čtvrtek 29. června 2017

DOPIS MÉMU BUDOUCÍMU JÁ

Ahoj!

Dřív, než začnu, chtěla bych předem říct pár věcí.

Úplně, úplně, úplně na začátek chci říct, že si v tom dopisu občas dělám srandu, fakt to nemyslím vážně se vším, stojím si za tím, že bez trochy nadsázky by to nebylo ono. Psala jsem to tak, jak to cítím, snad sami poznáte, co myslím vážně a co ne, i když...
Tímhle dopisem a vlastně celým, si chci totiž jednou přimenout tyhle skvělý chvíle..
Občas to píšu v minulém čase, občas v přítomným, líbí se mi to.

Co se blogu týče, teď přes 14 dní nic nevyšlo a na léto končím s pravidelným vydáváním v neděli. Protože se blíží prázdniny. Já nerada nějaký rutiny o prázdninách a navíc bych to ty dva měsíce nedodržovala, takže články budou podle času a nálady.

Teď mám v plánu čtyři a už jsou skoro hotový!

Koncept dnešního článku mě napadl díky jedné knížce, o které budu psát v nejbližší době. Tam šlo akorát o to, že parta přátel měla schránku, do které dali věci, které pro ně měli nějaký určitý význam a po nějaké době se všichni znovu sešli a schránku společně vykopali a uvědomili si, co všechno se za tu dobu změnilo.

Pokud jde něco předělat do psaní, tak to tak většinou udělám. Tak jsem se rozhodla, že tenhle článek pojmu jako dopis sama pro sebe. Pro sebe za několik let.

Sama si udělám výtisk a dám ho do obálky, ale nejdřív ho publikuju sem.

Dopisy si se v dnešní době píšou vcelku málo, ale já je občas ještě napíšu a ten dnešní napíšu sama sobě a nemám nejmenší tušení, kdy a jestli vůbec se ke mně ještě někdy dostane.

Nestydím se podělit se o to s ostatními, protože člověk by si měl ze sebe udělat občas srandu. Ale samozřejmě tohle je vážná věc! :D

Užijte si čtení!

Milá Sáro, netuším, kolik ti právě teď je, kde jsi a jak jsi se dostala k tomuhle dopisu. Mám na tebe ale strašně moc otázek, zvládneš mi na ně odpovědět?

Pamatuješ si, jaká jsi byla náctiletá puberťačka? Zůstal alespoň kousek toho světa v tobě? Vzpomínáš si na telefonáty s tvými kamarádkami o tom, jak si přeješ potkat Shawna Mendese v Irsku a víš taky ještě, kdo je Andrew? Pamatuješ, jak jsi byla skálopevně rozhodnutá vydělat si sama na setkání a koncert? Podařilo se ti to? Měla jsi konečně možnost Shawna obejmout? Kam se teď dostal?

Zajímalo by mě, koho teď posloucháš.. Líbí se ti ještě Mercy? Máš ještě všechny ty alba za který jsi utratila tolik kapesnýho v Bontonlandu?

A co Zuzka? Byla s tebou na tom koncertě Shawna taky? Už se stala Švýcarským mistrem čokolády?

A co Niall Horan? Už má album?

Moc otázek ohledně hudby, já vím, jenže ta hudba mě teď dělá šťastnou. Je to skvělý.

Doufám, že máš někde na poličce album Harryho Stylese, protože je fakt geniální, ještě jsem v tom Bontonlandu pro něj nebyla, ale stejně si ho koupím. Viděla jsi ho někdy živě? Ten se určitě taky posunul, už teď udělal velký krok a v poslední době mě fakt baví.

Pamatuješ, jak jsi milovala One Direction? Milovala jsi Louise Tomlisona a chtěla jsi s ním jezdit v Tourbusu a představovala sis, že tě miluje i Niall. Měla jsi s nima tričko a děsně ses o něj bála, teďka ho nosím na spaní...

A pamatuješ na období, kdy jsi jezdila pořád do nemocnic? Od těch dob, co jsi školkový období prožila v nemocnicích už pár let uběhlo. Mám pocit, že jsem od té doby mnohem sebevědomější, ale pořád se stydím. Hlavně se obklopit těmi správnými lidmi.. To jsi tenkrát ještě milovala Hannah Monatnu a rodiče ti museli koupit předražený pyžamo na náměstí v Litomyšli, teď tam bude v sobotu Slza, Kolikrát jsi je viděla? A kdy jsi je viděla naposledy?

A v první třídě se ti líbila písnička Děti Ráje od Michala Davida. A taková ta písnička jak stojej pod deštníkem.

Michala Davida jsi měla ráda, když ti bylo sedm. Hannah Monatnu v osmi, a tvoje desetileté já milovalo One Direction. Když se rozpadli, tak mě to moc nemrzelo, a vlastně ani teď moc ne, protože se prakticky každej vydal sólo a je to dost zvláštní.

Teď mě z Česka nejvíc baví Slza, Atmo, Callta a Sebastian. Na jeho prvním turné jsi 24/7 kradla CocaColy, teďka je mám na poličce. Trsátka mám v peněžence, občas za ně omylem platím pizzu.

Přála bych si vědět, co teď považuješ za zbytečnosti? Co jsou tvoje priority?

