ČESKÁ LÍPA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ

Ahoj!

Tenhle článek bude především o výletu do České Lípy, ale i o výletu do Poděbrad a Randálfestu ve Vysokém Mýtě.

Proč jsem ale dnešní článek nazvala tak, jak jsem ho nazvala se dozvíte v průběhu článku.

Příjemné čtení!

Za svůj život jsem vystřídala docela dost ,,nejlepších kamarádů" a to hlavně na prvním stupni základky. U všech jsem říkala navždy, ale teď mám pocit, že jsem nikdy nepoznala pravé přátelství, dokud mi do života nevstoupily Verča a Kačka.

Všechny nejlepší kamarádky pro mě nikdy v životě neměly takový význam, a dnes je akorát tak dennodenně potkávám na školní chodbě, ale nikdy jim vlastně nemám co říct a přijde mi, jakoby naše přátelství byla v minulém životě. Nejspíš to bude kvůli dospívání. Na přelomu prvního a druhého stupně jsem totiž začala dospívat a řekla bych, že to se mnou bylo jako na horský dráze. Najednou mě začaly zajímat úplně jiné věci a já najednou díky Petrovi a Lukášovi začala patřit do úplně jiné komunity, než byla ta, kterou jsem znala do té doby. Pomalu jsem si začala uvědomovat, že jsou najednou úplně jiné věci, které mě dělají šťasnou, ale nikdy jsem si nechtěla přiznat,že už mě to táhne jinam a že by možná bylo fajn některé lidi nechat jít.

Jenomže sama poznám, když už něco není takové, jako dřív a nakonec jsem se s pevnou vůli vžila do všeho, co mě dělalo šťastnou. Blog, koncerty, výlety.. Najednou to byla většina mého času a já si uvědomila rozdíl mezi tím co bylo a tím, co je teď.

Všechna přátelství mi něco dala, ale nejsilnější přátelství jsou ta, díky kterým zažíváte něco vyjímečného, kdy si připadáte vyjímeční vy sami. Najednou jsem začala poznávat samu sebe, Česko a nové lidi a něčemu jsem se přiučila a něco jsem si uvědomila.

Přátelství na dálku pro mě našlo úplně jiný význam. Nechci tady ale psát, že ten, kdo má nejlepšího kamaráda ve třídě, tak není to přátelství pravé. Já ale na taková přátelství nikdy neměla štěstí a našla si ho někde úplně jinde, proto jse vůči tomu dost skeptická.

O přátelství s Verčou jsem psala mnohokrát.

Ale i Kačka si zaslouží moje řádky a proto vám dneska chci napsat, že když ve vlaku hlásí Česká Lípa hlavní nádraží je to pro mě osobní pocit štěstí.

Každý si občas prochází těžším obdobím, kdy se mu něco nedaří, nebo mu není do smíchu. Snad Kačce nebude vadit, že napíšu věřejně, že si právě teď tím období prochází, a já jsem si u Kačky stoprocentně jistá, že ať se chová jakkoliv, vždycky jí budu chtít znát.

Jednou jsme si s Kačkou volaly do pozdější noci a já si v ten večer uvědomila několik věcí a rozhodla se, že jí napíšu dopis. Ten dopis měl sedm A4 stránek a občas ho zdobil rozmazaný inkoust od mých slz.

Kačce přišel dopis v pátek. V ten den jsem přišla ze školy a šla si lehnout. Spala jsem do sedmi do večera a najednou přišlo rozhodnutí, že chci do Lípy.

Kačka si to přála, já si to přála a pro obě z nás by to znamenalo, se po delší době znovu vidět. Věděla jsem a přála jsem si, aby to Kačce pomohlo.

Rozhodla jsem se tedy, že se půjdu mamky rovnou zeptat, než si sama udělám unáhlený závěr. Bylo mi jasný, že to mamka zatrhne. Na oplátku mamce muselo dojít, že se toho rozhodnutí jentak nevzdám. Ten večer měla mamka zrovna návštěvu, a tak když jsem přišla s dotazem, co by se stalo, kdybych v půl sedmé ráno jela do Lípy, koukala na mě, jak na blázna. A to bylo znamení, že se to má stát.

Neptejte se mě jak, ale druhý den ráno jsem (aniž bych musela utéct domu, hah) dvě hodiny před polednem stála na stanici ČESKÁ LÍPA HLAVNÍ NÁDRAŽÍ.

