BOUŘKOVÝ MRAK Z KAMARÁDA DO DEŠTĚ

Než začnu psát, měla bych poznamenat, že mám v hlavě pořád nějakej článek. A taky to, že být blogger (neumím se nazvat bloggerkou, takže, holka, co píše články). Prostě být holkou, co píše články je trošku závislost. Věčně přemýšlím, o čem napíšu článek. V hlavě si pak nesu hromadu článků, nebo nějak v tu chvíli skvěle poskládanej text, kterej pak stejně zapomenu...To je věc, která mě dokáže vždycky tak naštvat :DD.. Tenhle blog je něco jako můj internetovej domov. Baví mě to. Naplňuje. Našla jsem se v tom. A myslím to s tím vážně. Stanovuju si malé cíle, které mě po překonání nakopnou dál..

Ok to bylo tak vážný, že bych vám měla říct i to, že prostě když si dáte na toast hodně marmelády, pak to není moc dobrý :-------------) 

Teď se ale připravte, že to docela vážnější bude.. Ale ironický články mám radši, ale občas se prostě člověk potřebuje vypsat a ironie tam moc nepatří..

Každý, kdo má velké přátelství a vídá se s tím člověkem každý den, směje se s ním každý den.. Každý, kdo má v životě někoho takového, věří v to, že to bude navždy. Nikdo nepomyslí na to, že se to může nějak ,,rozbourat"

Jde to jakkoliv a i když bych si to v životě nepřipouštěla, mám pocit, že z jednoho takového přátelství jsem prostě vyrostla + jsem objevila negativní stránky toho člověka, které jsem před tím tak nějak zazdívala...

Několik let jsme byly jako sestry.. A ve chvíli, kdy k nám ta (říkejme jí třeba ta holka) přišla , bylo to ve třetí třídě v hodině něčeho uričtě moc super :----), přesně v ten okmažik, kdy tam stála a já na ní zírala, bych si nepředstavila, co všechno se ještě stane. Díky tomuhle člověku jsem myslela pozitivně, nebo spíš, v jeho přítomnosti byla pozitivní, smály jsme se společně všemu, co vlastně vůbec není vtipný, ale pro nás bylo. A jak. Až do začátku sedmičky. Tam to začalo být takový,,divnější".

Pohádaly jsme se. U nás ale bylo zvykem, že hádky trvaly tak maximálně 2 dny... Ale v jednu hádku, se tak nějak cosi pokazilo. Hodně. Nebudu popisovat podrobnosti. Ale nemluvily jsme spolu celkem dlouho. Pak jsme si řekly, že už své přátelství nebudeme tak moc ,,přeháňet" Stále jsme se bavily, ale přestala k nám chodit, tak jako dřív. A celkově, už to nebylo jak dřív.. Tenkrát, když jsme se hádaly, tak všichni říkali ,,Stejně se zas udobřite"

Jenže teď to bylo udobření, ale něco to na sobě prostě zanechalo. Skoro vždycky jsem to byla já, kdo ustupoval, kdo se víc snažil. Občas to bylo i tak, že jsme se po sobě prostě hodily pohledy a začaly se chechtat. Jak z filmu, že :----) 

Už dost dlouho jsem měla pocit, že to není jako dřív. 

Dejme tomu, že tohle všechno byl ,,ZLOMOVÝ OKAMŽIK" (haha :---) )

S nástupem na druhej stupeň se prostě začne měnit každej.I kdyby si myslel, že se nemění. Prostě JO. Začala jsem mít nové zájmy, přišli noví lidé... 

Asi to vysvětlím takhle:

Prostě začala být šestá třída, ta se oddělila na A,B,C, no a já byla v pátý třídě neskutečně happy, že já jsem v A a lidi, se kterými nerada sdílím kyslík v C.. No a víte, co je fakt moc vtipný? :---)

Že k nesmyslu dokonalý ředitelky, se prostě C rozpadne a zůstane jen A, B. Prostě budu sdílet kyslík dál, ve stejný místnosti, 5 dní v týdnu 10 měsíců v kuse 2x za sebou. Věřím tomu, že ti lidé, které mám nerada, se třeba změnili k lepšímu, i když.. I kdyby jo o jejich společnost dávno nestojím. Když jsem si v pátý vydechla, že příští 4 roky mám konečně klid a ty zmíněný ,,tvory" budu vídat jen v mezipatře, netušila bych, že se vrátěj. To jsem poslední den v pátý třídě mohla říct něco jako ,,Tak ahoj, osmičku a devítku spolu protrpíme zas, moc se těším!!!" :-----)

Já ale netrpím. Jen ty lidi bytostně nedokážu snášet. Jsem prostě proti těm lidem (nebo člověku), prostě vůči tomu někomu, kdo se vráti IMUNNÍ a budu. I když, kdosi mi říkal ,,DEJ TOMU ŠANCI, TŘEBA JE LEPŠÍ" Bylo by to jako skočit do jámy, vylízt z ní a za dva roky do ní skočit znova, protože chci vědět, jestli je ještě tolik hluboká. 

