NEJHEZČÍ OČI NA SVĚTĚ - Primark, RadioFest a výlet za úsměvem?

  Předem se chci omluvit, že ne všechny fotky jsou tak kvalitní, ale snažila jsem se vybírat ty nejlepší a pokud možno nejlepší momentky.

Předposlední článek z prázdnin.. Další, který vyjde bude prostě o prázdninách celkově, ale ten vyjde až 7. protože mám ráda číslo 7 :---) (podle mě nejlepší důvod na vydáná článku:DDD). Měl vyjít hned 1. září, ale jelikož to nestíhám a nechci vydávát tři články za sebou, tak bude trošku opožděný, ale alespoň si ty prázniny trošku připomenu, zatím co si budu muset začít zvykat na vstávání a každodenní nadávání na to, jak strašně prokrastinuju... Btw. Je 3. a já už nadávám na všechno :DD

Ale stejně se na jednu věc těším, až začnu chodit na novej kroužek a budu si moct sundávat boty při dějáku... :-----)

Pokud si pamatujete, jak jsme se s Verčou nechtěně vloupaly do veslařského klubu apod. z tohodle článku → KLIKNI ZDE

mohu vám s radostí oznámit, že je zde den, kdy nastal čas, napsat druhý díl.... (to znělo tak vážně, až mám z toho husinu :-----) )

Tentokrát to bylo tak, že já byla u Verči a musím říct, že mě se tohle líbilo asi víc. Jako samozřejmě, že si vážím všeho, ale tady ty dny v Ústí nad Labem mi přišly ještě plnější, nabitější a plný smíchu, že to tak prostě je. Jakože ne, že bysme u nás brečely, ale v Ústí jsme došly k vážnému rozhodnutí, takže čtěte dál, to rozhodnutí je opravdu životní... :----) Strašně mě těší myšlenka, že jsem z těch 65 dní prázdnin, nebo kolik to je, Verču viděla dní 11 ♥ když počítám i SRAZ ADAMA MACHA :) Zároveň mě ale děsí to, že teď to na několik měsíců podnikat nemůžeme.. Co několik, STRAŠNE MOC :D Na druhou stranu si tak každého setkání vážíme víc.

Za těhlech pět dní jsem si koupila osudný klobouk, podívala jsem se na Větruši, platonicky jsem se zamilovala do týpka, kterej ani nevím, jak se jmenuje :D, Verče se splnil sen s Jardou Uhlířem, udělaly jsme si tůru přes pole a nakonec jsme ani nevěděly, co to děláme se svým životem... :D...

25. srpna - ČTVRTEK - Primark, Německo

 Jsem vstávala ve 4:30, sakra ve ČTYŘI TŘICET, V PŮL PÁTÝ, ČTYŘI A PŮL HODINY PO PŮLNOCI, vždyť to je úplně divný, hrozný, příšerný a otřesný a ještě tisíckrát víc pro někoho, komu vstávat v deset přijde ještě celkem brzo... :D

I přesto jsem to dokázala (PROSÍM GRATULUJTE MI, JSEM NA SEBE OPRAVDU PYŠNÁ :---) )

a vstala docela i s energií. Ale vstávat v létě za tmy, to je fakticky divný :DD A i když se to nezdá, je  na tom i jedna věc pozitivní, o dost víc si vážím vyhřáté postele :---) Kecám, zažila jsem východ slunce, což se lidem, jako mně nikdy nemůže podařit... :DD 

Když jsem dorazila do Ústí, musím říct, že cesta rychle utekla, byla jsem ze všeho strašně nadšená, byl to takovej minisen se tam podívat od chvíle, co jsem Verču poznala.  

Jako, proč ze sebe děláš takovýho idiota?

Pak jsme prostě jely do Primarku do Německa do Drážďan. Já Německo ještě takhle nepoznala, ale protože jsme byly jenom na nákupech, tak nemůžu mít žádný extra dojmy. Ale přijde mi, že němci maj snad úplně všechno, včetně obřího umělýho kuřete na střeše auta #SáraTurista. Jakože nevím, co bych měla o Primarku psát, asi každej ví, co tam mají. Mně osobně se to hodně líbilo. Ve třetím patře jsme s Verčou nutně chtěly tričko, jako má Beef, ale z něho muselo sejít, protože i velikost S vypadala, jako pro obry. Nakonec jsem objevila klobouk, jako má Sebastian, ale protože stál 7 Eur, přišlo mi to zbytečný, tak jsem ho tam nechala.
 

