Velká Amerika - Velký bláto - Velký přátelství

A malé prázdniny. ↑ :D

Dobře.

Víte, ten, kdo četl alespoň jeden můj článek musí moc dobře vědět, že já na každým výletě musím něco pokazit.

Podle mě už to ke mně prostě patří, takže pokaždý, když se někám chystám, tak se chystám s pocitem, že se buď ztrapním, nebo zažiju něco aspoň trošku neobvyklýho.

Amerika nebyla nějakej extrém, každopádně...

V mým životě jsou prostě lidi, díky kterým se denně můžu smát. Ve škole je to třeba Zuzka. Mimo školu je to Verča a Kačka. Hlavně tihle tři lidi jsou prostě důvod se smát, když někdo neumí číst rusky (viď Zuzanko :---)) a někdo si dělá skluzavku z bláta (viď Verunko :---)) a někdo se schovává za sloupy (viď Kačenko :----))

Dřív než se dostanu k samotný Americe...

Tyhle prázdniny jsem se chystala využít s Verčou, protože do konce roku už se mockrát neuvidíme...

Tak jsem se rozhodla, že k ní na tři dny pojedu a poslední den zakončíme Velkou Amerikou.

Jenže před tím mě chytl docela velkej kašel a už jsem si myslela, že tam nepojedu. Takže Verča musela oznámit ,,nějakýmu mýmu dárku" že nepřijedu.

Víš Verčo, v hlasovkách se prostě občas prozradí i to, co nemá.

V tu chvíli mi to došlo. Buď přijede Shawn Mendes a koupí mi Starbucks, nebo Kačka Aksamitová.

Prostě mi to bylo hned takový jasný... :D

V den, kdy jsem do Ústí přijela (25.10) jsem pořád veděla, že uvidím i Kačku.

No.. nejen proto, že ráno, po zobrazení všech snapů ten Kačky vypadal jako cesta do Ústí... :D

Ale taky protože ,,jela za kamarádkou" ale Kačka nemá kamarády :-------)

Ne dobře.

Prostě jsem měla takový ten svůj pocit... :D (,,takovej ten můj pocit" s tím vás seznámím v dalším dílu Polemizování... :D)

Hned když jsme se s Verčou sešly..

Mimochodem jeden z nejhezčích momentů je, když po dvou měsících opět stojím v Ústí nad Labem s kufrem na nástupišti a po měsící a kousek, co jsme se s Verčou neviděly jí vídím, jak za mnou běží.

To je prostě strašně krásnej pocit ♥

Pak si Verča s někým SMSkovala. *Další podezřelý krok* a taky divně mluvila *Další* říkala něco ,,Pojď pojď v HM jsem viděla takovej klobouk, co má Sebastian" a když jsme v tom HM byly, tak pro změnu říkala, že tam viděla tričko, co má Shawn. Jo jistě Verčo. Tak si vyber buď klobouk, nebo tričko. *Další podezřelý krok*

No a úplně to nejpodezřelejší bylo, když mi Kačka dva dny před tím vyprávěla, jak je jí líto, že nemůže přijet, že jsou ROZBITÝ KOLEJE.

Prosimtě Aksamitová... :----) :D

 Rozbitý koleje. 

Wow.

:D

No a taky se Verča v ten den divně rozhlížela.

Prostě chápejte, neumíte bejt nenápadný :----)

No ale prostě pak jsme šly a Kačka byla schovaná za sloupem, pak se rozběhla nasadila na klobouk hlavu.

Ne počkat

What

:DDDDDDDDDD

KLOBOUK NA HLAVU.

 A prostě řekla ,,UŤO MOJE"♥

My máme celkově takovej divnej jazyk. Sebač. Uťo. Wow Sáro Wow #NaLadu asi tak dalších tisíc věcí, kterejm stejně nikdo okolo nás nerozumí... :D

Jako nevím moc jak se reaguje, ale celou tu chvíli, co jsme šly, jsem si uvědomila, že přesně tyhle momenty jsou nejkrásnější.

Stejně krásný jako dát si gyros :-----)

Na kterej jsme teda šly a já jsem měla pro Verču schovanej dárek.

