JE TO DLOUHÁ CESTA ZA ŠTĚSTÍM, ALE STOJÍ TO ZA TO TAK BĚŽ ZA NÍ

Tohle téma mělo vyjít až v den, kdy to bude rok od založení blogu a první publikace článku. Já ale už nemůžu čekat. Tak jako jsem měla přestat čekat už dávno..
Berte to jako poděkování za 10 000 přečtení na blogu za celou dobu, co existuje, jste SKVĚLÍ!!! 

Když se řekne ,,ČLÁNEK" jsem v tu ránu vzhůru a jsem ve svým živlu...

Tak se pojďte ponořit do toho dnešního!

Vzpomínám na doby, kdy jsem si teprve představovala, jaký by to asi mělo, mít blog.. pořád jsem si pokládala otázky ,,Četl by to někdo?" ,,Nesmáli by se mi?" Pořád jsem si říkala, že je to moc složitý, že na to kašlu. Ale prakticky obden jsem si představovala, jak by to asi mohlo vypadat..

Pak jsem četla knížku GirlOnline, která je o bloggerce a mně se strašně líbilo, jak tam má ty fanoušky a píšou jí komentáře... to byla další fáze. Stejně jako kroužek novinářů, kam se chodila a pořád chodím.

Fáze, kdy už jsem si uvědomovala, že blog nejen chci, ale taky potřebuju, přišla, když jsem si vyrazila na začátku června minulýho roku na první halový koncert Slzy, který byl tak nějak ,,se vším všudy" a přála si někam vypsat svoje pocity. 

Jenže jsem neměla kam, a pořád mi scházelo odhodlání. V červnu jsem navštívila ještě koncert Slzy v Praze, a tak nějak jsem pořád cítila potřebu někam to dávat a publikovat a čím dál víc jsem si to přála a věděla, že sálodlouhý popisek na instagramu není vhodný. Taky se v tu dobu dělo i víc věcí, a mně něco takového zkrátka scházelo. 

Verča řekla, ať přestanu čekat, a já pořád, že si tím nejsem jistá, a že to ani neumím

Koukala jsem se na video, kde byl návod a začala tvořit. Pomalu ale jistě. Každý den s tou samou myšlenkou, že vznikne SarahOnlySarah. Ani pořádně nevím, jak mě to napadlo, ale je to už hodně dávno. Ze začátku jsem se měla jmenovat Prostě Sára. Jenže se mi to nakonec tolik nelíbilo.

Hlavně mým cílem bylo, psát VŠECHNO. Články z koncertů, fotočlánky, a všechno, co budu chtít, co budu cítit. Letos, v roce 2017 to začaly být i rozhovory.

No, první článek byl ze CineTube, a neměla jsem úplně ustálený svůj typ, kterým píšu. Přijde mi to takový ostýchavý, ten první článek. Postupem času jsem však přesně našla ten typ a vypracovala si to tak, jak jsem chtěla. 

Přicházely stále nové a nové nápady a jak čas plynul, já se v tom nacházela čím dál víc. Dávala jsem do toho všechno a věřila a pořád v to věřím. Pořád je to stejné. Pořád je to dát do toho všechno, nebo nic. A já vím, že varianta VŠECHNO... je nejlepší.

Psaní bylo vždycky to, čemu jsem se chtěla věnovat, mít blog byl sen, ale já přestala sedět a začala konečně něco začala dělat první prázdninový týden. A teď.. teď jsem až tady. U článku, který je jako poděkování. Poděkování za 10 000 zobrazení.

Ať už to byl kdokoliv. Kdokoliv, kdo je součástí toho čísla, a ať už mě nemá v lásce a čte to, aby mě mohl zkritizovat, nebo je to někdo, kdo moje články čte rád a vždy se na nový článek těší. Všechno je to součástí SarahOnlySarah.

Možná si někdo řekne, že to prožívám, a že nejsem žádná ultra slavná bloggerka, a co si o sobě vlastně myslím, ale já nikdy nechtěla být mediální hvědza, či co. Jen jsem si vždycky přála tohle mít..

Mít někoho, kdo to bude číst a kdo mě bude podporovat. Mojí motivací je všechno, každý, kdo o mně ví a kdo mě čte, každý kdo mi v tom pomohl, všechny koncerty a všechno okolo mě, zpěváci, co dělají to, co je baví a já je můžu vidět jak si plní sny a podpřit je. Motivací může být třeba pěkný počasí, jakákoliv drobnost. Všechno okolo mě je, bylo a bude motivací a inspirací. Všechny texty písniček, který mám ráda a který popisují tyhle věci. Stačí si všímat.
Občas chytnu inspiraci ve chvíli, kdy je to nejmíň vhodné, a proto si poznámky zapisuju do mobilu, nebo do rovnou do souboru jako poznámky, který následně upravím. Mám blogerské noční můry, že to zapomenu, když si to nezapíšu. Navíc já jsem typ člověka, jehož druhým orgánem je diář, bez něho bych asi fakt nebyla.. :D

Všechno mě vždycky nakopne psát a fotit dál.

Když jsem totiž seděla a psala. Publikovala první článek a radovala se z 20ti přečtení a prvních 100 zobrazení blogu. Představovala jsem si, tehdy ještě neočekáváný číslo 500 a když tam bylo, tak byl i 1 000.. a tajně jsem snila o pěkným  a tehdy ještě vzdáleným číslu 10 000. Bylo to na mým tajným wishlistu přání. A že jste to vy.. 

Kromě čísla 10 000, tam stojí třeba jet na koncert Shawna Mendese, nebo být v TOP10 nominovaných na Bloggerku roku. 

10 000 už jsem dosáhla a všechno to bylo, protože jsem přestala čekat.  Pořád snila a pořád psala, fotila a trajdala všude po Česku.

Možná to někomu může znít jako absolutní nesmysl, pořád psát o nějakých koncertech a ptát se nějakých kytaristů, co jim chutná k jídlu..

Já to beru jako svojí prioritu. Každý má nějaký svůj cíl, tajný sen. Něco, co ho baví a naplňuje.

A já mám tohle.
Sním, dávám do toho všechno, věřím v to, a mám svoje cíle. A každý, kdo nějaký má a jde si za tím, mě musí chápat. Podlě mě vždycky existuje něco, co někoho dělá někým, kým je.
Možná to chce začít zkoušet nové věci a nemusí to být skok padákem..

