Ahooooj!
Je tady ještě někdo, kdo si pamatuje článek z minulého roku, kde jsem popisovala, jak u nás byla Verča pět dní a každý den jsme měly něco v plánu?
I letos to není vyjímka.
Výlety vždycky skončily nějak zvláštně. Jeden nám dokonce nevyšel, ale nám to nevadilo.
Výlety s Verčou započaly v neděli 9. července a skončily v sobotu 15. července.
Všechny je sepíšu postupně, a doufám, že se občas pobavíte.
A snad se vám budou líbit fotky, které celý článek doprovází!
PROKOPSKÉ ÚDOLÍ
Jelikož Praha je Verčinou přestupní stanicí k nám vydala jsem se jí naproti a společně jsem se rozhodly podívat se na Prokopské údolí. V Praze a okolí je pořád co poznávat a v ten den jsme měly na seznamu právě tuhle přírodní rezervaci a já přírodu MILUJU.
Den byl zezačátku slunný, příjemný a pohodový. S Verčou jsme se sešly už v půl deváté a vydaly se na cestu. Ta netrvala dlouho a podél cesty jsme se vydaly k Prokopskému jezírku. To je velice nenápadně schováné, takže jsme zabočily z cesty a najednou se nám ukázalo v celé kráse.
AtmoMusic tam natáčeli jeden ze svých klipů, ale ani podle fotek to zdaleka nevypadá tak, jako v realitě. Je to neuvěřitelně kouzelný. Pobyly jsme tam společně docela dlouho a zjistily jsme, že celá přírodní rezervace má 13 ,,zastávek" a jelikož jsme měly celý den před sebou, rozhodly jsme se, že zkusíme stihnout úplně všechny.
A tak jsme šly příjemným prostředím, ale většina z těch zastávek vlastně ani nebyla vidět, nebo to byly zastávky typu ,,Kámen Karla" kde vlastně leží šutr. Tak nějak.
Taky jsme cestou viděly jeskyně, ale jinak nás vesměs obklopovaly nádherný skály a pořád bylo co fotit!
Verča se chtěla v ten den podívat na jednu vyhlídku, a tak začala cesta na ní. Až do doby, než jsme se rozhodly, že tam půjdeme byl ten výlet pohoda.
Pak se ale postupně začalo všechno tak nějak kazit takovým naším stylem.
Těch třináct zastávek jsme pravděpodobně neviděly, ale stejně byly všechny typu Kámen Karla, takže je to úplně jedno.
Nejdřív jsme viděly dům, byl jak z obrázku a přesně tam bych chtěla bydlet. Jen jsem si ho nevyfotila, protože mi to přišlo hloupý, ale prostě miluju přírodu, takže snad si to dokážete představit.
Divila jsem se, že cesta, kterou jsme šly, byla v navigaci, jenže to jsem nevěděla, jak se to bude vyvíjet dál.
Pořád nás obklopovala kouzelná příroda. Motýli, stromy, květiny, skály. Taky jsme šly chvilku polní cestou a bylo fakt strašný horko, takže když jsme došly k cíli, prostě jsem si lehla na jednorázovou pláštěnku. Verča se mi smála, že je mi k ničemu. Já pronesla, že by mohlo začít pršet, protože mi horkem bylo fakt zle.
A tak začlo do pěti minut poprchávat.
Zezačátku nás to osvěžilo. Pořád se to tak nějak střídalo, ale obloha nevypadala moc slibně.
Po chvíli jsme zjistily, že už to nemá smysl, schovaly se pod nepotřebnou jednorázovou pláštěnku a vychutnávaly si ten skvělej výhled.
Uznaly jsme, že by bylo fajn vyrazit domů.
Uznaly jsme, že by bylo fajn vyrazit domů.
A pak to začalo.
Pár kilometrů cesty.
V dešti.
Pak začaly hromy.
Blesky.
Šly jsme cestama, který nebyly cesty, ale i tak byly v navigaci. Uchvátily nás další skály a pak jsme se rozhodly sestoupit takovým ,,menším" srázem dolů v lese. A pořád byly blesky.
Nakonec jsme to sešly, šly a šly a pořád pršelo. Natoupily jsme na MHD, pak na vlak, jely domů a smrděly nám nohy.
Takhle proběhl první den našeho výletování. Takhle probíhá naše přátelství. Takhle probíhají moje výlety za jezírkem za Prahou.
HRANICE NA MORAVĚ
Druhý den jsme se vydaly za Barčou do Hranice na Moravě.
Je tu Verča, která vlastně tvrdila, že vlak jede v 7:35, a tak jsme ještě v 7:20 byly v klidu na mobilu. Jenže já jsem si pak uvědomila, že typ vlaku, kterým jsme jely na přestupní stanici jezdí v 7:25.
