JE TO DLOUHÁ CESTA ZA ŠTĚSTÍM, ALE STOJÍ TO ZA TO TAK BĚŽ ZA NÍ

Tohle téma mělo vyjít až v den, kdy to bude rok od založení blogu a první publikace článku. Já ale už nemůžu čekat. Tak jako jsem měla přestat čekat už dávno..
Berte to jako poděkování za 10 000 přečtení na blogu za celou dobu, co existuje, jste SKVĚLÍ!!! 

Když se řekne ,,ČLÁNEK" jsem v tu ránu vzhůru a jsem ve svým živlu...

Tak se pojďte ponořit do toho dnešního!

Vzpomínám na doby, kdy jsem si teprve představovala, jaký by to asi mělo, mít blog.. pořád jsem si pokládala otázky ,,Četl by to někdo?" ,,Nesmáli by se mi?" Pořád jsem si říkala, že je to moc složitý, že na to kašlu. Ale prakticky obden jsem si představovala, jak by to asi mohlo vypadat..

Pak jsem četla knížku GirlOnline, která je o bloggerce a mně se strašně líbilo, jak tam má ty fanoušky a píšou jí komentáře... to byla další fáze. Stejně jako kroužek novinářů, kam se chodila a pořád chodím.

Fáze, kdy už jsem si uvědomovala, že blog nejen chci, ale taky potřebuju, přišla, když jsem si vyrazila na začátku června minulýho roku na první halový koncert Slzy, který byl tak nějak ,,se vším všudy" a přála si někam vypsat svoje pocity. 

Jenže jsem neměla kam, a pořád mi scházelo odhodlání. V červnu jsem navštívila ještě koncert Slzy v Praze, a tak nějak jsem pořád cítila potřebu někam to dávat a publikovat a čím dál víc jsem si to přála a věděla, že sálodlouhý popisek na instagramu není vhodný. Taky se v tu dobu dělo i víc věcí, a mně něco takového zkrátka scházelo. 

Verča řekla, ať přestanu čekat, a já pořád, že si tím nejsem jistá, a že to ani neumím

Koukala jsem se na video, kde byl návod a začala tvořit. Pomalu ale jistě. Každý den s tou samou myšlenkou, že vznikne SarahOnlySarah. Ani pořádně nevím, jak mě to napadlo, ale je to už hodně dávno. Ze začátku jsem se měla jmenovat Prostě Sára. Jenže se mi to nakonec tolik nelíbilo.

Hlavně mým cílem bylo, psát VŠECHNO. Články z koncertů, fotočlánky, a všechno, co budu chtít, co budu cítit. Letos, v roce 2017 to začaly být i rozhovory.

No, první článek byl ze CineTube, a neměla jsem úplně ustálený svůj typ, kterým píšu. Přijde mi to takový ostýchavý, ten první článek. Postupem času jsem však přesně našla ten typ a vypracovala si to tak, jak jsem chtěla. 

Přicházely stále nové a nové nápady a jak čas plynul, já se v tom nacházela čím dál víc. Dávala jsem do toho všechno a věřila a pořád v to věřím. Pořád je to stejné. Pořád je to dát do toho všechno, nebo nic. A já vím, že varianta VŠECHNO... je nejlepší.

Psaní bylo vždycky to, čemu jsem se chtěla věnovat, mít blog byl sen, ale já přestala sedět a začala konečně něco začala dělat první prázdninový týden. A teď.. teď jsem až tady. U článku, který je jako poděkování. Poděkování za 10 000 zobrazení.

Ať už to byl kdokoliv. Kdokoliv, kdo je součástí toho čísla, a ať už mě nemá v lásce a čte to, aby mě mohl zkritizovat, nebo je to někdo, kdo moje články čte rád a vždy se na nový článek těší. Všechno je to součástí SarahOnlySarah.

Možná si někdo řekne, že to prožívám, a že nejsem žádná ultra slavná bloggerka, a co si o sobě vlastně myslím, ale já nikdy nechtěla být mediální hvědza, či co. Jen jsem si vždycky přála tohle mít..

Mít někoho, kdo to bude číst a kdo mě bude podporovat. Mojí motivací je všechno, každý, kdo o mně ví a kdo mě čte, každý kdo mi v tom pomohl, všechny koncerty a všechno okolo mě, zpěváci, co dělají to, co je baví a já je můžu vidět jak si plní sny a podpřit je. Motivací může být třeba pěkný počasí, jakákoliv drobnost. Všechno okolo mě je, bylo a bude motivací a inspirací. Všechny texty písniček, který mám ráda a který popisují tyhle věci. Stačí si všímat.
Občas chytnu inspiraci ve chvíli, kdy je to nejmíň vhodné, a proto si poznámky zapisuju do mobilu, nebo do rovnou do souboru jako poznámky, který následně upravím. Mám blogerské noční můry, že to zapomenu, když si to nezapíšu. Navíc já jsem typ člověka, jehož druhým orgánem je diář, bez něho bych asi fakt nebyla.. :D

Všechno mě vždycky nakopne psát a fotit dál.

Když jsem totiž seděla a psala. Publikovala první článek a radovala se z 20ti přečtení a prvních 100 zobrazení blogu. Představovala jsem si, tehdy ještě neočekáváný číslo 500 a když tam bylo, tak byl i 1 000.. a tajně jsem snila o pěkným  a tehdy ještě vzdáleným číslu 10 000. Bylo to na mým tajným wishlistu přání. A že jste to vy.. 