Už strašně dlouho chtěla album od AtmoMusic SEN. Tak jsem jí ho koupila.

Já si díky těmhle lidem prostě uvědomuju, že mě baví dělat radost ostatním a tím pádem i sama sobě.

Když vím, že něco fakt ten druhej chce a já chci aby to měl, tak je mi ve výsledku jedno kolik to stojí. Tak jako ne, že bych měla miliony, ale chápem se, že? V ten moment, kdy má člověk radost z něčeho, co jsem mu dala já, má pro mě daleko větší hodnotu, než když bych si ty peníze měla škudlit.

Chtěla jsem to CD jako moment překvapení schovat Verče do toaletky, jenže to jsem nemohla vydržet.

Tak když šla na záchod, jsem strašně rychle vyskočila ze židle a nacpala to CD do rukávu.

Vypadala jsem podle mě fakt šíleně, protože nějaká babička na mě třeštila oči, že jsem asi vrah, zloděj, únosce a všechno dohromady. Mně to bylo upřímně jedno :DD

,,CDčkem se nedá vraždit.

Jedině pro to CD se dá vraždit."

Sára 2016

Normálních fotky jsou nuda. Vypadám jak debil. :)

Verča si odmítala tu bundu oblíct. Že se bojí.
Tak jsme jí celou dobu vykládaly, že bude nemocná, že jí je určitě zima a ať se oblíkne.
Pak to CD vyndala a první reakce byla ,,Miminko moje"
:DDD
Měla radost a v tu chvíli jsem řekla, že jednou bude i moje.
A ono bylo ve stejnej den.
Kačka mi ho totiž koupila k narozeninám ♥
Že prej mi nic pořádnýho nedala (lže.., o tom se taky rozepíšu v Polemizování.. :D)
Takže pak jsme měly s Verčou miminka obě dvě... ♥
Jo a já měla ještě jedno mimi. Kačka mě tím kloboukem, co měla, tak úchvátila, že jsem si ho musela koupit taky, a fakt mě ten klobouk baví...♥
Prostě ten klobouk v tom Ústí byl a já ho prostě potřebovala a absolutně jsem si ho zamilovala.

No, a takhle dopadlo prostě naše další ujetý shledání. Jsem s nima prostě sama sebou, je mi fuk že vypadám jal blbec když strkám Verče do rukávu CD, je mi jedno, že se řehním jak idiot na celý náměstí a zkrátka s nima je to nejlepší odreagování.. A já jsem moc ráda, že je mám ♥

,,JÉ"

Což mi připomíná, že vám sem napíšu dialog, po tom, co Kačka odjela a my si u Verči rozbalily ty CD.
,,Ježišimarja"
,,To je dokonalý"
,,Omg to je moje dítě"
,,Bojím se to rozbalit, nejradši bych si vzala takový ty rukavice jak se tím šahá na korunovační klenoty"

Úchyláci, no. Ale prostě, to CD je fakt důkazem, že v jednoduchosti je dokonalost...

No a teď se konečně přesuneme k další části.

V pátek jsme chtěly fotit na blog, jenže bylo takový divný počasí, kdy člověk byť fakt chce něco dělat a cítí návaly zoufalství..

Nakonec stejně dopadne takhle:

No a teď už fakt ta Amerika

Zezačátku to byla moje noční můra.

Byla to sobota a autobusy jezdily jednou za tři hodiny. No ale já taky musela z Ameriky domů a pokud možno ne moc pozdě, takže jediná varianta z těch tří autobusů byla 7:50. Jenže Verča nebydlí v Praze + autobus jel ze Zličína.

A vlaky z Ústí taky nejsou nejlepší.

No prostě. Musely jsme s Verčou vstávat ve 4:00.

Ve ČTYŘI RÁNO.

Panebože.

To by podle mě mělo bejt nelegální a zvlášť pro mě.. :D

Jako, podle mě ve čtyři ráno člověk nemá ani pořádně nastavený svoje životní funkce, takže dělá všechno na půl a tak jako v mikrospánku + vypadá strašně.

Ve 4:40 jsme nasedly do vlaku a tam ze sebe udělaly lidskou bytost.