A pak jsem tu já. Já mám nádraží za rohem. A tak jsme stihly vlak a odstartoval náš druhý den..
Hranice na Moravě je známá celkově jako oblast Haná a je nedaleko Olomouce. V Olomouci jsou tvarůžky a v Hranici Hanácká Kyselka, ale taky Hranický kras.
A teď pozor.
Jednou jsme v testu v zeměpisu dostali otázku, která propast v Česku je nejhlubší. A protože já mám kamarády všude, vím, že Macocha to není. Protože je to ta Hranická.
A pozor, je dokonce nejhlubší propastí světa. Konkrétně to teta Wiki uvádí jako nejhlubší zatopenou sladkovodní jeskyni světa.
Taky se mi tomu nechtělo věřit, ale je to tak.
Je to nenápadný místo, ale mně se tam moc líbilo a hlavně jsem se v ten den cítila mezi svýma.
Prázdniny jsou od toho, aby se prožily s lidmi, se kterými chcete a které máte rádi, a kde jinde s těmi lidmi být, než u nejhlubší propasti světa? Jo a vlastně Barča se tam zamilovala.
Potom jsme se podívaly na vyhlídku, kde byl krásný výhled na celé Hranice.
Přikládám tři fotky, aby jste se taky podívali!
Celou tu dobu jsme měly hlad a Barča nás chtěla vzít na luxusní pizzu.
Určitě znáte pocit, když máte hlad a těšíte se. Takže jsme došly do restaurace Monika, a chtěly pizzu. Jenže ta se začala prodávat až o hodinu později, a tak jsme si řekly, že tam počkáme.
A nakonec jsme se dočkaly.
A jak to říct...
FUJ.
Představte si, že jíte ponožku, co vypadá jako těsto na pizzu, potom na to dejte tunu ale fakt TUNU rajčatového protlaku, hoďte na to zlevněnou šunku z Kaufu a dejte na to PLÁTKY sýra. A pak to prodávejte pod profesionálním názvem za 130,-
Nejlepší pocit je ten, když jíte pizzu, na kterou jste se tak těšili a pokaždý když si kousnete, tak máte co dělat, aby se vám ten sýr s tou šunkou neodlepil od toho protlaku. Nakonec se stejně odlepil.
Podle mě jsme měly považovat vrácení peněz a vyčištění žaludku, protože mi zkazili chuť na dost dlouhou dobu.
Tak jsme to šly rozchodit a ještě se podívaly po Hranici. Hranická radnice je vlastně zámek a ten interiér je hodně zvláštní místo.
 |
| Co myslíte? |
 |
| Taky tak milujete fotky, který vám úplně přesně připomenou nějaký moment? |
MONOPOLY
V ten den jsme měly v plánu Macochu. To abychom s Verčou porovnaly dvě propasti za dva dny. Ale ráno pršelo tak moc, že jsme se v ten den dočkaly vyčerpávající prokrastinace s mobilem v ruce a brambůrkama v druhé. Taky jsem Verče vysvětlila Monopoly a konečně si měla po dlouhé době s kým zahrát. Večer jsme se pak vydaly na hřiště, aby se můj brácha necítil nedoceněně, a pak jsme se koukaly na Yesmana.
Vlastně jsme se tak nějak flákaly, ale hlavní je, že jsme strávily další den pospolu.
PARDUBICE A BURGER
Vypadalo to na pohodový den bez komlipkací. Ale pochopte, že když něco vypadá na pohodový den, tak to tak nikdy nebude?
Nejdřív jsme si prošly Tyršovy sady a fotily se u mostu v parku Na Špici. Ten most mi přijde na fotky fakt hodně zajímavej a zrovna v ten den bylo hezky zataženo, takže to vypadalo neuvěřitelně kouzelně.
Ale to mi nedošlo, že když je ,,hezky" zataženo, že by třeba mohlo pršet..
Cílem celé naší cesty do Pardubic bylo Bistro Fifties, nebo American Stop. Netuším, jaký název je aktuální, kažodpádně bistro je hodně velký kus za Pardubicema.
Ale za návštěvu to rozhodně stálo, protože venkovní interiér je takový ,,retro americký" hodně hipster. Je to příjemné prostředí a připomíná mi takový ty americký bistra na kraji silnice (proto se to možná jmenuje American Stop..)
Zlákaly nás burgery, ale podle mě tam za ochutnání stojí úplně všechno!
Burger měl skvělej dresink a hranolky nejlepší koření.
Ale taky tak mají neuvěřtielné množství mléčných koktejlů.
Po gastronomickým zážitku z Hranice jsme si tímhle spravily chuť.
Určitě jsme tam nebyly naposledy, rozhodně se tam najíte a cenově to taky nevyjde tak hrozně.
Akorát nás teda cestou na autobus potkala ,,přeháňka", ale já už to vlastně beru jako samozřejmost. Achjo...