A koncertuje ještě Slza? Znají tě ještě?

Prosím, řekni mi, že si vzpomínáš na ty chvíle, co jsi díky nim zažila, že pořád ještě mají v tvém životě aspoň kousek místa. Význam pro tebe budou mít vždycky. Vždyť si s nima dospívala.

Poslechneš si ještě občas Etikety? Pořád sama nevěřím tomu, co mi dali, snad ještě najdeš někde článek Děkuji, Slzo. Pamatuješ, jak to byly dva roky, co jsi je podporovala? Kolik let to je teď?

A co kamarádi? Lidi se během dospívání mění, ale opovaž se rozhádat se s přáteli, které teď máš. Sázím vstupenku na Létofest, že ještě pořád kamarádíš s Kačkou a Verčou a máte svoje problémky. Určitě ještě jezdíte na fesťáky, protože jestli si nepamatuješ na všechny ty skvělý pocity v ten danej okamžik, tak asi nejsi Sára Víšková.

Máš vůbec ještě svoje přijmení? Nebo bydlíš v Torontu s Shawnem konečně? Fakt je cute, máš ještě někde to video jak si hraje na chodníku a přeskakuje ty zákazy vjezdu?

A máš řidičák? Určitě ne, protože zrovna dneska jsem uklízela a pršelo a já si toho nevšimla a napršelo mi na parapet, za volantem se radši nechci vidět.

Ve čtrtnácti jsi byla rozhodnutá, že budeš bydlet s Verčou a vystuduješ žurnalistiku, jak jsi na tom? Máš ještě blog? Děláš to, o čem jsi snila? Sníš ještě?...

A co cestování? Řekni, že už jsi byla v Irsku a Skotsku! A na Maledivách? V Amsterdamu?

Po svých osmnáctinách si chtěla do Londýna s Verčou, už ti bylo 18? A už jsi tam byla?

Jaké je tvoje povolání, čím se živíš? Píšeš ještě pořád? A věnuješ se i focení? Doufám, že už sis pořídila nějakej velkej objektiv, hah.

Pevně doufám, že jsi ty, tvoje rodina a okolí zdravá a šťastná, protože to je to nejdůležitější na světě.

A taky doufám, že se v tobě ještě skrývá alespoň malej kousíček tvýho pubertálního já! Fakt, je to důležitý, věř mi.

Jak říká babička, ta puberta se mnou teď dost mlátí a nejspíš ještě chvíli bude a vždycky mě zajímalo, co si z té puberty odnesu a co z toho pořád bude i v dospělosti moje priorita. Stejně nejspíš asi nedospěju, hah.

Určitě pořád miluješ koncerty, já to vím. Dřív jsi jezdila klidně dvakrát týdně, protože jsi to milovala. Strašně moc. Doufám, že jsi pořádnej Yesman a občas uděláš nějaký to spontánní rozhodnutí.

Nikdy, ale opravdu nikdy nezapomeň na to, co chceš, a kým jsi. Vždycky si stůj za tím, co miluješ a co děláš. Doufám, že alespoň některé tvoje sny se staly skutečností. Že jsi toho hodně zažila, a že máš ještě něco před sebou.

Je mi jedno kolik ti je, ale když jsi byla malá, nikdy jsi netušila, jaká bude puberta. Vždycky sis slibovala, že nikdy nebudeš mluvit sprostě, budeš chodit spát v půl desátý a nebudeš poslouchat nahlas hudbu.

Tak zrovna teď poslouchám nahlas AtmoMusic. V úterý jsem byla na koncertě, můžu s jistotou říct, že to bylo dost nahlas a v půl desátý jsem určitě spát nešla.

Slibovala sis, že budeš vzorná, tak ti jen můžu říct, že jsi občas sprostá jak dlaždič, ale zatím si žádnej mega průšvih neudělala. Tak doufám, že to tak zůstalo.

Doufám, že jsi pořád stejná a že se toho v tobě moc nezměnilo.

Sice mám strašný obočí, ale pořád se mám ráda taková, jaká jsem:))))

Víš, moje puberta je právě teď skvělá. A ujetá. A fanatická. Ale jsou to nejlepší chvíle a já chci staršně moc vědět, kdo teď jsi a kvůli čemu brečíš doma po nocích. Kvůli Illuminate Tour už nejspíš ne..

Jooo a ochtunala jsi už Mango? :D

Doufám, že ses v psaní zlepšila, protože jak vidíš, já teď pořád skáču od tématu k tématu. Ale hlavní je běžet pro svoje sny. A nezastavit se.

Prosím, buď pořád pozitivní.. Jo a Kazma říká, RISKUJTE VŠECHNO, PROTOŽE TOHLE JE ŽIVOT A NIC VÍC UŽ NEBUDE.

Doufám, že nečekáš až nakoupíš všechny ty krámy, víš že zatímco váháme a čekáme nám život proplouvá mezi prsty..? Pusť si nějakou Kazmovu přednášku, teď na něm Verča ujíždí.

Už u nás byl Justin Bieber podruhý, nebo se ho ještě pořád bojí? :D

To bylo vtipný, zatleskej mi.

Doufám, že pořád používáš svoje trapný vtipy, a taky doufám, že si ještě pořád dokážeš rejpat do lidí, co tě fakt dost štvou, i když je fajn ponechat negativní lidi stranou, bez toho by jsi to nebyla ty!