Kromě čísla 10 000, tam stojí třeba jet na koncert Shawna Mendese, nebo být v TOP10 nominovaných na Bloggerku roku. 

10 000 už jsem dosáhla a všechno to bylo, protože jsem přestala čekat.  Pořád snila a pořád psala, fotila a trajdala všude po Česku.

Možná to někomu může znít jako absolutní nesmysl, pořád psát o nějakých koncertech a ptát se nějakých kytaristů, co jim chutná k jídlu..

Já to beru jako svojí prioritu. Každý má nějaký svůj cíl, tajný sen. Něco, co ho baví a naplňuje.

A já mám tohle.
Sním, dávám do toho všechno, věřím v to, a mám svoje cíle. A každý, kdo nějaký má a jde si za tím, mě musí chápat. Podlě mě vždycky existuje něco, co někoho dělá někým, kým je.
Možná to chce začít zkoušet nové věci a nemusí to být skok padákem..

Je pravda, že jsem se ze začátku styděla, se v tom prosazovat, ale jelikož jsem postupem času zjisťovala, že mě to dělá šťastnou, přestala jsem řešit, kdo všechno to čte a prostě jsem to byla JÁ,

Vždycky jsem to JÁ, vždycky to píšu od srdce a tak jak já to cítím. Snažím se vložit do toho celou svojí píli a jít si zatím, za čím si jít chci.

Psaní pro mě vždycky mělo velký význam, bavilo mě to, ale nikdy jsem to nějak extra neřešila, teď se tomu ale chci věnovat mnohem víc a prostě psát, publikovat a radovat se z toho a dělat radost i vám.

Proto mám obrovskou radost, když se to někomu líbí, když mi píšete, když mě sdílíte a když to všechno čtete, když vím, že to, co píšu má smysl. 

Dřív jsem jen přihlížela, a nikdy nepochopila a nezažila to kouzlo, když někdo podporuje něco, co ten druhý miluje. Teď to ale chápu.

Půjdu si za tím.

Dál se budu rozvíjet a pracovat na sobě, protože nic není jen tak. Dál budu trénovat artikulaci, abych mohla moderovat, protožen další akademie se blízí, a je to skvělá zkušnost. Dál budu psát a jezdit na koncerty, protože v ty chvíle se neznám. Však víte..jsme součástí atmosféry. Abych to měla komu předat, dál budu fotit, abych mohla skvělý momenty kam zaznmenávat. Dál budu tvořit to, co je obrovskou součástí mě.. A dál budu jíst Kačce Aksamitový hranolky v Burger Kingu, jezdit k Verče, koukat se k ní na televizi, ležet jí na posteli a smát se totálně špatným vtipům, dál budu vydávat maximum energie do skoků na koncertech. Dál budu dělat, co mě naplňuje a budu si za tím stát. A ano, napíšu to klidně tisíckrát.

 A možná, že je tohle všechno jenom začátek, kdo ví, kde budu za pár let?

To je na mě moc filosický... :D
Jen vím, že vždycky budu mít cíle a vždycky budu snílek s hlavou v oblacích.
Protože jezdit vlakem do všech možných zapadákovů, psát, fotit a skákat na koncertech, číst do noci a vykládat špatný vtipy svým kamarádům. To jsem já. A vím to.

Přeju každýmu, kdo tohle přečetl, aby se v nečem našel a šel si zatím a aby mě pochopil.

Když to nepřišlo teď, jednou to přijde. Je na vás za čím si půjdete a jaký sen chcete zrealizovat. Hlavní je, mít pocit, že jste pro to udělali vše.

A i mně se občas někdo směje a pokud se tohodle bojíte.. U mě to je to poslední, co by mě sráželo dolů, protože ti lidi asi nechápou, že mít cíl, je mít vše.

Jo a já vím, že jsem celkem ,,malá" na to abych tady psala nějaký moudra, jak si za tím máte jít.

Ale víte, proč to píšu? Protože si za tím stojím a psát to chci, proto to existuje a od toho to je.

Ať je mi kolik mi je, nikdy není pozdě na to snít. Snění mě neomrzí.

Neberu to na lehkou váhu.

Je důležité se zlepšovat a nestát na místě. Každý den pro svůj cíl něco udělat. Stačí na to třeba jen pomyslet..

Přidat popisek

Budu ráda, když tenhle článek dostanete dál.

D Ě K U J U

Vaše S.O.S

,,Nikdy se neodpoutávej od svých snů, když zmizí, budeš dál existovat, ale přestaneš žít"

- Mark Twain -

,,Běžíme pro to, co chceme, občas padnem, ale jde o to, kdy vstanem" Hlavní je koukat se dopředu...  

Ať se můžou zdát citáty jako jakýkoliv kýč, vždycky mě motivovaly, a vždycky je budu milovat tak, jako texty písniček, který pro mě mají určitý výzam! Motivace je totiž i tam!

 Mimochodem, právě před pár minutami jsem dopsala tenhle článek, a cítím se skvěle, protože jsem se zase vypsala a tyhle pocity miluju. I když mám pořád pocit, že bych měla psát dál.

Už to chápete? ♥
S každým vydaným článkem se cítím skvěle!

Název článku je inspirovaný textem písničky Polety. Protože já mám pocit, že moji nejoblíbenější interpreti vědí, co dělají.