SPOLU

 Ahoj! Dnešní článek bude obashově delší, než ten předešlý, ale přesto budu moc ráda, když ho dočtete až do konce, a napíšete mi váš názor! ♥

V dnešní době internetu je hrozně lehké se s někým seznámit, ale taky je snadné někomu naletět...

Na sociálních sítích není snadný, věřit člověku, kterého neznáte a kterého jste nikdy neviděli.

Já ale věřím v to, že soicální sítě jsou i užitečná záležitost.

I po seznámení se spousty lidma z Facebooku, se i tak bojím říct svým rodičům, že jsem si našla další kamarádku, která není ze školy, a vlastně ani z města.

Je to vždycky těžký, nějak rodičům vysvětlit a snad ještě horší je vysvětlit to babičce (:D)

Tyhle generace v tomhle světě nevyrůstaly, a tak to tolik nechápou a věří tomu, co se o těhlech věcech píše. Já jsem ale strašně ráda, že v dnešní době jsou možnosti právě takové. Díky internetu znám totiž takovou spoustu lidí se stejnými zájmy, jaké bych v životě nepoznala.. Jsou tam lidé, kteří mi rozumí a sama poznám, s kým se chci bavit a komu chci věřit, v mém případě spousta lidí patří do ,,Slzaholiků" a mezi lidi, kteří prostě nějak sledují dnešní českou hudební scénu. Intrenet je zkrátka plný různých možností, ale jsem si vědoma toho, že i nástrah. Bez toho bych však byla pořád ,,uzavřená" ve skupině lidí v mojí třídě, škole a městě. Ale já sama vím, že obrovská většina mi tam nerozumí. 

Já chci přátele se kterými pokaždý zažiju něco novýho, budou se mnou sdílet podobné zájmy a budou mi rozumět, těch mám ve svojí blízkosti bohužel málo.

A díky lidem, které znám mimo svoje město se mi nabízejí nové možnosti a díky nim poznávám samu sebe, proto si stojím za názorem, že na internetovém přátelství, nemůže být nic špatnýho, pokud si toho člověka prověříte, například tím, že si společně voláte, i když jste se třeba ještě nikdy neviděĺi, musíte vědět, že mu můžete věřit. A já to vím.

Hlavně si dělejte divný selfíčka, ty jsou nej! :D

Tenhle článek ale není o nebezpečí inernetu, je o PŘÁTELSTVÍ, o přátelství na dálku, o tom, jaké to je, co je výhodou, co nevýhodou...

Úžasným příkladem jsou Verča a Kačka, kdo můj blog čte, ví o koho jde.. :D

Vezmem to vysoce filosoficky, ok? :D..

Když jsem byla menší našla jsem u nás v parku čtyřlístek, a protože jsem byla naivní, myslela jsem si, že štěstí znamená hmotnou věc, že si ten čtyřlístek vylisuju a třeba najdu na ulici pětistovku, nebo nějaký absolutní hovadiny. Mamka mi tenkrát říkala, že to nebude hned, a že třeba budu mít štěstí, ale že si toho všimnu až po delší době, myslím a doufám, že alespoň trošku chápete, co mám na mysli.

Nedávno jsem ho našla vylisovaný v šuplíku a zamyslela se, položila jsem si otázku, kdyby čtyřlístek skutečně nosil štěstí, co je v mém životě štěstí? Není to hmotná věc, jsou to moji přátelé, Verča a Kačka, a další lidé, kteřé mi rozuumí, ale jsou to i věci, které zažívám každý den, je to moje rodina. Zní to celkem vážně, ale za chvíli přejdu k ironii, aby vám zas tak nechyběla.

Ohlížím se za dobou, kdy jsem sociální sítě neměla, kdy jsem neměla Verču a Kačku a další lidi, okolo sebe, třeba Kačku Brancuzskou.. a nebo se brzy chystám do Olomouce, navštívit další milý slečny, a všichni tihle, jsou to, co jsem dříve postrádala.

Najednou je však mám, a moc si toho vážím!

Když vezmu svoje kamarádky, se kterými jsem toho nejvíc zažila, tak je to (fakt nečekaně) Kačka a Verča.