Tenhle svět měl pro tebe v životě obrovskou roli. Dal ti sílu a přátele a neuvěřitelně moc myšlenek.

SarahOnlySarah to všechno zazanemnává, byl to tvůj sen mít blog, pamatuješ?

Doufám,že tenhle blog ještě existuje, a že ho ještě píšeš.

Žádný články nemaž, ten blog je tvůj deník. Připomene ti všechno.

Všechno je to v tobě.

Teď mi končí osmá třída a já mám první trojku z matiky, podle mě to není zas takový neštěstí.. Víš už jak se rýsuje lichoběžník, nebo to do teď považuješ za zbytečnost? Jak má člověk narýsovat bod D, pomocí bodu C, když neví, kde je bod C? :(((

Zrovna zítra je vysvědčení, a pak je devítka a já pořád nevím, kam přesně bych chtěla jít a jestli se někdy dostanu na žurnalisitku.

Ale určitě vím, že pro mě konec základky nebude moc velký drámo, protože k těm lidem zas takový pouto nemám.

Mám kamarády všude po Česku a je to absolutně skvělý. Každej se žene do zahraničí, ale vlastně je to naše malý Česko fajn, ale do toho Irska bych fakt chtěla..

Doufám, že jsi pořád svá, věříš si a nevzdáváš se. Že se pořád učíš. Ale nemyslím lichoběžníky..

A teď fakt to důležitý, když se Verča večer odlíčí, pořád ještě nemá oči? :D

Ještě mě zajímá... Kolikrát ses zamilovala? A už ti nějakej kjůtboj půjčil mikinu, když ti byla zima?

Jestli ještě ne, tak až ti jí půjčí, tak si jí nech, jo?

Já byla vždycky zvědává, mám strašně moc otázek a jsem dost zmatená, asi ti někdy budu muset napsat znovu.

Sáro, no tak, řekni mi, jak se teď máš?

Měj se hezky,

tvoje pubertální JÁ.

--Stejně jseš furt puberťák, i když nevím kolik ti je. Podle mě v některých věcech nedospěješ, hah.--

28.6.2017

Děkuji vám za přečtení, zkuste svému budoucímu já napsat taky! Třeba jednou váš dopis bude to, co vám připomene, kdo jste byli.

Nebo vám připomene nějaký vaše skvělý vzpomínky a budete to číst svým dětem.

Ale kdo to má teď vědět?

To je vlastně dost sranda, když nevíte, kdo si to kdy přečte, a když vy, tak nevíte, kolik vám bude. Je to fakt zvláštní, ale mně to přijde zajímavý.

Děkuji vám.
S.O.S

STEJNĚ VÍM, ŽE MĚ TO BUDE VŽDYCKY BRÁT

Předem se omluvám za některou kvalitu fotek, ale při druhém koncertě se mi vybil foťák.

A kdo jste nečetli článek DĚKUJI, SLZO! tak si ho před tímhle přečtěte! :)

Petr má bohužel mázlou ruku, ale to mi nebrání v tom, tuhle fotku bezesporu milovat..

Už ani nemám potřebu se obhajovat, kvůli svým zájmům, jen uvedu to, že někdo si vyrazí dvakrát do týdne třeba zahrát fotbal, tak já si dvakrát do týdne vyrazím na koncert.

Ani není nijak směšný porovnávat tyhle dvě vcelku odlišný vlastnosti, protože i tak mají přece jen něco společného. To, že to zkrátka někoho baví a dělá ho/jí to šťastnou.

Nikdo by si neměl klepat na čelo a říkat věty typu: ,,Tebe tohle baví? Tak to fakt nechápu?" ,,To tě to pořád tak baví? Jak je to možný?"

Já taky fakt dost nechápu, jak někoho může bavit fotbal, ale pokud se někdo v něčem našel, tak proč ne?

Petr se na koncertě vždycky jednoho z davu zeptá, čím by chtěl v životě být. Mě se zatím ještě nikdy nezeptal, ale to není tak podstatný, jako to, že jsem se nad tím zamyslela. Už mnohokrát.

Jedna z otázek pro mě samotnou je čím bych chtěla v životě být a ta druhá, jak bych dokázala odpovědět, kdyby jednou přišel moment, kdy se mě na to zeptá někdo, jako právě Petr?

Už několikrát jsem si představovala obrázek toho, čím bych se v budoucnosti chtěla živit.

Jako žurnalistka někde v časopise, nebo jako někdo, kdo se pořád točí kolem světa koncertů.

Když se ale zamyslím nad tím, čím bych chtěla v životě být, ne jako povolání, ale jako člověk..

Chci být šťastná. Je potřeba to nějak dál rozebírat? Pro každého znamená štěstí něco jiného, ale o tomhle dnešní článek zas až tak úplně nebude.. Jen tím naznačuju to, že navštívit dvakrát za týden koncert je jedno z toho, co mě pak na delší dobu udělá radost!

No tak jsem si zase trošku zahrála na filozofku..

Ale zpět k tématu.

Minulý týden jsem navštívila dva koncerty Slzy. Jeden ve čtvrtek, 8. června v Ústí nad Orlicí, ten druhý 10. června v Duchcově.