Když jsem tady byla poprvé, jely jsme do Liberce na akci Liberec jede. Tenkrát při ohlášení ,,Dámy a pánové, následuje stanice Česká Lípa hlavní nádraží"  se mi tváři kutálely slzy a pán naproti mě  nevěřicně koukal, co se mi jako najednou stalo. Byly to slzy štěstí a emoce, které jsem nikdy předtím, než jsem poznala tenhle svět neměla šanci zažít.

Zažívám je pokaždé, když přijedu do Lípy. Už třikrát.

Vystoupila jsem po těch třech schodech z vlaku a viděla Kačku, jak mě netrpělivě vyhlíží a když jsem jí uviděla, rozběhla jsem se směrem k ní, aniž by si mě všimla. A to jsou chvíle, kdy jste emociálně v háji, takovým hezkým způsobem. Vidíte rozmazaně, ale přesto vidíte,jak na vás kouká okolí, ale v tu chvíli je vám to jedno.

24.6. mi bylo jedno všechno.

A tak jsem měla možnost poznat město, který má prostě styl. (Vždycky jsem totiž jezdila na Slunečnou).

V ten den probíhaly městské slavnosti a pouť. Potkala jsem půlku školy Aksamitový, která všechny zdraví, a vy jenom přihlížíte a netušíte, kdo to je, ale i přesto, alespoň většina ví, kdo jste vy. Dokonce někdo čte SarahOnlySarah, takže já mám prostě v Lípě svojí Ármy :))))

V ten den jsem se moc nepoznávala, protože žádná Lípa nebyla v plánu. Chovala jsem se zvláštně a měla jsem v sobě odhodlání říkat alespoň na něco ANO.

No.. A tak, když už jsem jela tři a půl hodiny do Lípy, byl čas si to užít a zkusit něco nového..

A najednou nevíte jak je možný, že se houpete na atrakci, která ze začátku vypadá neškodně, ale když na ní sedíte v maximálníé výšce, tak vám před očima proběhne celej život, ale vy se držíte tak pevně, že to nakonec přežijete.

V rámci městských slavností se konal v pravé poledne koncert kapely Perutě, kterou vede Milan Peroutka. A tak jsem zažila moment, kdy z koncertu odcházím jako fanoušek, protože už teď se těším na nový klip a album. Kluci vystupovali skvěle, a myslím, že i když neměli zas tak velké publikum, tak si svoje lidi našli i v Lípě. Takový vystoupení jsem nečekala a ráda kluky podpořím zas!

Tuhle fotku fotil kluk, co vypadal jak Ed Sheeran, Aksamitová říkala, že je auťák, a ta atrakce s ním nedělala vůbec nic. S náma ale očividně ano..

Taky jsem měla možnost ochutnat Piňa Coladu, chutná to jak odpornej kefír.

Já vlastně ani pořádně nevěděla, co se v ten den děje, takže nechápu proč jsme kývla na to, že jít na horskou dráhu je prima nápad. Zatímco já jsem byla šťasná, že žiju, Aksamitová se mi vedle mě smála a zpívala mi Fázi pád.

A pak jsem se znovu objevila na houpačce, která vypadá neškodně a dokonce jsem si o to sama řekla. Pak jsem chtěla říct tomu pánovi, co tam seděl a vypadal jako špatnej Michal David, aby pustil Somenthing Big od Shawna Mendese, ale na to jsem nebyla dostatečnej Yesman. Tak jsem si řekla, že přiště už to zvládnu.

To odpoledne jsme si s Kačkou skvěle popovídaly, já se odreagovala a jsem moc ráda, že mám kamarády, se kterými zažívám něco nevšedního a jsem sama sebou a možná občas někým úplně jiným, ale vždycky vyjímečným.

Víte, fakt mě dost vytáčí, když mám zrovna období, kdy se mi hodně stýská a já pak jdu po škole, a vidím lidi, jak jsou nešťastný, že zrovna nejsou ve dvojici se svým nejlepším kamarádem.

Díky bohu za vztahy mimo moje město, i když jich tu pár mám, odchod ze základy bude spíš odměna. Devět let jste na někoho zvyklí a berete to jako samozřejmost, a pak je pro vás těžké se odloučit, a nemůžete si zvyknout. Tohohle se ráda ušětřím..

Řekněte mi, kdo z takových lidí má radost z nádraží v Český Lípě?