Je pravda, že jsem se ze začátku styděla, se v tom prosazovat, ale jelikož jsem postupem času zjisťovala, že mě to dělá šťastnou, přestala jsem řešit, kdo všechno to čte a prostě jsem to byla JÁ,

Vždycky jsem to JÁ, vždycky to píšu od srdce a tak jak já to cítím. Snažím se vložit do toho celou svojí píli a jít si zatím, za čím si jít chci.

Psaní pro mě vždycky mělo velký význam, bavilo mě to, ale nikdy jsem to nějak extra neřešila, teď se tomu ale chci věnovat mnohem víc a prostě psát, publikovat a radovat se z toho a dělat radost i vám.

Proto mám obrovskou radost, když se to někomu líbí, když mi píšete, když mě sdílíte a když to všechno čtete, když vím, že to, co píšu má smysl. 

Dřív jsem jen přihlížela, a nikdy nepochopila a nezažila to kouzlo, když někdo podporuje něco, co ten druhý miluje. Teď to ale chápu.

Půjdu si za tím.

Dál se budu rozvíjet a pracovat na sobě, protože nic není jen tak. Dál budu trénovat artikulaci, abych mohla moderovat, protožen další akademie se blízí, a je to skvělá zkušnost. Dál budu psát a jezdit na koncerty, protože v ty chvíle se neznám. Však víte..jsme součástí atmosféry. Abych to měla komu předat, dál budu fotit, abych mohla skvělý momenty kam zaznmenávat. Dál budu tvořit to, co je obrovskou součástí mě.. A dál budu jíst Kačce Aksamitový hranolky v Burger Kingu, jezdit k Verče, koukat se k ní na televizi, ležet jí na posteli a smát se totálně špatným vtipům, dál budu vydávat maximum energie do skoků na koncertech. Dál budu dělat, co mě naplňuje a budu si za tím stát. A ano, napíšu to klidně tisíckrát.

 A možná, že je tohle všechno jenom začátek, kdo ví, kde budu za pár let?

To je na mě moc filosický... :D
Jen vím, že vždycky budu mít cíle a vždycky budu snílek s hlavou v oblacích.
Protože jezdit vlakem do všech možných zapadákovů, psát, fotit a skákat na koncertech, číst do noci a vykládat špatný vtipy svým kamarádům. To jsem já. A vím to.

Přeju každýmu, kdo tohle přečetl, aby se v nečem našel a šel si zatím a aby mě pochopil.

Když to nepřišlo teď, jednou to přijde. Je na vás za čím si půjdete a jaký sen chcete zrealizovat. Hlavní je, mít pocit, že jste pro to udělali vše.

A i mně se občas někdo směje a pokud se tohodle bojíte.. U mě to je to poslední, co by mě sráželo dolů, protože ti lidi asi nechápou, že mít cíl, je mít vše.

Jo a já vím, že jsem celkem ,,malá" na to abych tady psala nějaký moudra, jak si za tím máte jít.

Ale víte, proč to píšu? Protože si za tím stojím a psát to chci, proto to existuje a od toho to je.

Ať je mi kolik mi je, nikdy není pozdě na to snít. Snění mě neomrzí.

Neberu to na lehkou váhu.

Je důležité se zlepšovat a nestát na místě. Každý den pro svůj cíl něco udělat. Stačí na to třeba jen pomyslet..

Přidat popisek

Budu ráda, když tenhle článek dostanete dál.

D Ě K U J U

Vaše S.O.S

,,Nikdy se neodpoutávej od svých snů, když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít"

- Mark Twain -

,,Běžíme pro to, co chceme, občas padnem, ale jde o to, kdy vstanem" Hlavní je koukat se dopředu...  

Ať se můžou zdát citáty jako jakýkoliv kýč, vždycky mě motivovaly, a vždycky je budu milovat tak, jako texty písniček, který pro mě mají určitý výzam! Motivace je totiž i tam!

 Mimochodem, právě před pár minutami jsem dopsala tenhle článek, a cítím se skvěle, protože jsem se zase vypsala a tyhle pocity miluju. I když mám pořád pocit, že bych měla psát dál.

Už to chápete? ♥
S každým vydaným článkem se cítím skvěle!

Název článku je inspirovaný textem písničky Polety. Protože já mám pocit, že moji nejoblíbenější interpreti vědí, co dělají.

  

Read More

KONCERTY

Jsme součástí atmosféry..

Kdo mě najde má nic:)))

Jedu tam a zase zpět, můj kompas hlasí, že jsem procestoval celej svět a kdo ví.., jak to bude dál.."

 ...Dostat se zpátky až tam, kde už to tak dobře znám.

Upozornění na začátek. Nejspíš budu skákat od jednoho tématu k druhému, ale píšu to tak jak to cítím. Tak příjemné čtení vám všem!!

- Začnete jedním, a nemůžete přestat. Začnete brát každou možnost někam jet a koncerty pro Vás začínají mít úplně jiný význam.

Všechno to vnímáte TEĎ a TADY. Odregujete se, aniž by jste to vnímali. Jste v jiným světě. Odcházíte od všedních dnů. Alespoň na pár chvil. Koncerty a atmosféra tam, jsou na těch pár skvělých chvil úplně jinej svět.