Můj face v tu chvíli a skrytá reklama chystám druhý díl) :---)

* Poblázněná dívka utekla s pláčem z německého Pirmarku, protože si nechtěla za 7 Eur koupit klobouk, který nosí její oblíbený zpěvák! Po psychickém sesypání ho šla dívka alespoň očumovat*

:-------------------)  :DDD Bože, co jsem to zase napsala... ? :D  

Jenže pak jsme nějak šly znova k tomu klobouku, ho očumovat, že jo.. :D  A najednou vidím, že stojí Eura 3.. Což byla okamžitě taková ta nálada ,,TO OKAMŽITĚ MUSÍM MÍT" ,,NO TO JE OSUD" a takový ty věci, co říkají nenormální fanatici na nákupech. Takže mám prostě klobouk, kterej stejně nebudu nosit, ale je jen tak pro srandu... :D A každej ho potřebuje. :--)

Proč jsem tak divná? :----)

→→→→ MOMENTKY Z DRÁŽĎAN ←←←←

Netuším, co to symbolizuje, ale je to momentka se vším všudy :DDD

Verča uvažuje nad tím, s kým to vlastně kamarádí...

Když ztroskotáme na pustým ostrově, sním ti vlasy.

Strašně se mi líbí ten materiál, co říkáš? :--)

No nic, odcházím, je to trapný, a ještě ke všemu rozmazaný...

26. srpna - PÁTEK - Ústí nad Labem

 Ani nevím, co bych přesně měla psát, ale prostě jsem šla poznat krásy, nekrásy Ústí nad Labem, je to prostě hezký město. Hlavně jsem si pak vzpomněla, jak mi Verča tenkrát o Ústí vyprávěla a nejdnou jsem na něj z Větruše měla výhled jako na dlani. (Wtf, existuje výhled na dlani? o.O :DD) Minimálně se mi ten výhled prostě líbil a hotovo.. Taky jsme byli v zrcadlovým bludišti, co vlastně vůběc nebylo bludiště, protože to prakticky vedlo jedním směrem :DDD Wau.

Byl to spíš takovej odpočinkovej den, protože jinak byly všechny celkem náročný. Jo a taky jsem si v CandyStore zamilovala Nerdsky, a teď jsem si je chtěla jít dát, jenže jsem si všimla, že mi promokly, po skvělém výletu v Praz...  (PROSÍM GRATULUJTE MI, JSEM NA SEBE OPRAVDU PYŠNÁ :---) )  
Jo a taky jsem si ochutnala Nerds, a asi jsem se zamilovala.. :DD ♥
 

Jo a taky jsme hrozně blbly na Snapchatu, ale jelikož je to neskutečně divný a trapný, tak vám sem nemůžu snad ani nic dát :DDD Kecám, nejvíc tam hrabalo mně.. :--)

Jo a Ústí je město fontán, je jich tam tak milion... :D

27. srpna - SOBOTA - Fontána, RadioFest

Přesně v tento den se Verče splnil sen, já se zamilovala, upadly mi nohy a ,,oddělala" jsem si hlasivky ,potvrdila si, že prostě živá hudba je to NEJLEPŠÍ! A taky došlo k tomu vážnému rozhodnutí. Že nejlepší oči na světě MÁ, MĚL A MÍT BUDE.. 

Jarda Uhlíř! :------------) Ne ok. Petr. A i když jsem na snapchatu u Verči tvrdila, že si vezmu Sebastiana, tak určitě nevezmu :---)

Na RadioFestu vystupovalo 6 interpretů.

Začala Helena Vondráčková, což mě teda opravdu moc baví, doufala jsem, že dorazí a chci jí na svoje narozeniny :----) 

                                    ↑↑       Vypadám tam šťastně, že jo? :)                                                                                         

 

Ne ok. Ta nás moc nezajímala, tak jsme si sedly do stínu a koukaly. Pak byl Xindl X, a ten mě bavil o dost víc.Maj nejlepší tanečky... :DD Teda, až na to, že nějakej hroznej chlap před náma se ptal svojí dcery jak se ,,TO" jmenuje a pak to okamžitě postoval s tím, že je na XYNDLU X.... Bože.. 

Pak jsme se nějak dostaly k víc doprostřed a nakonec na Jardu Uhlíře do první řady doprostřed... :---) To chce přece každý, stejně jako pramen zdraví s Posázaví... Ale Verča si dělala srandu a začala mrkat strašně přehanně, protože nám z toho už trošku hrabalo..