Možná.

No ale stejně to je nekřesťanská hodina a celej den byl takovej divně zpřeházenej. 

V metru cestou na Zličín jsem podle mě i celkem spala. (Pls Sáro, to chtěj všichni vědět)

Sice bylo hezký vidět Prahu za tmy, jenže jsem to podle mě neměla šanci to moc vnímat :D

Člověk prostě jde, je mu zima a myslí na vyhřátou postel a ještě alespoň dvě hodiny vydatného spánku.

To jsem prostě já.

A cestou jsme potkaly obchod ,,vše za 15,-" který se pro nás stává osudným... :----)  

PRO VERČU.

Autobusem ze Zličína až do lomu mi bylo hodně špatně. Musela jsem si i dávat pauzy. Ale znažila jsem se tím moc nelámat hlavu. 

A musím něco říct.

STÁLO TO ZA TO.

Cesta byla sice celkem náročná, ale když pak člověk vidí, co umí příroda vytvořit za nádhery a jak se uprostřed vesnice jménem Mořina (hele byl to prostě zadek, nikde nic a autobusová zastávka byla kus nějaký cihly). Až se člověk diví,jak uprostřed ničeho může být něco takovýho.

Jenže to bláto? 

Ale na jednu stranu.. Bylo to jak v nějakým filmu, když jsem se s kloboukem v ruce, foťákem na krku a batohem na zádech doplazila po kluzký jílovitý cestě a slizkým kopci a hned jak jsem se narovnala tak tam ta Amerika prostě byla, jak kdyby se nechumelilo.

I když ono se vlastně nechumelilo.

Bylo to krásný, fakt absolutně nechápu, jak člověk může vyšplhat po někým krpálu z vesnice, ve který snad ani ten pes neštěkal, aby pak došel sem.

(Cestou jsem se smekla a pořádně se zašpinila, a Verča se mi smála, ale neměla :))) )

 Nafotila jsem si tam CD, pokochala se a šly jsme dál. Koukly jsme se snad na každý ,,zákoutí" kde to bylo aspoň trošku přístupný. A upřímně. I když tam byl plot tak tam stejně každej chodil, tak proč bychom si měly nechat ujít tu nádheru.

Ale to bláto bylo prostě fakt boj.

Když jsme se dostatečně nabažily (i když tam se nejde nabažit nikdy), cestu na autobus jsme vzdaly. ,,Nabažovaly" (nový slovo) a BAHNILY jsme se tak dlouho, že autobus bysme stejně nestihly. 

Tak jsme se rozhodly, že pojedem vlakem z Karlštejna, kterej byl asi 5 km.

Cestou mi to ani nepřišlo tak dlouhý a celkem mi bylo i líto, že jsme se pak z tý přírody vrátily zpátky.

Cestou jsme se ještě podívaly do Malý Ameriky a Mexika, ale Velká Amerika byla ze všech nejkrásnější...

Hele. Strom.

,,Verčo měla jsem tě ráda, měj se hezky, ale budu mít fotku na Instagram"

LOM MEXIKO

LOM MALÁ AMERIKA

Hlavně jsem si pořádně užila podzimní počasí, něco nafotila a celkově se perfektně odreagovala od sociálních sítí a jiných věcí.

Cestou jsme si pouštěly písničky a prostě šly.

Strašně krásný prostředí od začátku lomu až k vlaku.

No i když..

Opět jsme si jako v Liblicích ( TADY♥ ) šly přes pole. Byla tam cesta, opět v nádherným prostředí. No zkrátka přírodní rezervace.. Takže nikde dům a tak.

Ale pořád bláto.

Velký bláto. (Za chvíli se přesvědčíte sami)

No a po tý cestě jsme šly a bylo tam pole a Verča ironicky ,,Jé hele pole, tak si to uděláme kratší" a já ,,No jistě" jenže Verča se koukla do navigace a řekla ,,Ty, ono to je fakt kratší" a tak jsme šly zase přes pole.. :D

Bylo sice mokrý, ale alespoň jsme si očistily boty teda... :DD

Ježiš já se směju ještě teď :DDD

Verča šla a začala si prozpěvovat ,,Já už mám čisté botkyy"

No.

