VŽDYŤ DÁVNO VÍŠ, ŽE ZVLÁDNEŠ O ČEM SNÍŠ

Dospívání. Začíná tam, kde končí dětství.

Když přestáváte být dítě, odkládáte hračky a s prázdnýma rukama se vydáváte poznat něco nového, jiného. Jdete poznat sami sebe. Vydáváte se vstříc tomu všemu, ale nevíte čemu. Všem těm novým přátelstvím, snům, vzorům, novým zážitkům, zklamáním, radostem...

I já se na tu cestu vydala a pořád na té cestě jsem. Dospívání je dlouhé a.. pestré? V mém přápadě možná i věčné, hah.

Nikdy jsem ale netušila, jak zvlášní může být jeho průběh.

7. října 2014 jsem oslavila svoje DVANÁCTÉ narozeniny. O dvanáct dní pozdějí, 19. října 2014 vyšel videoklip Lhůta záruční.

Nemůžu uvěřit tomu, že opravdu Před třemi lety..

Vítám tě u dnešního článku, ať už jsi kdokoliv.

Nejprve bych ráda sepsala pár svých pocitů, krátce popsala dvě akce konané v září a nakonec vám zde dala ukázku toho, jak to všechno vidí i jiní lidé, než já!

Příjemné čtení vám všem!

Bude to znít klišé, ale nedokážu si představit, kde bych teď byla, kdyby tenkrát žádný klip nevznikl.

Pokud už jste ode mě něco četli, tak víte, že jsem díky téhle komunitě poznala spoustu lidí a zažila opravdu hodně skvělých zážitků... A právě proto mi na tom všem tak moc záleží.

Slzu jsem poznala, když mi bylo dvanáct let. Teď je mi čerstvých patnáct. Není to kdovíjaký věk, já vím. Ale pořád se něco mění, já dospívám. Musím se zamýšlet nad tím, co bude dál...

V pubertě jde všechno strašně rychle, a taky je to dost důležité období.

V jednu chvíli jste si se vším stoprocentně jistí, ale občas nevíte, kdo vlastně jste.

Já i přesto všechno nikdy nepřestala Petra a Lukáše podporovat. Vím, že ve dvanácti to bylo jiné, všechno jsem to brala trochu jinak, než teď. Ale doprovází mě po celé ty roky a věřím, že mě ještě stále doprovázet budou a zanechají mi tak spoustu krásných vzpomínek. Už teď jich není málo..

Před měsícem se mě Lukáš dotázal, jestli jsem ve fanklubu. Má odpověď byla záporná.

Stojím si za názorem, že je dokážu podporovat i bez správně vyplněného dotazníku a členství v uzavřené facebookové skupině, kde se všichni dohadují, a řeší všechno přesně tak, jak já nepotřebuji.

Nechci se takovými věcmi zabývat a ztrácet s nimi čas. Chci být ta, kterou si budou pamatovat, ta která si pořídí nové album, bude stát v první řadě na jejich koncertě a donekonečna jim děkovat za skvělé zážitky. Chci aby věděli, že je dokážu podpořit a že pro mě něco znamenají.

Neberte si to osobně, pokud členem fanklubu jste.

Můj první koncert se odehrál v dubnu roku 2015 na Kunětické hoře u Pardubic.

Byl to jejich sedmý veřejný koncert. Neměli ještě ani merch stánek a z toho koncertu si pamatuji pouze písničku Etikety. Odcházela jsem s tím, že potřebuju audioverzi. Odcházela jsem s pocitem, že je potřebuji vidět znovu. Přijde mi, jako by to bylo příliš dávno na to, aby se to skutečně stalo. Moje pocity den po koncertě mi teď přijdou směšný, tenkrát jsem si byla jistá, že i když moc chci, určitě je už nikdy neuvidím.

O tři roky později setkání s nimi nenapočítám na prstech jedné ruky, ani na té druhé... Audioverze písničky Etikety nyní existuje a touhle písničkou začínají všechny koncerty.

Právě teď chystají nové album, novou show a před pár dny vyšla písnička Holomráz.