Zlákaly nás burgery, ale podle mě tam za ochutnání stojí úplně všechno!
Burger měl skvělej dresink a hranolky nejlepší koření.
Ale taky tak mají neuvěřtielné množství mléčných koktejlů.
Po gastronomickým zážitku z Hranice jsme si tímhle spravily chuť.
Určitě jsme tam nebyly naposledy, rozhodně se tam najíte a cenově to taky nevyjde tak hrozně.
Akorát nás teda cestou na autobus potkala ,,přeháňka", ale já už to vlastně beru jako samozřejmost. Achjo...
 | |
| Co víc říct. Než to, že jsme to prostě my... Verče to moc sluší, že. |
DOLNÍ MORAVA
Mám pocit, že to byl jediný den, kdy nepršelo, ale sluníčko taky nesvítilo, takže si člověk moc nevybere.
Stezka v oblacích na Dolné Moravě je hodně, hodně vysoko, takže se dalo předpokládat, že tam bude zima. Že to bude ale až tak šílený, nečekal nikdo z nás.
Výhled na okolí je fakt krásný, ale to počasí to všechno docela zkazilo a úplně nahoře byla neskutečná zima.
Když jsme stezku sešly nahoru a pak opět dolů, rozhodly jsme se jít s Verčou na bobovou dráhu a ta nás bavila tím způsobem, že jsme pak šly ještě jednou.
Úplně nevím, co bych vám k tomu psala, protože jsem od toho očekávala trochu víc.
Ale musím říct, že i tak výstup úplně nahoru za to stál, protože ty výhledy, to je prostě něco pro mě! ♥
Jen se podívejte sami..
LITOMYŠL
Město, které znám od dětství. Ale až když jsem se tam vydala s člověkem z Ústí nad Labem jsem najednou poznala, že je vlastně neuvěřitelně kouzelný.
Litomyšl pro mě vždycky znamenala jenom nemocnici a alergologii. Na začátku července tam ale vystupovala Slza, pak Milan Peroutka s kapelou a nakonec jsem tam musela vzít Verču.
A díky třem návštěvám, kdy jsem to město mohla poznat i z jiné sránky se stalo mojí srdeční záležitostí. V mém případě to zní fakt šíleně, protože se vždycky ženu do opačných koutů republiky, nebo si říkám, jak je krásná Praha. Ale občas je fajn toulat se po městě, kam se dá vyrazit autobusem.
Ráda bych vám popsala, co se mi na tom všem vlastně tak líbí.
Jednoduchost.
 |
| Litomyšl se pyšní zámkem, který je památka UNESCO. |
Jo a vlastně bych málem zapomněla zmínit, že se to NIKDY a NIKDE neobejde bez něčeho, co pokazíme naším osobitým pubertálním způsobem.
Vlastně se mi na tom městě líbí absolutní maličkosti, které ale to město dělají tak krásný..
Tak třeba úplně jednoduše. Zámek. Klášterní zahrady, kde mají cukrárnu s kopečkovou zmrzlinou s přichutí manga. Kde jsou kousky manga. To chcete.
Nebo pralinky na náměstí. Myslím, že ta kavárna se jmenuje Chocco Caffé, je strašně krásná vevnitř. Za pralinky si teda trochu připlatíte. Ale co si budem, je to čokoláda, která si čokoláda říkat může. Absolutně se to nedá srovnávat s ničím jiným a hlavně.. Stačí vám jeden kousek a přejde vás chuť na sladké. A říká to člověk, který je schopný sníst celou tabulku čokolády ze supermarketu úplně sám.
Prodávají tam hromadu druhů a chutí. Mají tam i dorty a domácí limonády. Řekla bych, že je to tam hodně oblíbené místo.
Litomyšl na mě ale kromě jídla (s Verčou máme wishlist, co všechno ještě potřebujem sníst) udělala dojem i tím, jak se o to město pečuje. Bydlím ve městě, které má stejný počet obyvatel, možná i o kapku víc, ale jak jsem procházela Litomyšlí, zjistila jsem, že se to absolutně nedá srovnávat.
Jelikož se tam narodil Bedřích Smetana, přišlo mi, že se tam dbá o kulturu ještě líp. Mají dokonce rozhlas, kde prostě mají nekonečno informací a pozvánek. Město má vlastní festival, na který jsem četla recenze. Prý se oproti minulým ročníkům ještě o něco zlepšil.
Nevím, čím přesně to je, ale na první pohled to zkrátka působí tak, že si toho města umí vážit.
Nevím, čím přesně to je, ale na první pohled to zkrátka působí tak, že si toho města umí vážit.
I to město samo o sobě je takový čistý, alespoň z míst, kam jsem se stihla podívat.
