čtvrtek 30. listopadu 2023

IRSKÉ TO ŠTĚSTÍ! - IRSKO 2023



Bylo mi devět, možná deset let. Seděla jsem v obýváku a sledovala film Marley a Já, kde novomanželé John a Jennifer dostanou jako svatební dar líbánky v Irsku. Všechny záběry v tom filmu netrvají snad ani dvě minuty, ale stejně mi tenkrát ty scény utkvěly v paměti. Neskutečně se mi to zalíbilo.
V tenhle moment vzniká můj dětskej sen, kterej se mě drží celej život. 

Znenadání jsem se pro Irsko nadchla a následně jsem svoje školní projekty vybírala hlavně na Irsko. Takhle jsem si zapamatovala spoustu faktů a o to víc mě tahle země lákala. 
Do spousty dopisů k Vánocům jsem si občas troufla na konec seznamu napsat letenky do Irska. Ale asi nemusím vysvětlovat, že to nebylo nejen troufalé, ale taky hodně naivní. 

Kromě toho, mám ještě jedno svoje irské proč. 
Těžkosti prváku na střední mi pomáhala řešit hudba. Během podzimu 2018 jsem si oblíbila spolu s albem Politics of Living irskou skupinu Kodaline. 
Jen tak mimochodem Dermot Kennedy je Ir. Niall Horan je Ir. Hozier je Ir. A tak i díky hudbě mám k Irsku blízko. 

Kouzlo celého říjnového výletu do Irska je ukryto v tom že to, o čem sníte jako malí, vám v tu chvíli připadá jako nereálnej cíl. O to větší magie to je, když se sen stane realitou a Trinity College už není jenom obrázek na Pinterestu, ale skutečné místo, kde právě stojíte.  


Letos na jaře jsem si vyrobila vision board. Přeložila bych to asi jako nástěnku vizí nebo snů. Mezi množství fotek jsem si tam přidala i mapu Irska. Asi to fakt funguje, když máte ty věci na očích, chodíte kolem toho každej den a posíláte si ty vize do hlavy.
A pak třeba v hospodě u piva na rohu, v Holicích Na Špici, během jedné deštivé neděle z nudy a ze zvědavosti kontrolujete, kolik teď stojí letenky do Dublinu. Ani se nenadáte a vize se mění v plán. Letenky jsou objednaný. 
Tak jsme s Nikol měly letenky do Irska na termín mých narozenin, a těžko se mi věřilo, že to, co jsem chtěla tajně k Vánocům tolik let, se fakt stane skutečností. Ale myslím si, že bez Nikol bych ty letenky nikdy nekoupila.. Nebo by je Nikol nekoupila bez Aperolu? Kdo ví. 

5. 10. 2023 Praha → Dublin

Vstávat ve čtyři ráno není problém jenom když se vstává na letiště. Letěly jsme s malým batohem. Přesto jsem nepodcenila výbavu, obula pohory a oblékla Kodaline mikinu. Pak už jen stačilo vyčkat na Terminálu 1.

Je to tady. Z okýnka letadla výhled na Šedivou oblohu, deštivé mraky a první vyhlídky na irské scenérie. V tu chvíli je tam nadšení a energie. Čistá radost. Kouzlo okamžiku, co vám už nikdo nikdy nevezme. Jenom vaše chvíle. Splnění dětského snu.  

Poprvé přistávám na letišti v Dublinu!



Nejenom první okamžiky, ale i první den tam se nesl v takovém mlžném oparu euforie. 

Celé odpoledne v Irsku jsem byla neskutečně roztěkaná, skoro bych řekla hyperaktivní. 
První zastávka byla tradičně na jídlo. Daly jsme si s Nikol burger v Temple Bar Square. Podnikl se jmenoval GBK - Gourmet Burger Kitchen. Poměr cena výkon asi tak 8/10, vzhledem k tomu, že jsem měla hlad a byla jsem v Irsku. Ale byla to dobrá volba, určitě lepší než si hned po příletu zajít do Mekáče.
Po obědě jsme se vydaly k The Temple Bar Pub, což je hlavně pro turisty ikonický spot. Ira tam skoro nepotkáte, takže Temple Bar Pub není nejvhodnější podnik, jestli máte v plánu potkat lásku svýho života a vytvořit si v Irsku zázemí. (To byl vtip já to taky nemám v plánu, možná.)
Nikde jsem nedohledala, proč turisty láká právě Temple Bar Pub. Nicméně čtvrť sama o sobě je skvělá, žije vlastním životem, je chaotická a má jedinečnou atmosféru. 