V dubnu roku 2015 jsem byla šťasná, když mi Petr zamával z altánku. Tenkrát na ně čekalo opravdu málo lidí. Dnes jsou to davy.

 Neznala jsem pocity z koncertů a získali si mě hned, co jsem tam stála. Nezměnili se do teď.

Jejich styl vystupování, energie, která z nich vyzařuje. 

Poznala jsem je jako skupinu. Každého ve stejnou chvíli. Nikoho dříve. 

Za tu dobu získali spoustu spoluprácí, vydali mnoho klipů, udělali spoustu soutěží, vydali knihu a já to ráda se zájmem sleduji. Já, ta která má vždy potřebu se jich zastávat.

Ano také se mi pár věcí nelíbí..

Ale čím si pomůžu, když se tím budu věčně zaobírat?

Názory na ně slýchám často. Jsou různé...

Například, že nemají budoucnost, že je poslouchají děti, nebo že to nemá žádný význam.

Ale já. Já vím, že spoustě lidem, včetně mě, našli přátele a postarali se o to, aby měli z něčeho radost.

Jedna z nejlepších věcí, které jsem se za dobu svého dospívání naučila, je ta, že nemá smysl řešit názor někoho jiného.

Veďte si svou. Ať už jde o cokoliv. Je jedno jestli je to styl hudby, oblékání, vaše zájmy.

Každý den nacházím nějakou maličkost, krátký moment, který mi naznačuje, že se prostě nezastavím. Půjdu si za tím vším, co dělá mě mnou.

 Právě teď tady hájím Petra, který chtěl zpívat, a tak začal chodit na hodiny zpěvu.

Lukáše, který sice vystudoval skvělou školu, ale táhlo ho to k hraní na kytaru, a tak teď hraje na kytaru, protože se toho nechtěl vzdát.

Neuvěřitelně mě to motivuje a ještě s větší radostí je v tom ráda podpořím!

Oba dva něco tvoří.

Právě uběhly tři roky od vydání jejich první písničky.

Pořád to všechno nějak nedokážu pobrat.

Ale všechno to hrdě sleduju a sledovat chci.

Až si někdy někdo přečtete komentář, že Slza nemá budoucnost, tak si pamatujte, že dokud jsem tu já, a lidé, o kterých se zde za pár chvilek dočtete, tak to prostě nějakou komunitu mít bude.

Na Dožínkách v Olomouci jsem si uvědomila, že ta komunita může být jakákoliv.. Ať už chceme, nebo ne. Jedno máme společné. Tohle všechno.

DOŽÍNKY V OLOMOUCI

Se odehrály 2. září, tedy poslední prázdninovou sobotu. Právě tento den mě inspiroval k napsání dnešního článku. Bylo tam spoustu lidí, které jsem znala jen z Instagramu. Většina z nich se stala součástí dnešního článku.

Přesně tam jsem si uvědomila, že ať se na mě ti lidé tam tvářili jakkoliv. Ať už ze mě měli radost, nebo jsem pro ně byla ta Víšková, co je všude, a která si nominaci na bloggerku roku nezaslouží, protože píše nesmysly. Ať už tam byl kdokoliv, nelze zapřít, že jedno máme zkrátka společné.

Tahle akce byla nad moje očekávání a po příjezdu domů jsem se cítila neuvěřitelně šťastná a nabytá pozitivní energií. Ráda na to vzpomínám a stále z toho mám fakt radost!

PŘEDPREMIÉRA VIDEOKLIPU HOLOMRÁZ

 Setkání proběhlo ve středu, 20. září. Na sraz jsem se dostala díky Kamče. Svojí výhru mi zkrátka předala, protože sama se tam nemohla dostat.. Ona ví, jak moc si toho vážím!

Já, Barča a Sabča jsme dorazily přesně v 17:00.. Manažerka vedle mě posadila Petra. Měl skvělou náladu, kterou předával i mně a celkově mám radost, že jsem se toho mohla zúčasnit.

SarahOnlySarah osobní postřeh:  Když se Petr zvedl a zpíval refrén, myslela jsem si, že kvůli jeho hlasu vyletím z oken budovy Universalu..