A spadla.

Smekla se.

Zadkem.

Hodně moc.

Takto:

No, jo jenže já se Verče tak strašně smála.. A ona... odmítala jít dokud jí to neočistím, jenže ono se to mazlavý bláto rozetřelo ještě víc, takže vypadala, jak kdyby něco špatnýho snědla :DDD

A ve všem tom zoufalství se nakonec rozhodla, že si sedne do pokrýho pole, tak si tam teda sedla.

A moc si nepomohla.

Tak se rozhodla, že v tom osudném obchodu ,,vše za 15" který jsme potkaly v Praze, si koupí kalhoty :DDD

Zavázala si bundu, aby její nehoda nebyla vidět a šly jsme dál.

Nevím co bych měla psát o procházce, nejsem nějakej člověk co by nějak filosofoval o tom, jak ptáčci zpívali, voda v lomu byla jasně modrá, příroda dodávala krásnou energii a celý svět byl nádherný...

:DD

Bylo to prostě krásný, dokonalej odpočinek (v rámci mezí), pěkný dodělání bot, který toho už dost zažily (a 2x šly přes pole) (to jim moc závidím) :-----). Podzim všude okolo. Zkrátka příroda je mocná.

Takhle dopadne každý, když nevidí v mokrým listu fotogeničnost. A proto na mě musí čekat.

Nevím, jak líp bych vám to měla popisovat. Prostě to bylo ÚŽASNÝ.

No a když jsme už měly podzimu dost, Verča si koupila vafli.

A tímto bych vám něco chtěla říct.

Kupte si vafli.

Vypadaly jsme jako abosoluní PRASATA. Zaschlá vrstva hnusu na botách dokonce se to bahno dostalo i do ponožek a na stehna. 

Ale celkově to fakt stálo za to, a určitě doporučuju se tam někdy podívat! Na vlastní oči♥ 

A na vlastní boty a na vlastní život ok?

Ale vemte si sebou RedBulla.

A tímto bych vám něco chtěla říct.

Kupte si RedBulla. Ale teď to má důvod, budete ho potřebovat :D Mně to celkem nakoplo + nějakej děda, kterýho jsme potkaly říkal ,,Jooo že já si nekoupil RedBulla" (to ale není důvod proč si to kupovat vlastně :DD.. teda.. pokud ovšem nemáte rádi dědy)

a cestou zpátky jsme ho potkaly zas a říkal ,,Achjo mohl jsem lítat" :DDD

Proč potkáváme pořád nějaký divný dědy? :(

No a teď to hlavní?

Myslíte si, že Verča si koupila kalhoty za 15,-?

Nekoupila :D

Jelikož za těch pár hodin, co jsme byly pryč ten obchod tu ceduli sundal a dal tam novou kolekci.

Pěkné, že :))))

Tady fotka Karlštejna, kde jsem ráda, že se mi povedlo zachytit to padající listí ♥ :D

Jinak v příštím díle Polemizování taky ukážu fotky, který Kačka nafotila v leťáku, bylo jich celkem dost, tak jí z toho udělám samostatnou část, ať má radost... :---)

+ reklamu na Sebače

A na závěr:

Jsem hrozně moc ráda, že jsem opět mohla vidět Kačku, dát si gyros (:-----)), zničit si boty, zažít další krásnej zážitek. No a jak už je tradicí zase skončit ve fastfoodu...

*nic neberu*

KOUKNĚTE NA TY BOTY :DD

Jo a taky jsme opět navštívili naší zločineckou budku :D

Ale tentokrát jsme se zeptaly, takže už to nebylo ono.. :( )

Videa tady nemám, protože nevím, jestli jdou vůbec přehrávat..

♥

Děkuju všem za přečtení! Moc si toho vážím, a pokud by jste pro mě ještě chtěli hlasovat v blogerce roku odkaz zde →http://www.blogerkaroku.cz/nominovane-blogy-2016/sarah-only-sarah

Miluju vás!

A taky děkuju Kačce a Verče.

♥

Snapchat a Instagram →
@saraviskoa