Možná to zní trošku bláznivě, ale já to miluju. Miluju tam být s lidmi, kteří to tak cítí taky. Kteří si to užívají se mnou.
Neznám lepší pocit, než si všechny vaše oblíbený písničky poslechnout živě, vydat ze sebe tu energii, nějakou získat...♥

Dřív jsem se ještě nedokázala tolik odvázat, skákat nebo zpívat (v mým případě spíš řvát) postupem času, jsem ale zjistila, že až teprve to znamená si ten koncert pořádně užít. Já se dřív totiž styděla, ale pak jsem zjistila, že to stejně nevnímám, že je to jedno. Lidi okolo vás, neví pořádně, kdo jste a tak, či tak, skáčou taky. A ti lidi, co vás tam znají, jsou nejspíš vaši kamarádi.. a tak či tak.. skáčou taky, tak skákejte všichni! :D

Fotky v tomhle článku budou především momentky! :D

Mně to dělalo, a občas pořád dělá problémy, spíš kvůli tomu, že většinou jsem v první řadě, takže, i když si myslíte, že ne, interpret vás stejně vidí. Takže jsem si vždycky připadala trapně, ale je to celkem zbytečný, protože tím, že kapele, nebo zpěvákovi dáváte v hledišti jasně na jevo, že si to užíváte a že vás to baví, dáváte mu (nebo jim) energii, a oni jí na oplátku dávájí vám. V článku z KATARZETOUR jsem popisovala, že je to něco jako vzájemná symbióza, to znamená, nebo teda teta Wiki říkala, že je to odborný termín, pro JAKÉKOLI úzké soužití dvou a více organismů"

A já si pamatuju, co to je, protože v přírodovědě jsme měli takovej obrázek a já si to prostě pamatuju.

No a prostě mně to absolutně připomíná koncerty. Nevím jestli je úplně správný ,,úzký soužití" :D

Ale oni dávájí enrgii nám a my jim. Tak je to.

Už jsem se do toho zas zamotala, ale myslím, že všichni chápou, co tím chci říct. Nebo minimálně všichni, co už nějaký koncert zažili.

Já jsem začala jedním... a to 30.4. 2015 na Slze (o tom bude článek samostatný). A myslela jsem si, že je taky můj poslední. Od toho prvního jsem se však dokázala někam posunout.

Ale to byla celkem naivní představa, tenkrát jsem tomu aboslutně nerozuměla. Teď už jsem ale najezdila koncertů dost, vím, na co se připravit, co očekávat (zhruba očekávat, někteří interpreti jsou nevyzpytatelní). :D..

Tenhle článek je zkrátka o tom, proč to tak miluju, pokusím se zkrátka popsat to, co to pro mě znamená.

Koncerty pro mě znamenají mnoho a postupem času to začala chápat i moje rodina, což je pro mě skutečně důležitý. Myslím si, že to pořád nechápou úplně, ale rozumí, že to má pro mě význam..

Je to něco úplně jiného, než poslouchat tu hudbu doma u počítače, to asi tolik vysvělovat nemusím. Na koncertech svým způsobem toho člověka nějak poznáváte, na autogramiádě můžete prohodit pár slov...

- Může se stát, že řeknete něco trapného. No ale může to být trapné třeba jen pro vás, a ten, na koho mluvíte, si toho nevšimne. Ale když za ním přijdete a začnete mu vyprávět, že se každý den koukáte na Ulici a že je to smysl vašeho života. Buď se na vás divně podívá, nebo vám řekne, že to má úplně stejně :---) Ne dobře, ale stejnak, je celkem hodně velká většina v šoku, pokud se nejmenujete Kačka Aksamitová a nevyprávíte celej svět. U Kačky ten šok přijde vždycky až tak za pár minut.

Zkrátka na koncertech je velké +, že toho člověka skutečně vidíte. Slyšíte ho živě. Pro mě to hodně znamená.

Je ale spousta lidí, kteří tohle tolik nechápou a setkávám se s mnoha lidmi, s jejich nesmírně chytrými řečmi a otázkami..

,,To kam zase jedeš?"

,,Vždyť je to pořád to samý dokola, to tě to pořád baví?"

,,Jak tě to může pořád bavit, když předem víš, co řekne a udělá?"

,,To tě jednou omrzí.."

Tak tenhle typ člověka je.. nejspíš člověk, který se sám nedokázal dohrabat někam vyrazit a tak si na vás vybíjí zlost, nebo to nepochopil a chápat nechce... No a nebo je jednoduše úplně  mimo. 

Já jsem se to naučila ignorovat, protože kdo to nezažil, ten to nepochopí a nebo to pochopit nechce, to už je jeho volba.

Já chápu, že někdo by si moc přál, někam vyrazit, ale tíží ho malý věk, peníze, nebo doprava.

No já nejsem žádnej dospělák, takže musím mamce volat, peníze.. to není vždycky tak jednoduchý a vím, co je přes čáru, a doprava.. no vlaky jsou můj život a režijka nejlepší kamarád.

Přesto si myslím, že je hlavně potřeba se za to prát, a zkoušet všechno. Snažit se pro to něco udělat.

No a jak to dělám já?

Jedna z věcí je velice diplomatické přemlouvání :)) Musíte chytit dobrou náladu, k tomu třeba umýt nádobí a pak začít mluvit. Hlavně odhadněte, kdy je pro vaše rodiče ta správná chvíle! 

No a já ještě dělám tu věc, že rodičům občas klidně i dva týdny, neukážu žákovskou a za tu dobu si sbírám dobrý známky. Ty pak rodičům ukážu.. No a začnu mluvit. Já se ve škole snažím mít hodně solidní výsledky, abych pak mohla jet někam i ve všední den a tak pár hodin školy vynechat.

Hlavně, koncerty jsou skvělý odreagování od školy, je to útěk od rutinních dnů a i to mě pak nějakým způsobem.. stimuluje?

Proto občas vynechám nějaký ten školní výlet, což dělám nesmírně ráda..:D

Jedním z mých typů je samozřejmě sehnat si lístky včas. Mít s sebou dostatek pití, a co se jídla týče, tak, jako ešus se svíčkovou asi jako není nejlepší nápad (hah). Nemusím vám psát, že je fajn vzít si sebou  kapesníky nebo něco.

Ale hlavně přijďte včas, a pokud chcete chytnout první řadu tak obzvlášť. Občas můžete slyšet ještě i zvukovku... :D

První řada je pohodlná, protože si tam můžete odložit věci, dobře se tam fotí, akorát všichni se strašně tlačí, takže pro pohyb nic moc, ale když chci, tak si tam to volno udělám... :D

Koncerty jsou zkrátka úžasný vždycky. Atmoséra je vždycky nezapomenutelná, a pamatujte, že i vy jste její součástí!

Nikdy bych netušila, že budu chtít pořád tahle jezdit, že mi to umožní okolí, a že se v tom najdu. Já prostě miluju, když můžu tohle všechno vidět naživo a sledovat to. Když u toho můžu být. Sepsat o tom článek a poslat svoje já do světa. (to znělo deep asi:))

Nedokážu si představit, ale vím, že na to jednou přijde, že tohle období skončí. Ale já na to budu vždycky ráda vzpomínat!! Protože i tohle všechno mě posunulo dál a znám lidi, který znám.