Já za to nemůžu, v tu chvíli jsem to nečekala, ale zarazilo mě to. Ta síla hlasu byla v tu chvíli neuvěřitelná a nejen v tu chvíli, ale po celou dobu, co já seděla a všechno to vcelku nervózně sledovala.

 V ten den jsme společně zpívali písničky, dvakrát se podívali na nový videoklip a povídali si.

A byly to momenty, při kterých jsem si uvědomila, jak moc mi na tomhle všem záleží.

Vždycky mi vzpomínka na ten den vykouzlí úsměv na tváři!

Tahle fotka se zapíše do historie..! Hah.

Bylo to letos v srpnu, co jsem měla pocit, že jsem nejspíš z toho všeho dospěla, konec, dost, nashle.

Ze dne na den je to hloupost.

Byla by to hloupost.

Možná se změnilo tisíc milion věcí, protože taková puberta prostě je.

Jednou jste si jistí, že přesně víte, co chcete. Nebo naopak, v jednu chvíli vlastně nevíte, co chcete, kdo jste a co se kolem vás děje.

Je to jako na horské dráze.

To k tomu prostě patří. Začátkem puberty, jsem opustila skoro všechny svoje kamarády, které jsem za tu dobu měla, protože to nebylo ono. V průběhu puberty si našla neuvěřitelné vztahy.

Názory se mi mění, ale dobří přátelé a vzpomínky zůstavají navždy.

Za ty tři roky, jsem zjistila, co je skutečné přátelství a že takové opravdu existuje, co to znamená radovat se z maličkostí, co chci v životě dělat, občas jsou i okamžiky, kdy si uvědomím, že jsem svojí mamku navrátila zpátky, do dospívajících let...

Že se častěji směju a že mi prostě nevadí je opět obhajovat a dokazovat všem, jak neuvěřitelně jsem se vyhoupla nahoru za ty tři ,,krátké" roky.

Síbila jsem si, že už nebudu psát slohovky a články o tom, jak mi kluci pomohli. Že je to směšné.

Není to směšné, jen je to zvláštní.

Netuším, kde bych teď byla, kdyby před třemi lety nevyšel videoklip Lhůta záruční. Jestli bych znala tyhle lidi a jestli bych si psala tenhle blog.

Jednou na to budu opravdu ráda vzpomínat a dokud můžu, tak si tohle všechno budu užívat.

Dělá mě to šťastnou, získávám tím víc, než se může zdát.

Je spousta lidí, které tohle baví. Všichni to děláme proto, že nás to dělá šťastnými a že si tím někdo jiný plní své sny.

Normální lidé okolo mě mají kamarády, se kterými jdou do parku. Já si ve všední den, v normální sředeční odpoledne zajedu do Universal Music, společně se svými kamarádkami, Petr s Lukášem nás už dobře znají, manažerka taky, všechno to zní šíleně, ale já to mám tak ráda!

A JAK TO VIDÍ OSTATNÍ?

Druhou polovinu článku jsem věnovala pár lidem, které díky Slze znám a mě samotnou zajímá, jak tohle všechno berou. Jak se k tomu dostali a co je na tom baví.

Otázky zněly pro všechny stejně:

Proč jsi se rozhodla podporovat právě Slzu? Jak dlouho je podporuješ? 

Dokážeš vyjmenovat pár zážitků, které jsi díky nim prožila? 

Kolik jsi navštívila koncertů? Máš k sobě na koncerty nějakého parťáka?

Holky se mi trochu rozepsaly, takže jdeme rovnou na to!

VERČA VESELÁ
Jedna z nejlepších osob, které jsem kdy měla možnost potkat.