Nezmeškala jsem ani další zásadní věci, které jsem měla tenkrát v deváté třídě ve svém projektu. Grafton Street, Spire of Dublin, Samuel Beckett Brigde, Ha'Penny Bridge. Byly jsme se podívat i na Trinity College, a musím říct, že se divím, že místním studentům nevadí rušno, které turisti vytváří. Atmosféru to ale mělo opět velmi osobitou. 

Dublin na mě působil trochu klaustrofobicky, zároveň neskutečně energicky. Miluju ty jejich domečky, vlajky na každém rohu, spousta živé hudby v ulicích, pohledy na řeku Liffey a samozřejmě památky. Těch lidí bylo všude neskutečně moc a vnímala jsem je poměrně hodně intenzivně, na mém dobrém rozpoložení mi to však neubíralo. 


The Brazen Head - Dublin's Oldest Pub

Trinity College


6.října 2023 CLIFFS OF MOHER - WILD ATLANTIC WAY - GALWAY CITY

Když to nebude Dublin, který by vám měl ukrást srdce, bude to všechno irské mimo hlavní město.
Na celodenní výlet jsme si jako správné turistky vybraly nejproslulejší irské útesy Cliffs of Moher. Dlouze jsem se rozhodovala mezi hromadou výletů, jedno z mých vysněných míst bylo Giant's Causeway, ale nakonec jsem se rozhodla pro Moherské útesy s příslibem návštěvy města Galway. 

Tenhle výlet se povedl. Ani přes mlhu a déšť moje radost neustávala. Chvíli bylo cítit zklamání, protože se útesy v mlze schovávaly, ale nakonec se vážně vyjasnilo tak, jak se jen v říjnovém Irsku vyjasnit může. 

¨


Snad bych ani nemohla tvrdit, že jsem byla v Irsku, kdybych alespoň na jeden den neodjela z centra Dublinu do přírody. Pohledy na irský venkov zajistila cesta autobusem přes Wild Atlantic Way. Celá je dlouhá asi 2 500 km, od Donegalu až po Keltské moře. Projeli jsme opravdu jen malou část, ale i tak to byla nádhera.
Ten výlet měl fakt všechno. Průvodkyně jménem Yvonne byla neuvěřitelně energická, vtipná a neustále mám připomínala, ať si uděláme zastávku na kávu, klidně i v sedm hodin večer. A když nevyprávěla o Irsku, hrály do repráků ty nejvíc irský skladby, co existujou. Včetně popu. Takže i Kodaline. 
Mohla bych být v tu chvíli spokojenější? Určitě ne. 

Nadšená jsem byla i z Galway. Byla to příjemná změna oproti Dublinu. Turisti tam byli taky, ale určitě to nebyly davy. Menší město se mi zalíbilo a svým způsobem mi dodávalo pocit klidu. Malebné uličky, barevné domy, krásné kavárny, hudba se linula z ulic, byla tam spousta hezkých restaurací. Dokážu si představit mít ubytování i tam, protože lokace města Galway nabízí spoustu dalších možností na další výlety. 






Ed Sheeran vsuvka: Roh budovy Treasure Chest v Galway je místo, kde hrál za drobáky na ulici a celkově je s tímhle městem propojen. Ale průvodkyně nám řekla, že Ed Sheeran není Ir, takže jsem mnoho let žila v iluzi! Ale pokud jste skalní fanoušci mistra Sheerana, určitě vám to k návštěvě Galway přidá na atmosféře.

