Teď už s tím stejně nic nenadělám

Tohle je zlý, včera v noci jsem měla námět na nějakej článek... Pak jsem usla a zapomněla jsem to.. :D

A taky se mi pořád zdá o škole. Jakože fakticky už asi třetí, čtvrtej sen. To není sen. NOČNÍ MŮRA!

Jako dneska v noci.. :D Pořád se mi zdá o nějakým rozřázování, který bude 1. září a ty sny jsou vždycky tak živý, že jsem šťastná, že se ráno probudím doma. Protože tentokrát jsem rozbíjela agresivně lavice a řvala na svýho spolužáka a učitelku... :DD 

A když už jsme u toho, celý můj blog navštívilo ani ne za měsíc přes 1200+ lidí ♥ A nejúspěšnější článek je o CineTube a jako druhý o vloupání do veslařskýho klubu.. :D 

Jinak nemůžu uvěřit, že blog nemám ještě ani měsíc a už mi do directu chodí boží zprávy!♥ A ty komentáře? ♥ Mám chuť si je zarámovat.. :D ♥ Fakt mě to neskutečně těší, a pořád tomu nějak nemůžu uvěřit.

A když už jsme u těch snů, třeba o škole..

Stalo se vám někdy, že jste do něčeho byli zapálení a veřili si a pak jste prostě tak trošku spadli ,,na dno"?

Určitě v tom nejsem sama.. :D

Mně se to tenhle rok stalo minimálně dvakrát.

Ale teď nemyslím zapálenost toho, dostat dvojku z matiky na čtvrtletku a tím pádem dvojku na vysvědčení (dostala jsem za tři a na vysvědčení stejně dvojku :D )

Mluvím o něčem jiném, než je tohle. Už jsem psala, jak mě baví psaní a čtení.. :D

Ale taky mě baví koukání na seriály, třeba na Přístav... Už odjkaživa jsme s Verčou komentovaly, co bychom tam chtěly jinak a kdo by s kým měl být, aby to bylo zajímavý. A já jí ty nápady psala a ona furt, že jsem měla bejt scénarista já. A pak mi vnukla nápad, že napíšu ,,knížku" na ten Přístav. Jakože svojí vlastní verzi. Byla jsem do toho tak zapálená a neskutečně mě to bavilo! (A nikdo jinej, než hrstka mých kamarádů to rozhodně číst nebude :D) Až mě pak v noci..

Jo, že nejsem sama v tom, že mě v tu chvíli nejvíc geniální nápady napadají v noci a pak jsem schopná ponocovat, protože jsem z toho nápadu, tak nadšená, že nejde usnout? :D 

To se mi stalo v únoru... Napadlo mě, že bych ten příběh poslala tomu herci, jak tam dělá (já vlastně ani nevim, co tam dělá). Prostě manažera Petra, ten co miluje Johanu. (Bože, ten kdo se nekouká na ten seriál, vůbec neví o co go :DD) Lukáš Smetana.. A tak jsem mu napsala, že mám příběh, že v něm je i on a že by mě zajímal názor. Působil sympaticky a příběh chtěl a dokonce napsal: ,,Nebylo by na škodu, kdyby se to dostalo na Primu" 

Pro mě, jako pro autora toho příběhu začalo pořádný ,,snílkování" Protože si asi neuvědomil, jakou naději ve mně probudil, když napsal něco takového.

Poučení č.1: Rozmyslete si, než něco napíšete, zamyslete se, jestli to jde uskutečnit!

Tak jsem mu příběh odeslala a dosud a to je 31. července se ke mně žádná pořádná odpověď nedostala. Věčně jsem si namluvala, že třeba nemá čas, taky jsem si pak připadala otravně, když jsem mu psala, jak to vypadá... On pořád že se blíží ke konci, že se ozve (a to psal v březnu) Pořád jsem věřila, že se odpovědi dočkám. Nyní si moje zprávy pouze zobrazuje a prakticky nevím, jestli mi někdy v životě napsal něco pravdivého. Byla to obrovská chyba, něco takového posílat. Kdyby se slušně omluvil, že nemá čas, že si to dočte jindy, nebo něco podobného. Ale ten příběh má 35 stránek!! Dospělému člověku to nedá ani hodinu....

