KONCERTY

Jsme součástí atmosféry..

Kdo mě najde má nic:)))

Jedu tam a zase zpět, můj kompas hlasí, že jsem procestoval celej svět a kdo ví.., jak to bude dál.."

 ...Dostat se zpátky až tam, kde už to tak dobře znám.

Upozornění na začátek. Nejspíš budu skákat od jednoho tématu k druhému, ale píšu to tak jak to cítím. Tak příjemné čtení vám všem!!

- Začnete jedním, a nemůžete přestat. Začnete brát každou možnost někam jet a koncerty pro Vás začínají mít úplně jiný význam.

Všechno to vnímáte TEĎ a TADY. Odregujete se, aniž by jste to vnímali. Jste v jiným světě. Odcházíte od všedních dnů. Alespoň na pár chvil. Koncerty a atmosféra tam, jsou na těch pár skvělých chvil úplně jinej svět.

Možná to zní trošku bláznivě, ale já to miluju. Miluju tam být s lidmi, kteří to tak cítí taky. Kteří si to užívají se mnou.
Neznám lepší pocit, než si všechny vaše oblíbený písničky poslechnout živě, vydat ze sebe tu energii, nějakou získat...♥

Dřív jsem se ještě nedokázala tolik odvázat, skákat nebo zpívat (v mým případě spíš řvát) postupem času, jsem ale zjistila, že až teprve to znamená si ten koncert pořádně užít. Já se dřív totiž styděla, ale pak jsem zjistila, že to stejně nevnímám, že je to jedno. Lidi okolo vás, neví pořádně, kdo jste a tak, či tak, skáčou taky. A ti lidi, co vás tam znají, jsou nejspíš vaši kamarádi.. a tak či tak.. skáčou taky, tak skákejte všichni! :D

Fotky v tomhle článku budou především momentky! :D

Mně to dělalo, a občas pořád dělá problémy, spíš kvůli tomu, že většinou jsem v první řadě, takže, i když si myslíte, že ne, interpret vás stejně vidí. Takže jsem si vždycky připadala trapně, ale je to celkem zbytečný, protože tím, že kapele, nebo zpěvákovi dáváte v hledišti jasně na jevo, že si to užíváte a že vás to baví, dáváte mu (nebo jim) energii, a oni jí na oplátku dávájí vám. V článku z KATARZETOUR jsem popisovala, že je to něco jako vzájemná symbióza, to znamená, nebo teda teta Wiki říkala, že je to odborný termín, pro JAKÉKOLI úzké soužití dvou a více organismů"

A já si pamatuju, co to je, protože v přírodovědě jsme měli takovej obrázek a já si to prostě pamatuju.

No a prostě mně to absolutně připomíná koncerty. Nevím jestli je úplně správný ,,úzký soužití" :D

Ale oni dávájí enrgii nám a my jim. Tak je to.

Už jsem se do toho zas zamotala, ale myslím, že všichni chápou, co tím chci říct. Nebo minimálně všichni, co už nějaký koncert zažili.

Já jsem začala jedním... a to 30.4. 2015 na Slze (o tom bude článek samostatný). A myslela jsem si, že je taky můj poslední. Od toho prvního jsem se však dokázala někam posunout.

Ale to byla celkem naivní představa, tenkrát jsem tomu aboslutně nerozuměla. Teď už jsem ale najezdila koncertů dost, vím, na co se připravit, co očekávat (zhruba očekávat, někteří interpreti jsou nevyzpytatelní). :D..

Tenhle článek je zkrátka o tom, proč to tak miluju, pokusím se zkrátka popsat to, co to pro mě znamená.

Koncerty pro mě znamenají mnoho a postupem času to začala chápat i moje rodina, což je pro mě skutečně důležitý. Myslím si, že to pořád nechápou úplně, ale rozumí, že to má pro mě význam..

Je to něco úplně jiného, než poslouchat tu hudbu doma u počítače, to asi tolik vysvělovat nemusím. Na koncertech svým způsobem toho člověka nějak poznáváte, na autogramiádě můžete prohodit pár slov...

- Může se stát, že řeknete něco trapného. No ale může to být trapné třeba jen pro vás, a ten, na koho mluvíte, si toho nevšimne. Ale když za ním přijdete a začnete mu vyprávět, že se každý den koukáte na Ulici a že je to smysl vašeho života. Buď se na vás divně podívá, nebo vám řekne, že to má úplně stejně :---) Ne dobře, ale stejnak, je celkem hodně velká většina v šoku, pokud se nejmenujete Kačka Aksamitová a nevyprávíte celej svět. U Kačky ten šok přijde vždycky až tak za pár minut.

Zkrátka na koncertech je velké +, že toho člověka skutečně vidíte. Slyšíte ho živě. Pro mě to hodně znamená.

Je ale spousta lidí, kteří tohle tolik nechápou a setkávám se s mnoha lidmi, s jejich nesmírně chytrými řečmi a otázkami..

,,To kam zase jedeš?"

,,Vždyť je to pořád to samý dokola, to tě to pořád baví?"

,,Jak tě to může pořád bavit, když předem víš, co řekne a udělá?"

,,To tě jednou omrzí.."