A pamatujete, jak jsem na začátku psala ,,Jdete jednou a nemůžete přestat" tak to můžu se stoprocentní jistotou potvrdit nejen já. Miluju jet vlakem a vědět, co mě tam čeká. A je mi jedno pokolikátý, protože pokaždý nikdy nemám dost. Podle mě jsou koncerty legální drogou!! :D

Nikdy nečekám, kdy, co a jak bude blízko. Takhle bych toho tolik nenavštívila. Nemám ráda, když si lidi stěžují, že to není v jejich městě, když je to třeba jen o kousíček dál. Ale hodina jízdy někam, podle mě nikoho nezabije, s tím už se musí daný člověk poprat sám.

Většinu víkendů mám obrovskou chuť někam vyrazit, řekla bych..,že mám absťák? :D 

A co se autogramiád týče, koncerty mám radši a autogramiáda je jen taková třešnička na dortu!♥

No nevím, jak moc jsem vám objasnila, proč to tak miluju a jestli jsem vám nějak poradila.

Až někdy na nějakým koncertě budete, užijte si to maximálně a vydejte ze sebe maximální množství energie. Ta energie se vám ráno vrátí, i když budete myslet, že ne. Vždycky mě to svým způsobem nabije. Pocity na koncertech bych chtěla zažívat pořád.  
Tvoří to součást mě.

Díky koncertům znám spoustu lidí, procestovala jsem kousek Česka, a ještě velký kus mě čeká a já ho ráda poznám! Zlepšuju se v zeměpisu, to jsem psala v článku SPOLU.. a prostě to miluju ať je to sebevíc šílený. 

Zažila jsem mnoho okamžiků, ale víc se rozepíšu v článku, který vyjde 30.4, i kdyby vyjít nechtěl :))

Dejme tomu, že tohle byla malá ochutnávka..!

Doufám, že se vám článek líbil, alespoň trošku. Děkuju každýmu, kdo je součástí každýho kliknutí na tenhle blog. Protože za chvíli to bude 10 000!!

Budu ráda za sdílení, nebo jakýkoliv komentář! A kdo se mnou souhlasí, že koncerty jsou prostě život??

Mějte se nádherně!

S.O.S

,,Až zhasnou reflektory.. my si budem tiše přát.."

Minulý článek: ZDE

  
 

Read More

Kámo, čteš ty vůbec?

Možná to o mně ještě nevíte, ale kromě ježdění na koncerty a psaní je pro mě definice života ČTENÍ.

Nevím, jestli si má cenu stěžovat na to, kolik lidí v dnešní době čte. Já ale knížky miluju tak moc, že si asi tak trošku stěžovat budu.. protože by podle mě mělo číst mnohem víc lidí.

Od první chvíle, co jsem začala četbu milovat, jsem nikdy nepochopila, jak někdo může říct, že je čtení ,,nudný" a proč si tolik dětí (když jsem byla ve druhý třídě) vybíralo knížky podle toho, kolik je tam obrazků.. Když děj je přece důležitější.

Možná bych měla přestat skákat od jednoho k druhému a začít od začátku.

V tomhle článku se dozvíte, proč čtení miluju, proč je dobrý číst, co mě knížky naučily, pár tipů na moje aboslutní oblíbence a ty na které se chystám, taky se dozvíte, co mi na čtení vadí, a vlastně se dozvíte všechno možný, protože KNÍŽKY KNÍŽKY KNÍŽKY! ♥♥♥

Takže knihomolům třikrát hurá a dejte se do čtení!  ♥

Já, čtení a knížky. To je to, co mě vystihovalo, vystihuje a myslím, že určitě stále vystihovat bude!

Se čtením knížek a pravidelným chozením do knihovny jsem začala okolo druhé třídy. Číst a psát jsem však uměla už před nástupem do školy, jako psala jsem s chybama, doteď je na půdě krabice s nápisem ,,ozdobi milí maminki"  Mám pocit, že už jako mimino jsem si kamkoliv cokoliv čmárala.. (ale o psaní vlastně bude jiný článek)...

Nejradši si čtu na okně, je tam skvělý světlo a celkově to tam miluju, pamatujte, že k soustředění je pohodlný místo hodně důežitý!

,,Vášeň" ke knížkám se u mě držela vlastně od doby, co jsem zkrátka uměla číst. Moje úplně první oficiálně nahlas přečtený slovo bylo ,,KONEC" u pohádky Bolek a Lolek, což si podle mě nepamatuje ani moje mamka. Ono je teda jako fakt docela divný, začít u ,,konce" :D Ale to bych nebyla já, aby se mi nedělo něco divnýho, že... :D

No, ale stejně si myslím, že jsem jako malej špunt sama sobě četla v duchu, a nahlas vyslovila až tohle, ale to teď jenom dedukuju, jenom mám pocit, že to tak skutečně bylo.. :D

Už ke čtení vedu i svýho malýho bráchu!

Je moc dobře, že jsem do knihovny začala chodit okolo osmého roku, protože jsem se tak alespoň naučila za knížky neutrácet, ale na určitou dobu si je půjčit a pak zase vrátit. Ale určitě je spousta knížek, které si koupím, a které mám na svém ,,wishlistu" toho, co chci ve své knihovně vlastnit jenom já. Když jsem začala do knihovny chodit, bylo léto a za všechno vděčím babičce a jejímu nápadu, se tam jentak podívat, už ani nevím, co to bylo za knížku, ale byla to nějaká strašná kravina od Disney :D Svojí úplně první knížku, kterou jsem měla si nepamatuju (leporelo Krteček se nepočítá), ale pořád dokola jsem četla takový dvě s říkankama.

Se čtením jsem si dávala menší pauzu okolo sedmý třídy, ale stará láska nerezaví, a už teď je mi líto, že to tak bylo... :D! Každá chvíle strávená nad dobrou knížkou, je skvělá chvíle...! 