Myslím si ale, že to, že se u nás ve městě nenarodil Bedřich Smetana neznamená, že pocítím takový obrovský rozdíl v takových maličkostech..
Pravděpodobně to město má svoje mouchy, ale jelikož jsem tam vždycky jen návštěník, zase jich tolik nevidím..
Pravděpodobně to město má svoje mouchy, ale jelikož jsem tam vždycky jen návštěník, zase jich tolik nevidím..
Vlastně vás teď určitě zajímá, proč jsme něco pokazily.
Takže si představte mě, puberťačku, která si několik dní, před návštěvou Litomyšle koupila CD Harryho Stylese.
Pak si představte Verču. Její třináctileté directionerské já nosilo tričko ,,Chci na Take Me Home Tour" a nakonec se dostalo do Berlína.
Takže tak.
My dvě.. Jsme se vlastně schovávaly před deštěm a taky přemýšlely nad tím, jestli si dát limonádu. Do té doby přestalo pršet, a tak Verča řekla něco jako: ,,Už bysme mohly jít" a já vlastně řekla: ,,No vlastně asi nemohly, protože tady sedí ten týpek, co vypadá jak Harry Styles"
Verče už jsem ho několikrát popisovala.
Psala jsem přeci, že ta kavárna je hodně oblíbené místo, ne? :)))
Psala jsem přeci, že ta kavárna je hodně oblíbené místo, ne? :)))
A tak vlastně i když už nepršelo, tak jsme stály u tý kavárny, kde měly i ty pralinky. Stály jsme tam dalších deset minut. Jejda.
Milujte tu kavárnu, protože je to jedna z mnoha, která tam je, ale i tak ve stejný moment a čas sedí někdo, kdo vypadá jako Harry. Hodně moc.
A tak jsme se vlastně zamilovaly. Jejda.
A tak jsme se vlastně zamilovaly. Jejda.
Pak jsme uznaly, že je nevhodné a podzřelé koukat po někom, koho neznáme. A hlavně jsme byly určitě nenápadný.. Jejda.
Ale furt lepší ,,milovat" někoho, koho neznáte, než někoho kdo neexistuje.
Tak jsme se odešly vyfotit do jedný kouzelný uličky, kde vlastně šel zase ten Harry. Ne pravej, ale ten, co tak vypadal. Ono to vyjde na stejno, heh. Ale my jsme s tím nepočítaly, takže Verča zapůsobila zmateně, a z ničeho nic se mě zeptala, odkud jede autobus. A tak jsem se začala smát. Takže jsme vlastně byly maximálně trapný. (Jejda.) Ale musíte takový situace brát pozitivně.. Horší by bylo, zeptat se ho na náměstí, kolik je hodin, a pak si uvědomit, že stojíte pod hodinama..
To se nám nestalo! Jen si musíte říct, že mohlo, takže se vám uleví, že to mohlo být trapnější.
Náhoda je blbec, my za to nemůžem, že tam šel!
Vhodné místo na výlet.
Určitě vás okouzlí taky..
Určitě vás okouzlí taky..
Ta Litomyšl, samozřejmě..
 |
| Třeba tahle ulička mi přijde neuvěřitelně kouzelná, musíte jí vidět sami..♥ |
Možná to nevyznělo tak vtipně, ale hlavně to berte s nadsázkou.
Na tenhle den s Verčou ale jen tak nezapomenem, věřte, ta sitauce byla mnohem vtipnější....
Na tenhle den s Verčou ale jen tak nezapomenem, věřte, ta sitauce byla mnohem vtipnější....
Nedá se nic dělat, tenhle týden nám počasí nepřálo úplně podle plánu a i když nevyšlo všechno. Čas jsem strávila s lidmi, se kterými jsem si přála a o to mi šlo ze všeho nejvíc.
Nikdy nezapomenu na večery plné smíchu a prohry v Monopoly, ani na tu pizzu a jednorázový pláštěnky.
Na závěr úplně jednoduše.
Vážím si každé minuty, každé hodiny, každé chvíle a všech momentů a výletů s člověkem, jako je Verča. Je to chudák chodící navigace a bez ní bych byla ztracená, ale nejen na výletě, ale i v reálným životě. I v tom nereálným, kde sníme o všech crushboyích a výletech na Maledivy.
Už podruhé jsme se takhle sešly a tohle naplánovaly a fakt si toho cením a budu na to dlouho a ráda vzpomínat s úsměvem na tváři.
A tak jsem ho doufám vykouzlila i vám, protože i když závěry výletů skončily jakkoliv, berte to všechno s nadsázkou.
Ten týden se konal ještě Létofest. Samozřejmě, že ne všechno bylo v pořádku, kažopádně to popíšu a na konci léta.
Děkuji za přečtení!
Snažila jsem se to shrnout stručně. No nejsem si tím tak úplně jistá...
Mějte se hezky! ♥