A hádejte co? JARDA UHLÍŘ NA NÍ MRKL ZPÁTKY! :-------) To je přece dokonalé! Bohužel to Verča neviděla a asi si ani neuvědomila, že mrkala fakt hodně moc, kdy to viděl i on :DDDDDDD

A pan Miroslav Solař zajisté zachytil nejlepší momentku našeho života, když jsem popisovala krásy kameramana a mrknutí Jardy Uhlíře...

Každopádně se jí splnil její velký sen a když si na to vzpomenu směju se ještě teď :D Pak byla Slza, což je pro mě sice koncert několikátý, ale přesto vždycky neskutečnej. Prostě chápete ne, nástup, Etikety, oči, klasickej skok, kterej nikdy nedokážu vyfotit.... Asi k tomu nic moc říkat nepotřebuju a ani nechci, ale prostě první řada uprostřed je podle mě stejně nejlepší... :D

Lukáš se pravděpodobně odmítá účastnín odborné zkoumání mravenců... :----)

Pak byli myslím Mirai a hodně překvapili. Jsou to sympaťáci a navíc mají pro nás s Verčou symbolickou písničku Dítě robotí :DD Hodně se mi líbili, ale ne víc, než ten kameraman, co tam celou dobu točil :----) Koukala jsem na něj prakticky celou dobu, co měl vystoupení Jarda Uhlíř, při Slze jsem na něj trošku zapomněla. Ups :---) Takže toho kameramana si taky vezmu.

Při Chinaski už tam byli lidi v náladě, ale rozhodně nebyli nebezpečný, spíš to byli přerostlý já a Verča na KatarzeTour.. :DD Jako všichni tam, měli obrovskej ,,fame" a chtěli přídavek fakt u každýho. A i když třeba Jeleni nejsou mojí nejoblíbenější skupinou, stejně je vždycky takový příjemný, když písničku, kterou znám z rádií hraje na živo :) Byl to celkem náročnej den, jak na hlas tak nohy, ale s tím se dalo celkem počítat. Rozhodně jsem si to užila na plno, potvrdila si, kdo má NEJHEZČÍ OČI NA SVĚTĚ + si našla manžela :-------)

Tady už jsme v první řadě nebyli, ale ne, že by nám to vadilo, víc fotek z jednotlivých koncertů tady nebude :D

28. srpna - NEDĚLE - Liblice, Celibátov

O tomhle DOKONALÉM DNI, jsem psala samostatný článek, protože to prostě přímo křičelo VYDEJ O MNĚ ČLÁNEK! :D Takže odkaz je tady → KLIKNI ZDE A PŘIPOMEŇ SI, ŽE POLE JE SUPER!

Tenhle článek se stal mým DRUHÝM nejčtenějším na tomhle blogu a to za necelé tři dny! Nerozumím tomu, ale strašně moc vám děkuju!!

Dál k tomu nic psát nebudu, pokud si chcete celý článek, včetně výletu po poli až do slizkýho jezera přečíst, proste klikněte na odkaz :D

29. srpna - PONDĚLÍ - Lom vs úsměv!?

Tak tohle byl z celýho pobytu ten nejzvláštnější, nejdivnější a nejspontánnější výlet! Zároveň ale taky ZVLÁŠTNÍ, HUSTEJ, DIVNEJ a mám pocit, že se mi to fakt jenom zdálo.

Ne, ono se to fakt stalo.. Wau :---)

Nejdřív jsme měly jet do Velký Ameriky, z toho nakonec sešlo, protože jsme byly ze všeho neskutečně uchozený, unavený a cesta byla složitější, tak z toho sešlo. Šly jsme tedy spát s pocitem, že to nějak vymyslíme až na místě, v Praze. Začalo to docela příšerně, nejdřív jsme se rozhodly, že půjdeme do Kazína, protože se tam točí a tak nás to zajímalo. Jenže nám to přišlo divný. A tak nás z nějakýho neskutečně divnýho důvodu, ani nevíme jak, napadlo něco úplně ujetýho, praštěnýho a vlastně děsně božího.......

