PÁR DNŮ V JIŽNÍCH ČECHÁCH

Ahoj!

Po delší době je tu nový článek.

Chtěla bych se omluvit, že poslední vyšel před nechutně dlouhou dobou, ale jsou prázdniny a já teď byla všude možně, a tak nějak jsem si nenašla čas a správnou chvíli..

Článků mám však v plánu hodně, a tak se těším na čas, který strávím při jejich přípravě!

Dnes vám popíšu jednu ze svých prázdninových cest, kterou jsem podnikla společně s Verčou už skoro před měsícem.

Posledních pár červencových dnů jsme se vydaly objevovat Jižní Čechy, protože to je oblast, kam se ani jedna z nás jen tak na jeden den nepodíváme, a tak jsme se rozhodly, že si z toho uděláme několikadenní trip.

Před tím, než začnu popisovat den po dni, bych ráda zmínila, jak vypadalo naše ubytování... Upřímně. Na něm jsme chtěly ušetřit, a tak jsme sehnaly vysokoškolskou ubytovnu, protože náš vyhlídnutý penzion byl zabraný už hodně dlouho dopředu a nic jiného nebylo k mání..

Co si představovat od kolejí pro vysokoškoláky... Bylo to obyčejné. 

A sprcha?... Nevím jestli je úplně správně vyjít ze sprchy a cítit se špinavější,  než předtím :D

Internet byl jenom u recepce (myslím, že na kolejích je to vrátnice, ale říkejme tomu takhle, ať je to honosnější, hah).

I když náš úžasný hotel nevypadal lákavě ani zvenku, ani zevnitř, jedno velké plus to u mě přece jen mělo. Výhled na západy slunce. Sledování západů je snad moje samostatná záliba.. A že tam ty západy stály fakt za to! Kolej nebyla přímo v centru Českých Budějovic, takže byl vždycky vidět v celé své kráse.. ♥ 

Občas nám do pokoje vletěla můra.. Jedna byla obrovská a podle mě i svítila, a tak jsme jí o půlnoci chytly do láhve od čaje, zajistily to kapesníkem, zašroubovaly a vyhodily z okna. Možná jsme si před tím měly uvědomit, že hned na proti kolejím je biologické centrum, ale tak.. Stane se.

Mimochodem, s tou láhví jsem tu můru pro jistotu obkroužila, protože já si prostě už od malička myslím, že když se zbavuju hmyzu, tak mě vidí.

* :DDDDDD *

Teď už bych se ráda přesunula k jednotlivým dnům, protože jsem si stoprocentně jistá, že vás naše ubytování jednoduše uchvátilo, že.

ČTVRTEK 27. ČERVENCE

Praha byla naší přestupní stanicí a jelikož v ten den zde měla sraz Fínka, tak jsme se zdržely.

 Sraz začal okolo jedenácté v podniku Cobra. My dorazily trochu později, jelikož Verča s sebou celou dobu vláčela kufr, protože žila v domění, že je v Holešovicích úschovna.
Což mi připomíná, že se musím zmínit o tom, že neumím a nesnáším jezdit metrem, a tak jsem radši jela vlakem. Mezinárodním.. Opravdu velmi jsem si cestu ulehčila.. To bych nebyla já. Proč to dělat jednoduše, když to jde složitě, že.

Fínka nás vřele přivítala společně s její nejlepší kamrádkou Klárkou, která je studentkou žurnalistiky a takové lidi já obdivuji, protože žurnalistika je nejen moje vysněná škola, ale taky práce.. Jen mě trošku vyděsila s tím, že bych měla každý den sledovat zprávy v televizi a poslouchat radiožurnál. Ještě nejsem ve věku, kdy by mě tyhle věci zajímaly, a nedovedu si představit, že by mě to mělo dokonce bavit. Já spíš každej volnej den o prázdninách koukám potichu na Óčko a když mě nějaká písnička zajímá, tak to zesílím.. Většinou rovnou na nejvyšší hlasitost..