Klidni zde pro vibe Eda Sheerana


Teď nastal i správný okamžik zmínit instagramový profil šikovné a inspirativní Andrey @_travelwithandrea
Na její profil jsem přišla úplnou náhodou, a protože jsem si s myšlenkou letu do Irska pohrávala už od doby, kdy jsem se dozvěděla, že jsou letenky za dostupné ceny, poptala jsem se jí na pár věcí. Byla to právě Andrea, díky které jsem mohla během tak krátkého pobytu zažít aspoň kousek pravé irské atmosféry, protože jsem dala na její doporučení.



Pár lidí se mě ptalo, jak jsme se dostaly v podstatě na druhou stranu Irska. To se podařilo právě díky doporučení vyrazit na výlet přes viator.com.
Byla to moje první zkušenost a doporučuji všema deseti. Cestování na vlastní pěst je sice zábava, ale někdy nejsou možnosti, třeba pokud nemáte k dispozici auto, peníze, nebo jste někde opravdu jen „na otočku”. Zrovna Moherské útesy nejsou snadno dostupné a Viator nám to skvěle zprostředkoval.
Cena právě za tenhle byla necelých 80 Eur. Může se to zdát hodně, ale každý má jiný travel budget a Viator nabízí i výlety třeba za 40 Eur. Za mě byla cena poměrně přívětivá, protože jsem měla možnost vidět místa, kam bych se sama jinak během tohoto víkendu nedostala. Časový harmonogram fungoval výborně, celý výlet zabral asi 13 hodin, všechno bylo bez komplikací, dozvěděli jste se i spoustu věcí navíc a měli možnost zastávky na jídlo. Na e-mail vám přijde čas a místo, kde na vás bude čekat autobus.

Proto vřele doporučuju Andreu sledovat, vždy mi na všechno ochotně odpověděla, má zkušenosti, v Irsku dva roky žila. Koho lákají jiní destinace, byla třeba i na Tenerife, na Maledivách, v Dánsku, a skvělým způsobem propaguje solo cestování a sdílí i tipy, jak cestovat na vlastní pěst. 

7. října 2023 → NAROZENINY V DUBLINU!

V tenhle den jsme navštívily Phoenix Park na kolech a prošly další různá místa z mého wishlistu.
Pokud chcete vidět Dublin z výšky, ale nechce se vám rezervovat Guinness Store, můžete zkusit The Chimney Viewing Tower.
Den jsme zakončily, jak jinak než ve čtvrti Temple Bar, kde konečně po dvou dnech došlo na Guinness.
Když jsem kdysi dělala ty školní projekty a myslela si, že hospoda Temple Bar je ta nejvíc typicky irská, dala jsem si v té době cíl, že prvního Guinnesse ochutnám právě tam. A vzala jsem to tenkrát tak vážně, že když mi táta koupil k Vánocům jako dárek plechovku Guinnessa, musela jsem mu vysvětlit, že to stejně nemůžu ochutnat, protože mám předsevzetí.
 Takže ano, tenhle pint Guinnessa v rušném Temple Bar Pub na moje jednadvacáté narozeniny měl neuvěřitelnou symboliku a ve výsledku je to fakt dobrý pivo, mimochodem.  

S Nikol jsme pak ještě nabraly sílu a prošly jsme si noční Dublin a byly svědky toho, jak to vypadá, když se Irové sejdou 7. října v hospodě na fotbalovej zápas, kterej Irové vyhráli. Atmosféra fantastická!




SÁRA MÍNÍ, IRSKO MĚNÍ. 
ANEBO CO NEŠLO PODLE PLÁNU?

Neměly jsme leap card neboli dublinskou lítačku na MHD. Myslela jsem, že jako všude jinde ve městech, i tady bude automat na lístky na zastávce. Bylo nám řečeno, ať zkusíme sehnat kartu v trafice. Jenže pán v trafice nám radil, že to máme sehnat ještě někde jinde. V tom někde jinde ale zavírali za 15 minut, takže jsme irské dny strávily bez lítačky. Ale my jsme nakonec stejně chodily spíš pěšky. 