Chci věřit tomu, že ten člověk je prostě lepší, ale spoustu věcí mi našeptává ,,Hele, tak to asi ne" 

Teď jsem celkem odbočila od tématu, i když ne zas tolik. Jen jsem se malým nedopatřením dostala k tomu, že to nejmenší, co mě v osmičce děsí, je chemie :---) 

Ale já fakt vím, moc dobře, že si o mně myslíte ať tomu člověku dám šanci ale já to PROSTĚ NEUMÍÍÍM :D a obejdu se bez něho i kdyby byl hodnej, nebo ne.

Zpátky ke kamarádovi do deště, fakt to slovo k němu sedělo. Ovšem pouze SEDĚLO. Teď je to prostě bouřkovej mrak, kterej dešti pomáhá... Nemyslete si, že mi to není líto. Je. Už s tím nic nenadělám, ta holka je prostě taková, jaká je a mně by to už stejně nic nedalo.

Hrozně mě naštvala, neskutečně moc. A celý to přátelství byla jedna velká zkušenost. OBROVSKÁ ZKUŠENOST. Ovšem pápá :---)

Prostě v poslední době, to byl člověk, kterej měl masku kamaráda, ale za maskou to byl nějakej neznámej člověk.

Neříkejte mi, že není divný, když si údajný kamarád po měsíci taky založí blog s tím, že si to vždycky přál. Na mě to působí spíš takhle ,,Počkej ty máš blog? Tak toho musím taky! Co kdybys náhodou byla lepší?" I přesto, že tomu tak nemusí být, na mě to tak působí. 

A co když napíše člověku se kterým jste právě přidali status, že ho má opravdu velmi rád?

Já ovšem pokládám otázku sama sobě, co si vlastně dokazuje, co to všechno znamená.

A moc dobře to vlastně vím. Asi závist. Žárlivost a závist.. O tom bych taky ráda napsala článek... (Ale já ráda ironii, takže třeba až někdy jindy :D)

Jen mi prosím řekněte, proč z tak velkého přátelství vznikne taková sviňár*a..

Neříkám, že já jsem to neviňátko. U mně je totiž velký problém, že věci ráda oplácím..
A protože zlo by se nemělo oplácet zlem. Tak nad tím budu muset mávnout rukou a říct, že člověka nezměním, a když je někdo kráva, tak je prostě kráva, jen nechápu, že jsem to tak dlouho přehlížela.

Pokud máte nějakého věrného kamaráda, určitě se nemusí stát takový případ. Mně se ale stal.

A pokud se někdo ptá ,,To takhle dopadneš s Verčou taky?" ráda bych podotkla, že Verča je člověk přející, že na ní dopustit nedám a že i to, že je 200km má co dočinění s tím, že se nehádáme.

A totálně na závěr:

Bylo to vážný, možná i deptající, ale mně se strašně ulevilo. Proto psaní miluju. A proto napíšu i to, že ten blog, co má ta holka je dle mého naprosto nudnej, ale odkaz dávat nebudu, protože PITOMCŮM REKLAMU NEDĚLÁM.

Jo a ještě něco, díky těmhle lidem se nakopávám dělat dál tyhle věci s ještě větší vervou a pílí.

Kdybyste někdo nechápal pořád ještě tenhle článek, tak takhle písnička sedí skoro SLOVO OD SLOVA:  https://www.youtube.com/watch?v=uH0YiFIT0YE 

Mějte se hezky, smějte se. A řeknětě svýmu kámošovi, že ho máte rádi, a když se vás zeptá ,,Co tak najednou?" Tak mu pošlete odkaz na tenhle článek :----) 

Verča by mi spíš v ironii odpověděla ,,Máš mě radši než Sebastiana a jeho instagram stories?!" :DDDDD (Veru mám, mám..! Možná.... :-----------------) )

Nebo mu kupte čokoládu.

Ne tu ne.

Stejně jí sníte.

A netrapte se kvůli lidem, kteří vám za to už nestojí. Pokud s váma soupeří, ukažte, že jste lepší a sebevědomě kráčejte po třídě s tričkem vaší oblíbený kapely, jejiž koncert byl ve stejný den jako školní výlet a vy jste dali přednost koncertu. A podle ,,tej holky" byli údajně všichni rádi, že jsem nejela a neměla kecy. Nebo spíš tak holka nemohla snést, že jsem se vykašlala na trampolínky a vyjela na koncert s lidmi, kteří mi za to stojí. 

Jsem člověk, kterej si prostě rád vede svou a ukazuje, že je prostě lepší ať si myslí, co chce kdo chce.

BA-DUM-TSS
20.8. 2016 - Se mě doprošuje, snaží se být vtipná a moc se jí to nedaří, tak si mě z neznámého důvodu blokla, ale jen trošku, nebo co a teď zase asi ne. Tenhle člověk moc rád mění názory. Potlesk :-----) 
BA - DUM - TSS part 2

Už fakt končím ;D

A teď si všimněte, že ta pravá sedmikráska je krapet rozostřená a mně prostě do tohodle článku sedí přesně tahle fotka..