  Když vyšla Lhůta záruční, okamžitě se z toho stal hit. Takový ten hit, co hraje pokaždé, když zapnete Óčko. Hit, co hraje pokaždé, když si v autě pustíte rádio. Hit, co slyšíte v Kauflandu, když si jdete koupit rohlíky. Zkrátka ten typ písničky, který všichni okolo vás bezhlavě zbožňují. Já byla výjimkou. Po pár měsících však přišel Celibát, který se mi zalíbil. Poté jsem kluky viděla poprvé naživo. Stačilo pár vteřin z první písničky a okamžitě si mě získali. Z jejich vystoupení vyzařovala energie a pozitivní nálada. Líbil se mi jejich vztah a komunikace s fanoušky. Ten koncert ve mně zanechal potřebu si okamžitě vyhledat data jejich dalších koncertů. A taky že jsem to udělala! Jak už jsem zmínila, znám je od Lhůty záruční, ale aktivně sledovat a podporovat jsem je začala poté, co jsem je viděla poprvé naživo, což bylo na Utuberingu v červnu roku 2015. Od té doby jsem díky nim prožila a zkusila spoustu věcí. Mezi ty nejzajímavější patří určitě účast na natáčení videoklipu Fáze pád, křest debutové desky, jejich první halové turné, dále také natáčení Snídaně s Novou, kterého jsem mohla býti součástí. Ale hlavně mi dali možnost poznat spoustu skvělých lidí a navázat nová přátelství. Popravdě řečeno nemám tušení kolik jsem navštívila koncertů, ale bylo jich hodně. Lidi se mě na tuhle otázku často ptají a já jim vždycky říkám, že už to snad radši ani nepočítám. Parťáků na koncerty mám několik. Nejvíc si to ale užiju spolu se Sárou, protože si navzájem dokonale rozumíme a smějeme se věcem, které nikdo jiný nechápe. Zažily jsme toho spolu opravdu hodně, jak na koncertech, tak mimo ně. Naše přátelství je něco výjimečného. A vděčíme za něj hlavně klukům.

 - @veronika_vesel

KAMILA ŠEBESTOVÁ

Kamču znám už hodně dlouho. Už před rokem byla ta, která mi oznámila, že jsem nominovaná na blogerku roku. Psaly jsme si. Tenkrát mi připadala vcelku uzavřená. Pamatuju si většinu jejich příspěvků na Instagramu, její první článek na blogu, který si již nevede.

Za tu dobu se ale změnila, i když jsem jí znala jen přes sociální sítě. Nyní na mě působí otevřeněji, šťastněji. V Olomouci jsem si všimla, jak se usmívá a je vděčná. To tahle Kamča mě vzala do ZOO na setkání s kluky a předala mi výhru v podobě předpremiéry, které se nemohla zůčastnit. I ona mě k dnešnímu článku inspirovala...

Neřekla bych, že bych se přímo rozhodla. Přišlo to postupně samo. Spolužáci Slzu sledovali v začátcích, tím pádem jsem o nich už v tu dobu věděla, ale vůbec se o ně nezajímala. Přišlo to až s vydáním nové desky. Postupně jsem se o ně začala víc a víc zajímat a poznávala spoustu nových lidí. Jsem strašně moc ráda, že do téhle komunity můžu patřit.
Podporuju je téměř dva roky. Když se nad tím zamyslím, tak se toho za ty dva roky změnilo opravdu hodně. Díky Slze jsem taková jako teď a neskutečně si těch dvou let s nimi vážím.
Těch zážitků je spousta, ale vyjmenuju především ty, co pro mě znamenají nejvíce. Jeden z mých největších zážitků bylo zpívání na pódiu. Vždy bylo mým snem zpívat před spoustou lidí. Jsem ráda, že jsem si ten sen mohla alespoň na pár minut splnit. Je opravdu neuvěřitelné  vidět ten dav lidí z úhlu účinkujícího. Taky pro mě strašně moc znamenalo, když mi Petr řekl v Tvrdonicích ,,Ty seš Kamča, že?" Byl to neskutečný pocit. Jako jeden velký zážitek beru také koncert v Olomouci. Mohla jsem se vidět s lidmi o kterých bych jinak vůbec nevěděla. Na ten den budu určitě ještě dlouho vzpomínat.
Koncertů jsem navštívila celkem 7, ovšem kluky jsem viděla také na setkání v zoo na které jsem se dostala díky zlatému kupónu. Mimo jiné jsem se zúčastnila také natáčení videoklipu k singlu Holomráz v Brně. Každé té chvíle si nehorázně vážím.
Ano, bez nějakého toho parťáka by to nebylo ono. Na mém prvním koncertě jsem byla jen s mamkou, ale tu to nějak nebralo, tak se mnou na další koncerty už nejezdí. Každým koncertem těch parťáků přibývá. Na každém koncertu mám možnost poznat někoho nového. Jsem strašně moc ráda, že díky Slze znám tolik skvělých lidí.
Lidem bych ráda sdělila jednu věc: Pokud posloucháte nějakou kapelu, ale lidi kolem jsou proti vám, tak se nenechejte. Všimla jsem si, že v poslední době se s tím hodně lidí setkává. Pro mě to bylo v začátcích strašně moc těžké, ale šla jsem si za svým. Věřte mi, že když časem uvidíte, kolik máte díky dané kapele přátel a kolik vám daná kapela dala, tak zjistíte, že to za to stálo. ❤