Z obou dvou jsi si odnesla několik myšlenek a nových názorů a ráda bych vám je tady, v dnešním článku sdílela.

ÚSTÍ NAD ORLICÍ

Tenhle koncert se konal v rámci akce Město v pohybu na náměstí v Ústí nad Orlicí.

Vstup byl zdarma, což vcelku napomohlo tomu, aby se úderem dévaté hodiny večer zaplnilo celé náměstí.

Podle mě se tam našel každej typ člověka, někdo, kdo je má rád, někdo, kdo je nemá rád ale je to přeci zdarma (nebudu to radši dál rozebírat). Někdo, kdo přišel ze zvědavosti, nebo jako doprovod.. Někdo, jako Sára Víšková... (:D).

Každej si na ně nejspíš udělal nějaký svůj vlastní obrázek, i když zná třeba jen pár písniček.

Mě neuvěřitelně potěšilo, když jeden z lidí, co znám, veřejně napsal, že mě pochopil. Že ho to uvedlo do euforie a že potřebuje jet znovu. V tu chvíli jsem se cítila neuvěřitelně hrdě na to, jak kluci vystupují. Musí v tom být tolik práce, zvládnout tohle všechno, od zvuku, až po světla. A já mám neuvěřitelnou radost, když toho můžu být součástí, už jen díky tomu, že se přijedu někam podívat a že to někdo další taky pochopí!

Autor uveden ve fotografii

Ústí nad Orlicí mám vlakem hodně blízko, za necelých 15 minut jsem byla na místě a celá cesta byla strašně hezká a i počasí přálo.

A i když to mám fakt za rohem, i tak jsem vystoupila prakticky na místě, které vidím poprvé v životě. Naštěstí jsem ale dorazila. A konečně měla možnost potkat nového člověka. Skvělou slečnu. Jmenuje se Sabča, každičký můj článek sdílí, rozumí mi a je neuvěřitleně milá. Společně s ní a Werčou s dvojitým W, které už k ní bezesporu patří jsme se večer rozhodly, že se opět staneme součástí atmosféry. Všechny tři jsme stály v první řadě, což abych pravdu řekla, byl trošku boj a v poslední době si říkám, jestli se mi vyplatí, se ještě takhle někde cpát, ale... vyplatí...

Víte proč? Protože (cca. devátá minuta)

K videu jen zmíním, že mě to vždycky udělá radost, že si toho vážím, a že na tom videu vypadám jako hamoun, jenže mě zezadu tlačili ostatní. A taky tam z toho vypadám nejvíc hotová, ale to tak nebylo, to byla jen kamera v nesprávné chvíli na nesprávném místě (:D)

Autor uveden ve fotografii

Před Slzou vystupoval ještě Jakub Děkan a ten se taky reprezentuje skvěle, má super přístup a vcelku mě to bavilo, pokud tedy zapomenu na to, že před koncertem vjížděl na náměstí a viděl mě, jak jím na obrubníku salám...

Slza začala písničkou Etikety. Ta je energická a úplně ideální na začátek. Navíc je mojí srdeční záležitostí. Proč, to už jsem popisovala v článku uvedeném na začátku toho dnešního. Navíc ta písnička mi na koncertě vždycky naznačí, že něco nového právě začíná, a i když už tak nějak vím, co očekávat, stejně se vždycky moc těším a vždycky mě to něčím překvapí.

Koncert se vždycky neuvěřitelně rychle posune ke konci.

Před poslední písničkou jsem se ohlédla za sebe.

A uviděla moment, který bych vám tu ráda popsala, protože mi to dokáže vykouzlit úsměv na tváři při každé vzpomínce na tu skvělou chvíli.

- Ohlédla jsem se za sebe a za mnou bylo zaplněné náměstí a je jedno, jestli kvůli Slze, nebo ne. Ti lidé tam prostě přišli. Většina z nich ty texty zpívala, usmívala se a já to všechno viděla. Pak jsem se otočila zpět a zkrátka vnímala ten moment, kdy před sebou mám dva sympaťáky, vlastně pět sympaťáků, díky kterým jsem toho zažila neuvěřitelně moc, za celou tu dobu. V ten moment dělali to, co milují, stejně jako já. Podium neuvěřitelně svítilo a hudba byla nedzravě nahlas a já po boku sebe měla slečny, které mi rozumí a které čtou můj blog. -

Neboj se a zachyť ten moment..

Jedna moje čtenářka Eliška měla v ten den narozeniny a její maminka jí zařídlila věnování k narozeninám. Další příklad toho, že jsou rodiče, kteří to chápou, a toho je třeba si cenit. ♥

A přesně pro takové momenty se budu pro tohle vždycky ráda vracet, ať je to pár minut vlakem, nebo několik hodin do Duchcova.

DUCHCOV

Tak tohle byl jeden z těch nejzvláštnějších koncertů, který jsem doposud zažila, ale i přesto na to vzpomínám s úsměvem na tváři.

Nejspíš nikdy nepochopím, jak to takový malý město, co připomíná větší vesnici dokázalo zorganizovat..

V pátek ráno, což bylo hned po koncertě v Ústí nad Orlicí, jsem všechno připravovala ve stresu, abych pak zjistila, že jsem si spletla čas a jedu až o hodinu později..