Byla jsem z toho rozmrzelá, až jsem se rozhodla, že už je mi to stejně jedno. Nezajímá mě názor nějakýho ,,herce" nebo co to vlastně je. Už bych to vědět nechtěla. Mým kamarádům se o líbí, mají z toho radost, takže už nevidím důvod vědět názor nějakýho člověka, kterej si dává na svoje sociální sítě starý fotky a bere je za akutální, kterej píše, že by se můj příběh dostal na Primu, přitom sám nepřečetl ani řádku. I kdyby se mu to nelíbilo, mohl by slušně něco naspat a nedělat ze mě blbečka. Je to dospělý člověk a já o něm píšu takhle a je mi 1,ale upřímně mi to je v tuhle chvíli jedno. 

Ten příběh nebyl nic extra, z čeho by měl být paf. Ale ten člověk by měl být rád, že ho někdo zakomponuje do příběhu, že se někdo snaží...! A slušně mu odepsat, klidně i záporný názor..

Prakticky už k tomu nemám co říct, asi jen to, že by se mi líbilo, kdyby se mi ten vytsiklý příběh vrátil zpátky.

Připadám si divně, když to takhle tady píšu, ale jsou tu lidi, kteří dokáží napsat vlastní názor, který mě zajímá.  

Asi nikdy, nikdy nepochopím, proč člověk půl roku čte 35 stránek a pořád tvrdí, jak je u konce a vlastně ještě určitě není ani na začátku. Zajímalo by mě, proč tomu tak je, protože i přesto, že je moderátorem, hercem a já nevím, co všechno, nevidím problém napsat názor.

Už nikdy se ho nedozvím a výtisk se mi taky nevrátí. Už se nebudu vnucovat. Ten člověk fakticky působil mile, ale teď mě zklamal, stejně jako moje kamarády, kteří jsou v příběhu taky a i je názor zajímal.

Alespoň jednu věc mě naučila tahle divná situace. Že ne všechno dopadne tak, jak si představujeme. I přesto NIKDY nepřestanu psát příběhy, jenom protože to jednou nevyšlo. Byla by to blbost. Dokonce toho příběhu chystám i pokračování, protože mě to prostě baví. Nenechám se odratit týpkem, kterej asi ani neumí číst :D

Nikomu neberu na na tohodle člověka názor, každý má svůj. Ale po téhle zkušenosti ho mám prostě jiný než dřív...

 I přesto pořád malinko věřím, že dokáže být v pohodě, i když celkem moc ne.. :D

A když se vrátím k těm nočním můrám.. Tak moje noční můra je, že bych se s tím člověkem měla někdy setkat, a on by tohle četl. I když  vlastně proč by ne, vždyť to, co tady píšu je jenom příklad toho, že bychom se neměli vzdát toho, co nás baví.

Ale zase nechci demotivovat lidi, kteří to čtou a chystají se udělat něco podobného, třeba budete mít štěstí a nebudte čekat přes půl roku.. :---) 

I když to tak nevypadá, tak tímhle článkem na nikoho neútočím, jenom jsem se chtěla podělit o to, co se mi stalo.

Teď už s tím stejně nic nenadělám. Pořád jsem tu situaci popsala celkem stručně..

Prostě i přesto, že jste z něčeho nadšení a nevyjde to, neměli by jste to zahazovat, ale pokračovat dál. Já už jsem ze dna odplavala, a teď si s kamarádkama dělám z téhle situace jenom srandu.

Nic jinýho mi stejně nezbývá...

A až o mně někdy někdo v životě napíše fanfikci, tak mi věřte, že já si jí přečtu DOOPRAVDY :-----) 

A určitě ne za půl roku. (Opravdu si myslím, že o mně někdy někdo napíše fanfikci?:----) )

Tak se mějte a poučte se, že se nesmíte nechat odradit, protože to jednou nevyšlo. #FilozofieSeSárouDílJedna :DDD 

A teď to hlavní :D Poučení číslo 245245485: Ať se vám nezdá o škole! Je to zlý  :D

A taky nemyslete na to, že už je půlka v háji, protože

já to dělám a je to deptající říkat si: ,,Za měsíc už budu mít učebnici chemie"

A taky je deptající vědět, že tyhle články čtou mojí příbuzní :DD Možná štěstí, že netočím videa... :DDD 

Jo a ještě ani nemám vymyšlenej název tohodle článku, a vlastně se mi ani moc nelíbí.

Ale já mám ve zvyku, že to, co se mi nelíbí, se pak lidem líbí. :DD 

Teď fakt ahoj.

A běžte spát.

Jsou prázdniny.

A myslete pozitivně.

Protože je spousta lidí, kteří číst UMÍ.

Stalo se vám někdy něco podobnýho?

 

Tu fotku miluju :D♥  Ukradla jsem jí z instagramu @veronikavesela033 :---)