Naše přátelství se dá nazvat výsledkem shody okolností, mezi jednu z nich se váže to, jak jsem poznala Verču. Tu příhodu už jste možná na blogu četli, ale zkrátka vše špatný je k něčemu dobrý..

Okecávala jsem to nejmíň tisíckrát, ale pro mě ten krok znamená hodně. Kdybych tenkrát totiž do Anglie jela, netuším kde bych byla teď, ale pochybuju, že by to byla cesta vlakem do Prahy na 4Fans.(začátek článku jsem psala po cestě do Prahy)

Těch okolností bylo mnoho, a ať už byly jakýkoliv, hlavně, že prostě byly! :D

NEBYDLÍME U SEBE, ALE VŽDY JSME SPOLU.

Teď vám tady vypíšu, jaké jsou výhody a jaké nevýhody toho bydlet od sebe několik desítek, v mým případě stovek kilometrů..

SETKÁNÍ

Vždycky se neuvěřitelně těším na setkání s takovýma lidma, protože je to vždy něčím jedinečný.

Rozhodně víc, než to klasický rutinní školní setkání.. nechci odsuzovat někoho, kdo si svého spolehlivého kamaráda našel pár ulic od baráku, ale taky nebudu říkat, že má tím pádem spoustu výhod, protože to tak není. V přátelství na dálku jsem našla tolik plusů! Navíc, když toho člověka vídáte jednou za čas mnohem víc si toho setkání vážíte. Protože ve škole, víte, kdy se zase uvidíte, ale když jste někdo jako trio Aksamitová, Veselá, Víšková, tak si zase tak jistí být nemůžete.

JSTE NEJVÍC ZEMĚPISEC

Nenávidím zeměpis, ale lhala bych, kdybych řekla, že nemám jistou výhodu v tom, co právě probíráme, což je Česká republika.

Hodně jezdím vlakem, sama jsem jela třeba do Brna, Ústí nad Labem, Český Lípy, no a samozřejmě Prahy. Chystám se do Olomóca...(lol, Olomóc je nej). A prostě pak vím, kde co staví, přes co jedu, co v tom kraji je, taky si hodně hledám místa, kde jsou různý akce a koncerty a tím se vlastně učím, aniž bych to nějak tušila. Až postupem času jsem zjistila, že jsem docela mástr, co se týče krajů, a že nejmíň znám ten svůj.... :DDD

Stejně mám ze zemáku dvojku na vysvědčení, ale můžu já za to, že v testech není otázka ,,Vyjmenuj všechny zastávky Katarze Tour?" :---)

HÁDKY 

  Pravděpodobnost, že se s někým pohádáte, při setkání jednou za měsíc, není příliš velká, my jsme se nikdy nepohádaly tak, abychom se nebavily, maximálně jsme si vyměnily názory, no co, nemůžu za to, že Sebastian není hezkej úplně všude :----) 

Je to zkrátka velká výhoda a mnohem víc jsem se naučila respektovat názory druhých,ale neříkám, že to dělám vždycky.. :D

VŠEDNÍ DEN

Na jednu stranu je mi líto, že nezažívám nějaký typický všední den s někým, jako je Verča. Že nemůžu pomlouvat Camilu Cabello s někým jako je Bája a kopat u toho do šutrů cestou k nám domů a představovat si, že je to záporák z naší oblíbený knížky, že nemůžu donutit Kačku Grezlovou, aby konečně začala číst, zazvonila u ní doma a hodila jí do obličeje celou sérii Dech a stála u ní dokud by nezačala konečně číst.. :----)

Nebo jít s Kačkou a jejím psem Dastym na procházku, a samozřejmě jít s Kačkou Aksamitovou na něco maximálně veganského (a následně si jít koupit pizzu:---) )

NE VŽDY SPOLU

Nemůžu to udělat, když se mi chce, protože nikdo nebydlí pod 20 minut cesty, každý sektání je třeba si naplánovat a většinou o víkendu.

V jistých situacích je to obrovská nevýhoda, že ti lidé nemůžou být u vás když si nutně potřebujete zanadávat na to, že Justin Bieber v Praze už byl, ale Mendes bude 0x v Česku a 5x v Německu. Že vás nemůžete zazvonit u Veselejch doma jen tak v neděli odpoledne a jít do kina.

To jsou ty věci, který mi tu vážně chybí. 