Plná energie, i když unavená..

Ano existuje spojení ,,Plná energie, i když unavená" pokud jste po nějakém koncertě, tak nic není nemožný! :D

Zkrátka jsem se v pokoncertním stavu vydala na cestu do Ústí nad Labem, kdyby náhodou těch Ústí bylo málo..
A cestou se mi nějaká cizí babička smála, že mám dost zamotaný sluchátka.. V Praze, kde jsem přestupovala na mezinárodní vlak, jsem naštvala nějakýho němce, co smrděl jak půda, že jsem si sedla na zarezervovaný místo, jenže to místo nebylo označený, jako rezervovaný. Takže šel za průvodčím a byl fakt naštvanej a nechal tam děti, který ale taky strašně smrděly, a tak jsme si na konec s nějakou paní, co si tam sedla taky, přemístily na sedačky, který sice byly taky zamluvený, ale až z Berlína do Hamburgu, což mě moc bolelo, protože tam bylo Illuminate Tour a já tam nebyla, a pak jsem si celou cestu četla a ta paní ze mě měla radost, že si dnešní mláděž ještě čte, a pak si vyndala salám a taky smrděla a prohlížela si svůj nákup a celou cestu mě do nohou studila klimatizace....

Nakonec jsem ve zdraví dorazila do Ústí nad Labem.
Já už mám jako tradici, že ať si sednu kdekoliv do vlaku a mířím kamkoliv, nikdy netuším, co přesně mě čeká, ale možná proto to tak miluju.

I v Ústí nad Labem počasí přálo, pozdravila jsem se s Míšou, co jela na víkend pryč jenom s vakem.. A já na víkend přijela s taškou, co vážila jak kameny.. Ale stejně si myslím, že mi tam ty kameny dal ten naštvanej němec...

Druhý den v poledne jsme se vydaly do Duchcova, společně s Léňou a Kačkou Aksamitovou, které ale odjely hned po koncertě Sebastiana.

Duchcov na první dojem působil jako jeden velkej a hodně špatnej fór, kde prodávají přesmažený a olejem nasáklý čínský nudle, je tam spousta divných individuí, jezdí se tam na lodičkách v zámecký kašně, kde v noci kvákají žáby..
Zámek z té strany, kterou jsem viděla, vypadal spíš jako fakt špatná noční můra a uvažovala jsem nad tím, jestli snad náhodou nechtěli účinkují za svoje vystoupení platit omítkou.

Všechny jsme seděly v trávě a sledovaly vystoupení základní školy a nebudu to komentovat, protože nevím, jak vhodně a stručně pojmenovat vystoupení ,,Čarodějnický kankán" jen jsem si v tu chvíli připadala dost zoufale :))

Čekání na koncert Slzy byly ale fakt skvělý chvíle, i když se vlastně nic nedělo. Protože Verča je správnej parťák, kterýmu teče wafle se zmrzlinou do trávy.

Na paní Naďu Urbánkovou jsme se už šly posadit blíž k podiu, a můžu říct, že i když ta paní je úplně pro jiný generace, takže tam bylo dost babiček a dědečků, tak je neuvěřitelný, že někdo ještě koncertuje v 78 letech, má svůj osobní humor a fakt to všechno zvládá. Dokonce se hrála nějaká písnička, která se jmenovala @gmail.com.... Protože Duchcov není jen zámek, Duchcov je styl.

Přeskočila bych koncert Debbi, aby to nebylo tak dlouhý, nebo možná spíš nechci zmínit, jak jsem se při jedné písničce nad něčím zamyslela, a tak dlouho nevnímala okolí a ani to, že se mi celá kapela smála, a Debbi na mě dělala obličeje a já to fakt celou tu dobu neviděla.. Tak, alespoň jsem jí rozesmála. Achjo.

Koncert Slzy v Duchcově na Casanovských slavonstech byl, i když stejný, tak vlastně úplně jiný, než ten v Ústí nad Orlicí. Panovala tam odlišnější atmosféra, ale i tak mě Duchcov překvapil. Na to, že odpoledne to vypadalo, že celá ta akce bude tak nějak ospalá, celý a dost velký prostor před podiem byl nakonec plný.

Duchcov..?

Sto lidí, sto chutí.

Například paní, co si stěžuje na to, že se za Merch platí a že si mají vážit fanoušků a dávat jim to zdarma. Opravdu mě mrzí, že není v prodeji i limitovaná edice mozkových buněk, které bych této paní ráda pořídila, za takovou blbost, co pronesla. Ta paní byla příklad té skupiny lidí, co se šla podívat, co se děje a se svým manželem co už měl něco napito pak diskutovali a nadávali celou dobu před začátkem.. Na jejich zvukaře, sexuální orientaci, jejich vizuální vzhled při vystoupení, pak taky, že nic jiného, než Celibát z rádia neznají a že to všechno bude stejně ,,slátanina".

Byla sranda, že hned se začátkem koncertu oba dva zmlkli a já je už pak celou tu dobu neslyšela.

Energie a dobrá nálada přesto všechno panovala od začátku, až do konce. Konec dovršil písničkou Ani vody proud jako přídavek. Z celého koncertu jsem si odnesla spoustu vtipných vzpomínek.