Tak tenhle typ člověka je.. nejspíš člověk, který se sám nedokázal dohrabat někam vyrazit a tak si na vás vybíjí zlost, nebo to nepochopil a chápat nechce... No a nebo je jednoduše úplně  mimo. 

Já jsem se to naučila ignorovat, protože kdo to nezažil, ten to nepochopí a nebo to pochopit nechce, to už je jeho volba.

Já chápu, že někdo by si moc přál, někam vyrazit, ale tíží ho malý věk, peníze, nebo doprava.

No já nejsem žádnej dospělák, takže musím mamce volat, peníze.. to není vždycky tak jednoduchý a vím, co je přes čáru, a doprava.. no vlaky jsou můj život a režijka nejlepší kamarád.

Přesto si myslím, že je hlavně potřeba se za to prát, a zkoušet všechno. Snažit se pro to něco udělat.

No a jak to dělám já?

Jedna z věcí je velice diplomatické přemlouvání :)) Musíte chytit dobrou náladu, k tomu třeba umýt nádobí a pak začít mluvit. Hlavně odhadněte, kdy je pro vaše rodiče ta správná chvíle! 

No a já ještě dělám tu věc, že rodičům občas klidně i dva týdny, neukážu žákovskou a za tu dobu si sbírám dobrý známky. Ty pak rodičům ukážu.. No a začnu mluvit. Já se ve škole snažím mít hodně solidní výsledky, abych pak mohla jet někam i ve všední den a tak pár hodin školy vynechat.

Hlavně, koncerty jsou skvělý odreagování od školy, je to útěk od rutinních dnů a i to mě pak nějakým způsobem.. stimuluje?

Proto občas vynechám nějaký ten školní výlet, což dělám nesmírně ráda..:D

Jedním z mých typů je samozřejmě sehnat si lístky včas. Mít s sebou dostatek pití, a co se jídla týče, tak, jako ešus se svíčkovou asi jako není nejlepší nápad (hah). Nemusím vám psát, že je fajn vzít si sebou  kapesníky nebo něco.

Ale hlavně přijďte včas, a pokud chcete chytnout první řadu tak obzvlášť. Občas můžete slyšet ještě i zvukovku... :D

První řada je pohodlná, protože si tam můžete odložit věci, dobře se tam fotí, akorát všichni se strašně tlačí, takže pro pohyb nic moc, ale když chci, tak si tam to volno udělám... :D

Koncerty jsou zkrátka úžasný vždycky. Atmoséra je vždycky nezapomenutelná, a pamatujte, že i vy jste její součástí!

Nikdy bych netušila, že budu chtít pořád tahle jezdit, že mi to umožní okolí, a že se v tom najdu. Já prostě miluju, když můžu tohle všechno vidět naživo a sledovat to. Když u toho můžu být. Sepsat o tom článek a poslat svoje já do světa. (to znělo deep asi:))

Nedokážu si představit, ale vím, že na to jednou přijde, že tohle období skončí. Ale já na to budu vždycky ráda vzpomínat!! Protože i tohle všechno mě posunulo dál a znám lidi, který znám.

A pamatujete, jak jsem na začátku psala ,,Jdete jednou a nemůžete přestat" tak to můžu se stoprocentní jistotou potvrdit nejen já. Miluju jet vlakem a vědět, co mě tam čeká. A je mi jedno pokolikátý, protože pokaždý nikdy nemám dost. Podle mě jsou koncerty legální drogou!! :D

Nikdy nečekám, kdy, co a jak bude blízko. Takhle bych toho tolik nenavštívila. Nemám ráda, když si lidi stěžují, že to není v jejich městě, když je to třeba jen o kousíček dál. Ale hodina jízdy někam, podle mě nikoho nezabije, s tím už se musí daný člověk poprat sám.

Většinu víkendů mám obrovskou chuť někam vyrazit, řekla bych..,že mám absťák? :D 

A co se autogramiád týče, koncerty mám radši a autogramiáda je jen taková třešnička na dortu!♥

No nevím, jak moc jsem vám objasnila, proč to tak miluju a jestli jsem vám nějak poradila.

Až někdy na nějakým koncertě budete, užijte si to maximálně a vydejte ze sebe maximální množství energie. Ta energie se vám ráno vrátí, i když budete myslet, že ne. Vždycky mě to svým způsobem nabije. Pocity na koncertech bych chtěla zažívat pořád.  
Tvoří to součást mě.

Díky koncertům znám spoustu lidí, procestovala jsem kousek Česka, a ještě velký kus mě čeká a já ho ráda poznám! Zlepšuju se v zeměpisu, to jsem psala v článku SPOLU.. a prostě to miluju ať je to sebevíc šílený. 

Zažila jsem mnoho okamžiků, ale víc se rozepíšu v článku, který vyjde 30.4, i kdyby vyjít nechtěl :))

Dejme tomu, že tohle byla malá ochutnávka..!

Doufám, že se vám článek líbil, alespoň trošku. Děkuju každýmu, kdo je součástí každýho kliknutí na tenhle blog. Protože za chvíli to bude 10 000!!

Budu ráda za sdílení, nebo jakýkoliv komentář! A kdo se mnou souhlasí, že koncerty jsou prostě život??

Mějte se nádherně!

S.O.S

,,Až zhasnou reflektory.. my si budem tiše přát.."

Minulý článek: ZDE