Když mě něco trápí, můžu zavolat na Messenger, jenže nemůžu s tím člověkem skutečně být. Já vím, že jsme pořád spolu, ale že se můžu svěřit, ale taky zkrátka vím, že lepší je popovídat si skutečně..

AŽ NA KONCI ZÁKLADKY...

Mezi obrovský výhody přátelství na dálku ale patří i to, že své vzdálené kamarády nevídáte každý den. Že nejste závislí na tom, že je uvidíte pět dní v týdnu a občas i o víkendu, a že se s nimi setkáte  třeba na kroužku.

Snad to nevyzní krutě, ale základka jednou skončí, a pokud nejdete studovat spolu, tak je vídat přestanete tak často, jako doposud.

A lidi, co mají přátele daleko, spolu na základku nechodí (nečekaně), takže na sobě nejsou tak závislí, a když jdou na střední, tak jdou prostě na střední a nepřichází žádné těžké loučení.

NÁDRAŽÍ

Ale i u asociálů s friendama někde v Lípě (těžká ironie, fakt :))) ) těžké loučení příchází. My se sektáváme většinou někde, kam se jede vlakem, a kdo jede vlakem, tak skončí na nádraží (nečekaně) Pokud teda neusnete na záchodě ve vlaku a neskončíte v depu.

To se mně nestalo! :D Zatím...

 Nádraží, pro někho jako jsem já, Kačka a Verča, to je prakticky druhý domov, a vlaky obzvlášť.

Pokud se na nádraží sejdeme znamená to za 1.) Obrosvké štěstí, protože hurá! Něco novýho zažijeme.. A nebo.. přijde čas loučení, a vy víte, že musíte odjet.

To já na tom vyloženě nesnáším, když nevím, kdy se zase všechny shledáme, takže větišnou sto let objímám, a pak musím nasednout do vlaku a jet domů.

No a taky při tom sektání nerada koukám na hodiny, protože pak vím, jak málo času zbývá, než to loučení přijde..

Tak abych to shrnula..

Kilometry jsou jen číslo, a ať svého kamaráda najdete kdekoliv, ať je to váš soused, nebo ať je to někdo s kým si rozumíte, ale málo se vídáte. Dokud máte člověka, se kterým jste sami sebou, a se kterým si rozumíte a můžete mu věřit, jste vítězem, ať je ten člověk kdekoliv.

Dnešní článek měl být o tom, jaké výhody a nevýhody vzdálené přátelství má, neměl být žádnou kritikou na nic. Psala jsem to upřímně ze svojí vlastní zkušenosti.

Stále častěji někde poznávám lidi, kteří se znají přes sociální sítě, v dnešní době je to normální.

Ukaž svýmu kamarádovi, že si ho vážíš.

Což mi připomíná, že občas svýho kámoše něčím překvapit je vážně fajn a protože miluju balíčky, díky přátelství na dálku, si je můžu rozbalovat, hah :---)

Jinak českou poštu nenávidím :---)

Jo a ještě poslední vážnost na konec, protože cítím potřebu to napsat..

Važme si svých přátel, ukažme jim, že tu pro ně jsme. Miluju svoje kamarády, ať bydlej kdekoliv, protože mě přijímají takovou, jaká jsem.

A to i přesto všechno, že jim občas sežeru hranolky v Burgerkingu, nebo je poprskám omáčkou z VietnamFoodu... :---)

Díky všem, kteří mají semnou trpělivost a jsou se mnou, eixstuje tenhle článek, tenhhle blog a já jsem s nimi doopravdy šťastná!

Mějte se krásně, děkuji za přečtení a za případné sdílení kamarádovi, ať už bydlí za rohem, nebo v Ústí nad Labem!

(to se rýmovalo, wow)

Mimochodem, časem mě určitě napadne další hromada věcí, takže nikdo neřekl, že kdyžtak nemůže být druhý díl! :D

Tohle byl i tak trošku průřez fotkama nás všech, spoustu jich tu zatím není, a můžou se objevit někdy příště někde jinde, nebo můžete najít nějaký i v článku z Celibátova. Teď už je to vážně všechno. Ahoj!

 

♥

CÍTIT POUTO PŘÁTELSTVÍ... ♥