Po koncertu následoval ohňostroj, po něm autogramiáda kluků, a čekání fakt stálo za to, protože ty názory těch lidí jsou fakt sranda..

,,Oni měli včera koncert ve Španělsku"

,,To jsou gorily, si je tady zaplatili nějaký dvě gorily.. Fakt zaprodaná gorila, do ní foukneš a upadne.. gorila"

,,Já tady čekám už dvě hodiny! Jen počkej, kvůli tobě si ten Facebook založím a všechno ti to spočítám!"

Obdivuju kluky, že zvládli dva koncerty v jeden den, dost zvlášní účastníky s dost zvláštními názory a dlouhou autogramiádou až do pozdní noci.

A když jsme přišly na řadu my, před námi šel ještě jeden pán, ve středním věku, nechal si podepsat CD pro dcery a před tím než odešel řekl: ,,Jste dobří, líbili jste se mi, jen tak dál"

Fakt jsem na vlastní uši slyšela tohle říct tatínka dvou dcer, a tak to ten pán vlastně natřel všem těm ,,chytrým" názorům okolo. A mně to udělalo fakt radost, i za kluky.

Druhý den ráno přestala v části Ústí nad Labem téct voda, připadala jsem si jak na škole v přirodě, ale Ústí vždycky překvapí! Však nejen to nad Labem..

Cesta z Ústí n. L do Prahy.. ♥

Celý tenhle týden byl zakončený cestou domů, která se mi děsně líbí, pokud ponechám dvě paní, co sěděly v kupé se mnou a povídaly si o tom, kdy asi zhruba plánují porodit dítě...

A při přestupu v Praze pro změnu dva důchodci posvačili housku se salámem, takže opět smrděli.

Bohužel to není kvalita foťáku, ale mobilu, i přesto mám tu fotku ráda.

----------------------------------------------------------------------------------

Názorů na Slzu je hodně, a já bych to ráda k závěru shrnula.

Někdo o nich říká, že jsou ,,Umělý produkt" ale prozatím jsem nikde nečetla, proč vlastně?

Docela dost lidí je poznalo díky Petrově staré tvorbě, já teda zrovna ne.. Ale Petr už s tou starou tvorbou skončíl, a i tak mají vyprodané haly a věrné posluchače, tak proč občas slyším tohle označení? Kvůli čemu?

A proč všichni říkají, že ty písničky jsou jedno a to samé? Vnímal někdy někdo ten text? To mají ten text nejdřív zpracovat do popu, a jako další písničku mít dechovku? Je to zkrátka jejich styl.

Já vlastně těmhle názorům moc nerozumím, ale to neznamená, že se naštvu, když je někdo zkritizuje, pokud má ta kritika hlavu a patu, tak to nijak nebráním.

Jen si myslím, že pokud chce člověk celkově zhodnotit kapelu, tak by si měl něco přečíst. A nemusíte ani složitě googlit, stačí si prolistovat jejich knížkou.

Jsou pro mě osobně dost velikou inspirací. Petr chtěl zpívat, a tak to zkusil a zpíval. Něco pro to udělal. Lukášův příběh mě taky hodně baví. Vystudoval vysokou školu, která nemá s hudbou nic společného. Měl ale vizi, že jednou bude hrát. A hrál a trénoval, protože to miloval. Oba dva si za něčím šli a všichni jsme součástí toho, kam došli a můžeme být i součástí toho, kam jednou dojdou.

Co na tom, že ty texty ,,nejsou jejich", i když vlastně svým způsobem jsou, když se to týká jejich životních příběhů?

Petr a Lukáš něco zkusili, protože chtěli a měli snahu a já věřím, že to nebylo a není jednoduché, protože i já mám něco, co miluji a co chci v životě dělat. A taky mám vizi, taky mám sny. A každá drobnost je krůčkem k dosažení.

Tak moc mě to baví sledovat, a tak moc mě baví s tímhle vším dospívat, protože mi to tolik dalo...

A klidně to budu omývat tisíckrát.

Já to chápu, ne všem se to líbí a ne všichni budou kritizovat podle toho, jak si to myslí nějaká ulítlá puberťačka, protože ani já občas nehodnotím fér, ale důležitý je, že si to uvědomuju.

Ne vždy je vidím dvakrát do týdne, tohle byla vyjímka. Ale minulý týden mě nabyl neuvěřtielně pozitivní energíí, takovou, která nejde popsat, ale takovou, která jde jen zažít. S úsměvem na tváři a s chutí se vrhám po dalších akcích a taky dalších článcích.

Děkuji za tenhle skvělý týden v přítomnosti skvělých lidí, úžasných zážitků, vtipných situací a parádním setkání s kluky. Děkuji za tu atmosféru a za to, co jsem mohla zažít, vážně mě to naplňuje.

Děkuji za to, že mě podporujete a že jste to dočetli až sem.
Za případné sdílení budu moc ráda!

Už skoro rok vám ráda na rozloučenou řeknu..
Mějte se krásně..!
S.O.S

,,Když na podzim roku 2014 vyšel singl Lhůta záruční, ukázalo se, že naše cesta je správná. Jenže na to konto jsme začali slýchávat, že je to náhoda, že to nemůže dlouho fungovat a že jsme rychlokvašky. Poslouchali jsme to pořád, ode všech. My si však stáli za svým..."

