STEJNĚ VÍM, ŽE MĚ TO BUDE VŽDYCKY BRÁT

 Předem se omluvám za některou kvalitu fotek, ale při druhém koncertě se mi vybil foťák.

A kdo jste nečetli článek DĚKUJI, SLZO! tak si ho před tímhle přečtěte! :)

Petr má bohužel mázlou ruku, ale to mi nebrání v tom, tuhle fotku bezesporu milovat..

Už ani nemám potřebu se obhajovat, kvůli svým zájmům, jen uvedu to, že někdo si vyrazí dvakrát do týdne třeba zahrát fotbal, tak já si dvakrát do týdne vyrazím na koncert.

Ani není nijak směšný porovnávat tyhle dvě vcelku odlišný vlastnosti, protože i tak mají přece jen něco společného. To, že to zkrátka někoho baví a dělá ho/jí to šťastnou.

Nikdo by si neměl klepat na čelo a říkat věty typu: ,,Tebe tohle baví? Tak to fakt nechápu?" ,,To tě to pořád tak baví? Jak je to možný?"

Já taky fakt dost nechápu, jak někoho může bavit fotbal, ale pokud se někdo v něčem našel, tak proč ne?

Petr se na koncertě vždycky jednoho z davu zeptá, čím by chtěl v životě být. Mě se zatím ještě nikdy nezeptal, ale to není tak podstatný, jako to, že jsem se nad tím zamyslela. Už mnohokrát.

Jedna z otázek pro mě samotnou je čím bych chtěla v životě být a ta druhá, jak bych dokázala odpovědět, kdyby jednou přišel moment, kdy se mě na to zeptá někdo, jako právě Petr?

Už několikrát jsem si představovala obrázek toho, čím bych se v budoucnosti chtěla živit. 

Jako žurnalistka někde v časopise, nebo jako někdo, kdo se pořád točí kolem světa koncertů.

Když se ale zamyslím nad tím, čím bych chtěla v životě být, ne jako povolání, ale jako člověk..

Chci být šťastná. Je potřeba to nějak dál rozebírat? Pro každého znamená štěstí něco jiného, ale o tomhle dnešní článek zas až tak úplně nebude.. Jen tím naznačuju to, že navštívit dvakrát za týden koncert je jedno z toho, co mě pak na delší dobu udělá radost!

No tak jsem si zase trošku zahrála na filozofku..

Ale zpět k tématu.

Minulý týden jsem navštívila dva koncerty Slzy. Jeden ve čtvrtek, 8. června v Ústí nad Orlicí, ten druhý 10. června v Duchcově.

Z obou dvou jsi si odnesla několik myšlenek a nových názorů a ráda bych vám je tady, v dnešním článku sdílela.

ÚSTÍ NAD ORLICÍ

Tenhle koncert se konal v rámci akce Město v pohybu na náměstí v Ústí nad Orlicí.

Vstup byl zdarma, což vcelku napomohlo tomu, aby se úderem dévaté hodiny večer zaplnilo celé náměstí.

Podle mě se tam našel každej typ člověka, někdo, kdo je má rád, někdo, kdo je nemá rád ale je to přeci zdarma (nebudu to radši dál rozebírat). Někdo, kdo přišel ze zvědavosti, nebo jako doprovod.. Někdo, jako Sára Víšková... (:D).

Každej si na ně nejspíš udělal nějaký svůj vlastní obrázek, i když zná třeba jen pár písniček.

Mě neuvěřitelně potěšilo, když jeden z lidí, co znám, veřejně napsal, že mě pochopil. Že ho to uvedlo do euforie a že potřebuje jet znovu. V tu chvíli jsem se cítila neuvěřitelně hrdě na to, jak kluci vystupují. Musí v tom být tolik práce, zvládnout tohle všechno, od zvuku, až po světla. A já mám neuvěřitelnou radost, když toho můžu být součástí, už jen díky tomu, že se přijedu někam podívat a že to někdo další taky pochopí!

Autor uveden ve fotografii

Ústí nad Orlicí mám vlakem hodně blízko, za necelých 15 minut jsem byla na místě a celá cesta byla strašně hezká a i počasí přálo.

A i když to mám fakt za rohem, i tak jsem vystoupila prakticky na místě, které vidím poprvé v životě. Naštěstí jsem ale dorazila. A konečně měla možnost potkat nového člověka. Skvělou slečnu. Jmenuje se Sabča, každičký můj článek sdílí, rozumí mi a je neuvěřitleně milá. Společně s ní a Werčou s dvojitým W, které už k ní bezesporu patří jsme se večer rozhodly, že se opět staneme součástí atmosféry. Všechny tři jsme stály v první řadě, což abych pravdu řekla, byl trošku boj a v poslední době si říkám, jestli se mi vyplatí, se ještě takhle někde cpát, ale... vyplatí...

