2025

28.12.2025

Jsou dvě hodiny ráno. Přes Vánoce se mi spánkový režim doslova roztříštil. Zas budu mít v hlavě plány, představy a přání a nakonec na Novej rok budu spát až do oběda, což ale není nic, co bych nedělala i normálně.

Vloni tenhle článek nevyšel. Byla to tradice, ale já ji porušila, protože jsem neuměla oddělit osobní problémy a změny tak, abych ten článek napsala dobře, aniž bych je tam všechny musela psát.

Ale letos je tradice obnovena.

Ano - jsem přesně ten člověk, tvořící vision board, reflektující uplynulý rok a pak plnej vděku, za všechno, co se odehrálo. Široko daleko nenajdete ke konci roku víc sentimentálního člověka, než jsem já!

Než vykopnu první krásný věci, řeknu to už na začátku, ne až na konci.

Můj zdravotní stav už nikdy v životě nebudu brát jako samozřejmost, tisíckrát děkuju za možnost dostávat biologickou léčbu a dělat všechno, co jsem dělat mohla, než jsem znenadání musela pár let nazpět přestat. Pořád to s sebou nese určitou zodpovědnost, ale tu nese do určitý míry každej z nás.

I přesto všechno byl rok 2025 fantastickej. Rok tak barevnej, že bych si ho chtěla přemalovat na plátno a pověsit na zeď. Jedna barva za každou krásnou duši, kterou jsem měla letos možnost poznat osobně. Za každej „I made it” moment. Fakt. 

Všichni dobří lidé zůstali. Oni vědí, koho myslím a já vím, že to ví.

Můj rok 2025 byl totální film a já jsem v něm byla hlavní postava. Pravdou je, že ne vždycky to bylo všechno tak pestrobarevný, protože jsem například dost často měnila brigády, bohužel z hodně zásadních a ne úplně příjemných důvodů. Zažila jsem dva kamarádský rozchody. Takže lekce číslo jedna - nejsem odpovědná za mindráky jiných lidí. A lekce číslo dva - kamarádství má určitý hodnoty - ne každej je ale vzájemně sdílí stejně. Tohle zjištění je sice bolestivý, ale lepší než něco nalhávat. (Nebo čekat, až skončí fotbalový zápas vesnické kopané). 

Tak. Teď jdu aplikovat vděk, kterého jsem po uplynulém roce plná. 

Jsem za tenhle rok nesmírně vděčná, protože jsem...

♥ Odjela do Prahy na 1D párty s Májou. Ano, bylo to neskutečně komfortní a ano, podnikly jsme další i v Olomouci.

♥ Četla hodně knížek a chodila po antikvariátech.

♥ Odjela se Štěpánkou do Jeseníků

♥ Chodila na jógu

♥ Koupila lístky na Sziget Festival

♥ Odešla z jedné brigády na druhou. Pak z druhé na třetí. A musela pochopit, že hledat si brigádu na maloměstě bude zkrátka jako z bláta do louže.

♥ Stala se dobrovolnicí ve Fakultní nemocnici v Olomouci. 

♥ Uspořádala svojí mamince tajnou narozeninovou oslavu v italské restauraci

♥ Jela na besedu do brněnského Martinusu za Petrem Hanelem a točila reelsko

♥ Odletěla jsem do Lotyšska 

♥ Poznala se tak s Verčou z Prahy, která letěla se mnou

♥ Pokračovaly jsme do Estonského městečka Pärnu na erasmus+ project: Why do we need art.

___ESTONSKÁ MEZIZASTÁVKA___

Děkuju českýmu týmu za erasmus v Estonsku. Na mém prvním projektu v životě. Protože jsem se s váma cítíla tak přijímaná a spokojená, že to stěží můžu popsat slovy. Verče za to, že se mnou letěla do Rigy, aniž bychom se znaly. Že jsme spolu poznávaly Jürmalu, chodily na kafíčka. Catherine že dělala group leadera, že jsme geniálně reprezentovaly českou kulturu. Natce, protože s ní je prdel. Alžbět i Adamovi, že jsem je mohla poznat. Estonsko je jeden z mých nejvýznamnější okamžiků v tomhle roce. Hodně jsme tam chodili do přírody, tvořili, já i hodně četla, psala. Taky spala a jedla. Hodně jsem jedla lidi. Fakt. Úplně slyším Catherine, jak se týhle části směje. Ale já jsem jeden den na projektu probudila z odpoledního šlofíku a Catherine mi řekla, že jí fakt připomínám křečka. Protože prý: Hodně spím, hodně jím, syslím si zásoby na pozdějc a mám kolem sebe bordel... Možná by mě to mělo urazit, ale už dlouho mě nikdo takhle nevystihl. A už vůbec ne někdo, kdo mě v té době znal sotva týden!