A to i pokud, třeba jako já, jste zrovna na nějaký knížce závislí, a pořád kvůli čtení odkládáte úkoly.. prostě si řekněte, že prokrastinace s knížkama je nejlepší prokrastinace... :D

Já nevím jak pokračovat, protože já a čtení, to je hodně rozsáhlý téma.

Já nechápu, co někdo nechápe na tom, proč čtení miluju. Vždyť čtení má tolik výhod. Čtení miluju, z mnoha důvodů a tak vám je tady teď uvedu a třeba vás to přesvědčí, že si občas přečíst, něco víc, než můj blog (heh) a instagramový popisky je prostě fajn...!

1. SLOVNÍ ZÁSOBA

Jako jedna z výhod je, rozšiřování slovní zásoby, možná si to hodně lidí neuvědomí, když čte, ale já postupem času zjistila, že je to skutečně velká výhoda, třeba při psaní slohu a nebo právě při blogování! Rozšíříl se mi slovník a líp skládám věty.

Za to upatlaný okno může déšť

2. SAMI ZA SEBE

Většina knížek, které jsem četla, byly bez obrázků a i když byly, nějak jsem je nevnímala. Čtením se totiž kromě slovní zásoby i rozvíjí fantazie, můžete si toho člověka podle popisu sestavit jak chcete, předsatvujete si to jen vy, jak to vypadá jeho dům, pokoj a celkové prostředí, a ten další, kdo knížku čte, má třeba jinou představu o tom, co a jak v tom ději vypadá, a i když je tam třeba podrobný popis  někoho, nebo něčeho, stejně si to vždycky představím tak trochu podle sebe.

3. ÚNIK

Pro mě vždycky čtení znamená ten pravý odpočinek, často se mi stává, že vypínám Wifi na mobilu, jen proto, že sis chci nerušeně číst a tím pádem okamžitě utíkám od všeho. Prostě čtu a vžívám se do děje postav. To je jedna z věcí, kterou na tom nikdy nepřestanu milovat. Je to tak skvělý. Jsem typ člověka, co to prožívá až neuvěřitelně... prostě občas brečím, někdy se vztekám, řeším to, občas skutečně nezdravě, často nad dějem přemýšlím až příliš často a když se začtu až příliš moc, občas mi trvá třeba skoro pět minut se vzpamatovat... :D (Tak nějak vypadala série Dech, budu o ní psát za chvíli)

Možná to zní šíleně, ale prožívat takhle moc knížku, to je teprve ta pravá vášeň do čtení. Mohla bych to tady vysvětlovat hodně dlouho, ale stejně to pochopí jen ten, kdo to chápat chce.

Proto jak říkám, čtení je skvělý odpočinek, odreagování a pokud jste někdy chtěli cestovat v čase, čtěte nějakou histrickou knížku a věřím, že to nebude problém, pokud se umíte do děje vžít, právě tak, jako já..! :D

No, ale přesto, byť to nerada přiznávám, je na čtení i pár negativních vlastností, který ale stejně přes to všechno přehlížím..

Čtení prý kazí oči.. No pořád vidím písmenka a můžu číst, takže je to v pohodě :----)

A ničí záda a krční páteř a to moc dobře vím.. Proto se při čtení snažím mít záda rovná, pokud sedím. No a krční páteř mě taky občas bolí, ale když je knížka prostě životně důležitá, tak koho to zajímá? :--)

A teď ŽÁNRY!

Nemám ráda scifi a fantasy, nějaký jednorožci a roboti, to pro mě není. (Říká někdo, kdo je aktuálně závislej an The100)  Spíš to scifi nemusím, ale to fantasy se ke mně občas dostane. No a občas si přečtu i nějakou bláznovinu př. Deník Malého Poseroutky.. :D   Mám ráda hlavně romanťárny, nejlíp dramatický a občas čtu i detektivky, ovšem, takový ty pro holky, takže..

no..

zase romanťárna... :D

Jo a už jsem vám někdy říkala, co mě při čtení dokáže opravdu naštvat?

Třeba to když...

Knížka skončí s otevřeným koncem

Když pokračování zatím neexistuje

Když pokračování existuje ale městská knihovna ho nemá

Když někdo něco potřebuje, když si čtu

Když.. dalších tisíc když, který mě rozhodí, odtrhnou od dějě zbytečně..

Ale tak samozřejmě tohle všechno berme s nadsázkou.. :D

 

Co mě ale štve úplně nejvíc?

Když mi někdo řekne ať si koupím ELEKTRONICKOU KNÍŽKU, asi tak 99% lidí, kteří vědí, že ráda čtu, mi to přímo nutí.

Že je praktická, lehká, a že se ty knížky dají stahovat, že se na tom skvěle ušetří, že nebudu muset chodit do knihovny... A těch 99% lidí to vzdalo a to zbylý 1% ví, že to ani nemá smysl mě přemlouvat.

Klidně budu tahat těžkou nepraktickou, nestaženou, normální knížku, kterou budu moct fyzicky vlastnit. Klidně budu chodit do knihovny, kterou tak moc miluju a klidně budu utrácet kapesný za knížky, o kterých vím, že je chci mít jen já. Nikomu se nepodařilo, mi novodobou E-knihu vnutit. A věřte mi, že kdyby mi jí někdo dal, tak já mu jí s radostí vrátím zpátky a radši si na tu knížku počkám. Knížky tady jsou tak dlouho, knížky tady byly vždycky, ty z papíru jsou prostě nejlepší, protože je skutečně máte, knížky voněj, můžete si otáček stránky... Takže za mě E-kniha ne, a toho názoru se držím už pěkně dlouho a věřte mi, že se mě jen tak nepustí..

Jo a už jsem se taky někde dočetla, že prý E-knihy šetří přírodu a stromy. Stejnak by se ten strom pokácel pro něco jinýho. Nebo snad budeme jednou používát E-toaleťák? :---(

Tak a teď MOJE TYPY NA KNÍŽKY  

Nakonec jsem se o jedné sérii rozepsala celkem hodně, takže, když tenhle článek bude mít úspěch a bude vás bavit, začnu s pravidelnou sérií, kterou jsem vždycky chtěla na blogu mít, budu tam doproučovat přečtený knížky a psát ty, na které se chystám.

