Rozhodnutí ,,Za pět minut dvanáct"

(PLATÍ PRO 6.7 8:00) Kdybyste mě teď viděli, nejspíš byste mě obsadili do nějakýho super kýčovitýho filmu.

Fakt jsem se mega těšila, že zejtra budu psát článek o dnešním výletu.

Jenže on ten výlet tak trošku nevyšel a tak trošku neexistuje.

Takže píšu tenhle článek, kterej nahradil ten, kterej mohl existovat.

Jím bonboniéru, kterou jsem měla pro rodiče, kde jsem měla přespávat a cocacolu a poslouchám Záchranný bod, který jsem mohla slyšet živě. Bohužel pouze MOHLA :D

Teď nikdo nic nechápe, takže je na mě abych to vysvětlila.

Prostě jsme s Verčou a Kačkou vymyslely dokonale potřeštěný výlet 200km (pro mě 200 km) daleko do Jiříkova u Rumburka, jen proto abych slyšela Atmo Music, Pavla Calltu a Sebastiana. Toho Sebastiana v tuhle chvíli musím zvýraznit, protože on byl mezi těma třema ten nejnutnější, proč tam jet. Samozřejmě, že jsem mu dělala polštářek. Ale tak trošku nerozumím sama sobě, protože jsem si z něho dělala srandu, prostě s Verčou. No a teď ho nějak až nezdravě zbožňujeme. No a já jsem se fakt neskutečně těšila, že ho konečně uvidím a teď vidím tak maximálně Záchranný bod na monitoru počítače. No, takže asi tak.

Prostě to měly být tři koncerty interpretů na který jsem se fakt hrozně těšíla a poslouchám je momentálně každej den. 

Začalo to vlakem, který měl 20 minut spoždění, jenže pak to navazovalo na další a další spoje a já v tu chvíli myslela, že mi fakticky hrábne. Ta cesta byla fakt složitá a já si asi pár dní předem nepřipouštěla, že ta cesta je víc než ztřeštěná. Nechtěla jsem se vzdát,fakticky ne, protože představa Sebastiana je lákává, že :-------) A já jsem člověk, kterej si za tímhle stojí, a jde si ta tím, protože tvrdí, že všechno jde, když se chce... Jenže teď jsem docela i ráda, že jsem to vzdala, protože už ten vlak má 53 minut... Takže to fakt jako asi si dám další bonbon.

Jinak záchranný bod v tuhle chvílí sjíždím po šestý, a je půl devátý ráno :---)
A jelikož mi ani nebylo dobře čtyřhodinová cesta mě v tu chvíli děsila, prostě jsem se na to vykašlala. Bylo to rozhodnutí za pět minut dvanáct (spíš za 5 minut odjezd). Pak jsem si řekla, že jsem blbá, že jsem udělala chybu a že to určitě stálo za to. Jenže Sebastian se ani nepodepisoval, takže bych ten polštář vezla asi tak pro radost :---) No a prostě prakticky v tuhle chvíli (7.8.) mám pocit, že jsem o nic nepřišla. Což je asi dobře, každopádně stejně mě štve, že o prázdninách nic nestihnu, když prázdniny jsou prostě prázdniny.

Jednou jsem si někde přečetla citát ,,Raduj se z maličkostí" a tak teď hledám maličkosti, ze kterých se můžu radovat. Tak třeba mám celou bonbonieru jenom pro sebe, polštář mám připravenej pro všechny případy nečekaného odjezdu na nějakej jinej koncert. (Záchranný bod momentálně po sedmý). Nečekaný koncert se konat asi nebude o prázdninách, ale přísahám, že tenhle rok ještě jo. Fakt. (Když si to takhle říkám, tak mě to uklidňuje:DD).

Akorát, prostě, já si z něho cca. před třema měsícema dělala srandu, a vlastně občas si jí děláme s Verčou do teď. Zvyk je železná košile. Ale není to nějak jako zlá sranda. Ale prostě ,,I velký vůz má o kolečko míň, tak vysoko to nepřilepím" to je prostě nejvíc top text na Zemi :D Já vím, že to má jako nějakej skrytej význám. Jenže já si prostě pod tím představuju, jak leze na štafle a něco tam prostě lepí :DDD (Třeba u Slzy skrytý významy textu chápu, ale tohle mi prostě asi trošku nejde), ale to nic nemění na tom, že tu písničku totálně žeru a jako bonus vyšla na moje narozeniny, takže mi je souzená, že.. :D :--)

No nic zkrátka, prostě dneska nebudou koncerty tří interpretů, jejichž písničky bych na živo ráda slyšela, protože na živo je to prostě jiančí. Ale doufám, že tenhle rok Sebastiana ještě na živo uslyším a basta. Spíš ,,a Besťa" :DD

Hned jak se naskytne příležitost, všechny tyhle 3 interprety slyšet, beru jí za pačesy. Myslím, že už se naskytla a není v Jiříkově (joou :DD).
Všichni říkají, že je Sebastian hrozně milej člověk a já tomu věřím, ale ráda bych to zažila taky.. ♥ :D

Stejně si myslím, že je dobře, že se snažím to brát pozitivně..

Protože mi stejně nic jinýho nezbývá.

A ten vlak, kterým jsem měla jet do Prahy a z Prahy do Ústí a z Ústí ještě dalších milion cest už má 70 minut spoždění. Takže bych stejně musela jet z Prahy domů, protože bych nestihla všechny ostatní spoje.Možná je dobře, že jsem nakonec nejela. I přesto mě to bude celý dnešek mrzet. Teď už s tím nic nenadělám. 

,,V nohách tisíc mil a v hlavě jediný cíl" :D

A radujte se z maličkostí a myslete pozivině a určitě nejezte milion čokolády a nezapíjejte to colou a neposlouchejte už po dvanáctý po ránu písničku, kterou jste dneska měli slyšet v originále a živě. 

A milujte Sebastiana.

Než zase najde nit. (Tuhle část písničky jsem si vysvtělila jinak, než tak, že by v Galanterii hledal správnou barvu nitě, přísahám :--) :DD)
Kdyby mi to ale kvůli výluce vlaku nevyšlo třeba do PCE tak bych byla fakt naštvaná, ale Jiříkov u Rumburka je trošku něco jinýho :D.. ,,trošku"


Jinak neberte to tak, že se kvůli tomu nějak hroutím, jen vím, že takový věci, jako nepovedený výlety za někým, koho byste rádi slyšeli živě, podniká spoustu lidí v mým věku a mrzí je to stejně. A tak tím chci říct, že  prostě když cítíte, že ten výlet není nejlepší nápad, je lepší se na to vykašlat .A že intuice byla správná, protože bych to stejně v Praze nestihla a musela jet domů z Prahy.. A že si z toho umím udělat srandu, protože to je to nejlepší, co v tu chvíli můžu udělat.. :D

Jinak už mám naplánovaný dalších asi 5 článků, jen nevím, když je zrealizuju... :)

Když už to nevyšlo, tak si ze sebe alespoň udělám srandu :DD

Teď už mi nezbývá nic jinýho, než se prostě smát... :D

Od začátku do konce jsem tenhle článek nechtěla vydat, ale stejně to udělám, protože mám intuici, že :----)
Ne ale vážně, napište mi odezvu do komentářů, protože to byl zase random článek, a mně se zas až tak nelíbí, a nevím jak vám.
Kdyžtak to smažu a budu dělat, že jsem nic nevydala #StayZbabělec