Estonsko byl zkrátka šťastný způsob bytí, a co se týče psaní a seberozvoje celkově, myslím, že mě to posunulo fakt hodně dopředu a jsem za to nesmírně vděčná!

__

Rok 2025 je můj oblíbený, protože jsem...

♥ Byla pozvaná na Catherine krásnou narozeninovou oslavu

♥ Odjela do Berlína na Toma Odella 

♥ Byla na křestu sedmé knihy básní od Báry Vencálkové

♥ Odjela zase na hory

♥ Odletěla se Štěpánkou do Milána a do Janova

♥ Splnila si svůj bucket list moment... byla jsem na koncertě Olivie Rodrigo

♥ Odletěli jsme na dovolenku do Tuniska (Děkuji!!) 

♥ Chvílemi jsem žila v přesvědčení, že se naučím tancovat

♥ Toto přesvědčení je odloženo na rok 2026

♥ Začala jsem se učit italsky

♥ Neumím to a ten Duolingo pták se na mně už 15 dnů zlobí

Rok 2025 byl výjimečný, protože jsem...

♥ Se Zuzkou a Sofií odjela do Budapeštěa Shawna Mendese po sedmi letech!!!

♥ Vypila hodně třešňového piva, musely jsme jít „na jedno” i z posledních sil

♥ Existovala s lidma, který mám ráda - s rodinkou v termálech, s Catherine a Natkou na zahradě, prostě tak různě

♥ Opustila další brigádu. Z bláta do louže a zase do bláta? Asi jo!

______________

♥LOUČENÍ JE DYCINKY TĚŽKÝ.
RON. 15.8.2012 - 22.9.2025 

Myslím, že jsem v září tušila, co se bude dít, ale přiznat jsem si to odmítala. Měsíc září byl trochu v mlze.

22. září odešel můj nejlepší kámoš psí- Ron - a taky mýho srdce šampion.

Můj děda mě naučil milovat psy, ale teď mi zbyla hromada pejsčí lásky, kterou už nemám komu dát. 

Bylo to první pejsek, kterého si pamatuju už od štěňátka. Vždycky po mým boku nějakej pejsek byl, ale tenhle Roník (v naší rodině už pátý v pořadí), ten byl se mnou ze všech nejdýl. 

Mohla jsem s ním v onen den být do poslední minuty. Opřel si hlavu o moje stehno. Lehla jsem si vedle něho na zem. Babička mi k němu na deku donesla snídani. Jenže pak už byl čas jít. 

Vím, že jako tady dole, tak i tam nahoře je o něj dobře postaráno, snad má i neomezený množství vody z kaluží.

Myslím na něj každej den, jenže to je prostě život, a byť to lidi říkají a myslí to dobře, po návratu domů z Irska jsem těžko unesla, že už mě u branky nevítá tenhle fakt dobrej a milovanej pes.

Třináct let je hodně let, ale na psí život nespravedlivě málo. ♥ 

Šla jsem na to pak pomalu. Brala jsem se na kafíčka, vstřebávala jsem svoje emoce, chodila na procházky, sbírala kaštany a luštila osmisměrky. To bylo moje září.

_______

Život jde dál.

Rok 2025 byl ale i přesto dobrej rok, protože jsem...

♥ Koupila letenky do Irska 

♥ Oslavila 23. narozeniny v divadle a s Catherine na drinku

♥ Verča Veselá mi poslala nejkrásnější kytku <3

♥ Šla sama do kina na přednášku Niny Špitálníkové

♥ Zúčastnila se prvního knižního klubu v životě - tématem byl Medúzy Jakuba Stanjury a bylo to fantastické

♥ Začala tvořit tiktok videa pro klub_psacu. (Díky za důvěru).

♥ Na Halloween šla za zloděje z Louvre

♥ Pracovala, tvořila školní projekt a chystala se na odlet

♥ Před odletem stála v první řadě na koncertě Toma Odella v Praze

♥ Takže jsem byla barricade girlie. As I should!

♥ O 48 hodin později už jsem byla v Irsku. 

♥ Čepovala Guinness v Mullingaru 

♥ Víc si přečti tady

♥ A přesvědčila se, že sny nevznikaj jentak pro nic za nic.

Rok 2025 byl můj oblíbený, protože jsem.

Tečka.

A ještě.

Se neporovnávejte s nikým jiným. Letos jsem se taky naučila, že život každého z nás se může v něčem setkávat a v lecčem zase rozdělovat. A načasování máme každý jiný. Ve spoustě věcech.

Děkuju za přečtení.

Byť tenhle text slouží hlavně jako připomínka pro mě samotnou, až zas budu po nějaké době pročítat svůj digitální deník.