,,..Chtěli jsme vylézt na pódium a hrát tak, aby bylo jasné, že máme názor. Rok a půl jsme tedy existovali a nikdo o nás nevěděl. Já ale od první chvíle věřil, že to má smysl"

- Lukáš, kniha Slza Obrazem, rozhovor Jaroslav Špulák

KOUZLO MOMENTU

Ahoj!

Od minulého článku uběhlo místo jednoho týdne 14 dní, ale já mám právě teď období, kdy mě něco napadne, já to rozepíšu, a pak mám problém to dokončit. Takže mám momentálně asi 8 nedokončených věcí, a nevím, který chci dopsat dřív, ale do všech se snažím dát maximum! ♥

Snad se mi v červnu vydaří vydat toho co nejvíc!

Dnes je tady pokračování článku ZACHYŤ TEN MOMENT , kde jsem se rozepsala o focení a o tom, co mě na tom baví a co si o tom myslím. Plánuju těch rozhovorů ještě pár, takže tohle nebyl poslední díl, ale jak jste si všimli, budu se snažit, aby každý díl obsahoval ve svém názvu slovo MOMENT. Protože o tom to focení přeci je a proto to já miluju!

Co nezmíním dnes, zmíním příště, protože dnes budou rozhovory rovnou tři!

Jak jsem zmiňovala už několikrát, na rozhovorech mě baví to, jak se dají sdílet zajímavé informace, jak se můžu někoho na něco zeptat a předat to i někomu jinému... A že těch rozhovorů bych tenhle rok ještě chtěla..! A nejen s někým, kdo rád fotí.

Pro dnešní článek jsem vybrala tři slečny, které mají neuvěřitelně kouzelné fotky, radují se z toho a s radostí to sdílí i ostatním!

Tyhle články slouží jako inspirace, abyste nejen mýma očima viděli, jak focení vidí ostatní.. A jak už jsem jednou psala, chci se v tom trochu víc vzdělat a jednou si pořídit lepší techniku...

Ale ta pro mě teď není zase tak důležitá.

Neříkám, že jsem kdovíjak talentovaná, jen to zkrátka miluju. Na nic si nehraju, jen to chci ráda sdílet s ostatními!

Tak ať se vám to dobře čte a snad chytnete nějakou tu inspiraci!

A na konci ještě několik mých fotek z uplynulých dnů! :)

teri_dolezalova

Fotky Terky mě neuvěřtielně baví, už jen z toho důvodu, že jsou tam vlastně vcelku úplně obyčejný fotky, ale já v tom vidím to kouzlo. Líbí se mi, že prostě někdo vyfotí skleník a já z tej fotky pak nemůžu, protože je prostě skvělá! :D

Já mám Terky fotky fakt ráda, protože je to všední, ale vlastně originální. Ten účet má takový ,,svůj" styl, nádech něčeho, co mě prostě tak moc baví!

Navíc je to všechno mobilem!

Zkus se nám nejdřív krátce představit..

Jmenuju se Tereza Doležalová. Mám ráda zvířata a baví mě fotit. Moje nejoblíbenější barva je modrá. Ráda poslouchám například Melanii Martinez, Lanu Del Rey...

Jak dlouho se věnuješ focení? Jak jsi k němu přišla?

Focení jsem se věnovala vždy pasivně, ale nějak více mě začalo bavit minulé léto (už skoro rok, wau). Přišla jsem k tomu přes Instagram, který mě v té době začal hrozně bavit,a také přes můj telefon, kde jsem začala objevovat různé funkce na focení.

Co tě na focení baví? Za jakým zaměrem se tímhle zabýváš?

Na focení mě nejvíce baví to, že můžu ostatním ukázat můj pohled na danou věc a nebo se tím nějak vyjádřit. Jedna z věcí, co mě posouvá dál ve focení, jsou pozitivní ohlasy, ale ndělám to kvůli chvále. Dělám to, protože mě to baví a mám z toho radost.

Posunout se dál bych chtěla v technice, celkově v kvalitě fotek a různými focenými místy. Jednou bych chtěla cestovat a objevovat zajímavá místa, která bych mohla fotit..

Jakou používáš techniku?

Moje technika na focení je můj telefon - Honor 7.

Co fotíš nejraději? Kde nacházíš inspiraci?

Vlastně ani nevím, co fotím nejraději.. Fotím totiž pořád a všechno, ale poslední dobou jsem si oblíbila focení přirody.

Inspiraci sbírám všude. Ať už na internetu, nebo venku. Mít inspiraci je fajn, ale důležitější je být něčím osobitý, zajímavý.

Co je pro tebe pravým kouzlem správné fotky?

Pro mě je pravým kouzlem fotek ten správný okamžik. Spousta skvělých fotek vzniká náhodou...

teri_dolezalova

Terka má i druhý Instagram lazený do bíla!♥

xxonlywhitexx

editafaustkova

Kouzelné fotky lidí, přírody a všeho okolo. Neuvěřitelně kouzelné, umělecké. Záznamy naprosto krásných momentů.

I tenhle Instargam účet mě nadchnul každým novým příspěvkem! ♥

Zkus se nám nejdřív krátce představit...