Víte proč? Protože (cca. devátá minuta)

K videu jen zmíním, že mě to vždycky udělá radost, že si toho vážím, a že na tom videu vypadám jako hamoun, jenže mě zezadu tlačili ostatní. A taky tam z toho vypadám nejvíc hotová, ale to tak nebylo, to byla jen kamera v nesprávné chvíli na nesprávném místě (:D)

Autor uveden ve fotografii

Před Slzou vystupoval ještě Jakub Děkan a ten se taky reprezentuje skvěle, má super přístup a vcelku mě to bavilo, pokud tedy zapomenu na to, že před koncertem vjížděl na náměstí a viděl mě, jak jím na obrubníku salám...

Slza začala písničkou Etikety. Ta je energická a úplně ideální na začátek. Navíc je mojí srdeční záležitostí. Proč, to už jsem popisovala v článku uvedeném na začátku toho dnešního. Navíc ta písnička mi na koncertě vždycky naznačí, že něco nového právě začíná, a i když už tak nějak vím, co očekávat, stejně se vždycky moc těším a vždycky mě to něčím překvapí.

Koncert se vždycky neuvěřitelně rychle posune ke konci.

 Před poslední písničkou jsem se ohlédla za sebe.

A uviděla moment, který bych vám tu ráda popsala, protože mi to dokáže vykouzlit úsměv na tváři při každé vzpomínce na tu skvělou chvíli.

 - Ohlédla jsem se za sebe a za mnou bylo zaplněné náměstí a je jedno, jestli kvůli Slze, nebo ne. Ti lidé tam prostě přišli. Většina z nich ty texty zpívala, usmívala se a já to všechno viděla. Pak jsem se otočila zpět a zkrátka vnímala ten moment, kdy před sebou mám dva sympaťáky, vlastně pět sympaťáků, díky kterým jsem toho zažila neuvěřitelně moc, za celou tu dobu. V ten moment dělali to, co milují, stejně jako já. Podium neuvěřitelně svítilo a hudba byla nedzravě nahlas a já po boku sebe měla slečny, které mi rozumí a které čtou můj blog. -

 

Neboj se a zachyť ten moment..

Jedna moje čtenářka Eliška měla v ten den narozeniny a její maminka jí zařídlila věnování k narozeninám. Další příklad toho, že jsou rodiče, kteří to chápou, a toho je třeba si cenit. ♥

A přesně pro takové momenty se budu pro tohle vždycky ráda vracet, ať je to pár minut vlakem, nebo několik hodin do Duchcova.

DUCHCOV

Tak tohle byl jeden z těch nejzvláštnějších koncertů, který jsem doposud zažila, ale i přesto na to vzpomínám s úsměvem na tváři.

Nejspíš nikdy nepochopím, jak to takový malý město, co připomíná větší vesnici dokázalo zorganizovat..

V pátek ráno, což bylo hned po koncertě v Ústí nad Orlicí, jsem všechno připravovala ve stresu, abych pak zjistila, že jsem si spletla čas a jedu až o hodinu později..

Plná energie, i když unavená..

Ano existuje spojení ,,Plná energie, i když unavená" pokud jste po nějakém koncertě, tak nic není nemožný! :D

Zkrátka jsem se v pokoncertním stavu vydala na cestu do Ústí nad Labem, kdyby náhodou těch Ústí bylo málo.. 
A cestou se mi nějaká cizí babička smála, že mám dost zamotaný sluchátka.. V Praze, kde jsem přestupovala na mezinárodní vlak, jsem naštvala nějakýho němce, co smrděl jak půda, že jsem si sedla na zarezervovaný místo, jenže to místo nebylo označený, jako rezervovaný. Takže šel za průvodčím a byl fakt naštvanej a nechal tam děti, který ale taky strašně smrděly, a tak jsme si na konec s nějakou paní, co si tam sedla taky, přemístily na sedačky, který sice byly taky zamluvený, ale až z Berlína do Hamburgu, což mě moc bolelo, protože tam bylo Illuminate Tour a já tam nebyla, a pak jsem si celou cestu četla a ta paní ze mě měla radost, že si dnešní mláděž ještě čte, a pak si vyndala salám a taky smrděla a prohlížela si svůj nákup a celou cestu mě do nohou studila klimatizace....

Nakonec jsem ve zdraví dorazila do Ústí nad Labem. 
Já už mám jako tradici, že ať si sednu kdekoliv do vlaku a mířím kamkoliv, nikdy netuším, co přesně mě čeká, ale možná proto to tak miluju.