Dělejte svého kamaráda vyjímečným a dálku neberte jako překážku, občas se spontánně rozhodněte, ale hlavně nikdy nezapomeňte na toho, koho máte skutečně rádi a buďte rádi, že se máte...

PODĚBRADY

 Teď se tady zmíním o Poděbradech, kam jsem se vydala 27. června na výlet.

Já ráda poznávám nová města a taťka tady byl zrovna na rekreaci, takže jsem se rozhodla, že nepůjdu do školy a udělám si takovej menší trip.

Poděbrady jsou ideální na pohodový odpolední výlet. Něco jsem nafotila, prošla si kolonádu, viděla vodotrysk, ochutnala jsem mangovou zmrzlinu a k obědu si dala fakt skvělej smažák z podniku ..Náš hostinec", který se nachází přímo u kolonády.

Podle mě je super tady proflákat odpoledne.

Naházím vám sem pár, nejvíc uměleckých fotek a třeba vás to taky zláká.

To je Valšíkova vila z Ordinace v Růžové zahradě, můj život má zase smysl..

RANDÁLFEST

Hned po příjezdu z Poděbrad jsem se pomalu chystala na Randálfest do Vysokého Mýta.

Vystupovali tam Pavel Callta a AtmoMusic. Lístky jsem vyrazila koupit až den předem, kdy jsem se taky rozhodla, že se tam chci podívat. Kupovala jsem je v Ústí nad Orlicí a já mám ráda Ústí nad Orlicí. 

Pojďme mít rádi Ústí nad Orlicí.. :))

Zezačátku to vypadalo na dost podivnou a mrtvou akci, byl to studentský festival a ve chvíli, kdy jsme tam přijely se Sabčou  (ta taky miluje Ústí nad Orlici), se tam nic moc nedělo. 

-Slunce svítilo, tobogán zbobil plácek zaplněný lidmi a v trávě lezli mravenci, vypadalo to na pohodový večer -

Sára Víšková 2017

Jiné vystoupení jsme před tím Pavlovým nestihli.

Pavlovy písničky znám, a i když jsem na začátku psala, že to vypadalo, že je ten fesťák docela mrtvej, nakonec si Pavel dokázal získat publikum tak, jako to dokáže vždycky. 

Mám ráda jeho texty a celkově jeho hudbu. Publikum spolupracovalo a mně přišlo, že to vystoupení bylo krátký, ale to nejspíš tím, že to fakt rychle uteklo. Během vystoupení nás zastihl déšť a lidé i přesto zůstavali a dál si užívali koncert.

Pak následovala pauza mezi koncertem Pavla a Atmo. Přestávku zaplnilo taneční vystoupení.

Z něho žádné fotky nemám, ale rozhodla jsem se, že až na nějaké akci budu, tak budu fotit víc věcí, aby ten článek pak za něco stál.

AtmoMusic jsem naposledy pořádně viděla na akci LIBEREC JEDE, takže jsem na vystoupení neuvěřitelně těšila.
Koncert už nebyl za světla, takže to byla ještě větší atmosféra. Začalo to skvělým nástupem a už v tu chvíli jsem si byla jistá, že tenhle koncert si užiju na 100% a kromě pár úryvků v telefonu nemám nic, čím bych dnešní článek doplnila.
V ten moment jsem si užívala tu hudbu, skákala, ,,zpívala" a byla v transu. Užívala jsem si každou písničku, tak jako všichni okolo mě. A všichni dohromady jsme tvořili ATMOsféru a udělali fakt randál.
Miluju tu část, kdy si musí celé publikum kleknout a na znamení vysokočit a skákat až do konce.
Vždycky je mi z toho točí hlava takovým skvělým způsobem..
,,Jsou to ty chvíle, ze kterejch ti tluče srdce, hej.." 

Ráda jsem se do Vysokého Mýta podívala, protože to mám kousek. Stálo to za to! A docela obdivuju organizaci.

Tak a teď jsme u konce dnešního článku.

Chtěla jsem to udělat tak nějak pohodově a krátce, takže doufám, že se vám článek alespoň trošku líbil.

Tohle je poslední článek před tím, než oslavím jeden rok od založení týhle šílenosti.

V příštích dnech se můžete těšit na článek o knížkách.

Minulý článek byl  dopis mému budoucímu já, tak doufám, že už jste se podívali!

Mějte se krásně.

Děkuji za vše.