@kamiess 

BARBORA HANUSOVÁ
Barča. Jeden z mých skvělých parťáků. Člověk, o kterém vím, že se mu můžu svěřit a toho si cením.

•Proč jsem se rozhodla pro Slzu?
-Důvodů je hned několik, ale jeden z mnoha je ta jejich osobnost. Oba jsou jedno velké překvapení. Když před rokem vydávali knížku, nechali nás do poslední minuty čekat, co to bude. Zkrátka, tohle je na nich kouzelné. A mimojiné texty, které tvoří zkušený textař jsou v jejich podobě neuvěřitelné a v každém textu se dokážu skvěle najít.
•Jak dlouho je podporuješ?
- Je to neuvěřitelné, ale už to budou tři roky. Od začátku vydání Lhůty. A jsem jedna z mála, kdo neměl ani tušení, kdo je ‘Hoggy’ a přišla jsem na Slzu, když jsem vybírala hudbu na svou oslavu.
•Pár zážitků?
- Tyjo, pár.. pár jich určitě není,je jich mnoho. Z každého koncertu jsou jiné zážitky. Nejhezčí zážitky jsou Petrovy kukuče, Lukášovy mrky, Dalíkovy, Jendovy i Davčovy úsměvy, když na vás koukají jak na cvoka, protože už předem víte, jaká “choreografie” následuje a prostě věřím, že je to komické nás sledovat.
Nebo když jsem měla modrý Asus selfie, jako měl Petr a v Havířově ho posílal mezi lidi a já byla v 1. řadě a Petr chtěl vzit můj mobil, místo jeho. Dohadovat se, že je skutečně můj, byla zábava hlavně pro Lukáše, který to cele s pobavením sledoval. Jak říkám, těch zážitků je spousta a kdybych je měla vypisovat všechny, tak by se SOS nikdy nedopsala konce.
•Kolik koncertů?
-16, jestli počítám i akustické vystoupení
•Parťák?
-Mám mnoho parťáků. Tekyt, Mikayla, Síma, Sája, Kvíďa.. koncert si vždycky nejlíp a vlastně jenom s těmahle užijunejlíp!
•Můj dodatek?
-Ať už tohle čte kdokoliv a kdykoliv. Byla bych ráda, kdyby sis vzal/a z tohohle jednu věc. Když to miluješ, neřeš kolem sebe lidi, kteří tě za to odsuzují! Nemluvím konkrétně o Slze. V životě je mnoha takových situací. Jedním je právě Slza. Jejich náramky nosím hrdě. Jsem hrdý fanoušek Slzy.(dřív bych použila slzaholik, ale teď se mi chce z toho označení zvracet) a to, že jsem právě řekla, že vlastně nejsem slzaholik.. zajímalo by mě, kdo se za slzaholika považovat může a kdo ne. Jsou k tomu pravidla? Nemám ani jedno CD kluků. Náramky a plakát. Toť vše. Přitom se považuju za většího fanouška než ten, kdo má celý merch a neví nic. A pokud si říkáš, proč chodit na další koncert, když už jsi byl/a na dvou? Koukni na mě. Když můžu, chytnu se každé příležitosti. Není koncert jako koncert. Miluju jejich hudbu. Jejich hudba mě naplňuje. Miluju jejich životní styl. Miluju jejich překvapení. Miluju, když se usmějí do objektivu. Miluju, když mě Petr chytí za ruku. Miluju je, za to. jak oni milují nás. Miluju je za to stejné, za co oni nás. A miluju to, že můžu být součástí téhle komunity. Protože jako velká většina znám mnoho skvělých lidí. A k tomu prostě jedno DĚKUJU nestačí.