Už jsem zase trochu odbočila od tématu, ale to bych nebyla já.

Líbilo se mi, jak si spolu Fínka a Klárka skvěle rozumí a šíří okolo sebe dobrou náladu. Už na první pohled vypadají, jako skvěle sehraný tým.

Po posezení v Cobře jsme se vydaly na Letnou a sraz se rozpustil okolo třetí hodiny.

Moc ráda jsem Klárku a Fínku viděla, protože obě podle mého názoru tvoří něco zajímavého, osobitého a originálního!

No a pak začala naše cesta vlakem do Českých Budějovic, v kupé s námi jel pán, který usnul a my celou dobu vymýšlely, jak ho vzbudit, protože nám bylo blbé mu říct ,,Vstávejte pane"

No nakonec nám pomohla PET lahev, se kterou Verča začala dělat rámus.. Fakt divná situace.

A příště by si tam neměl nechávat ležet peněženku, obzvlášť v blízkosti člověka, kterej chce na zahraniční koncert do předních řad.. :--))

V pořádku jsme dorazily, a ten pocit z toho, že začíná něco nového a že jsme v novém městě, ten je prostě skvělej!

PÁTEK 28. ČERVENCE

Den po příjezdu nás čekal Český Krumlov. Já ho navštívila jako hodně malá, takže jsem si ho prakticky nepamatovala. Těšila jsem se na medvědy, kteří jsou v Krumlově hodně známí, ale bohužel nebyli vidět, což mě dost mrzí, protože to je taková moje vzpomínka na dětství.

Český Krumlov mě neuvěřitelně okouzlil, podobně jako Litomyšl, jen s rozdílem, že Krumlov je mnohem známější a větší turistická oblast, nejen pro cizince, ale i pro vodáky.

Historické centrum je neuvěřitelně nádherný, všechny ty uličky a detaily. Je tam skvělá atmosféra, ale těch turistů je fakt hodně..

Kvůli těm kouzelným uličkám jsem si vybudovala závislost na focení otevřených oken, takže vám sem hodím pár fotek.

Such a umělec, lol.

Taky jsme šly na hrad a zároveň zámek a už jen to nádvoří si mě získalo. Podívaly jsme se na otáčivé hlediště, ale do teď nemůžem přijít na to, jak to vlastně funguje.

Zastavily jsme se na párek v rohlíku, protože v Jihočeském kraji se mu říká ,,Pikador" tak jsme si chtěly připadat cool, ale jiný název chuť nemění a tohle byl snad nejhorší párek v rohlíku, co jsem kdy měla.. Nejlíp z toho vyšel ten rohlík, ale těch jsme si za tu cenu mohly dát minimálně pět...

Všechno jsme si postupně prošly a vydaly se na Křížový vrch, abychom měly výhled na celé město. Ta cesta byla šílená, svítilo slunce a já nejsem žádnej horolozec. Navíc celé léto pořád dokola opakuju svojí nesmyslnou větu ,,Nesnáším do kopce"...

Výhled byl vcelku krásnej, ale já prostě fakt nesnáším do kopce :(

Český Krumlov mě ale opravdu okouzlil, on snad trumfnul i tu Prahu! Ráda bych se tam zase někdy podívala, jehom návštěva byla nad moje očekávání.

Tu nádhernou atmoséferu jsem se snažila zachytit v následujích fotkách:

SOBOTA 29. ČERVENCE

V sobotu jsme chtěly jeden volný den a alespoň trochu si projít město, ve kterém jsme byly ubytované. České Budějovice.

Upřímně, od toho města jsem očekávala trochu víc, ale i tak si myslím, že není nejhorší. 

Hlavně historické centrum Českého Krumlova, které jsme navštívily den před tím, nasadilo laťku hodně vysoko.

Pro Budějovice je typické především to náměstí Přemysla Otakara II., u kterého se nachází Černá věž..