Phoenix Park
No, tak ten byl vysněný, převážně proto, že Kodaline jsou jakože:
„We slept outside in Phoenix Park 
We couldn't get enough
We promised that we'd never part 
On a tree, under the stars”
[Konec hudební vsuvky]

S Nikol jsme si půjčily kola a dojely jsme tam na kolech. Neviděly jsme proslulé jeleny, kteří se nechají prý klidně i pohladit a místo toho jsme narazily na běžecký závod, kvůli kterému byla spousta tras omezených, takže se ten park nedal ani pořádně projet. 
To byla jediná věc, která mě doopravdy zklamala. Irové pijí v barech a pak to očividně vyvažují sportem, tak já jim to teda prominu a budu se těšit na příště. 


Irské nedorozumění  
Když Nikol chtěla v restauraci zaplatit, tak to číšník kdovíjak pochopil tak, že chceme tu objednávku celou ještě jednou. Jak se to stane?
Podnik se jmenoval Sano Pizza. Opět tip od Travel with Andrea. Cenově dostupná a výborná pizza. Stačila nám jedna dohromady a parádně jsme se najedly, i když jsme ty pizzy měly málem dvě, já tenhle podnik doporučuju taky.

Ceny
Za tři dny nezískáte úplnou představu o tom, jestli je Irsko opravdu tak drahé pro život. Nedělaly jsme tam nákupy základních potravin a ani jsme tam nevařily. Na těch pár dnů bych se toho tolik neobávala. Spíš vstupy na vybraná místa a památky, můžou svou cenou překvapit nebo se vyplatí rezervace předem. 




Ubytování
To, že bydlení v Irsku drží první příčky v nedostupnosti celkově, vás asi nepřekvapí. Ani ubytování se nehledalo snadno tak, aby bylo v centru a zároveň bylo cenově dostupné. Měly jsme dvě možnosti. Mít Airbnb mimo centrum a trápit se dopravou na místech, kde jsme nikdy nebyly nebo zkusit nějaký hostel. Cenově by nás to nakonec vyšlo stejně, a tak naše volba byla hostel Gardiner House Dublin. My ubytování využíváme hlavně na přespávání a během dne tam nejsme, takže nemám asi důvod tohle místo nedoporučit, navíc je z centra dostupné pěšky. 
Upozorňuju ale, že oproti řetězci Meininger to pro měl byl mnohem větší diskomfort. Jedna spolubydlící fakt strašně chrápala a byl to takovej extrém, že si z toho nemůžu dělat ani srandu. Naštěstí ale odjela dřív než my. Navíc jsem měla pocit, že jsou tam tenké zdi, slyšíte všechny hlasy, příchody a odchody a ačkoliv recepce hotelu byla útulná, náš pokoj byl celý bílý a působil trochu nevlídně. 
Vydržet se to dalo, nebyl to nejhorší zážitek, ale špunty do uší jsou investice k nezaplacení. V ceně je snídaně, ale nečekejte žádný gastro zážitek. Možná bychom v centru nic lepšího a dostupnějšího ani nesehnaly, takže je potřeba si moc nevybírat.




Odlétala jsem tam s myšlenkou, že jsem o tom snila tak dlouho, že může nastat i situace, že mě Irsko může zklamat. To se ale nestalo.
Z celého Irska jsem si odvezla zážitek na celý život. Jsem fakt vděčná. Protože jsem byla malé dítě, kterému to kdysi dávno přišlo nereálné, a teď jsem si to přání splnila. 
Už jen pro tu Sáru, co psala v roce 2017 tenhle článek, jsem to musela udělat! 

(Tak vydrž ještě šest let! <3 )



Proto už bych na závěr chtěla říct jenom to, že má smysl si plnit tyhle dětské sny. Může se to zdát úsměvné, ale stojí to za to. 

Děkuju Nikol, že jela se mnou a celý tenhle nápad podpořila a mohla jsem s ní zažívat autentickou radost.

Jak říká Jennifer Aniston alias Jennifer Grogan ve filmu Marley a Já, i když v trochu jiném kontextu: „IRSKÉ TO ŠTĚSTÍ!!”

SLÁINTÉ!!! (CHEERSSSSSSS)



Děkuji za přečtení!! <3

Toto je tvé znamení booknout si ty letenky. 

(Everything you want is on the other side of fear)





0 komentářů:

Okomentovat