I v Ústí nad Labem počasí přálo, pozdravila jsem se s Míšou, co jela na víkend pryč jenom s vakem.. A já na víkend přijela s taškou, co vážila jak kameny.. Ale stejně si myslím, že mi tam ty kameny dal ten naštvanej němec...

 Druhý den v poledne jsme se vydaly do Duchcova, společně s Léňou a Kačkou Aksamitovou, které ale odjely hned po koncertě Sebastiana.

Duchcov na první dojem působil jako jeden velkej a hodně špatnej fór, kde prodávají přesmažený a olejem nasáklý čínský nudle, je tam spousta divných individuí, jezdí se tam na lodičkách v zámecký kašně, kde v noci kvákají žáby.. 
Zámek z té strany, kterou jsem viděla, vypadal spíš jako fakt špatná noční můra a uvažovala jsem nad tím, jestli snad náhodou nechtěli účinkují za svoje vystoupení platit omítkou.

Všechny jsme seděly v trávě a sledovaly vystoupení základní školy a nebudu to komentovat, protože nevím, jak vhodně a stručně pojmenovat vystoupení ,,Čarodějnický kankán" jen jsem si v tu chvíli připadala dost zoufale :))

Čekání na koncert Slzy byly ale fakt skvělý chvíle, i když se vlastně nic nedělo. Protože Verča je správnej parťák, kterýmu teče wafle se zmrzlinou do trávy. 

Na paní Naďu Urbánkovou jsme se už šly posadit blíž k podiu, a můžu říct, že i když ta paní je úplně pro jiný generace, takže tam bylo dost babiček a dědečků, tak je neuvěřitelný, že někdo ještě koncertuje v 78 letech, má svůj osobní humor a fakt to všechno zvládá. Dokonce se hrála nějaká písnička, která se jmenovala @gmail.com.... Protože Duchcov není jen zámek, Duchcov je styl.

Přeskočila bych koncert Debbi, aby to nebylo tak dlouhý, nebo možná spíš nechci zmínit, jak jsem se při jedné písničce nad něčím zamyslela, a tak dlouho nevnímala okolí a ani to, že se mi celá kapela smála, a Debbi na mě dělala obličeje a já to fakt celou tu dobu neviděla.. Tak, alespoň jsem jí rozesmála. Achjo.

Koncert Slzy v Duchcově na Casanovských slavonstech byl, i když stejný, tak vlastně úplně jiný, než ten v Ústí nad Orlicí. Panovala tam odlišnější atmosféra, ale i tak mě Duchcov překvapil. Na to, že odpoledne to vypadalo, že celá ta akce bude tak nějak ospalá, celý a dost velký prostor před podiem byl nakonec plný.

Duchcov..?

Sto lidí, sto chutí.

Například paní, co si stěžuje na to, že se za Merch platí a že si mají vážit fanoušků a dávat jim to zdarma. Opravdu mě mrzí, že není v prodeji i limitovaná edice mozkových buněk, které bych této paní ráda pořídila, za takovou blbost, co pronesla. Ta paní byla příklad té skupiny lidí, co se šla podívat, co se děje a se svým manželem co už měl něco napito pak diskutovali a nadávali celou dobu před začátkem.. Na jejich zvukaře, sexuální orientaci, jejich vizuální vzhled při vystoupení, pak taky, že nic jiného, než Celibát z rádia neznají a že to všechno bude stejně ,,slátanina".

Byla sranda, že hned se začátkem koncertu oba dva zmlkli a já je už pak celou tu dobu neslyšela. 

Energie a dobrá nálada přesto všechno panovala od začátku, až do konce. Konec dovršil písničkou Ani vody proud jako přídavek. Z celého koncertu jsem si odnesla spoustu vtipných vzpomínek.

Po koncertu následoval ohňostroj, po něm autogramiáda kluků, a čekání fakt stálo za to, protože ty názory těch lidí jsou fakt sranda..

,,Oni měli včera koncert ve Španělsku"

,,To jsou gorily, si je tady zaplatili nějaký dvě gorily.. Fakt zaprodaná gorila, do ní foukneš a upadne.. gorila"

,,Já tady čekám už dvě hodiny! Jen počkej, kvůli tobě si ten Facebook založím a všechno ti to spočítám!"

Obdivuju kluky, že zvládli dva koncerty v jeden den, dost zvlášní účastníky s dost zvláštními názory a dlouhou autogramiádou až do pozdní noci.

A když jsme přišly na řadu my, před námi šel ještě jeden pán, ve středním věku, nechal si podepsat CD pro dcery a před tím než odešel řekl: ,,Jste dobří, líbili jste se mi, jen tak dál"

Fakt jsem na vlastní uši slyšela tohle říct tatínka dvou dcer, a tak to ten pán vlastně natřel všem těm ,,chytrým" názorům okolo. A mně to udělalo fakt radost, i za kluky.