Tenhle den měl být úplně obyčejný, ale první překážka, kterou jsem musela překonat bylo na vrchol té Černé věže vylézt. Myslela jsem si, že to zvládnu, ale v půlce cesty už mi ty schody nedělaly dobře. Některé úseky byly už hodně prudké a já nevěděla, čeho se držet. Jenže mi bylo líto se vzdát, když už tam jsem a nakonec jsem se hecla a vylezla tam. Chtělo to sice trochu času, ale zvládla jsem to! :D

A ten výhled za to opravdu stál, ze všech stran se nám nabízel výhled na město a měly jsme ho jako na dlani.

Potom jsme se vydaly na oběd do podniku s názvem Modré dveře.. Já asi neměla moc šťasný výběr jídla, ale jinak to bylo fajn, Verča měla burger, takže do teď lituju toho, že jsem si ho nedala.

Po obědě jsme se vydaly na ubytovnu, a pak jsme se rozhodly, že se vydáme do lanového centra. Verča měla obavy, že to po situaci na věži nezvládnu, ale já se nechtěla vzdát, když jsem zvládla Černou věž. Navíc zkusit se má všechno..

Nemám z lanového centra žádné fotky, tak alespoň ilustračně stromy, z jednoho z našich výletů. Takhle vysoko to ale naštěstí nebylo...

A tak jsme šly do lanového centra.. No nezní to jako skvělej nápad?

Panebože..

Ne. Otřesné. Ostuda. Trapas.

Povinností instruktora bylo nás zaučit.. Trochu jsem zazmatkovala, ale pořád jsem byla odhodlaná to zkusit. Lanové centrum mělo tři druhy cest. Žlutou nejjednoduší, zelenou střední obtížnost, červenou nejtěžší. Rozhodly jsme se pro zelenou, protože žlutou zvládaly i děti..

Moc jsme se přecenila a přemotivovala.. A taky zbláznila a zešílela.

Verča dala alepsoň jednu překážku, ale já nedala ani tu první. BYLA PŘÍŠERNÁ. Na nic se mě neptejte :))

Tak jsme slezly na žlutou obtížnost a s námi i dospělá paní, která z toho byla taky vyděšená. Ne víc než já, samozřejmě.

Celou dobu jsem se děsila, všechno jsem zdržovala, ta paní mi pomáhala a nedošla jsem ani do konce. Nenávidím to, je to otřesné. Všechno se houpalo, moje nohy mě neposlouchaly a všichni okolo mě dělali, jak je to easy a já všechno a všechny okolo sebe nenáviděla, byla jsem agresivní a jediný, co jsem chtěla je mít pod nohama pevnou zem a vrátit peníze.

Tak jsem těsně před konce slezla a uvědomila si, že každý má svoje limity. Tohle fakt není nic pro mě.

Hlavně.. Když tam lezou ty děti, tak za prvé, nechápu, jak mohly, za druhé podle mě by měli mít u každé překážky žebřík, kdyby dítě chytlo záchvat, že chce okamžitě dolů. Jako třeba já.

Možná, že kdyby mi to šlo, tak to tolik nekritizuju, ale každý jsme na něco. Já si radši budu číst.

Odnesla jsem si z toho psychické následky a poučení, že je potřeba zkoušet nové věci, jen se občas může stát, že se přeceníte. Jo.. a když jsem se zbavovala toho příšerného oblečení, tak jsem zakopla a to byla poslední kapka.

NEJSEM HOROLOZEC. A NENÁVIDÍM DO KOPCE. Jsem dokonalý parťák na výlety!

:--)

NEDĚLE 30. ČERVENCE

V neděli jsme se vydaly na zámek Hluboká. Tím jsem si tak trochu splnila svůj malý dětský sen z doby, kdy jsem si hrála na princezny. Jednou jsme jeli s babičkou na jeden hrad, a tam mi koupila takovou malou knížku s fotkama hradů a zámků a já pak pořád povídala o tom, jak moc bych se tam chtěla podívat, protože to bylo pohádkové už jenom z tak malé fotky.