@baru_hanusova

TEREZA HRNČIŘÍKOVÁ a MICHAELA TURKOVÁ

Holky jsem viděla poprvé v Olomouci. Věčně si u nich pletu jména (ale už se lepším), taky jsem si ze začátku myslela, že jsou sestry a neuvěřitelně je obdivuji. Jsou už dospělé a baví je to stejně jako mě! Jezdí na koncerty po celé republice a jsou zkrátka fajn!

 Upřímně ani nevím, jak jsem se rozhodla. Asi to nebylo tak, že bych si to jeden den řekla. Jako celkem velká část fanoušků jsem předtím znala Petra z YouTube. V den vydání Lhůty záruční jsem tedy očekávala slibované překvapení. Mile mě překvapilo, o co se jedná. Písnička mě zaujala hudebně i textově téměř na první poslech. Potom jsem si ji jela furt dokola, až mi z ní občas hrabalo, hlasovala pro kapelu v různých anketách. Tak nějak se to prostě stalo a já se nebránila. Nutno podotknout, že už od začátku jsem poslouchala celou skupinu a ne jen Petra. Hned na prvních koncertech jsem si oblíbila i kapelu, protože všichni si zaslouží podporu za to, co dělají.
Téměř na každém koncertě se stane nějaká pohroma. Začalo to už prvním koncertem, kdy jsme dojely úplně na jinou ubytovnu, než jsme měly zarezervovanou. K naší smůle byla ta správná na druhé straně Prahy.
Nebo jsme čekaly, seděly a odjely ve špatném vlaku a do pěti do rána čekaly na další.
Proč by měly na určité festivaly jezdit autobusy? Však my si nadšení půjdeme šest kilometrů do kopce, snažící se stopovat. Je hezké, že nám lidi mávali, ale aby nás vzali to nic. Nakonec to bylo fajn. Než přišla cesta zpátky a znova 6 kilometrů. Tady se hodí říct: ,,Pro koncert cokoliv."
K dešti v Pardubicích bych se ani nevyjadřovala. Ale berme to pozitivně. Sprcha zadarmo se hodí a vidět Sáru, jak má hlavu v rukávu pláštěnky než, aby si ji oblékla jako všichni ostatní je taky vtipné. Po Pardubicích, kde nás kluci nečekali, jsme dostali ten perfektní plán. Pojedeme do Aše. Však proč jezdit na koncert vzdálený asi 20 minut, když můžete jet ve vlaku téměř 9 hodin, no ne? Myslím, že větší nudu jsem asi ještě nezažila. Na koncert jsme nešly jako všichni místní. My se tam dopravili nějak lesem. Ani nevíme jak. 

 Další koncert v Praze jsme se opět nedobrovolně osprchovaly a o natáčení slavné tramvaj scény ani nemluvím. Aneb spontánní rozhodnutí večer v neděli, že v pondělí dopoledne jedeme do Brna. Vedoucí se tvářila zvláštně, když jsem jí vysvětlovala, že jedu na natáčení a potřebuji zrušit směnu. Naštěstí mi nestála v cestě za slávou. A myslím, že když řeknu, že pro koncert udělám cokoliv, nebudu lhát. Naposledy jsme v největším teplu, jaké snad mohlo být, šlapaly radniční schody, abychom si poslechly jednu písničku. Tím bych to raději ukončila, než z toho bude kniha. Tu vydám třeba někdy časem.
Koncertů bylo celkem dost, tak snad někdo neomdlí, ale 29!
Nejčastěji se na koncertě vyskytuji s Lídou a Míšou. Potom jsem právě díky koncertům poznala Barču, Simču, Kačku, Sabču a v neposlední řadě právě Sáru. To, že s některýma jsem byla jenom jednou na koncertě, určitě napravím.