Takže dneska vám doporučím ,,jenom" sérii DECH od Rebeccy Donovanové

  

Chtěla jsem, aby moje dojmy byly co nejčerstvější, a tak jsem se rozhodla, že je napíšu hned po půl hodině, co jsem dočetla poslední řádky. Je to něco jako ,,Omg, panebože, ježišikriste, Evane Mathwesi, (a Drewe Carsone) vezměte si mě" :---)

Trošku mě udivuje, že i v tuhle chvíli dokážu používat ironii.

Teď naprosto bez ironie. Tahle série si mě naprosto získala, uchvátila mě. Splňuje všechny body mých knihomoleckých příznaků. Jednou začnete číst a nedokážete se odtrhnout. Ke knížce jsem přišla úplnou náhodou, když jsem zjistila, že jsou slevy v Tescu, takže vlastně za moji závislost na sérii můžou slevy v Tescu! :( (říkala jsem upřímně, já vím.)

Dlouho jsem si knížku prohlížela, vracela jí a zase si jí brala a udělala jsem nejlíp, jak jsem mohla. Když jsem si jí kupovala, ještě jsem netušila, že má další díly, a kdybych to nevěděla celou dobu a dočetla jí vzteklá, že knížka skončila s neurčitým koncem, tak bych se zbláznila, proto dávám ještě radu hledejte si o knížce informace.

Nebudu prozrazovat zápletky, budu se snažit, popsat to co nejstručněji, ale zároveň mnoho, je to težký.

Všechny tři díly jsou úžasně napsaný,občas se tam objeví tisková chyba, ale ta se dá opominout, slova se skvěle čtou i tak, prakticky se hltají slovo od slova.

Cítím povinnost (dá se povinnost cítít?:D) vás upozornit, že knížka je naprosto NEVYZPYTATELNÁ! Nikdy nevíte, co autorku napadne při další větě, je to jako byste běželi v létě po louce a najednou začalo sněžit. Takhle bych to popsala. Fakticky se mi zatajoval  DECH, bylo to celý neuvěřitelně napínavý do posledního slova, autorka má u mě OBROVSKÝ obdiv za to všechno.

Stránku po stránce zkrátka.. na jedný stránce knížku nenávidíte, na další milujete. Jednou se vám chce brečet, pak se zase smát a čtete to s pocitem, že nikdy nevíte, co právě autorku napadlo, nevíte, co očekávat a tak to má být!

Je to romantická knížka pro holky a jestli si jí na doporučení někdo přečte, budu strašně ráda, když mi napíšete vaše pocity. 

I přesto, že se knížka zdá být negativní a místy až krutá, má obrovský smysl a do začátku jsem věřila, že by autorka hlavní hrdinku Emily nenechala nikdy klesnout, až na samotné dno. 

Já jsem slabší povaha, ale nedokázala bych to odložit, kdybych nevěděla, jak to dopadne. Poznala bych, kdyby to na mě bylo už moc, ale u týhle série začnete prostě číst a nemůžete přestat. 

Díky knížce jsem si začala psát s Bájou (Bája, Sája, chápete, top ne?), ta čte elektronickou podobu (fujky :--) ), a prej se to čte docela hrozně. Asi je ta papírová verze lepší, co se překladu týče. Ale sérii milujeme obě dvě, takže to zkrátka zkuste a uvidíte.

Za nás  SÉRIE DECH: ANO, ANO, ANO! 

Série má tři části: Důvod dýchat, Sotva dýchám, U konce s dechem, už všech tří platí všechno, co jsem tu rozepsala, a každý díl do sebe zapadá. Všechny jsou dost obsáhlý, ale tloušťka by vás neměla odrazovat, DĚJ A SLOVOSLED je důležitějěší!

Odkaz na BOOKTRILER k prvnímu dílu je zde→KLIKNI A ZAMILUJEŠ SE DO EVANA MATHEWSE

A omg ten kluk s foťákem je Evan a ten kluk, jak je rozcuchanej je tak cute, že i když je tak trochu záporák (Drew) tak si ho chci vzíííít! :D ♥

No a můj wishlist?
GIRL ONLINE 3 - až vyjde v ČJ
DÍVKA VE VLAKU
FANGIRL
DÍVKA V LEDU
DENÍK ANNY FRANKOVÉ 
ROZDĚLENÁ SRDCE
pak mám vyhlídnuté další romanťárny a chci dočíst všechny díly Deníku malýho poseroutky, je to taková oddechovka a o všech knížkách vám dám určitě vědět!

Nikomu na to názor na tohle všechno nenutím, jen to píšu, tak, jak to mám já.

Prostě KNÍŽKY, KNÍŽKY, KNÍŽKY! ♥♥♥ Jo to už jsem vlastně jednou psala.. mm... takže prostě KNÍŽKY a.. Shawn Mendes.. :)))

A stále jsem vás dostatečně nepřesvědčila, začít číst? Nemusíte, tak šíleně jako ten pravý knihomol, jsou i větší, než já. Ale stačí to jen zkusit, a přestat říkat, že to zabere moc času, než to dočtete, čas strávený nad knížkou, je totiž úžasný.To už jsem taky říkala.. A popcorn u toho můžete jíst tak jako tak! :D

Knížek je mnoho, stačí si jen najít tu svou! ♥ Každá je něčím svá, najděte si čas, vyhledejte knihovnu a uvidíte, že mi dáte za pravdu. 

Pozitivních věcí na knížkách se dá najít mnohem víc, než ty co jsem vypsala, zkuste nějaký najít i vy.

A pokud pořád ještě fakt ty knížky nečtete, tak jste alepsoň došli na konec tohodle článku..

No vidíte.. Alespon něco jste přečetli! :--)

Mějte se nádherně! Sdílejte dál! Označujte mě na fotkách.. Děkuju vám za každou podporu!

Vaše S.O.S!

Všechny fotky jsou focené mnou, název je inspirovaný Martinusem a jejich tričkama s tímhle popiskem TADY

A pokud to čtete na počítači, část je menšími písmeny a je to proto, že je to okopírované ze souboru v počítači. Děkuju za pochopení!   Teď už je to opravdu vše!

Read More

SPOLU

 Ahoj! Dnešní článek bude obashově delší, než ten předešlý, ale přesto budu moc ráda, když ho dočtete až do konce, a napíšete mi váš názor! ♥

V dnešní době internetu je hrozně lehké se s někým seznámit, ale taky je snadné někomu naletět...