No a po pár letech jsem tu nádhernou stavbu konečně viděla na vlastní oči..

Hluboká je skutečně nádherná. Ta stavba je neuvěřitelně zajímavá. Všechny ty detaily z každýho úhlu mě dostaly.. Přesně podle mých představ. Já mám ten zámek nafocenej snad ze všech úhlů, tak doufám, že se se přes ty fotky dokopete k závěru dnešního článku! :D

♥

Zámek jsme prošly okolo, a pak se vydaly na autobus, abychom se stihly podívat na turistickou oblast okolo Dívčího kamene. Je to zřícenina. Vlastně kupa šutrů, za kterou chtěj třicet korun a když vylezete nahoru tak vidíte stromy.. No tak to moc nevyšlo..

 Obrovské plus byla ale cesta tam. Já miluju procházky přírodou a navíc tohle místo pro mě bylo neznámé.

Takže jsem našla naprosto geniální zapadlou chatku u které byl potůček a prostě to místo bylo přesně podle mých představ a holčičích ujetých snů, kde bych chtěla strávit část léta.

Je to takový to nic a přitom všechno. 

♥♥♥

Nechápu, proč Verča tuhle fotku fotila nakřivo,lol umělec

PONDĚLÍ 31.ČERVENCE

V tento den jsme kromě cesty domů chtěly stihnout navštívit Třeboň, ale nakonec jsme to zrušily, protože z fotek všechny ty rybníky vypadaly úplně stejně, jako Munický rybík, okolo kterého jsme se zastavily cestou na Hlubokou, takže nám to přišlo zbytečné.

Nevím, co dál k tomuhle dni psát.. Pamatujete ještě na toho spicího pána cestou do Budějovic?

No... já a vlaky. Trávím v nich fakt hodně času, schválně jsem si počkala v Praze na nádraží hodinu na hezčí typ, u kterého jsem věděla, že pro mě bude pohodlnější..

Zrovna v ten den, tuhle hodinu a minutu.. Tenhle typ vlaku jel... Ale nefungovaly v něm dva vagóny z pěti, takže jely jen tři. A protože tímhle se jelo  z Prahy do Brna, tak byl vlak plný. 

Jedna paní odmítala sedět někde jinde, než na svém rezervovaném místě, které bylo v tom rozbitém vagónu a kvůli její panovačnosti mě průvodčí seřvala, ať si laskavě dám svůj kufr někam jinam, že lidé chtějí sedět... To jsem opravdu tak špatná jen kvůli tomu, že se bojím o své věci?

Chování některých lidí ve vlaku mě neuvěřitelně zaráží... Ale o tom někdy příště..

Jo a abych nezapomněla. Přisedl si ke mně pán a po cestě usnul. Takže jsem použila plán poklepání na rameno a ,,Pane, pane, vstávejte.. já vystupuji.."

Bože můj, miluju letní výlety! :D

Tak.. A tohle bylo pro dnešní článek všechno. Jižní Čechy se mi moc líbí a můj wishlist míst, které bych tam chtěla navštívit, se stále rozrůstá, a tak doufám, že nám to vyjde i příští rok.

Děkuju Verče, že celou tu dobu byla mým společníkem (a navigací).

Myslím, že všechny naše výlety, jsou skvěle strávený čas, ať už dopadnou jak chtějí.

A taky děkuji rodičům, že mě tam vůbec pustili.. Jsem ráda, že mi věří.. A zjistila jsem, že na takových cestách dáte nejvíc peněz do jídla, pokud se chcete alespoň jednou denně živit něčím jiným než sušenkama..

Ono se to nezdá, ale i když jsem se snažila nakupovat spořivě, stejně to lezlo do peněz ze všeho nejvíc.

Příští článek bude o něco vážnější..

Na ten minulý máte odkaz ZDE

Děkuji vám za přečtení..

S.O.S ♥

Já na tůře, krása, že.