Možná si někdo sečte pět a pět a dojde mu, co jsme udělaly, pokud ale ne, prostě jsme se rozhodly jednomu nejmenovanému člověku, donést jeden nejmenovaný energydrink.... vlastně pro jistotu celý balení.. Nebudu popisovat žádný podrobnosti, ano nejsme normální. Ale risk je zisk, a tak jsme to riskly a rozhodly se, že tam prostě budeme čekat, dokud se nejmenovaný člověk nevrátí domů. Nebylo to zas tak příšerně dlouho, společně nám to vždycky uteče. Opravdu jsme se bály, jak bude reagovat, co řekne a jestli se nanaštve. Přece jen je to i proti mým zásadám.. Ale bylo to neskutečné překvapení. Nejmenovaný člověk s nejhezčím úsměvem na světě (ups:--) ), se pozastavil a začal se smát a usmívat, nebo něco mezi tím. V tu chvíli, jelikož jsem byla uzel nervů mi spadl kámen ze srdce až někam ke kotníkům...

Zas to sedí, si z toho udělám emoji.. :DD ♥

Prostě, byla to neskutečná úleva, že po tak příšerným ránu, kdy jsme byly děsně protivný obě dvě na celej svět a po Praze, která nám přišla poprvé v životě opdorná, chodily a nevěděly kam, že náš ,,obrovský zásadový přestupek"  se stal jedním z nejlepší výletů, jaký jsme kdy podnikly. A jak ta odporná Praha najednou začala být nádherná, že... :---) 

Přes všechny záchvaty zoufalství, přes všechny slabý chvíle, kdy jsme si fakt připadaly fakt úchylně, jsme tam prostě počkaly...

Taky bych mohal říct, že cestou zpátky nás asi Pán Bůh potrestal za to, že jsme porušily vlastní zásady a tak jsme neskutečně promokly. Doslova až na kost. Promokl mi batoh a všechno v něm, o botech ani nemluvím. A co Nerdsky, že :----)

Přesto nám to bylo tak nějak ukradený, protože kdybyste nás dvě v tu chvíli viděly, jak jdeme v dešti s úsměvem na tváři, asi byste si mysleli, že jsme něco požily, přitom jsme vlastně jenom zažily výlet za úsměvem...

Mám pocit, že jsem to napsala strašně zmateně, ale já prostě píšu, tak jak to cítím, tím pádem to má vysvětlení... :D

Ale s klidem můžu říct, že úsměv člověka, kterého máme rádi a rozpršená náplavka, přes všechny slabý chvilky a zoufalý minuty stály za to! 

A ano, stále si myslí,,že to co jsme udělaly, není úplně správný, a přišlo mi to celou tu dobu, co jsme tam byli a asi tak 80x se rozhodly, že to není normální a že půjdeme pryč.. Možná to taky bylo tím, že už zná naše jména, nebo, že ušetřil :----------)

Pak přišlo těžké loučení s Verčou a jestli chci něco říct na závěr tak to, že ona je ta, co pro mě má pochopení, která se mnou všechny tyhle hovadiny páchá a která mě nenechá ve štychu i přesto, že bydlí přes 200 kilometrů daleko. Jenom s ní můžu zažít všechno tohle... Jednou se smíchem budeme vzpomínat na naše neskutečně divný vejlety a popíjet u toho ten nejmenovaný a pro nás jistojistě symbolický drink... A víte proč?

Protože jsme divný, ale nestydíme se za to :----)

Ok, stydíme, ale stejně s tím už nic nenaděláme.. :----)

Taky bych měla poděkovat rodičům Verči, protože jsou vtipní a nemám jedinou věc, co bych vytkla, jo vlastně ten papoušek děsně řve, ale to uričtě proto, že si přál, aby na něj taky zamrkal Jarda Uhlíř... :---)

A taky mým rodičům, že mě tam pustili..

A že díky nim jsem na tomto světě.. :-----------)  Dělám si srandu, děti nosí čáp :))))

Jo a sice se nerada vnucuju, ale SDÍLENÍM MĚ NEJVÍC PODPOŘÍTE!

Akorát, teda zrovna tady byste sdíleli akorát tak mojí virtuální divnost! :---) ♥

CO TO JE.. :DDD ♥♥

 

AHA? :----)

 *Je to tam asi tak na mikrosekundu, takže je to děsně rozmazaný*

SNAPCHAT A INSTAGRAM @saraviskova

Verča:

Je slavná a moc jí to vadí → A stalkuje Slzu na kanále Verča V. (a určitě jste to nikdo netušil)

Její snapchat, kterej je beze mě nudnej :----) → @veronika033

Její Instagram, kde nemá kamarády :----) → @sebastian_officialni :-----)

Mějte se hezky a jestli jste to dočetli až sem.. Dejte si RedBull... :---)