi nebude, že. Proč by to dělala Zuzka, když stojí vedle mě. A proč by se do centra města vracely Terka s Míšou? 

Tak jsem se otočila. A teď si opravdu nědělám legraci - všechno to bylo jako bych to sledovala ve zpomaleném záběru. Byla to Kačka Aksamitová.

Takhle - možná je třeba objasnit, že jsme se spolu v ten týden pohádaly, já z toho byla i dost na nic a hlavně tam Káťa vůbec neměla být. A najednou jsme všechny čtyři seděly uvnitř Budapest Eye (Všichni až na mě samozřejmě, prý viděly Shawna z okna, což není tak nereálné, vzhledem k tomu, kde jsme se právě nacházely, hah.)

A pak jsme do půlnoci čekaly před tím hotelem. 

Obdivuju slečny, včetně Kačky, které se snažily udělat organizaci s manažery a hlavně s fanoušky. Ale bohužel, lidí přícházelo stále víc a všechno to bylo příliš složité.

Potkat ho osobně, je také jeden z těch snů, navíc v ten den jsem u sebe v kapse měla jednu věc. (A on určitě taky, zdravím vás děvčata, doufám, že se teď smějete.)

Byl to dopis. Věděla o něm jen Barča a Lucka, která mi pomohla s překladem. Tak moc jsem chtěla, aby ho alespoň měl, i když šance na všechno tohle byly nulové. 

V ten den se toho stalo tolik. Netuším, kde ten dopis skončil. Vím jen, že jsem ho naposledy viděla v ruce jeho sekuriťáka. Předala mu ho Barča. Bez ní by teď ležel na poličce a čekal na nějaké ,,možná jednou."

V ten den jsem byla úplně ze všeho mimo. A na následující den jsem si vůbec nepřipadala připravená. Na to se totiž ani připravit nedalo.

Na tvrdých matracích a v hrozném horku jsem z dojmů z předšlého dne spala zhruba tři hodiny.

V sedm hodin ráno jsme byly v areálu Sziget festivalu, kde se koncert konal.

Organizace selhala. A to tím způsobem, že jsem viděla dvě slečny ležet na zemi a probíhající dav bezohledných lidí okolo nich. Kdybych se zastavila, skončila bych tam taky. Do teď je mi z toho pohledu na nic. Cestou jsem ztratila tašku, Zuzku, Kačku. Terka si rozbila koleno. Ale všechny jsme se nakonec našly. Slunce vystřídal příjemný stín a zbylé hodiny jsem se snažila respektovat lidstvo. Káťa s Bájou našly svou životní lásku. 

Ještě bych chtěla zmínit, že den před odjezdem jsme s Barčou stříhaly papírky s projektem. Protože Shawn si opravdu zaslouží to nejlepší, co mu my fanoušci můžeme dát. Rozhodla jsem se tedy, že vyzkouším vytisknout lístečky s instrukcemi o tom, kdy zpívat ,,HAPPY BIRTHDAY" Za zkoušku přece nic nedám.

Sice jsem si pak už říkala, že to stejně nevyjde, protože jsme lístečků mnoho nerozdaly..

Už u koncertu MØ, která vystupovala před Shawnem, jsem brečela. Byla jsem fakt celkem mimo, nemohla jsem se soustředit. Necháapala jsem, co vlastně děje. A přemýšlela jsem nad tím, i když lidé začali skandovat jeho jméno.

Podle údajů okolí.

13. SRPNA 2018 v 19:28 byly moje proudy slz už opravdu plně oprávněné.

Protože nastal okamžik, na který jsem čekala tři roky, vždycky mu věřila, vždycky v něj doufala. Zahlédla jsem poprvé v životě na vlastní oči Shawna Mendese. 

Toho člověka, který si od třinácti let brnká na kytaru v pokojíčku. Toho Shawna Mendese, který teď inspiruje svět.

Ten Shawn Mendes, kterému je v tuhle chvíli 20 let, který má na kontu hromady ocenění, tři alba a kolem sebe skvělý tým. 

Ten člověk, co si s kytarou v ruce a úsměvem na tváři podmanil dav padesáti tisíc lidí ze všech koutů světa. A já tam stála a všechno to sledovala. Viděla jsem to na vlastní oči a žila v tom okamžiku. Úplně jsem se mu oddala.

Já jsem to opravdu dokázala. A byly to jedny z nejkrásnějších okamžiků v životě.

Při Fallin' All In You jsem si uvědomila, že se pár minut dozvím, jestli vyšel můj projekt.

 Když zbývaly poslední vteřiny písničky, řekla jsem si. Tak, a teď se uvídí, co všechno jsem za pomocí svých kamarádů schopná dokázat. A když jsem si to řekla. Dav kolem mě zpívat Shawnovi k narozeninám a lidé se postupně přidávali. Přesně tak, jak bylo na mém papírku psáno, tak to ti lidé udělali. Jen jsem ohromeně zírala na to, že vedle mě stojí Zuzka, která mi Shawna ukázala, vzadu za mnou si brečí Káťa, Bája a jejich crush. Shawn děkuje. A začíná zpívat Never Be Alone.

Ty okamžiky byly doslova magické. Byla to úžasná show bez jediné chyby.

A pak svou show zabil i Kygo, kterého mám taky hodně ráda. Především proto, že má spolu s Justinem Jessem písničku Stargazing. Pro mě jednu z nejdůležitějších.

Na show jsem koukala z boční strany, protože předtím se na moje původní místo začaly tlačit davy opilých a divných lidí a nedalo se to tam vydržet. A tak jsem si mezerou mezi zábranama užila i koncert Kyga. A celý Stargazing probrečela. Vystoupení bylo neskutečně geniální. Úplně jsem se zamilovala a mohla bych se opakovat stále dokola. Všechny ty světelné efekty, konfety, ohňostroje, moje oblíbené písničky a uvolněná atmosféra.

Chci říct na závěr pár věcí.
Úžasnější ,,tým" jsem si okolo sebe nemohla přát. 
Děkuju Zuzce, Kačce, Barče, Míše a Terce za úplně všechno, protože ony vědí.
Měla bych poděkovat i mým dvěma strejdům a rodičům a všem, protože bez nich bych tam nikdy v ten den nestála. 
Přesvědčila jsem se, jak moc skvělý kamarády mám. A že jsme si všichni společně vytvořili neskutečný zážitky.
Kromě polštářku (jmnoval se Milan), jsem v Budapešti snad nic neztratila. Spíš jsem toho spoustu získala.
Dostala jsem fajn přivítání na hranicích Slovenska. Málem požádala o ruku prodavače ve Starbucku. Ten dopis pro Shawna se právě teď někde nachází a moje polička to určitě není. Rozbrečela jsem se u Budapest Eye. Slyšela živě Stargrazing. A splnila jsem si jeden ze svých největších snů. 
Jsem neskutečně vděčná.

Věřte tomu, o čem sníte a nenechte si do toho mluvit. Jednou to vyjde a já vám věřím.
Děkuju všem.
Stále jsem ještě plná emocí. Neskutečně mě to inspirovalo, někam mě to posunulo a jsem neskutečně šťastná za to, jak to všechno nakonec dopadlo.

Děkuju.
Sára.