Moje jméno je Edita Faustková. Bydlím na samotě u lesa u malé vesničky na Moravě a mezi moje největší záliby patří focení. Miluju jídlo, ale nejoblíbenější asi nemám. Možná pizza nebo domácí svíčková. Zelená je moje barva. Proč? Je to barva přírody a tu miluju. Hudba je strašně velká část mýho života. Prakticky kdyby nebyla hudba, nebyla bych ani já. Poslouchám to, co se mi zrovna líbí, ale jinak bych do těch nejlepších zařadila Imagine Dragons, Coldplay, Kodaline.

Jak dlouho se věnuješ focení?

Focením se zabývám zhruba tři roky.

Jak si k focení přišla?

Pořádně už ani nevím. Ale asi díky mému dědovi. On fotil různé vesnické akce a mně se to nějakým způsobem zalíbilo.

Co tě na focení baví? Za jakým záměrem se tímhle zabýváš?

Baví mě na tom to, že můžete zachytit okamžik, který pro vás něco znamená, už se nikdy nebude opakovat a vy si ho můžete prostřednictvím fotek přípomínat znova a znova. Zní to zvláštně od člověka, co fotí přírodu, ale i to jsou pro mě kouzelné okamžiky.

Baví mě to,naplňuje mě to a je to pro mě odreagování od každodenního stereotypu.

Kam by ses v téhle zálibě chtěla posunout dál?

Zatím je to pro mě jen koníček, kterému věnuju skoro všechen svůj volný čas, ale jednou bych chtěla cestovat a fotit, nebo fotit profesionálně. Jak u National Geographic, víte jak :D Zvířata v afrických savanách, nebo fotit v americkým Yellowstonu. Jo, to by bylo něco pro mě.

Jakou používáš techniku?

Fotím měsíc starou zrcadlovkou Nikon D3300 se základním objetivem 18-55mm. Starší fotky vznikaly komapktem. Canon IXUS 145.

Co fotíš nejraději? Kde nacházíš inspiraci?

Nejradši fotím v přirodě, ale nemám top věc. Prostě chodím lesem a fotím všechno kolem.

Co je pro tebe tím pravým kouzlem správné fotky?

Kouzlo fotky? Wow. Nevím, každá fotka má jiné kouzlo. To, co jí dělá vyjímečnou. Asi neexistuje nic, co by určovalo, jaký kouzlo má fotka mít, aby byla perfektní. Prakticky je to o tom, kdo ten foťák drží v ruce. Pokud je někdo, kdo si koupil zrcadlovku za 10 000, jen proto, aby byl in, tak fotky nikdy nebude taková, jako od někoho, kdo má k focení vztah.

editafaustkova

kaciekkg

Kačka má z focení radost a mě se neuvěřitelně líbí její barevné rozložení a originalita fotek!

Zkus se nám krátce představit...

Tak moje jméno je Katka Grézlová. Nejoblíbenější jídlo jsou asi špagety, ale taky svíčková. Oblíbenou barvu nemám, ale když si kupuji oblečení tak je to vždycky černá, nebo bílá, nejspíš proto, že jsem Slzaholik, jiný důvod k tomu nemám. Ráda poslouchám i Twenty One Pilots a od každého něco.

Jak dlouho se věnuješ focení? Jak si k němu přišla?

Focení se věnuju docela dlouho, pamatuju si, že jsme měli doma takový malý černý foťák. Podle toho, jak vypadá bych typla, že fotím od svých 8-9 let. Všichni si můžeme představit, jak to v tu dobu mohlo vypadat.

K focení jsem přišla docela náhodou, jak jsem mluvila o tom malém černém foťáku, tak ten dostal taťka k narozeninám a já si ho trochu víc přivlastnila a už to bylo.

Co tě na focení baví, za jakým zaměrem se tímhle zabýváš?

Na focení mě baví to, že že můžu zachytit moment něčeho, co jen tak někdo nevidí.

Kam by ses v téhle zálibě chtěla posunout dál?

Určitě se chci ve focení posunout dál, přemýšlela jsem o něčem, jako fotografický kurz, aby to vypadalo trochu víc profesionálně.

Jakou používáš techniku?

Používám foťák Sony cyber-shot Dsc-H300, je to jeden z těch levných, ale fakt dobrých foťáků. Někdy něco rychle vyfotím na mobil, moc často to ale není. Moje fotky jsou focené bez stativu, protože si myslím, že to vypadá stejně.

Co fotíš nejraději? Kde nacházíš inspiraci?

Nejradši fotím přírodu a západy slunce, ale když mám možnost si před foťák stoupnout já, tak to dopadá tak, že udělám krok a řeknu: ,,Tady chci fotku".. Pak je paměť plná mých póz.

Nejčastěji beru inspiraci ve své hlavě a když mě nic nenapadá tak Pinterest je dobrá volba, stejně jako Tumblr, ale je potřeba se dívat i na Instagram, co tam teď letí.

Co je pro tebe tím pravým kouzlem správné fotky?

Každá fotka má v sobě nějaké kouzlo, ale hlavně to jsou vzpomínky na ty dny, které bych chtěla vrátit zpět, ale nejde to. Někdy má pro mě rozmazaná fotka větší hodnotu, než ta normální, třeba tam můžu být s někým koho mám ráda, a pak je mi jedno, jestli je to rozmazané, nebo není.