Druhý den ráno přestala v části Ústí nad Labem téct voda, připadala jsem si jak na škole v přirodě, ale Ústí vždycky překvapí! Však nejen to nad Labem..

Cesta z Ústí n. L do Prahy.. ♥

Celý tenhle týden byl zakončený cestou domů, která se mi děsně líbí, pokud ponechám dvě paní, co sěděly v kupé se mnou a povídaly si o tom, kdy asi zhruba plánují porodit dítě...

A při přestupu v Praze pro změnu dva důchodci posvačili housku se salámem, takže opět smrděli.

Bohužel to není kvalita foťáku, ale mobilu, i přesto mám tu fotku ráda.

----------------------------------------------------------------------------------

Názorů na Slzu je hodně, a já bych to ráda k závěru shrnula.

Někdo o nich říká, že jsou ,,Umělý produkt" ale prozatím jsem nikde nečetla, proč vlastně?

Docela dost lidí je poznalo díky Petrově staré tvorbě, já teda zrovna ne.. Ale Petr už s tou starou tvorbou skončíl, a i tak mají vyprodané haly a věrné posluchače, tak proč občas slyším tohle označení?  Kvůli čemu?

A proč všichni říkají, že ty písničky jsou jedno a to samé? Vnímal někdy někdo ten text? To mají ten text nejdřív zpracovat do popu, a jako další písničku mít dechovku? Je to zkrátka jejich styl.

Já vlastně těmhle názorům moc nerozumím, ale to neznamená, že se naštvu, když je někdo zkritizuje, pokud má ta kritika hlavu a patu, tak to nijak nebráním.

Jen si myslím, že pokud chce člověk celkově zhodnotit kapelu, tak by si měl něco přečíst. A nemusíte ani složitě googlit, stačí si prolistovat jejich knížkou.

Jsou pro mě osobně dost velikou inspirací. Petr chtěl zpívat, a tak to zkusil a zpíval. Něco pro to udělal. Lukášův příběh mě taky hodně baví. Vystudoval vysokou školu, která nemá s hudbou nic společného. Měl ale vizi, že jednou bude hrát. A hrál a trénoval, protože to miloval. Oba dva si za něčím šli a všichni jsme součástí toho, kam došli a můžeme být i součástí toho, kam jednou dojdou.

Co na tom, že ty texty ,,nejsou jejich", i když vlastně svým způsobem jsou, když se to týká jejich životních příběhů?

Petr a Lukáš něco zkusili, protože chtěli a měli snahu a já věřím, že to nebylo a není jednoduché, protože i já mám něco, co miluji a co chci v životě dělat. A taky mám vizi, taky mám sny. A každá drobnost je krůčkem k dosažení.

Tak moc mě to baví sledovat, a tak moc mě baví s tímhle vším dospívat, protože mi to tolik dalo...

A klidně to budu omývat tisíckrát.

Já to chápu, ne všem se to líbí a ne všichni budou kritizovat podle toho, jak si to myslí nějaká ulítlá puberťačka, protože ani já občas nehodnotím fér, ale důležitý je, že si to uvědomuju.

Ne vždy je vidím dvakrát do týdne, tohle byla vyjímka. Ale minulý týden mě nabyl neuvěřtielně pozitivní energíí, takovou, která nejde popsat, ale takovou, která jde jen zažít. S úsměvem na tváři a s chutí se vrhám po dalších akcích a taky dalších článcích.

Děkuji za tenhle skvělý týden v přítomnosti skvělých lidí, úžasných zážitků, vtipných situací a parádním setkání s kluky. Děkuji za tu atmosféru a za to, co jsem mohla zažít, vážně mě to naplňuje.

Děkuji za to, že mě podporujete a že jste to dočetli až sem.
Za případné sdílení budu moc ráda!

Už skoro rok vám ráda na rozloučenou řeknu..
Mějte se krásně..!
S.O.S

,,Když na podzim roku 2014 vyšel singl Lhůta záruční, ukázalo se, že naše cesta je správná. Jenže na to konto jsme začali slýchávat, že je to náhoda, že to nemůže dlouho fungovat a že jsme rychlokvašky. Poslouchali jsme to pořád, ode všech. My si však stáli za svým..."

,,..Chtěli jsme vylézt na pódium a hrát tak, aby bylo jasné, že máme názor. Rok a půl jsme tedy existovali a nikdo o nás nevěděl. Já ale od první chvíle věřil, že to má smysl"

- Lukáš, kniha Slza Obrazem, rozhovor Jaroslav Špulák