Na sociálních sítích není snadný, věřit člověku, kterého neznáte a kterého jste nikdy neviděli.

Já ale věřím v to, že soicální sítě jsou i užitečná záležitost.

I po seznámení se spousty lidma z Facebooku, se i tak bojím říct svým rodičům, že jsem si našla další kamarádku, která není ze školy, a vlastně ani z města.

Je to vždycky těžký, nějak rodičům vysvětlit a snad ještě horší je vysvětlit to babičce (:D)

Tyhle generace v tomhle světě nevyrůstaly, a tak to tolik nechápou a věří tomu, co se o těhlech věcech píše. Já jsem ale strašně ráda, že v dnešní době jsou možnosti právě takové. Díky internetu znám totiž takovou spoustu lidí se stejnými zájmy, jaké bych v životě nepoznala.. Jsou tam lidé, kteří mi rozumí a sama poznám, s kým se chci bavit a komu chci věřit, v mém případě spousta lidí patří do ,,Slzaholiků" a mezi lidi, kteří prostě nějak sledují dnešní českou hudební scénu. Intrenet je zkrátka plný různých možností, ale jsem si vědoma toho, že i nástrah. Bez toho bych však byla pořád ,,uzavřená" ve skupině lidí v mojí třídě, škole a městě. Ale já sama vím, že obrovská většina mi tam nerozumí. 

Já chci přátele se kterými pokaždý zažiju něco novýho, budou se mnou sdílet podobné zájmy a budou mi rozumět, těch mám ve svojí blízkosti bohužel málo.

A díky lidem, které znám mimo svoje město se mi nabízejí nové možnosti a díky nim poznávám samu sebe, proto si stojím za názorem, že na internetovém přátelství, nemůže být nic špatnýho, pokud si toho člověka prověříte, například tím, že si společně voláte, i když jste se třeba ještě nikdy neviděĺi, musíte vědět, že mu můžete věřit. A já to vím.

Hlavně si dělejte divný selfíčka, ty jsou nej! :D

Tenhle článek ale není o nebezpečí inernetu, je o PŘÁTELSTVÍ, o přátelství na dálku, o tom, jaké to je, co je výhodou, co nevýhodou...

Úžasným příkladem jsou Verča a Kačka, kdo můj blog čte, ví o koho jde.. :D

Vezmem to vysoce filosoficky, ok? :D..

Když jsem byla menší našla jsem u nás v parku čtyřlístek, a protože jsem byla naivní, myslela jsem si, že štěstí znamená hmotnou věc, že si ten čtyřlístek vylisuju a třeba najdu na ulici pětistovku, nebo nějaký absolutní hovadiny. Mamka mi tenkrát říkala, že to nebude hned, a že třeba budu mít štěstí, ale že si toho všimnu až po delší době, myslím a doufám, že alespoň trošku chápete, co mám na mysli.

Nedávno jsem ho našla vylisovaný v šuplíku a zamyslela se, položila jsem si otázku, kdyby čtyřlístek skutečně nosil štěstí, co je v mém životě štěstí? Není to hmotná věc, jsou to moji přátelé, Verča a Kačka, a další lidé, kteřé mi rozuumí, ale jsou to i věci, které zažívám každý den, je to moje rodina. Zní to celkem vážně, ale za chvíli přejdu k ironii, aby vám zas tak nechyběla.

Ohlížím se za dobou, kdy jsem sociální sítě neměla, kdy jsem neměla Verču a Kačku a další lidi, okolo sebe, třeba Kačku Brancuzskou.. a nebo se brzy chystám do Olomouce, navštívit další milý slečny, a všichni tihle, jsou to, co jsem dříve postrádala.

Najednou je však mám, a moc si toho vážím!

Když vezmu svoje kamarádky, se kterými jsem toho nejvíc zažila, tak je to (fakt nečekaně) Kačka a Verča.

Naše přátelství se dá nazvat výsledkem shody okolností, mezi jednu z nich se váže to, jak jsem poznala Verču. Tu příhodu už jste možná na blogu četli, ale zkrátka vše špatný je k něčemu dobrý..

Okecávala jsem to nejmíň tisíckrát, ale pro mě ten krok znamená hodně. Kdybych tenkrát totiž do Anglie jela, netuším kde bych byla teď, ale pochybuju, že by to byla cesta vlakem do Prahy na 4Fans.(začátek článku jsem psala po cestě do Prahy)

Těch okolností bylo mnoho, a ať už byly jakýkoliv, hlavně, že prostě byly! :D

NEBYDLÍME U SEBE, ALE VŽDY JSME SPOLU.

Teď vám tady vypíšu, jaké jsou výhody a jaké nevýhody toho bydlet od sebe několik desítek, v mým případě stovek kilometrů..

SETKÁNÍ

Vždycky se neuvěřitelně těším na setkání s takovýma lidma, protože je to vždy něčím jedinečný.

Rozhodně víc, než to klasický rutinní školní setkání.. nechci odsuzovat někoho, kdo si svého spolehlivého kamaráda našel pár ulic od baráku, ale taky nebudu říkat, že má tím pádem spoustu výhod, protože to tak není. V přátelství na dálku jsem našla tolik plusů! Navíc, když toho člověka vídáte jednou za čas mnohem víc si toho setkání vážíte. Protože ve škole, víte, kdy se zase uvidíte, ale když jste někdo jako trio Aksamitová, Veselá, Víšková, tak si zase tak jistí být nemůžete.

JSTE NEJVÍC ZEMĚPISEC

Nenávidím zeměpis, ale lhala bych, kdybych řekla, že nemám jistou výhodu v tom, co právě probíráme, což je Česká republika.