*Použila jsem vyprávění Terky, protože Miša ho měla prakticky stejné, jen na konci měla vzkaz pro vás všechny!

Lidem bych ráda řekla, ať si vždy jdou za svým a kašlou na pomluvy. Život máme jenom jeden a je na Vás jak ho prožijete.

@mikayla282  a @tekyt98

VERONIKA DANAJOVÁ

Jediná slečna ze Slovenska, kterou v dnešním článku mám. Společně se zná s kamarádkou z Ostravy a první koncert zažila teprve nedávno a já si pamatuju, jak si to vždycky přála.

Ich hudba sa mi zapáčila hneď na začiatku. Strašne dlho predtým som sa pokúšala nájsť si nejakú skupinu, ktorá ma osloví a nebudem mať problém ani voči ich hudbe, ani voči správaniu.
Už to bude niečo vyše dvoch rokov, čo ich podporujem.
Vďaka ním som toho prežila príšerne veľa. Ale v skratke, s depresívneho človeka sa zo mňa stal usmievavý, takmer vždy dobre naladený človek.
Ale ak by som mala povedať nejaký zážitok, tak myslím, že asi nič sa nevyrovná tomu, ako sme ešte tri hodiny po koncerte s kamarátkami stáli pri backstage, spievali, snažili sa oblbnúť security... A aj tak nakoniec nevyšli von. Myslím, že z toho dňa je každá vec, čo sa stala zážitok.
*Odpověď na otázku, kolik koncertů zatím navšítila*
Túto otázku nenávidím. Na ich koncerte som bola zatiaľ iba raz. Som toho názoru, že leď sa s nimi človek stretne poprvýkrát po dvoch rokoch, určite v ňom je viac emócií, ako keď ich počúva týždeň a dostane sa na ich koncert..
Hovorím to stále, ale skupina Slza sú dvaja večne usmiaty ľudia, ktorí vám zlepšia náladu už len tým, že existujú. Som rada za všetko, čo som s nimi prežila a budem rada, keď sa mi poskytne ďalšia možnosť vidieť ich.

@onlywattpadgirl1

Ke konci bych ráda pozdravila ještě pár lidí, kteří se mi už do článku nevešli, i když jsem je měla na seznamu. Článek by byl příliš dlouhý a už tak je dost obsáhlý.

Tak tímhle ještě zdravím Simonu Petruškovou, Verču Královou, Natku Ingrovou a Sabču Muchovou! 

Třeba někdy příště!

I taky tyhle holky znám a jsou to jedny z těch, o kterých vím, že i pro ně tohle znamená mnoho!

Na závěr..

Děkuju, Petře a Lukáši.

Děkuju holkám za odpovědi.

A díky mami a tati, nejsem zfanatovaná, jak vy říkáte, za ty tři roky jsem se někam posunula, ale bez vaší trpělivosti se mnou a bez pochopení a toho všeho, co mi teď dáváte by to stejně nešlo!

Díky všem, za přečtení a podporu.

Protože pomalu ale jistě dospívám, takže čím víc článku s tímhle tématem, tím líp. Momentálně jsem ve fázi, kdy si nedovedu představit, že  bych z toho měla dospět, ale jednou u těch článku budu brečet. A jestli to budou Slzy smíchu, nebo vzpomínek, na to vám teď nedokážu vytvořit odpověď.

Dělejte, co vás baví a vložte do toho úplně všechno a hlavně to všechno dělejte s hrdostí a s radostí a nenechte si do toho kecat. 

Přála bych každému, aby tohle alespoň na chvíli zažil s jakýmkoliv vzorem, protože je to něco tak moc pestrého a zvláštního.

Mějte se krásně!

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNEK:
DĚKUJI, SLZO!

MINULÝ ČLÁNEK: ZDE