Hodně jezdím vlakem, sama jsem jela třeba do Brna, Ústí nad Labem, Český Lípy, no a samozřejmě Prahy. Chystám se do Olomóca...(lol, Olomóc je nej). A prostě pak vím, kde co staví, přes co jedu, co v tom kraji je, taky si hodně hledám místa, kde jsou různý akce a koncerty a tím se vlastně učím, aniž bych to nějak tušila. Až postupem času jsem zjistila, že jsem docela mástr, co se týče krajů, a že nejmíň znám ten svůj.... :DDD

Stejně mám ze zemáku dvojku na vysvědčení, ale můžu já za to, že v testech není otázka ,,Vyjmenuj všechny zastávky Katarze Tour?" :---)

HÁDKY 

  Pravděpodobnost, že se s někým pohádáte, při setkání jednou za měsíc, není příliš velká, my jsme se nikdy nepohádaly tak, abychom se nebavily, maximálně jsme si vyměnily názory, no co, nemůžu za to, že Sebastian není hezkej úplně všude :----) 

Je to zkrátka velká výhoda a mnohem víc jsem se naučila respektovat názory druhých,ale neříkám, že to dělám vždycky.. :D

VŠEDNÍ DEN

Na jednu stranu je mi líto, že nezažívám nějaký typický všední den s někým, jako je Verča. Že nemůžu pomlouvat Camilu Cabello s někým jako je Bája a kopat u toho do šutrů cestou k nám domů a představovat si, že je to záporák z naší oblíbený knížky, že nemůžu donutit Kačku Grezlovou, aby konečně začala číst, zazvonila u ní doma a hodila jí do obličeje celou sérii Dech a stála u ní dokud by nezačala konečně číst.. :----)

Nebo jít s Kačkou a jejím psem Dastym na procházku, a samozřejmě jít s Kačkou Aksamitovou na něco maximálně veganského (a následně si jít koupit pizzu:---) )

NE VŽDY SPOLU

Nemůžu to udělat, když se mi chce, protože nikdo nebydlí pod 20 minut cesty, každý sektání je třeba si naplánovat a většinou o víkendu.

V jistých situacích je to obrovská nevýhoda, že ti lidé nemůžou být u vás když si nutně potřebujete zanadávat na to, že Justin Bieber v Praze už byl, ale Mendes bude 0x v Česku a 5x v Německu. Že vás nemůžete zazvonit u Veselejch doma jen tak v neděli odpoledne a jít do kina.

To jsou ty věci, který mi tu vážně chybí. 

Když mě něco trápí, můžu zavolat na Messenger, jenže nemůžu s tím člověkem skutečně být. Já vím, že jsme pořád spolu, ale že se můžu svěřit, ale taky zkrátka vím, že lepší je popovídat si skutečně..

AŽ NA KONCI ZÁKLADKY...

Mezi obrovský výhody přátelství na dálku ale patří i to, že své vzdálené kamarády nevídáte každý den. Že nejste závislí na tom, že je uvidíte pět dní v týdnu a občas i o víkendu, a že se s nimi setkáte  třeba na kroužku.

Snad to nevyzní krutě, ale základka jednou skončí, a pokud nejdete studovat spolu, tak je vídat přestanete tak často, jako doposud.

A lidi, co mají přátele daleko, spolu na základku nechodí (nečekaně), takže na sobě nejsou tak závislí, a když jdou na střední, tak jdou prostě na střední a nepřichází žádné těžké loučení.

NÁDRAŽÍ

Ale i u asociálů s friendama někde v Lípě (těžká ironie, fakt :))) ) těžké loučení příchází. My se sektáváme většinou někde, kam se jede vlakem, a kdo jede vlakem, tak skončí na nádraží (nečekaně) Pokud teda neusnete na záchodě ve vlaku a neskončíte v depu.

To se mně nestalo! :D Zatím...

 Nádraží, pro někho jako jsem já, Kačka a Verča, to je prakticky druhý domov, a vlaky obzvlášť.

Pokud se na nádraží sejdeme znamená to za 1.) Obrosvké štěstí, protože hurá! Něco novýho zažijeme.. A nebo.. přijde čas loučení, a vy víte, že musíte odjet.

To já na tom vyloženě nesnáším, když nevím, kdy se zase všechny shledáme, takže větišnou sto let objímám, a pak musím nasednout do vlaku a jet domů.

No a taky při tom sektání nerada koukám na hodiny, protože pak vím, jak málo času zbývá, než to loučení přijde..

Tak abych to shrnula..

Kilometry jsou jen číslo, a ať svého kamaráda najdete kdekoliv, ať je to váš soused, nebo ať je to někdo s kým si rozumíte, ale málo se vídáte. Dokud máte člověka, se kterým jste sami sebou, a se kterým si rozumíte a můžete mu věřit, jste vítězem, ať je ten člověk kdekoliv.

Dnešní článek měl být o tom, jaké výhody a nevýhody vzdálené přátelství má, neměl být žádnou kritikou na nic. Psala jsem to upřímně ze svojí vlastní zkušenosti.

Stále častěji někde poznávám lidi, kteří se znají přes sociální sítě, v dnešní době je to normální.

Ukaž svýmu kamarádovi, že si ho vážíš.

Což mi připomíná, že občas svýho kámoše něčím překvapit je vážně fajn a protože miluju balíčky, díky přátelství na dálku, si je můžu rozbalovat, hah :---)

Jinak českou poštu nenávidím :---)

Jo a ještě poslední vážnost na konec, protože cítím potřebu to napsat..

Važme si svých přátel, ukažme jim, že tu pro ně jsme. Miluju svoje kamarády, ať bydlej kdekoliv, protože mě přijímají takovou, jaká jsem.

A to i přesto všechno, že jim občas sežeru hranolky v Burgerkingu, nebo je poprskám omáčkou z VietnamFoodu... :---)

Díky všem, kteří mají semnou trpělivost a jsou se mnou, eixstuje tenhle článek, tenhhle blog a já jsem s nimi doopravdy šťastná!

Mějte se krásně, děkuji za přečtení a za případné sdílení kamarádovi, ať už bydlí za rohem, nebo v Ústí nad Labem!

(to se rýmovalo, wow)

Mimochodem, časem mě určitě napadne další hromada věcí, takže nikdo neřekl, že kdyžtak nemůže být druhý díl! :D

Tohle byl i tak trošku průřez fotkama nás všech, spoustu jich tu zatím není, a můžou se objevit někdy příště někde jinde, nebo můžete najít nějaký i v článku z Celibátova. Teď už je to vážně všechno. Ahoj!

 

♥

CÍTIT POUTO PŘÁTELSTVÍ... ♥

 

Read More